Práce s pamětí

Jsou informace a dovednosti, které bychom si měli pamatovat dlouhodobě a co nejlépe. Netýká se to jenom informací, které musíme používat ve své práci. Jde také o to pamatovat si strategie, které nám pomáhají přežít a udržovat duševní pohodu.
Je smutné, že řada závažných problémů vzniká jen kvůli chybné práci s pamětí.

Chcete-li zlepšit svou práci s pamětí, doporučuji prostudovat různé knihy s technikami učení a vytvořit si pro sebe podobnou jednoduchou mapu:
Jak se učit
Vaše mapa bude vypadat jinak, ale některé body se mohou shodovat.
Ve škole nás nenaučili ani jak si efektivně zapamatovávat informace. Měli jsme na to přijít sami. Je to tak lepší. Osnovami dané státní doporučení jak se učit by nejspíš nefungovalo.

Motivace

Klíčovým bodem v jakémkoliv studiu je motivace. Proč si mám to a to pamatovat? K čemu je to dobré? V čem mi to pomůže?
Náš vzdělávací systém selhává už v nejzákladnějším bodě. Nebo vám snad paní učitelka vždy vysvětlila, proč je dobré naučit se danou látku? V mém případě tomu tak nebylo nikdy. Jedinou motivací bylo, že se to prostě musím naučit a basta. Měl jsem na výběr mezi externí motivací pozitivní (hon za dobrými známkami) nebo negativní (vyhýbání se špatným známkám). Poznal jsem ještě třetí motivaci a sice přirozený zájem o nové věci. Jenže taková motivace nemá žádný konkrétní cíl a pokud se z toho stane rutina, člověk se jen v životě potácí bezcílně sem a tam.

Na probuzení motivace je někdy potřeba poměrně dlouho o účelu přemýšlet a myšlenky zapisovat. Nejde jen o objevení vzájemných provázaností, ale také o určení priorit, protože jediný problém, který všichni ve skutečnosti máme, je nedostatek času.

 

Studium nové látky

Pokud mám již jasno proč si potřebuji danou látku osvojit (nejen zapamatovat!), mohu přistoupit ke studiu. Nejlepším způsobem jak se něco naučit je aktivně to praktikovat. Pokud není možná praxe, stačí alespoň hra.
Problémy se zpravidla objevují, když něčemu nejsme delší dobu schopni porozumět. Většinou lze tyto problémy obejít hledáním propojeností s již namapovanými informacemi. Proto také není možné začít studium matematiky například od teorie pravděpodobnosti. Je nezbytné ovládat všechny potřebné nižší stupně matematických dovedností, jako je teorie čísel a množin, aritmetika, algebra …

Hra s novou látkou je osahávání nových informací a vazeb k již namapovaným představám o realitě. Čím více smyslů lze zapojit do hry, tím více nových neuronových spojení vznikne.
Smysly lze zapojit například hlasitým čtením, zapisováním, diskutováním o látce s ostatními (např. na diskusních fórech).

Předpoklady úspěchu

Existují určitá fyzická omezení, o kterých je dobré vědět.
Abyste si mohli zapamatovávat, musíte mít možnost dobře se soustředit. (O soustředěnosti už jsem toho napsal hodně. V jednom příspěvku naleznete například i cvičebnici koncentrace.)
Někomu prý pomáhá, když si při studiu pouští hudbu. Mě to vždy jen rušilo, ale objevil jsem, že soustředěnost stabilizují některé monotónní zvuky, jako třeba zvuk fénu nebo kapky deště. Domnívám se však, že většinu lidí mohou podobné zvuky spíše uspávat. Přesto zvažte, zda některý takový zvuk nevyzkoušet. Lze je snadno najít na internetu.

Naším výrazným postižením je schopnost pracovat pouze s omezeným množstvím informací najednou. Konkrétně bývá uváděno číslo sedm (Avšak v reálu bych řekl, že dokáži pracovat jenom se dvěmi věcmi najednou). To nás nutí důsledně strukturovat, jinak se ztrácíme v chaosu. Tento hendikep dorovnáváme díky prakticky nekonečné paměti. Tu však lze využívat právě jenom pomocí pečlivého strukturování informací a vytvářením rozsáhlých asociací. Čím více kvalitních spojení, tím lépe si pamatujeme.
V hlavě (a nejen v hlavě!) je nutné udržovat pořádek. Lékem na chaos je řád a struktura.

Dalším děsivým omezením jsou vysoké energetické nároky prefrontálního kortexu (oblast mozku, kterou používáme k přemýšlení). Musíte-li opravdu přemýšlet, velmi rychle se vyčerpáte a potřebujete si odpočinout. Ve školách se snaží udržet pozornost žáků 45 minut. Je to naivní a hloupé. Tak dlouhou dobu se nedokáže nikdo soustředit už jen kvůli biologickým omezením. Soustředěnost prudce klesá po několika minutách a nejpozději do třiceti minut jsme ve stavu, kdy je skutečné intenzivní přemýšlení vypnuté. (Přečtěte si jak pracuje váš mozek.) Proto jsou nutné časté přestávky a navíc vylepšené fyzickým cvičením. Myšlení nejlépe podpoříte pohybem – rozprouděním krve v žilách.

 

Další techniky

Budeme-li dosud získané informace pro práci s naší pamětí považovat za techniky, potom by bylo dobré zmínit další -zjevné- techniky. Mezi nejzajímavější patří párování.

Párování informací
Začnete-li vědomě vytvářet dvojice informací, budete si je mnohem lépe pamatovat. Věřím, že tato technika je určitým praprincipem vesmíru anebo života. Je totiž i základem duality.

Párovat je možné cokoliv s čímkoliv. Nejlépe se však pamatují extrémní a vizuální spojení. Je to dáno skutečností, že náš mozek si všímá především neobvyklých vizuálních věcí. Sleduje především nápadné rozdíly v prostředí, kde se vyskytujeme. Je to podmíněné evolučně. V ne příliš vzdálené minulosti bylo životně důležité stále sledovat sebenepatrnější změny v okolí – bylo to otázkou života a smrti. Spatřit šelmu nebo nepřátelského bojovníka umožňovalo snadněji přežít.

Opakování
Aby nedocházelo k přetížení mozku, máme trojí paměť: senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou. V senzorické paměti se vjemy uchovávají jen velmi krátkou dobu, zpravidla 0,1 až 20 sekund. Tato doba stačí k vyhodnocení důležitosti informace, tedy zda má být ještě nějak zpracována anebo zahozena. Tuto paměť nelze asi příliš trénovat a ani by to nemělo smysl.
Krátkodobá paměť uchovává informace i na několik minut. Je důležité pracovat s co nejmenším množstvím informací, protože tato paměť často chybuje. Namísto s mnoha detaily pracujte s celky a sice maximálně se sedmi.
Potřebujete-li si něco zapamatovat trvale, budete chtít tuto informaci dostat do dlouhodobé paměti. To už je trochu náročnější. Musíte vytvořit správná klíčová slova (nebo klíčové vizuální, pohybové či audio vjemy), pomocí kterých budete informaci později aktivovat. Čím více vjemů ukládáte zároveň, tím větší bude šance na rozpomínání. Ještě důležitější je opakování a sice nikoliv pasivním opakováním (například čtením), ale aktivní snahou vybavit si dané informace a pracovat s nimi. A to bývá velmi bolestivé (avšak nejúčinnější). Doslova se při tom prorážejí nové cesty, kudy mohou proudit ve vašem mozku informace. Toto „tunelování“ je však nutné s dostatečným časovým odstupem opakovat. Někde jsem četl, že je dobré pamatovat si časové odstupy pro opakování jako mocniny čísla 2, tzn. opakovat látku s odstupem 2 hodiny, 4 hodiny, 16 hodin, 10 dní (256 hodin). Prakticky se opakování v takových intervalech asi dost dobře zajistit nedá, proto stačí pamatovat si, že čím více budete s informací pracovat, tím lépe si ji budete pamatovat. Nakonec si pamatujeme jenom to, co opravdu potřebujeme k životu.

Další články k tématu:
Jak se efektivně učit
Paměť a učení