Pravidla mozku – John Medina

Kniha Pravidla mozku mě, přiznám se, trochu zklamala. Není příliš strukturovaná, působí chaoticky a nic moc objevného také nenabízí. Nedočetl jsem ji, ale pár zjevných věcí jsem si poznamenal. Myslím, že i tak stojí za povšimnutí.
Autor je vývojový molekulární biolog a výzkumný konzultant. Je ředitelem Centra pro aplikovaný výzkum mozku a učení.

 

Cvičení posiluje intelekt

Přestože je podstatná část naší evoluční historie diskutabilní, na jednom se shodnou všichni paleontologové: Byli jsme v pohybu. Hodně.
Když se pohostinné deštné pralesy začaly zmenšovat, a tím omezovat lokální přísun potravy, museli jsme stále více putovat krajinou.
Vědci se domnívají, že naši pravěcí předci ušli denně až devatenáct kilometrů. Znamená to, že se naše fantastické mozky nevyvinuly během polehávání, ale za pohybu.

Pokud se naše jedinečné poznávací schopnosti rozvíjely během fyzické aktivity, je možné, že pohyb stále ovlivňuje naše kognitivní schopnosti? Je to nejen možné, ale dokázané. Chcete-li zvýšit své šance na kvalitní život i v pozdním věku, začněte se hýbat! Nejenže pohyb snižuje hrozbu infarktu nebo mozkové mrtvice, ale zdokonaluje i dlouhodobou paměť a myšlení.

Nevyvinuli jsme se pro osmi a vícehodinové sezení u počítače.

Výzkumy prokázaly, že když gaučoví povaleči začnou cvičit aerobik, obnoví se kvalita všech jejich psychických schopností. Pozitivní výsledky byly rozpoznatelné už po čtyřech měsících aktivity. Zajímavé je, že stačí třeba jenom několikrát týdně vyrazit na svižnější procházku. Váš mozek potom nezakrní.
Miliony let putování divočinou svědčí o tom, že cvičení mozku velmi prospívá. Pohyb přispívá výrazně i k prevenci vážných psychických onemocnění, jako je například deprese nebo Alzheimerova choroba. Cvičení reguluje vylučování tří neurotransmiterů, které se obvykle spojují s uchováváním psychického zdraví: serotonin, dopamin a noradrenalin.

Je přinejmenším ještě jeden dobrý důvod, proč být v pohybu. Dobré okysličování krve pomáhá odbourávat toxické látky vznikající jako následek procesu extrakce energie z potravy. Buňky pomocí chemických látek rozkládají molekulární strukturu glukózy, aby z ní dostaly energii. Tato extrakce je tak živelná, že atomy doslova trhá vejpůl. Odpad se skládá z velkého množství nadbytečných elektronů uvolněných z atomů v molekulách glukózy. Tyto elektrony narážejí do jiných molekul v buňkách a přeměňují je na nejtoxičtější látky, které se běžně v našich tělech tvoří. Jde o tzv. volné radikály. Pokud se rychle nezachytí, poškozují vnitřek buněk a vlastně celé tělo. Mají též na svědomí nebezpečné mutace DNA.
Kyslík funguje jako efektivní houba pohlcující elektrony. Vzniká kysličník uhličitý (je také nebezpečný), přičemž se krví dostává do plic, kde opouští krevní řečiště a je vydýcháván z těla pryč.
To nejmenší co můžete udělat pro alespoň základní zamezení ničení svého těla, je snažit se být co nejvíce na čerstvém vzduchu.

 

Mozek ještěří, savčí a neokortex

Mozek má tři hlavní oblasti. Jejich vývoj trval miliony let.
Nejstarší neurální strukturu představuje mozkový kmen. Jeho neurony regulují základní tělesné funkce jako je dýchání, srdeční činnost, tlak krve, spánek, chůze. Jsou nepřetržitě aktivní.
Ještěří mozek, savčí mozek, neokortexNa horní části mozkového kmenu je posazen limbický systém (tzv. savčí mozek). Funkce limbického systému lze shrnout do čtyř kategorií: bojovnost, vyživování, ústup a rozmnožování. Jde vlastně o systém, který pracuje především s emocemi. Neustále činí rozhodnutí typu vstříc nebo pryč.
Nad tím vším je narolovaný kortex, jež tvoří povrch mozku. Tloušťka mozkové kůry se pohybuje od tenké vrstvy savého papíru až po tlustou vrstvu podobnou lepence. Pokud by se členitá mozková kůra volně rozprostřela, byla by velká jako dětská přikrývka. Každá oblast kortexu je vysoce specializovaná, plní různé funkce od sluchových a zrakových až po paměťové.
Faktem zůstává, že čím je mozek větší, tím problematičtější je porod. Možnosti porodních cest jsou omezené. Bylo nutné, aby se děti začaly rodit předčasně. Dospívání u našeho druhu trvá oproti všem ostatním živočichům extrémně dlouho – desítky let. Aby člověčí mláďata byla schopná přežít, museli k tomu být přizpůsobovány podmínky. Muselo dojít k něčemu převratnému – začali jsme jako živočišný druh navzájem spolupracovat. Začali jsme také rozvíjet vztah žák – učitel.

 

Změna je život

Rezignujete na jistotu. Nesnažíte se mít změny pod kontrolou. Přestanete se starat o konzistenci v rámci daných podmínek, protože to není možné. Přizpůsobíte se změnám. To byla zcela zásadní změna strategie oproti ostatním živočichům. Namísto aby se naši dávní předkové snažili přežít v jedné ekologické nice, vydali se do všech koutů planety.
Variabilní teorie výběru vysvětluje jednoduché otázky týkající se učení. Vychází z toho, že se v mozku vyvíjí vztah mezi dvěma důležitými funkcemi: databází, která je studnicí znalostí a schopností improvizovat s tím, co je v ní uloženo. Díky jedné umíme rozpoznat své chyby. Díky druhé se z nich můžeme poučit. Umožňují nám vstřebat informace v rychle se měnících podmínkách.
Některé školy a firmy kladou důraz na stabilní, nadrilovanou databázi znalostí. Ignorují improvizační schopnosti, které jsme rozvíjeli miliony let. Kreativita trpí. Schopnost přizpůsobit se změnám je blokována.
Jiní zdůrazňují kreativní využití databáze a opomíjejí vybudování robustní základny znalostí. Ignorují naši potřebu porozumět danému předmětu, což obnáší memorování a ukládání informací v bohatě strukturované databázi.