Kam s firmou – obchodní a výrobní prostory

Každá firma, která je úspěšná a roste, dojde v určitém bodě (i několikrát za svou existenci) ke zjištění, že potřebuje mnohem více fyzického prostoru. Nedostatek prostoru je jednou z těžko překonatelných hranic v podnikání (za tyto hranice považuji nedostatečnou velikost trhu, nedostatek pracovníků, nedostatek času a náš nedostatek prostoru k podnikání), nicméně tento problém ještě lze řešit. Je škoda, že o těchto věcech majitelé úspěšných firem nepíší. Pravděpodobně nemají čas nebo motivaci svěřovat se s podobnými informacemi (případně se bojí konkurence).
Read more

Příležitosti k podnikání

Dovolím si hned v úvodu prohlásit, že příležitostí k podnikání je mnohonásobně víc, než lidí, kteří by měli odvahu a vůli se těchto příležitostí chopit. Denně se mi toto prohlášení potvrzuje, když se snažím uspokojit naše potřeby – firemní i potřeby rodiny. Nemyslím, že bychom měli vysoké nároky, nicméně většina věcí, které sháníme, jednoduše na trhu není k mání nebo se musí obtížně hledat v zahraničí. Zákazníci, kteří hledají výrobky vkusné a kvalitní, si rádi za kvalitu připlatí. Příležitostí nabízet kvalitní výrobky je velmi mnoho. (Nicméně musím s politováním dodat, že zákazníků ochotných platit odpovídající cenu za kvalitu až tak mnoho není. Trhy jsou zdeformované na jedné straně rozbujelým socialismem, na straně druhé extrémně levnou pracovní silou v Asii.)

Read more

Chyby v podnikání

Příspěvek zaměřený na chybování vypadá na první pohled negativisticky, nicméně z chyb je možné se občas něco naučit. Pokud neselže paměť, hospodaření s časem, zdravý rozum nebo kontrola nad emocemi, je šance se některým problémům vyhnout. V podnikání je důležitá orientace na výsledek, jenže táhnout s sebou přítěž způsobenou špatnými rozhodnutími může být zničující. Není lepší být raději ještě více na pozoru? Read more

Podnikatelský mýtus – Michael Gerber

Podnikáte-li, mohla by vás zajímat kniha Podnikatelský mýtus s podtitulem „Proč většina začínajících firem skončí a jak tomu předejít.“ od Michaela Gerbera.
Autor srozumitelně a bez zbytečných akademických žvástů vysvětluje hlavní příčiny selhání vývoje malých podniků a nastiňuje jakým způsobem lze zajistit přeměnu malých podniků v dobře fungující společnosti.

 

Níže uvádím nejzajímavější myšlenky, které lze v knize objevit. (Četl jsem pouze starší vydání z roku 2004.)

V USA je ročně založeno kolem 1 milionu firem. 80% z nich do roka zkrachuje. Z přeživších firem zkrachuje dalších 80% v následujících pěti letech.
Co je příčinou? Podle autora je hlavní příčinou naprosté nepochopení základních principů podnikání.
„Důvody, proč lidé zakládají vlastní firmy, nemají s podnikatelstvím prakticky nic společného.
Mezi tisícovkami podnikatelů, s nimiž jsem měl v průběhu uplynulých dvaceti let příležitost spolupracovat, bylo jen málo opravdových podnikatelů.
Postrádali vizi. Vyčerpání bylo běžným jevem.“

 

Kdo a proč zakládá firmy?

Většinu firem zakládají v tzv. podnikatelském záchvatu „technici“. Výrazem „technici“ jsou zde myšleni například účetní, kadeřníci, programátoři, instalatéři, architekti, prodejci, …
Tito lidé většinou dělají svou práci dobře, ale pro někoho jiného. A to bývá mnohdy jedním z hlavních důvodů, proč se rozhodnou „podnikat“.

Fatální předpoklad: „Pokud rozumíte technické práci, rozumíte celému podniku, který se touto technickou prací zabývá.“
Tento předpoklad je naprosto mylný a bývá jednou z nejčastějších příčin kořene krachu malé firmy.
Lidé, kteří se stanou obětí tohoto fatálního předpokladu, se od představ, kdy doufali, že je podnikání osvobodí, propadají k zotročení.

Podnik potřebuje k fungování minimálně tři role: podnikatele, manažera a technika. Když začnete „podnikat“, zpravidla se věnujete především roli technika. A to je zcela špatně.

 

Kdo je podnikatel?

Podnikatel je vizionářem v našem nitru, snílkem, hnací silou každé lidské činnosti, tvůrčí osobností. Objevuje příležitosti. Z možností vytváří příležitosti. Chaos organizuje v harmonii. Pociťuje potřebu mít věci pod kontrolou.
Vzhledem ke své potřebě změn vytváří kolem sebe značnou spoušť, čímž pochopitelně vyvolává neklid v lidech, které získal ke spolupráci na svých projektech.
Podnikatelská osobnost žije v budoucnosti.

 

Kdo je manažer?

Manažer je pragmatik. Zajišťuje řád, plánování, předpověditelnost. Žije v minulosti.
Tam, kde podnikatel touží po kontrole druhých, manažer touží po pořádku.
Tam, kde podnikatel nadšeně vítá změny, manažer se zarputile drží existujícího stavu.
Tam, kde podnikatel vidí příležitosti, manažer spatřuje problémy.
Podnikatel vytváří věci, které pak manažer uspořádává do úhledných řad.
Manažer je tím, kdo uklízí nepořádek, který po sobě podnikatel zanechal.
Bez manažera by nebyla možná existence žádné firmy. Bez podnikatele by nebyla žádná inovace.
Obě role spolu však musí spolupracovat. Podnik si nemůže dovolit, aby převažovala jedna role nad jinou. Musí se umožnit soulad.

 

Kdo je technik?

Technik je tím, kdo vykonává zpravidla ihned viditelnou práci.
Technik si velmi rád hraje. Různé věci jsou tu od toho, aby je rozebíral a zase dával dohromady.
Dokud má technik práci, je spokojen. Pracuje plynule a rovnoměrně a vždy jen na jedné věci, protože ví, že dělat více věcí najednou by se pokoušel jen blázen. Technik nedůvěřuje lidem, pro které pracuje, protože ti neustále chtějí, aby se udělalo víc práce, než je možné nebo potřebné. (Na druhou stranu si uvědomuje, že díky těmto lidem má co na práci.)
Technika nezajímají vzletné myšlenky, zajímá se o to „jak na to“.
Co neudělá technik, neudělá za něj nikdo jiný. Všichni se mu pletou pod nohy.
Technik se nachází zpravidla v přítomnosti.

Všichni máme v sobě podnikatele, manažera a technika.
Kdyby byly tyto tři osobnosti rovnoměrně vyváženy, mluvili bychom o neuvěřitelně schopném jedinci.

Co se stane, když se ke kormidlu dostane technik? Hotová katastrofa. Podnik řídí nesprávná osoba.

Je důležité pochopit alespoň tuto jednu jedinou myšlenku: Aby se mohl podnik rozvíjet, je zapotřebí předávat funkční role dalším lidem. Tyto role je však nutné vykonávat ještě před tím, než má podnik zaměstnance. I když pracujete ve své firmě sám, musíte vykonávat přinejmenším role podnikatele, manažera a technika. První z těchto rolí podnik směruje ke zdrojům příležitostí, role druhá organizuje a vnáší do chodu podniku přehlednost, role třetí zajišťuje chod podniku zpravidla fyzickou prací.

1. Nepracujte ve své firmě, ale na své firmě!
2. Neprodávejte produkt, ale podnik.
3. Vytvářejte koncesní model i když nebudete koncesi prodávat (koncese, franchise … McDonald’s).

Koncesní model musí:
a) Zákazníkům, zaměstnancům, dodavatelům a věřitelům poskytovat důslednou hodnotu přesahující jejich očekávání.
b) Model musí být možné provozovat lidmi s co nejnižší možnou kvalifikační úrovní (nejde jen o peníze, jde především o zajištění rychlé zastupitelnosti kohokoliv; podnik nesmí stát na konkrétních lidech, jinak je tím budoucnost v každém okamžiku ohrožena)
c) Musí být jasně rozpoznatelný jako místo dokonalého a nenarušitelného řádu. (ve světě, kde panuje chaos, většina lidí touží po pořádku; jednotlivec potřebuje životní strukturu; neexistence struktury vede ke kolapsu; podnik, který vypadá uspořádaně, dává zákazníkovi najevo, že vaši lidé vědí co dělají, a vašim lidem dává najevo, že víte, co děláte; zákazník může důvěřovat podniku a vaši lidé mohou důvěřovat vám)
d) Mít zadokumentovanou všechnu práci vykonávanou v podniku v provozních příručkách. (dokumentace poskytuje pracovníkům strukturu, návod, jak zajistit splnění úkolu nejlepším a nejúčinnějším způsobem; pro mnohé lidi je práce důležitá z psychologického hlediska, nesrovnatelně důležitější než plat, který za ni dostávají; Provozní příručka říká jasně a srozumitelně „jak na to“.)

Ptejte se:

  • Jak mohu zajistit, aby můj podnik fungoval, ale beze mne?
  • Jak mohu zaměstnance přimět, aby pracovali, ale bez mého nepřetržitého zasahování?
  • Jak mohu podnik systematicky uspořádat tak, aby mohl být pěttisíckrát napodoben a aby i poslední jednotka fungovala stejně hladce jako ta první?
  • Jak dosáhnu toho, že budu majitelem svého podniku, a přitom nebudu jeho otrokem?
  • Jak dosáhnu toho, že budu trávit svůj čas prací, kterou miluji, a ne prací, kterou musím udělat?

 

Většina podniků svou organizaci nestaví na funkcích, ale na osobnostech. To znamená, že ji staví na konkrétních lidech, a nikoli na jejich povinnostech a odpovědnosti. Výsledkem je téměř vždy chaos.

Je nutné vytvořit funkční prototyp a nahradit sama sebe systémem.

Možná dojdete k přesvědčení, že úspěšná realizace strategie řízení vašeho podniku bude závislá na nalezení mimořádně schopných manažerů s mnoha tituly a vybroušenými „personálními dovednostmi“.
Není tomu tak.
Takové lidi nepotřebujete.
Takové lidi si ani nemůžete dovolit.
Stali by se naopak hrozbou pro vaši existenci!
Místo nich potřebujete systém řízení.

 

Vytvořte personální strategii – nejlépe formou hry

Vytvořte systém tak, aby to byla pro pracovníky hra s jasnými pravidly. Naučte se měnit taktiku hry, aby hra byla čas od času i zábavná. Nikdy neměňte strategii! (ta je morálním základem vaší hry – musí zůstat posvátná) Dbejte na to, aby existovaly způsoby, jak ve hře zvítězit a přitom ji neukončit. Respektujte pravidla hry.

 

Organizační strategie

V každém podniku existuje řada funkcí. Každá funkce má určité pravomoci a zodpovědnost. Na vás je vytvářet organizační strukturu a předávat funkční role. Musí existovat přesný popis činností a zodpovědností všech funkcí a musí být vždy někým přijaté – podepsáním funkční smlouvy a sice i v případě, kdy ještě nemáte žádné zaměstnance (tedy přijaté a podepsané vámi!!). Více v článku Jak vytvářet úspěšnou firemní organizaci.

 

Obávám se, že jsem již značně překročil únosné množství textu na jeden blogový příspěvek. Zajímáte-li se o zde popisovanou knihu, naleznete ji v leckteré knihovně.

Podnikatelský mýtus - Michael Gerber

Jak vytvářet úspěšnou firemní organizaci

Ať už jste zaměstnanec, živnostník anebo podnikatel, míra vašeho úspěchu je z velké části předurčena schopností pracovat s informacemi. Každá firma je tvořena hierarchicky a logicky propojenými celky, které vycházejí z funkčních rolí, z interakcí s okolím. Jak formovat a propojovat jednotlivé role ve firmě, aby vše fungovalo? Tak především je dobré oprostit se od různých ideologií. Read more

Jeden z pohledů na úspěch v podnikání

 

Vavřínový věnec - symbol pro vítězství (ale také se někdy používá, když potřebujete využít pohřební služby)

 

Úspěch v podnikání je možné zjednodušeně definovat jako dosahování cílů (a vyhrávání v hospodářské soutěži). Cíle se odvíjí především od potřeb společnosti.
Vaším důvodem k podnikání může být potřeba získávání finančních příjmů, touha po svobodě a nezávislosti, touha po dosažení životního naplnění, radost z tvoření (uspokojení ze smysluplné práce), potřeba uznání a další.

Potřeby společnosti jsou potřeby jednotlivců a organizací, které můžete uspokojovat a dosahovat tím i svého uspokojení.

Chybí-li dlouhodobě úspěch, podnikatelská aktivita ztrácí svůj smysl a odumírá. Je-li určení cílů příliš obecné, potom i jinak velmi úspěšný podnik může být defacto neúspěšný. Pokud si dáte za cíl „vydělávat peníze“, tedy příliš obecný cíl bez určení kolik peněz a v jakém časovém horizontu, jen těžko dosáhnete úspěchu – nevíte jak úspěch vypadá. (Je úspěch zisk 10 tisíc,  50 tisíc nebo 100 tisíc? Anebo milion? Deset milionů? A za jak dlouho? Za rok, za dva roky, za deset let?)
Bude-li vaší prioritou – tím co považujete za úspěch – radost z tvoření, i přesto musíte mít cíl. Tím je například konečná podoba vaší každodenní práce.
Tvoříte-li něco, co nikdo nechce, ale vám se to líbí a tvoření té věci vás baví, potom nejde o podnikání, ale o vaše hobby. Podnikání je interakce s jednotlivci a subjekty. Potom i když vám to jde dobře, jedná se o podnikatelský neúspěch.

Vaše firma má vedle jiných cílů vždy i cíl přežít (alespoň po dobu kdy je aktivní a její činnost má smysl) – tak jako je tomu u všech živých organizmů. Pro přežití je nutné dosahovat zisku. Zisk je jednak příležitostí k dalšímu rozšiřování společnosti a také „zásobou energie“ na horší časy.
Příjmy musí v dlouhodobém měřítku přesahovat výdaje. Nejmenší „podnikatelskou jednotkou“ je každý jednotlivý člověk. Předmětem „podnikání“ je jeho osobní život. Máte příjmy a výdaje. Pokud vaše výdaje dlouhodobě převyšují nad příjmy, máte i docela podstatný problém. Budete-li chtít tento problém řešit záplatováním, půjčováním, spoléháním se na dobrovůli věřitelů, je pravděpodobné, že se jednou stanete otrokem. (Jste-li v plusu, jste symbiontem.)

Dosahování úspěchu je cyklické. Na počátku je nápad a cíl. Nápad může vzniknout z existence nějaké potřeby anebo může potřebu i vytvářet. Druhým krokem bývá sestavení plánu, jak potřebu či potřeby uspokojovat. Od plánu se odvíjejí činy, akce, jednání směřující k dosažení cíle. Důležitá je zpětná vazba. Bylo-li cíle dosaženo, slouží tato zpětná vazba ke stimulaci dalšího rozvoje a dalších aktivit. Zpětná vazba stimuluje motivaci.

V podnikání existuje mnoho záludností. Jednou z nich je nezbytná existence konkurence. Dostane-li někdo nápad, je velmi pravděpodobné, že brzy podobný nápad bude mít i někdo jiný. Nejjednodušší je začít druhé napodobovat. Chybí-li však vynalézavost (a odvaha) a dojde jen k prostému kopírovaní nápadů, je těžké vyniknout. Vaší největší výhodou a příležitostí je možnost dělat věci jinak, lépe, s větším důvtipem. Lidé se však bojí být důvtipní a obtížně opouštějí svojí zónu pohodlí. Společnost vytváří důmyslné překážky, které brzdí vývoj. Překážky jsou nepřetržitě instalovány do myšlení jednotlivců pomocí systému školství, médii a dalšími informačními kanály. Dokážete-li tyto překážky – viry vědomí – rozpoznávat, získáváte výhody oproti ostatním.

Jakákoliv činnost vyžaduje čas. Má-li být něčeho dosaženo, je nutné podniknout řadu kroků, přičemž každý krok vás bude stát určitý počet jednotek času. V životě je možné dosáhnout čehokoliv – nebo by to alespoň bylo možné, pokud bychom měli neomezené množství času. To nemáme, protože naše tělo je naprogramováno k sebedestrukci. Obnova buněk je povolena jen do určitého množství cyklů obnovy. Pokud by se vám podařilo tento mechanismus obejít – přeprogramovat se -, docházelo by k úplné obnově vašeho těla. Všechno – i tělo – jsou jen komplexní energetické informace.  Kdyby bylo možné myšlením ovlivňovat RNA, mohla by RNA upravit DNA tak, aby bylo vždy vše v udržitelné harmonii).
Existence času se zdá být nejsilnějším (byť násilným) motivátorem našeho snažení. Není náhoda, že slovo úspěch má v sobě jako základ slovo spěch. Úspěch má jakoby znamenat, že čím budete rychlejší, tím více toho zvládnete a o to můžete být (ú)spěšnější než konkurence. To je ale otázka do pranice.