Lze vycházet s psychopaty?

Existuje mnoho lidí, kteří postrádají schopnost vcítit se do druhých. Tito lidé mají poškozenou psychiku. Jde mnohy o nebezpečné psychopaty, kteří nás sice ve většině případů neohrožují fyzicky, ale pokud se nacházejí v řídících pozicích (ve firmě či ve státní organizaci), mají moc ovlivňovat negativně životy lidí ve svém okolí – stačí když způsobují stres.
Lze zvládat bezvýchodné situace způsobené právě psychopaty? Jak s nimi komunikovat? Jak se bránit?

Za psychopata budeme v tomto článku považovat člověka, který postrádá schopnost vcítění do druhých. Ještě jednou to zopakuji, aby nedošlo k nějaké mýlce: V článku používám termín psychopat pro každého, kdo se nedokáže vcítit do druhých lidí, kdo postrádá schopnost empatie. (Další poruchy osobnosti nebudeme brát v úvahu.) Do této definice spadají například lidé, kteří záměrně způsobují druhým fyzickou či psychickou bolest (šikana na pracovišti).

Děti mají údajně schopnost empatie vrozenou. Dítě v ranném věku vnímá bolest druhého člověka jako svoji bolest. [Zdroj: Emoční inteligence – D. Goleman]
K dosažení stavu harmonického rozvinutí osobnosti je potřebná nejen schopnost vcítění, ale především dobrá emoční inteligence. Ta je souborem dovedností jako sebeovládání, vytrvalost, schopnost objevovat svou vnitřní motivaci, schopnost vyvinout úsilí, schopnost odolat impulsu.

Vrozená empatie je morální instinkt, který podporuje zachování druhu. Jste-li dosud psychicky zdraví, vnímáte tento instinkt v klíčových situacích jako pocit. Dokážete-li instinktivní pocity vnímat a rozlišovat, máte dobré vodítko, které chrání nejen vás, ale i druhé. Empatie však bývá brzy přehlušena vlivem společnosti, kultury a rozumu. Vaše já se snaží upřednostnit nad celkem, získat výhody, uspokojovat nadstandardní potřeby.
Egoicky se projevují nejen jednotlivci, ale i organizace (uskupení jednotlivců). Poruchy „psychiky“ mají i organizace. Typicky se patogen v organizaci projevuje absencí lídrů, arogancí (nadřazováním se, ponižováním členů organizace), pochybnými cíli, stresovým pracovním prostředím.

Mnozí lidé vám budou tvrdit, že poruchy v psychice (odchylky od harmonického stavu) jsou normální, protože narušený je dnes kde kdo. Ve smyslu, že se patogenní chování stává normou, mají asi pravdu. Stačí se podívat například na televizní zpravodajství. Lidé podávající denně neuvěřitelně zkreslený obraz světa se jeví na první pohled jako psychopaté. Na pohled druhý však uvidíte, že nemají na výběr. Chtějí-li si udržet práci, musí jednat v souladu se systémem (který je šílený). Po autonehodách, vraždách, sebevraždách, podvodech, rozbrojích, násilí obecně, po všech těchto patogenních jevech je velká poptávka. Lidé mají potřebu konzumovat podobné informace. Kdyby tomu tak nebylo, vyžadovali by ve větší míře informace jiného typu – například informace, které by jim mohly pomoci zlepšovat život. O takové informace však není příliš velký zájem a když už, tak je poptávka po naprosto nerealistických návodech vydávajících se za zkratky k bohatství (např. „Bohatý táta, chudý táta“, „Tajemství“, „Myšlením k bohatství“.)

Potřebujete-li vysvětlení, proč je mnohem větší zájem o negativní zprávy a bulvár, lze se opřít o teorii psychovirů. Za psychoviry považujeme neuronové struktury v mozku, které čerpají z těla energii, aniž by něčím pomáhaly k zajištění harmonie (většinou dělají opak – škodí). Existují díky přísunu energie. Energii dostávají v momentě, kdy hltáte zprávy o nehodách, válkách, násilí, podvodech apod. Jde o uskupení neuronů, které aktivujete nevědomě právě prostřednictvím tohoto druhu zpráv, jim umožňujete zneužívat váš organismus.
Mozek má velkou spotřebu energie. Nejenže přicházíte o energii, ale také o svůj čas, o možnost soustředit se na podstatné věci.