Jsou informace a dovednosti, které bychom si měli pamatovat dlouhodobě a co nejlépe. Netýká se to jenom informací, které musíme používat ve své práci. Jde také o to pamatovat si strategie, které nám pomáhají přežít a udržovat duševní pohodu.
Je smutné, že řada závažných problémů vzniká jen kvůli chybné práci s pamětí.
Chcete-li zlepšit svou práci s pamětí, doporučuji prostudovat různé knihy s technikami učení a vytvořit si pro sebe podobnou jednoduchou mapu:
Vaše mapa bude vypadat jinak, ale některé body se mohou shodovat.
Ve škole nás nenaučili ani jak si efektivně zapamatovávat informace. Měli jsme na to přijít sami. Je to tak lepší. Osnovami dané státní doporučení jak se učit by nejspíš nefungovalo.
Motivace
Klíčovým bodem v jakémkoliv studiu je motivace. Proč si mám to a to pamatovat? K čemu je to dobré? V čem mi to pomůže?
Náš vzdělávací systém selhává už v nejzákladnějším bodě. Nebo vám snad paní učitelka vždy vysvětlila, proč je dobré naučit se danou látku? V mém případě tomu tak nebylo nikdy. Jedinou motivací bylo, že se to prostě musím naučit a basta. Měl jsem na výběr mezi externí motivací pozitivní (hon za dobrými známkami) nebo negativní (vyhýbání se špatným známkám). Poznal jsem ještě třetí motivaci a sice přirozený zájem o nové věci. Jenže taková motivace nemá žádný konkrétní cíl a pokud se z toho stane rutina, člověk se jen v životě potácí bezcílně sem a tam.
Na probuzení motivace je někdy potřeba poměrně dlouho o účelu přemýšlet a myšlenky zapisovat. Nejde jen o objevení vzájemných provázaností, ale také o určení priorit, protože jediný problém, který všichni ve skutečnosti máme, je nedostatek času.
Jak si lépe pamatovat …
Schopnost dobře si pamatovat není vrozená, ale získaná. Jaké techniky jsou nejúčinnější a proč? Můžete se ještě dnes začít učit jak se stát mistry v pamatování (čehokoliv!).
Studium nové látky
Pokud mám již jasno proč si potřebuji danou látku osvojit (nejen zapamatovat!), mohu přistoupit ke studiu. Nejlepším způsobem jak se něco naučit je aktivně to praktikovat. Pokud není možná praxe, stačí alespoň hra.
Problémy se zpravidla objevují, když něčemu nejsme delší dobu schopni porozumět. Většinou lze tyto problémy obejít hledáním propojeností s již namapovanými informacemi. Proto také není možné začít studium matematiky například od teorie pravděpodobnosti. Je nezbytné ovládat všechny potřebné nižší stupně matematických dovedností, jako je teorie čísel a množin, aritmetika, algebra …
Hra s novou látkou je osahávání nových informací a vazeb k již namapovaným představám o realitě. Čím více smyslů lze zapojit do hry, tím více nových neuronových spojení vznikne.
Smysly lze zapojit například hlasitým čtením, zapisováním, diskutováním o látce s ostatními (např. na diskusních fórech).
Předpoklady úspěchu
Existují určitá fyzická omezení, o kterých je dobré vědět.
Abyste si mohli zapamatovávat, musíte mít možnost dobře se soustředit. (O soustředěnosti už jsem toho napsal hodně. V jednom příspěvku naleznete například i cvičebnici koncentrace.)
Někomu prý pomáhá, když si při studiu pouští hudbu. Mě to vždy jen rušilo, ale objevil jsem, že soustředěnost stabilizují některé monotónní zvuky, jako třeba zvuk fénu nebo kapky deště. Domnívám se však, že většinu lidí mohou podobné zvuky spíše uspávat. Přesto zvažte, zda některý takový zvuk nevyzkoušet. Lze je snadno najít na internetu.
Naším výrazným postižením je schopnost pracovat pouze s omezeným množstvím informací najednou. Konkrétně bývá uváděno číslo sedm (Avšak v reálu bych řekl, že dokáži pracovat jenom se dvěmi věcmi najednou). To nás nutí důsledně strukturovat, jinak se ztrácíme v chaosu. Tento hendikep dorovnáváme díky prakticky nekonečné paměti. Tu však lze využívat právě jenom pomocí pečlivého strukturování informací a vytvářením rozsáhlých asociací. Čím více kvalitních spojení, tím lépe si pamatujeme.
V hlavě (a nejen v hlavě!) je nutné udržovat pořádek. Lékem na chaos je řád a struktura.
Dalším děsivým omezením jsou vysoké energetické nároky prefrontálního kortexu (oblast mozku, kterou používáme k přemýšlení). Musíte-li opravdu přemýšlet, velmi rychle se vyčerpáte a potřebujete si odpočinout. Ve školách se snaží udržet pozornost žáků 45 minut. Je to naivní a hloupé. Tak dlouhou dobu se nedokáže nikdo soustředit už jen kvůli biologickým omezením. Soustředěnost prudce klesá po několika minutách a nejpozději do třiceti minut jsme ve stavu, kdy je skutečné intenzivní přemýšlení vypnuté. (Přečtěte si jak pracuje váš mozek.) Proto jsou nutné časté přestávky a navíc vylepšené fyzickým cvičením. Myšlení nejlépe podpoříte pohybem – rozprouděním krve v žilách.
Další techniky
Budeme-li dosud získané informace pro práci s naší pamětí považovat za techniky, potom by bylo dobré zmínit další -zjevné- techniky. Mezi nejzajímavější patří párování.
Párování informací
Začnete-li vědomě vytvářet dvojice informací, budete si je mnohem lépe pamatovat. Věřím, že tato technika je určitým praprincipem vesmíru anebo života. Je totiž i základem duality.
Párovat je možné cokoliv s čímkoliv. Nejlépe se však pamatují extrémní a vizuální spojení. Je to dáno skutečností, že náš mozek si všímá především neobvyklých vizuálních věcí. Sleduje především nápadné rozdíly v prostředí, kde se vyskytujeme. Je to podmíněné evolučně. V ne příliš vzdálené minulosti bylo životně důležité stále sledovat sebenepatrnější změny v okolí – bylo to otázkou života a smrti. Spatřit šelmu nebo nepřátelského bojovníka umožňovalo snadněji přežít.
Opakování
Aby nedocházelo k přetížení mozku, máme trojí paměť: senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou. V senzorické paměti se vjemy uchovávají jen velmi krátkou dobu, zpravidla 0,1 až 20 sekund. Tato doba stačí k vyhodnocení důležitosti informace, tedy zda má být ještě nějak zpracována anebo zahozena. Tuto paměť nelze asi příliš trénovat a ani by to nemělo smysl.
Krátkodobá paměť uchovává informace i na několik minut. Je důležité pracovat s co nejmenším množstvím informací, protože tato paměť často chybuje. Namísto s mnoha detaily pracujte s celky a sice maximálně se sedmi.
Potřebujete-li si něco zapamatovat trvale, budete chtít tuto informaci dostat do dlouhodobé paměti. To už je trochu náročnější. Musíte vytvořit správná klíčová slova (nebo klíčové vizuální, pohybové či audio vjemy), pomocí kterých budete informaci později aktivovat. Čím více vjemů ukládáte zároveň, tím větší bude šance na rozpomínání. Ještě důležitější je opakování a sice nikoliv pasivním opakováním (například čtením), ale aktivní snahou vybavit si dané informace a pracovat s nimi. A to bývá velmi bolestivé (avšak nejúčinnější). Doslova se při tom prorážejí nové cesty, kudy mohou proudit ve vašem mozku informace. Toto „tunelování“ je však nutné s dostatečným časovým odstupem opakovat. Někde jsem četl, že je dobré pamatovat si časové odstupy pro opakování jako mocniny čísla 2, tzn. opakovat látku s odstupem 2 hodiny, 4 hodiny, 16 hodin, 10 dní (256 hodin). Prakticky se opakování v takových intervalech asi dost dobře zajistit nedá, proto stačí pamatovat si, že čím více budete s informací pracovat, tím lépe si ji budete pamatovat. Nakonec si pamatujeme jenom to, co opravdu potřebujeme k životu.
Už minule mne zaujalo, žes dal do svých 5ti dovedností, které by sis chtěl osvojit, dobrou paměť. Jestli pracuješ v grafických pracech, tak chápu že je dobré si pamatovat klienty jménem a cos pro ně dělal, ale další využití pro tebe…
Jinak se musím pochlubit, že jsem byl na celodenním kurzu paměti a pak taky na kurzu efektivní práce s informacemi a četl jsem knihy Paměť jako slon, Úspěšná paměť, Jak úspěšně studovat cizí jazyky, Učíme se snadno cizí jazyky, Jak studovat a ještě mám četné výpisky a myšlenkové mapy klíčových pojmů z webů jako třeba zpameti.cz a taky z nějakých pdf o studiu na VŠ 😀
Musel jsem se pochlubit, protože mne samotného zaskočilo, že jsem toho tolik o paměti četl, to až teď, když jsem se zahleděl do svých výpisků na základě tvého článku, tak jsem si to uvědomil.:-P Docela dobrý, co?
Používám jen master (major) metodu na zapamatování svých bankovních účtů, hesel, telefonních čísel atd a pak nějaké paměťové háčky na nezbedná slovíčka, jinak jen logiku, asociaci a tvoření paralel s již známými věcmi. Myslím že bych se bez nějaké extra paměti i obešel, hodně věci se dá nějak vydedukovat či odhadnout.
@Milan: Díky za tipy na knihy. A ten web zpameti.cz bude nejspíš web Grady. Žádné jiné vydavatelství tam knihu nemá. 🙂 (Knihám od Grady se většinou vyhýbám, ale třeba právě na tenhle příspěvek jsem použil některé informace i z knihy Velká kniha technik učení, tréninku paměti a koncentrace, která je od Grady.)
Podle mě se důležitost paměti a práce s ní podceňuje. Představ si extrém: Čím by člověk byl, kdyby si najednou vůbec nic nepamatoval? To si ani nelze představit jak je to děsivé.
Je jasné, že hodně informací lze zapsat do hierarchické podoby někam ven z hlavy a když je to uspořádané opravdu dobře, tak se všechno potřebné rychle najde. Jenže to je ideální stav dosažitelný jen za cenu investice velkého množství času.
Mnohdy je vytvoření „vnější paměti“ přímo nutnost. Třeba takový firemní intranet se znalostní databází. Bez toho by mi praskla hlava. Všechny procesy ve firmě musím mít detailně a přehledně zmapované, protože je toho už moc a často se mi nedaří vzpomenout si na detaily.
Když bylo nutné si na něco vzpomenout, trvalo mi to hrozně dlouho nebo jsem dokonce musel některé věci vymýšlet znova od začátku. Konkrétně se to týká i těch grafických prací (je řada složitých postupů ve Photoshopu, které si nepamatuji ani po několikanásobném aplikování).
O techniky práce s pamětí se teď zajímám hlavně proto, abych dostal do hlavy věci kolem marketingu a také jQuery, AJAX a složitější věci z PHP. Kóduju už roky a poměrně často, jenže si spoustu věcí nejsem schopný zapamatovat jenom aplikováním. Vždycky se to z hlavy někam vypaří nebo je to uložené s chybami. Právě při programování je skvělé mít všechno co nejrychleji dostupné (tzn. natvrdo v paměti) a nemuset nic googlit. Výhodu častějšího používání trvalé paměti vidím v časových úsporách, ale také v ochraně krátkodobé paměti (ta je přetěžovaná právě kvůli googlení).
@PF:
Gradě jsem se taky vyhýbal, pár let nazpátek jsem byl na kurzu timmemanagementu a stressmanagementu a u obou jsem vyfasoval zdarma stejnojmenné knížky od Grady, které jsem po prolistování hned odložil jako ztrátu času.
Na druhou stranu se tam najde i pár skutečně dobrých, jako třeba dříve jmenovanná Jak úspěšně studovat cizí jazyky od Kupky, sice tam trochu odbíhá k cílům, hodnotám, přesvědčení a NLP, ale třeba kapitola o nejlepších polyglotech je velmi přínosná. Postupně se tam zaměřuje asi na 10 polyglotů z doby dávné a moderní, jenž ovládali i přes 50 jazyků a rozebírá tam jejich způsoby a strategie při studiu.
Obecně můžu říct, že mi nejpřínosnější příjdou autobiografie úspěšných a slavných a jsou pro mne i nejvíce motivující a inspirující a v podstatě i potvrzují moje smýšlení (obvykle většina dosáhla cíle po vynaložení obrovského množství času, focusu a rozlišování podstatného)… Knihy plné teorie, třebaže dávají smysl a logiku, tak mne už docela otravují a jsem jimi přesycen.
U programování je to určitě užitečné a oprávněné, když jsem dělal projektanta, tak znalost cadu, klávesových zkratek a gest myší pomocí programu StrokeIt byl klíč k efektivitě a obrovské časové úspoře…
U mne většinou stačí vědět, kde co najít na disku, onenotu či v záložkách, jednoduchost a pořádek je jedna z mých zásad.:-) V mém oboru naštěstí byla vždy nějaké logika, proč je to tak a tak, takže se to pamatovalo dobře. U těch abstraktních věcí jako je programování jsou určitě memotechnické pomůcky vhodné a taky když už dělat programování, tak intenzivně, aby to člověk měl pořádně pod kůží.
Absolútne súhlasím – aj s komentármi. Avšak formuloval by som to ináč.
1. Aby som niečo robil, vykonáva, tak si to potrebujem pamätať. BODKA.
Keď si niečo nepamätám, nemôžem to robiť. Napríklad keby som nevedel zadefinovať obsahový marketing, vysvetliť ako funguje a nevedel naspamäť zásady, podľa ktorých písať článok, nevedel by som to spraviť! Preto, ak chcem niečo robiť, musím mať v hlave uloženú informácie čo to je. A potom budem v každom momente činnosti porovnávať to, čo robím, s informáciou v hlave. Tiež sa stále budem písať: ako sa tento bod dá dosiahnuť lepšie?
Ideálne by bolo mať definovanú vec ako poučku a potom poznať rozhodujúce aktivity a najčastejšie chyby, A kedykoľvek, kedy by som mohol natrafil na nejakú aktivitu alebo chybu, tak by som reagoval podľa toho, čo mám uložené v pamäti.
2. Aby som o niečom dokázal rozmýšľať, potrebujem mať v hlave fakty a myšlienkové postupy.
Rozmýšľať môžem jedine o faktoch a informáciách, ktoré mám v hlave. Keď nemám v hlave informáciu, nemôžem o nej rozmýšľať. V praxi to má taký dopad, že niečomu nepochopím, nespravím to dobre, náklady budú vysoké, činnosť sa minie účinku.
3. Kreatívne myšlienky prichádzajú, keď k sebe položím množstvo faktov a hľadám súvislosti medzi nimi.
Toto vychádza z druhého bodu. Ak potrebujem riešenie na nejaký problém, dám dokopy všetky fakty, ktoré o problematike viem. A teraz zisťujem, čo s nimi treba robiť. Ale na toto tie fakty musím mať v hlave. Pretože ak budú po desiatich knihách rozstrúsené, tak ich nemôžem položiť k sebe a spraviť syntézu!