Volby 2017 – podle čeho volit?

Nehodlám se zde rozepisovat o politicích a politických stranách. Nejsem agitátor. Namísto toho chci polemizovat o různých pohledech na věc.

Svět je velmi složité provázané klubko navenek nesouvisejících věcí, přičemž každý člověk má na vše svůj vlastní názor. Průměrný volič se dívá na svět ze své omezené perspektivy. Nechápe hluboké souvislosti, nechápe jak jedna věc vede k druhé. Má zcela jiné starosti než studovat historii, ekonomii, sociologii, politologii, filosofii a další vědy, které dohromady mohou (ale nemusí) syntetizovat principy pro lepší fungování společnosti. Běžný volič se v nejlepším případě zmůže na pročítání článků v médiích a zběžné prohlédnutí volebního programu několika stran. Je to smutné, ale je to tak a v dohledné době se to nezmění.

Polarita spektra

Politické spektrum se již delší dobu dělí na pravici a levici. Pravice zastává soukromé vlastnictví, levice přerozdělování a centralizaci. Pravice upřednostňuje samoorganizování a volnější trh, levice centrální řízení.
Tento pohled je velmi zjednodušený, nicméně vychází z uspořádání reálného světa a vystihuje smýšlení jak těch, kteří zaměstnávají, tak těch, kteří se nechávají zaměstnávat.

Pravicové versus levicové smýšlení

V minulém století bylo možné porovnat rozdíly mezi výsledky aplikace obou pohledů na věc díky pádu železné opony. Kapitalisticky založený západ se po ekonomické stránce začal hned po válce rychle vzdalovat od socialisticky naladěného východu. Rozdíly na konci závodu byly propastné. Hlavním důvodem zaostávání východu bylo znemožnění soukromého podnikání. Je velký rozdíl pracujete-li ve firmě držené v soukromém vlastnictví nebo pro státem vlastněný subjekt. Každý to zná. Není-li něco vaše, nevážíte si toho tak, jako kdyby bylo.
Na druhou stranu je zde velký problém s nedostatkem času v ryze kapitalistické společnosti a problém s nutností zadlužování. Systém je založený na ostrém konkurování, což sice přináší úžasné inovace, prosperitu (pro firmy, které v hospodářské soutěži vítězí) a hojnost, ovšem cena je vysoká. Lidé nemají čas na své děti a firmy i jednotlivci se neúměrně zadlužují a mnohdy hrají vabank. Abyste udrželi krok, musíte investovat do nových technologií. Zdaleka ne každá firma je schopná nakupovat nové technologie z vlastních zdrojů. To vede k nutnosti existence bankrotů a dalších nepěkných efektů kapitalistického světa.

Takto by se daly pravicové a levicové ideologie o ideálním uspořádání světa rozebírat donekonečna. Problém je, že černobílé vidění světa se ani zdaleka neshoduje s realitou. Vemte si třeba takovou Čínu. Tváří se jako země s aplikovaným komunismem a přitom je založená na kapitalizmu a komunisté si z ideologie převzali jen tu část, která se zaměřuje na ovládání mas pomocí nástrojů diktatury.

Naprosto chápu kořeny nespokojenosti s třídním rozdělením společnosti. Jako zaměstnanec mohl dříve človek pociťovat značnou bezmoc. Dnes je však situace jiná. A lidí je málo. Kdo chce pracovat a je velmi šikovný, musí se mít zákonitě dobře. A pokud vám vadí, že firma, pro kterou pracujete není vaše, věřte nebo nevěřte, řada podnikatelů vám ráda nabídne podíl (v různých podobách), ale samozřejmě za tomu odpovídající výsledky. Není to přitom nic nového. Již za první republiky měli pracovníci v Baťových závodech možnost stát se defacto spoluvlastníky. Tím lze vyšachovat ze hry prostředníky – tedy banky a zvýšit jak efektivitu, tak i výnosy pro všechny strany.

 

Kudy z nudy

Je potřeba si uvědomit, že ideologie slouží pouze k získání hlasů obyvatel, aby bylo možné obyvatele následně ovládat. Strany, které jdou v první řadě po moci, se budou snažit vždy především o upevnění moci. Snaha ovládat masy je přirozená fetyš lidstva, resp. kolektivního nebo individuálního ega. Historie je přeplněná nesmyslnými válkami o moc, které neměly ve svém důsledku žádný přínos ani pro jednu z nesvářených stran. Podíváte-li se co pohánělo do konflitků monarchy a všehovládce, byla to téměř vždy snaha získat ještě větší území a ještě větší moc nebo uznání. Monarchové měli všeho dostatek, byli materiálně zajištěni, ale vždy je něco uvnitř nahlodávalo a způsobovalo nespokojenost. Nedostatek emočních prožitků? Války jsou plné intenzivních emočních prožitků. Je logické, že k nim docházelo v tak velkém rozsahu, protože lidé s velkou mocí se mohu začít velmi snadno nudit. Válečné konflikty vedou k dobrému pobavení znuděných mocných.

Určitě bych nevolil žádná uskupení, která mají blízko k návratu jednostranného diktátu nebo ke zvrácení demokratických principů. Názorová rozmanitost je jediným rozumným zdrojem pro utváření zákonů. Více hlav prostě více ví. Jeden člověk nikdy nemůže obsáhnout moudrost desítek nebo stovek volených zástupců z celé společnosti. Věřím, že diktatura jedné osoby u nás nehrozí. Stále však ještě může dojít k diktatuře jednoho názorového proudu, tedy to, co se stalo v meziválečném německu nebo po druhé světové válce v zemích východního bloku. Nejde o dobu až tak dávnou, aby se podobný extrém – tedy vláda jedné šílené strany – nemohl opakovat.

 

Podle čeho volit?

Zapomeňte na planá agitátorská hesla z billboardů nebo z letáků. Politika není tak jednoduchá. Nemůžete se přece rozhodnout volit politické uskupení jenom proto, že vás jednostranně oslovilo například zvýšení platů, zvýšení důchodů, nebo něco podobného. Takový způsob výběru koho pustit k moci je absurdní. Přinejmenším byste si museli zjistit jakými kroky chtějí daného efektu dosáhnout a jaké to bude mít důsledky.

Asi mnozí budete souhlasit, že zdejší politická scéna je k pláči. Řada lidí je tím tak otrávená, že volit nepůjde. Já říkám, že pořád je mnohem lepší volit nejmenší zlo, než nevolit vůbec a umožnit tím uchopení moci větším zlem.
Jak ale rozpoznat zlo, které je ze všech nejmenší? Chcete-li ve volbách odevzdat svůj hlas s co nejčistším svědomím, nic není ještě ztraceno. Obětujte jednu nebo i více hodin na sestavení bodového ohodnocení jednotlivých stran. Začněte například s programy stran. Dávejte plusy a mínusy jednotlivým bodům. Přemýšlejte u toho! Ohodnoťte si také aktuální lídry jednotlivých stran. Lze jim důvěřovat? Jak na vás působí. Můžete jim například přidělit body od nuly do pěti. Nula je člověk bez sebemenší důvěryhodnosti, 5 člověk maximálně důvěryhodný.
Přemýšlejte nad jednotlivými stranami také z pohledu jejich ideologií, tzn. na čem jsou postavené.

Hodně se prosím také zamyslete nad tím, co jsou peníze, jak vznikají, jakým způsobem se vhánějí do ekonomiky (nebo stahují) a proč. Je to důležité pochopit. Jistě už víte, že není možné jen tak spustit tiskařské stroje, natisknout oběživo a svévolně peníze vypustit do trhů. Stejně tak asi tušíte, že není možné donekonečna přiškrcovat soukromé podnikání, protože všechno ve státě je na tomto v podstatě jediném zdroji prosperity závislé. (Ekonomický vzestup Německa a dalších úspěšných států byl v poválečném období založený právě na podpoře podnikání, nikoliv na regulacích podnikání.) Stát netvoří hodnoty, ale pouze přerozděluje a určuje pravidla hry.

Přeji vám v nadcházejících volbách mnoho štěstí, ale především hodně zdravého úsudku. Až budete vhazovat svůj hlas do urny, myslete hlavně na další generace, kterých život tím přímo ovlivníte. Pevně věřím, že zabráníte tomu, abychom se opět dostali do područí diktatur, kterým jde jen o vyživování nemocného kolektivního ega, o moc a omezování svobody.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*