Univerzální struktura návyku a jak návyky budovat vědomě

Úspěch jednotlivce i uskupení jednotlivců (společností) je minimálně z poloviny závislý na návycích. Chcete-li být úspěšní, musíte mít kvalitní studijní a pracovní návyky, které sestávají z mnoha dovedností, jmenovitě je potřeba například dokázat se soustředit, udržovat pořádek, umět určovat dobře priority čemu se věnovat, dokázat odolávat rušivým podnětům (inhibiční dovednosti) a řada dalších návyků.

Celý příspěvek

Práce s pamětí

Jsou informace a dovednosti, které bychom si měli pamatovat dlouhodobě a co nejlépe. Netýká se to jenom informací, které musíme používat ve své práci. Jde také o to pamatovat si strategie, které nám pomáhají přežít a udržovat duševní pohodu.
Je smutné, že řada závažných problémů vzniká jen kvůli chybné práci s pamětí.
Celý příspěvek

Jak pracuje váš mozek – David Rock

David Rock, autor knihy Jak pracuje váš mozek, zasvěcuje čtenáře do principů fungování mozku pomocí příběhů. Váš mozek si budete představovat jako divadlo. Vědomí jako jeviště. Poznáte jak vše funguje, jak probíhá hra na jevišti a dokonce, někteří z vás i prvně v životě, se osobně seznámíte s panem režisérem. Kniha rozhodně stojí za přečtení a nastudování!

Celý příspěvek

Pravidla mozku – John Medina

Kniha Pravidla mozku mě, přiznám se, trochu zklamala. Není příliš strukturovaná, působí chaoticky a nic moc objevného také nenabízí. Nedočetl jsem ji, ale pár zjevných věcí jsem si poznamenal. Myslím, že i tak stojí za povšimnutí.
Autor je vývojový molekulární biolog a výzkumný konzultant. Je ředitelem Centra pro aplikovaný výzkum mozku a učení.

 

Cvičení posiluje intelekt

Přestože je podstatná část naší evoluční historie diskutabilní, na jednom se shodnou všichni paleontologové: Byli jsme v pohybu. Hodně.
Když se pohostinné deštné pralesy začaly zmenšovat, a tím omezovat lokální přísun potravy, museli jsme stále více putovat krajinou.
Vědci se domnívají, že naši pravěcí předci ušli denně až devatenáct kilometrů. Znamená to, že se naše fantastické mozky nevyvinuly během polehávání, ale za pohybu.

Pokud se naše jedinečné poznávací schopnosti rozvíjely během fyzické aktivity, je možné, že pohyb stále ovlivňuje naše kognitivní schopnosti? Je to nejen možné, ale dokázané. Chcete-li zvýšit své šance na kvalitní život i v pozdním věku, začněte se hýbat! Nejenže pohyb snižuje hrozbu infarktu nebo mozkové mrtvice, ale zdokonaluje i dlouhodobou paměť a myšlení.

Nevyvinuli jsme se pro osmi a vícehodinové sezení u počítače.

Výzkumy prokázaly, že když gaučoví povaleči začnou cvičit aerobik, obnoví se kvalita všech jejich psychických schopností. Pozitivní výsledky byly rozpoznatelné už po čtyřech měsících aktivity. Zajímavé je, že stačí třeba jenom několikrát týdně vyrazit na svižnější procházku. Váš mozek potom nezakrní.
Miliony let putování divočinou svědčí o tom, že cvičení mozku velmi prospívá. Pohyb přispívá výrazně i k prevenci vážných psychických onemocnění, jako je například deprese nebo Alzheimerova choroba. Cvičení reguluje vylučování tří neurotransmiterů, které se obvykle spojují s uchováváním psychického zdraví: serotonin, dopamin a noradrenalin.

Je přinejmenším ještě jeden dobrý důvod, proč být v pohybu. Dobré okysličování krve pomáhá odbourávat toxické látky vznikající jako následek procesu extrakce energie z potravy. Buňky pomocí chemických látek rozkládají molekulární strukturu glukózy, aby z ní dostaly energii. Tato extrakce je tak živelná, že atomy doslova trhá vejpůl. Odpad se skládá z velkého množství nadbytečných elektronů uvolněných z atomů v molekulách glukózy. Tyto elektrony narážejí do jiných molekul v buňkách a přeměňují je na nejtoxičtější látky, které se běžně v našich tělech tvoří. Jde o tzv. volné radikály. Pokud se rychle nezachytí, poškozují vnitřek buněk a vlastně celé tělo. Mají též na svědomí nebezpečné mutace DNA.
Kyslík funguje jako efektivní houba pohlcující elektrony. Vzniká kysličník uhličitý (je také nebezpečný), přičemž se krví dostává do plic, kde opouští krevní řečiště a je vydýcháván z těla pryč.
To nejmenší co můžete udělat pro alespoň základní zamezení ničení svého těla, je snažit se být co nejvíce na čerstvém vzduchu.

 

Mozek ještěří, savčí a neokortex

Mozek má tři hlavní oblasti. Jejich vývoj trval miliony let.
Nejstarší neurální strukturu představuje mozkový kmen. Jeho neurony regulují základní tělesné funkce jako je dýchání, srdeční činnost, tlak krve, spánek, chůze. Jsou nepřetržitě aktivní.
Ještěří mozek, savčí mozek, neokortexNa horní části mozkového kmenu je posazen limbický systém (tzv. savčí mozek). Funkce limbického systému lze shrnout do čtyř kategorií: bojovnost, vyživování, ústup a rozmnožování. Jde vlastně o systém, který pracuje především s emocemi. Neustále činí rozhodnutí typu vstříc nebo pryč.
Nad tím vším je narolovaný kortex, jež tvoří povrch mozku. Tloušťka mozkové kůry se pohybuje od tenké vrstvy savého papíru až po tlustou vrstvu podobnou lepence. Pokud by se členitá mozková kůra volně rozprostřela, byla by velká jako dětská přikrývka. Každá oblast kortexu je vysoce specializovaná, plní různé funkce od sluchových a zrakových až po paměťové.
Faktem zůstává, že čím je mozek větší, tím problematičtější je porod. Možnosti porodních cest jsou omezené. Bylo nutné, aby se děti začaly rodit předčasně. Dospívání u našeho druhu trvá oproti všem ostatním živočichům extrémně dlouho – desítky let. Aby člověčí mláďata byla schopná přežít, museli k tomu být přizpůsobovány podmínky. Muselo dojít k něčemu převratnému – začali jsme jako živočišný druh navzájem spolupracovat. Začali jsme také rozvíjet vztah žák – učitel.

 

Změna je život

Rezignujete na jistotu. Nesnažíte se mít změny pod kontrolou. Přestanete se starat o konzistenci v rámci daných podmínek, protože to není možné. Přizpůsobíte se změnám. To byla zcela zásadní změna strategie oproti ostatním živočichům. Namísto aby se naši dávní předkové snažili přežít v jedné ekologické nice, vydali se do všech koutů planety.
Variabilní teorie výběru vysvětluje jednoduché otázky týkající se učení. Vychází z toho, že se v mozku vyvíjí vztah mezi dvěma důležitými funkcemi: databází, která je studnicí znalostí a schopností improvizovat s tím, co je v ní uloženo. Díky jedné umíme rozpoznat své chyby. Díky druhé se z nich můžeme poučit. Umožňují nám vstřebat informace v rychle se měnících podmínkách.
Některé školy a firmy kladou důraz na stabilní, nadrilovanou databázi znalostí. Ignorují improvizační schopnosti, které jsme rozvíjeli miliony let. Kreativita trpí. Schopnost přizpůsobit se změnám je blokována.
Jiní zdůrazňují kreativní využití databáze a opomíjejí vybudování robustní základny znalostí. Ignorují naši potřebu porozumět danému předmětu, což obnáší memorování a ukládání informací v bohatě strukturované databázi.

Kužel učebního procesu

Jsou lidé, kteří se neustále snaží získávat nové užitečné dovednosti a znalosti a překvapivě dobře se jim to daří. Mohou dokázat cokoliv realistického. V čem spočívá jejich výjimečnost? Jednou z podstatných dovedností, které ovládají, je schopnost učit se nové věci v souladu s principy kuželu učebního procesu. Abychom mohli dovednosti a znalosti využívat, musíme si především pamatovat. Co má vliv na dobré zapamatování?

Celý příspěvek

Lze vycházet s psychopaty?

Existuje mnoho lidí, kteří postrádají schopnost vcítit se do druhých. Tito lidé mají poškozenou psychiku. Jde mnohy o nebezpečné psychopaty, kteří nás sice ve většině případů neohrožují fyzicky, ale pokud se nacházejí v řídících pozicích (ve firmě či ve státní organizaci), mají moc ovlivňovat negativně životy lidí ve svém okolí – stačí když způsobují stres.
Lze zvládat bezvýchodné situace způsobené právě psychopaty? Jak s nimi komunikovat? Jak se bránit?
Celý příspěvek

Božský syndrom a metoda pokus omyl

Stává se vám, že jste zcela přesvědčeni o správnosti svého názoru a později se ukáže, že jste se mýlili? Všímáte si podivné neomylnosti politiků, lékařů, profesorů a dalších odborníků, kteří jsou zcela přesvědčeni o své pravdě a přitom se zjevně mýlí?
Je mnoho lidí žijících s absolutním přesvědčením, že vědí, jak svět funguje.
Tito lidé však žijí často jen s „Božským syndromem“.
Celý příspěvek

Schopnost odolat impulsu

Schopnost odolat impulsu

Sebeovládání hraje v životě velmi významnou roli. Experimenty s bonbóny („The Marshmallow Test“), které prováděl v sedmdesátých letech psycholog Walter Mischel, prokázaly, že lidé, kteří dokáží odvrátit své pokušení a oddálit získání odměny, jsou výrazně úspěšnější než ti, kteří jednají impulsivně a chtějí mít vše hned.

Mischel prováděl testy se čtyřletými dětmi. Vždy před ně položil bonbóny a řekl jim, že si mohou vzít jeden teď, ale když vydrží, než se za chvíli vrátí, mohou si vzít dva.
Některé děti si hned nedočkavě vzaly jeden bonbón. Jiné trpělivě čekaly. Během čekání si zakrývaly oči, aby pokušení zmizelo. Nebo si zpívaly, hrály si s rukama, pokoušely se usnout. (Jedno dítě dokonce chvíli olizovalo stůl okolo bonbónu.)
Mischel tyto děti sledoval o 14 let později, poté, co dokončily střední školy. Ty děti, které ve čtyřech letech dokázaly trpělivě počkat, měly ve škole výrazně lepší studijní výsledky, než děti, které jednaly impulsivně. Dokázaly lépe vyjadřovat své myšlenky, lépe se soustředily, ovládaly schopnost plánovat do budoucnosti a také většinou své plány dotáhly do konce.

Dokázat odolat impulsu – náhlé pohnutce k určitému chování, odolat bezprostřední reakci na stimul, je možná nejdůležitější psychická kvalita, která odlišuje úspěšné od těch méně úspěšných.
Tato schopnost je kořenem veškerého emočního sebeovládání. Existuje řada důkazů, že ovládání pohnutek je možné se naučit. Je však stejně jako u jiných dovedností nutné tuto dovednost formovat postupně. Prvotním krokem je naučit se uvědomovat si své emoce, které se nás snaží ovládnout. Toho lze dosáhnout udržováním zvýšené pozornosti a vnímavosti na vnitřní pocity.