Citáty o úspěchu

 

Fantazie je v životě velmi důležitá.
Vymaluje ti krásu, úspěch a toužebné cíle.
Na druhé straně také vyobrazí ošklivost, bolest a neúspěch.
A na tobě je rozhodnutí, jak ti bude sloužit.
Filip Conley

Není hanbou neuspět.
Stejně jako není hanbou narodit se do chudých poměrů.
Hanbou je ale neschopnost bojovat za svůj vzestup.
Samuel Amalu

Zkušenost potvrzuje,
že úspěch nezáleží tolik na schopnostech,
ale na odhodlání člověka.
Vítězem je ten,
kdo dává do své práce sebe sama,
své tělo i duši.
Charles Buxton

Není v životě většího potěšení,
než je radost z překonávání nesnází
na cestě od úspěchu k úspěchu,
uspokojení nových a nových přání.
Člověk, zapojený do jakéhokoli velkého
a chvályhodného podnikání,
překonává svoji únavu nadějí,
a teprve potom je odměněn potěšením.
Samuel Johnson

Žádný opravdový podnikatel
nikdy nevkročil na cestu trvalého úspěchu jiným způsobem,
než tvrdou a inteligentní prací,
provázenou vyslouženou dobrou pověstí
a charakterem.
F. D. van Amburgh

Důvěra je základ veškerých obchodních styků.
Míra důvěry, kterou člověk cítí k druhým,
a míra důvěry, kterou druzí cítí k němu,
jsou rozhodující pro postavení člověka v obchodním
a hospodářském světě.
Williams S. H. Boetcker

Tajemství úspěchu každého člověka,
který jej kdy dosáhl,
spočívá v pouhém zvyku dělat to,
co neúspěšní lidé dělají neradi.
Albert Jackson

V každém člověku se probouzí nadšení.
V někom na třicet minut, v jiném na třicet dní,
ale úspěchu dosáhne ten,
komu nadšení vydrží po třicet let.
Edward B. Butler

Jakákoliv forma úspěchu ztrácí svoji důležitost,
ve srovnání s nepomíjející radostí a zábavou,
kterou přináší štěstí rodinné.
Theodore Roosevelt

Rozdíl mezi úspěchem a pádem
je dělat věci pořádně
a skoro pořádně.
Edward Charles Simmons

Nikdy nikdo nedokázal nic velkolepějšího
než ti, kteří mají odvahu věřit v něco vyššího,
než je náhodná okolnost.
Barton Bruce

Úspěch v podnikání vyžaduje optimismus,
vzájemnou důvěru a poctivou hru.
Podnikatel musí stát za tím,
že to, co prodává, je to nelepší,
a musí cítit,
že je užitečným služebníkem veřejnosti.
R. H. Cabell

Podstata opravdového nadšení a lásky k práci
nespočívá ve vidině peněžní odměny,
či ve snaze zkrátit si volnou chvíli,
ani v úsilí zdokonalit své schopnosti,
ale ve víře v úspěšný výsledek
a v dovršení práce samé.
Sidney A. Weltmer

Odvaha míří ke hvězdám, strach k záhubě.
Seneca

Odvaha a vytrvalost
mají v sobě kouzelný talisman,
před kterým všechny těžkosti zmizí
a překážky se rozplynou.
John Quincy Adams

Hlavním rozdílem mezi dosažením něčeho a ničeho
je odvaha udělat první krok.
Ten, kdo jen čeká, a dělá to, co mu bylo řečeno,
nikdy nedosáhne ničeho velkého.
Charles M. Schwab

Pokud jednou v životě dosáhneš úspěchu,
poznáš, že tím nejdůležitějším byla tvoje individualita,
odhodlání a nezávislost,
které byly natolik silné,
že jsi se neztratil v davu.
Orison Swet Marden

Když obchody nejdou tak, jak by měly,
objeví se pokušení sednout si nečinně
a říkat si: „Má tohle cenu?
Udělal jsem vše, co bylo v mých silách,
abych postavil malý podnik, a nic se neděje.
Tak k čemu se dál snažit!“
Ale vždycky je tady cesta. Cesta dovnitř, i cesta ven.
A úspěch přichází k těm,
kteří zatnou zuby
a říkají si: „Někudy musí vést cesta,
a na mou věru,
já ji najdu.“
Clifford Sloan

Jsou lidé, kteří vidí věci takové, jaké jsou,
a ptají se: „Proč?“
Já sním o věcech takových, jaké nikdy nebyly,
a ptám se: „Proč ne?“
Robert F. Kennedy

Nejdůležitější přísadou receptu na úspěch
je umění vycházet s lidmi.
Theodore Roosevelt

Budete-li pozorovat opravdu šťastného člověka,
uvidíte jej stavět loď,
psát symfonii,
vychovávat syna,
pěstovat jiřiny,
nebo hledat dinosauří vejce v Gobi.
Nebude hledat štěstí
jako knoflí od límečku,
zakutálený pod postelí.
Nebude usilovat o štěstí jako takové,
uvědomuje si totiž, že je šťastný,
protože žije plných dvacet čtyři hodin denně.
W. Beran Wolfe

Někdo dobře řekl:
„Úspěch je cesta, ne cíl.“
Štěstí musíme hledat na cestě,
ne na jejím konci.
Robert R. Updegraff

Cesta ke štěstí je založena na dvou základních principech:
najít to, co tě zajímá,
a to, co dobře umíš.
A když to najdeš,
obětuj tomu celou svoji duši,
všechnu energii, cílevědomost
a přirozené schopnosti, které máš.
John D. Rockefeller

Velkým tajemstvím úspěchu v životě člověka
je být připraven,
když se naskytne příležitost.
Benjamin Disraeli

Žádný velký člověk si nikdy nestěžuje
na nedostatek příležitosti.
Ralph Waldo Emerson

Neúspěšný podnikatel je člověk,
který se drží starého, dokud je to dobré,
a chňapne po novém, jakmile je to lepší.
Robert P. Vanderpoel

Opravdový úspěch je jedinou věcí,
které nikdy nedosáhneš,
pokud a dokud ji nenabídneš druhým.
Sri Chinmoy

Hrst trpělivosti má větší hodnotu,
než pytel rozumu.
Nizozemské přísloví

V podstatě je to trpělivost,
která vposledku rozhodne o tom,
kdo uspěje,
a kdo neuspěje.
Všichni velcí lidé jí mají přebytek,
a ti menší, slabší, jsou-li trpěliví,
vždy porazí netrpělivé siláky.
John Ruskin

Trpělivost je ochočená vášeň.
Lyman Abbott

Nestačí jenom začít,
důležité je pokračovat.
Pouhý zápis do školy z nás učence neudělá,
školák musí ve studiu pokračovat,
projít dlouhými kursy,
dokud nezvládne všechny obory.
Úspěch záleží na neochabující síle,
zatímco důvodem neúspěchu,
je ve většině případů
nedostatek vytrvalosti.
J. R. Miller

Stará představa, že zbohatnout
je možné jen na úkor svého souseda,
musí zmizet.
Skutečný blahobyt znásobí bohatství celého světa
stejně jako člověk, který zasadí tři stromy
na místě, kde rostl jenom jeden.
Myšlenka, že blahobyt je možný
jen za cenu obětí ostatních,
je klamná.
„Můj prospěch je tvým prospěchem,
tvůj úspěch je mým úspěchem.“
Na tom by se mělo zakládat
veškeré naše bohatství.
Anne Rix Miltzová

 

 


Efektivní vedoucí – Peter F. Drucker [výpisky z knihy]

Peter F. Drucker byl znám jako rádce a konzultant pro veřejné, vládní a podnikové organizace v USA i v zahraničí. Je považován za zakladatele moderního managementu.


Kniha Efektivní vedoucí je určena především vedoucím pracovníkům. Myšlenky v ní obsažené však může aplikovat každý, kdo hledá účinnější způsoby jak být v každodenním snažení efektivnější.

 

Jaké jsou základy efektivnosti vedoucího pracovníka?

  • Klade si otázky: „Co je potřeba udělat?“ a „Co je dobré pro organizaci?“
  • Vypracovává plány aktivního jednání.
  • Přebírá odpovědnost za rozhodnutí a za komunikaci.
  • Soustřeďuje se především na příležitosti (ne na problémy).
  • Přemýšlí a vyjadřuje se spíše se zřetelem k „my“ než „já“.

Otázka „Co je potřeba udělat?“ nezní „Co chci udělat?“. Tato otázka téměř vždy obsahuje více než jeden naléhavý úkol.

Jaké jsou žádoucí výsledky a cíle? Vypracování plánu aktivního jednání je zmapování cesty k cíli a naplánování postupu. Plán jednání je vyjádřením záměrů.

Každý úspěch vytváří nové příležitosti – stejně tak i nezdar.

Rozhodnutí není přijato, dokud lidé neznají:

  • jméno osoby, která je odpovědna za jeho realizaci;
  • konečný termín;
  • jména lidí, kterých se bude rozhodnutí týkat.

 

 

Pět návyků myšlení, které je nutné si osvojit, aby se člověk stal efektivním:

  1. vím na co vynakládám svůj čas
  2. snažím se o výsledky
    Ptám se: „Čeho má být dosaženo? Jaké musí být výsledky mé práce?“
  3. stavím na svých silných stránkách a na silných stránkách spolupracovníků; začínám tím, co již umím
  4. soustředím se na omezený počet oblastí; držím se stanovených priorit; nejdůležitější věci dělám vždy jako první
  5. dělám správné kroky ve správném pořadí; zvažuji svá rozhodnutí

 

Poznej svůj čas

Vím na co vynakládám svůj čas:

  • zaznamenávám a sleduji co dělám (vyhodnocuji co dělám)
  • řídím co dělám (rozhoduji se podle priorit)
  • seskupuji činnosti v souvislé jednotky (dávková práce)

 

Jde o vytváření a zdokonalování procesů „dosahování výsledků“.


Efektivní pracovníci se vyznačují ze všeho nejvíce pozornou a pečlivou péčí o čas.

Nelze spoléhat na paměť, když jde o vyhodnocování efektivnosti využívání času. Člověk ztrácí představu o čase velmi snadno. Pro vyhodnocování efektivnosti je zapotřebí provádět měření a nejlépe pomocí asistenta.

Má-li efektivní pracovník řídit své jednání efektivně, musí vědět na co spotřebovává čas.

Je zapotřebí uspořádat činnosti do velkých souvislých jednotek, ale pracovat s přestávkami.

Vrcholoví vedoucí si v organizacích pravidelně vyhrazují čas na kontakt se znalostními pracovníky a ptají se jich:

„Co bychom my ve vedení této organizace měli vědět o vaší práci?“

„Kde vidíte příležitosti, kterých nevyužíváme?“

„Vidíte nějaká nebezpečí, která dosud přehlížíme?“

 

Hlavní příčiny časových ztrát:

1. Nedostatek systematičnosti či prozíravosti. (Typickým příkladem jsou pravidelně se opakující krize.)

2. Zapojení příliš velkého počtu pracovníků.

3. Špatná organizace práce.  Jejím příznakem je nadměrný počet porad. Porady jsou přiznáním nedostatečné organizovanosti. Buď se totiž lidé radí, nebo pracují. Nelze dělat obojí současně.

4. Špatná práce s informacemi.

 

Čím více lidí má organizace, tím častěji jsou zapotřebí personální rozhodnutí.

Někdejší ředitel General Motors údajně prohlásil: „Nemám žádné tajemství mého úspěchu – jednoduše vycházím z toho, že první jméno, které mě napadne, pravděpodobně nebude správné – a proto celý myšlenkový a analytický proces několikrát opakuji, než se rozhodnu jednat.“

Z praxe vyplývá, že personálním rozhodnutím je nutné věnovat několik hodin nepřetržitých a ničím nerušených úvah, pokud má být rozhodnutí s co největší pravděpodobností správné.

 

První věci na první místo

Pokud existuje nějaké „tajemství“ efektivnosti, tak je to soustředěnost. Efektivní pracovníci dělají nejdříve nejdůležitější věci a vždy dělají jen jednu věc. (Při práci je zapotřebí využívat dočasnou paměť. Její kapacita je omezená.)
Lidé, kteří zvládají hodně věcí, a přitom tolik obtížných, pracují vždy jen na jediné. V důsledku toho na ně na všechny nakonec potřebují mnohem méně času než my ostatní.
[pozn. autora: Představme si práci programátora. Při programování potřebuje zpravidla pracovat s větším množstvím funkcí a proměnných. Musí si pamatovat jejich názvy a jak s nimi pracovat. Pokud by pracoval na více projektech najednou, musel by si pamatovat i názvy funkcí a proměnných z ostatních projektů. Nejenže by bylo obtížné si vše pamatovat, ale docházelo by častěji k chybám, bylo by mnohem náročnější vyznat se v tolika řádcích kódu a co je nejhorší, i kdyby si vše dobře pamatoval a dokázal se v každém projektu rychle zorientovat, nijak by se tím práce neurychlila! Multitasking je záminka pro vyhýbání se vytrvalé soustředěné práci.]

Je zřejmé, že na dokončení všech úkolů nikdy nebude dostatek času. Proto je nutné věnovat čas pouze těm nejdůležitějším úkolům. Čím vyšší přispění, tím větší a souvislejší časové úseky jsou zapotřebí.

 

Prvky procesu rozhodování

1. Pochopení povahy problému: Jedná se o obecný problém, který lze řešit podle pravidel či zásad, nebo se jedná o výjimečný případ?

2. Určení mezních podmínek. Co má rozhodnutí přinést? Jaké jsou cíle? Jaké jsou minimální výsledky, které musí zajistit? Jakým podmínkám musí vyhovovat?

3. Důkladné promyšlení jak má vypadat řešení vyhovující mezním podmínkám. Rozhodnutí je volba mezi alternativami. (Jen výjimečně se rozhoduje mezi tím, co je správné, a tím, co je nesprávné.) V nejlepším případě jde o volbu mezi „téměř správným“ a „pravděpodobně nesprávným“.

4. Začlenění aktivního opatření směřujícího k realizaci rozhodnutí do rozhodnutí samého.

5. Zajištění zpětné vazby, která prověřuje správnost a efektivnost rozhodnutí s ohledem na skutečný běh událostí.

 

 

Životní střed

soustředěnostPodle autora knihy 7 návyků skutečně efektivních lidí je základem pro nalezení funkční životní filosofie nalézt svůj střed. Pod tím si lze představit principy, jejichž dodržování přináší v dlouhodobém měřítku smysluplnost a naplnění.
Mít svůj střed znamená také vědět v každé chvíli o co se mohu opřít. Vše vnější bývá zpravidla iluzorní. O peníze lze snadno přijít, partnerství se mohou rozpadnout, ale vědět kam směřuji, mít jasné vize a kultivovat své dovednosti, jsou silné prostředky pro ukotvení a vystředění v životě.

Ve středu našeho života se v ideálním případě podle autora výše zmíněné knihy nalézají:

  • životní orientace
  • pocit bezpečí
  • modroust
  • životní síla

Životní orientace spočívá v respektování norem a principů, jimiž se na konkrétní úrovni řídíme. Je nutné naučit se zvládat svoji mysl a naučit se plně vnímat pocity a emoce. Jedním z předpokladů dosažení úspěchu je vnitřní sebekázeň, sebedisciplína, cílevědomost i vcítění.

V pocitu bezpečí se nachází naše identita, relativní jistoty, emocionální vnímavost, osobní síla. Bezpečný osobní růst je možný, existují-li alespoň iluzorní jistoty, které nám pomáhají ukotvovat realitu (nebo to, co považujeme za realitu).

Moudrost se utváří zkušenostmi. S množstvím vědomostí se nutně nezlepšuje. Moudrost je hluboké vnímání spojitostí a provázaností vnějšího prostředí, ve kterém žijeme, s našimi vnitřními zákonitostmi. Po praktické stránce jde o vnímání hranic kam až mohu v dané chvíli jít a jejich pokorné respektování nebo uvědomělé překračování. Vědomosti bývají zavádějící, protože často nejsou podložené zkušenostmi anebo existují jen ve formě myšlenkového přejímání zkušeností názorů druhých lidí.

Životní síla představuje náš energetický náboj, potenciál, schopnost vytvářet nové užitečné dovednosti a návyky, a schopnost zbavovat se návyků neužitečných.

Životní orientace, pocit bezpečí, moudrost a životní síla jsou navzájem provázané. Za hranicemi poznání, které jsme schopni na stávající úrovni vědění vnímat, se pravděpodobně nachází rozumem neuchopitelné skutečnosti. Teprve osobní zkušenosti s nepoznaným mohou napomoci k posunu sféry vlivu. Proč se snažit posouvat sféru vlivu? Co nás k tomu nutí? Je to neustálá potřeba interakce s prostředím, kde žijeme.

Je lépe ptát se k čemu je to co děláme dobré, jak nám to pomáhá zkvalitnit náš život, anebo je lepší pasivně přijímat věci tak jak jsou? Máte-li stále na zřeteli alespoň přibližnou vizi čeho chcete dosáhnout – stáváte se tím, kdo pomáhá definovat realitu. Občas možná zakopnete, ale to je součástí hry. Pády nás utužují a pomáhají do budoucna držet se lépe na cestě. Oproti tomu nevíte-li přesně co chcete, pomáháte možná nevědomě druhým v dosažení jejich cílů.

Pro zdravý růst je nutná silná osobní integrita, celistvost, soudnost, vhled v rozsahu sféry zájmu, jasné definování sféry zájmu a respektování hranic, kam až je možné v daném bodě existence bezpečně posouvat obě sféry (sféru zájmu a sféru vlivu).
V naší realitě fungují navenek podivné zákonitosti. Jednu z nich na závěr odcituji: „Musíme se stále snažit o dokonalost, ale nesmíme jí nikdy dosáhnout.“ Je to zkušenost, která pomáhá alespoň trochu držet se zlaté střední cesty. Perfekcionismus se zdá být stejně nebezpečný, jako bezduchá ležérnost a odevzdanost osudu.

Najít svůj střed znamená ukotvit své vize, mít jasno kam směřuji a umožnit volné proudění tvořivé enegie. Život je změna a inovace. Život je pohyb okolo iluzorních středů.