Zázrační lidé a jejich neodhalitelná tajemství

Po čtyřech letech hledání receptu na výjimečnost mi došlo několik překvapivých věcí. Výjimeční lidé, kteří jsou opravdu úspěšní, se nachází všude kolem, akorát je nemožné přijít s nimi do kontaktu. Jsou neviditelní a když už je objevíte, jen málokomu prozradí svá tajemství úspěchu. Nejspíš ani netuší, proč se jim daří. Nelze je potkat a přesto jsou na každém kroku vidět výsledky jejich nezměrného intelektu a úsilí. Domy, továrny, stroje, uskutečněné nápady a myšlenky…
Předávají své dovednosti a bohatství z generace na generaci, nenápadně, v tichosti a bez povšimnutí.

Projděte se po městě a prohlédněte si jejich sídla za miliony a miliardy. Každý dům má svého majitele. Každý pidimetr prostoru někomu patří. Vy tím majitelem však nejste. Kdo dokázal ten prostor obsadit a vybudovat? Jak je vůbec něco takového možné z ničeho vytvořit? (V bulváru bych odpovědi nehledal.)

Nalézt v čem spočívá tajemství úspěchu těchto lidí a jak se v někoho takového zázračně proměnit, se pokoušela řada odvážlivců. Jmenovitě například Napoleon Hill, který napsal knihu Myšlením k bohatství. Když jsem četl tuto knihu před čtyřmi lety poprvé, velmi mne zaujala a tvrdě nakazila. V té době bych ji každému doporučil. Dnes už vidím vše jinak. Byl to nejhorší brak, na jaký jsem vůbec mohl narazit. Snůška blábolů pomateného hledače úspěchu. Autor se později pravděpodobně zbláznil, protože jeho další knihy byly vedené v podstatě už jen v náboženském duchu – a sice „modlitbou k úspěchu“.

Podobně jako motivační literatura je populární i literatura o finančním vzdělávání. Králem této oblasti je Kyosaki a jeho bláboly o finanční gramotnosti. Bohatý táta, chudý táta. Cash flow kvadrant. Přečtete si to a je vám všechno jasné. Je to jednoduché jako facka. Musíte se dostat do čtvrtého kvadrantu a stát se investorem. Jenže roky ubíhají a i když děláte maximum, nikam se ve skutečnosti nemůžete pohnout, protože děláte všechno špatně a nikdo neví, co je vlastně špatně. Víc času už obětovat nemůžete, protože spát je nutné alespoň pět hodin denně (někdo říká šest, ale věřte, že přežít se dá i díky pětihodinovému spánku). Víc nápadů už nenacházíte, možnosti se zdají být vyčerpané. A přesto víte, že nějaká cesta musí existovat. Zázrační lidé vám však nenapoví, protože o nikom takovém fyzicky-reálném nevíte.

Co je potřeba se naučit a vytrénovat, aby se člověk dokázal prosadit a mohl také obsadit trochu toho prostoru a získat i čas na své zájmy? Četl jsem řadu knih na toto téma a ještě více toho vyzkoušel, ale musím konstatovat, že žádný funkční návod jak v sobě vypěstovat během pár let vysoce výkonnou inteligentní osobnost zkrátka neexistuje. Nejde jen o to, že ve hře je řada dovedností. Problém je především s nedostatkem času. Pro zajištění existence je nutné být neustále v plusu – vydělávat. Jenže dnes (na rozdíl od doby například před pěti nebo deseti lety) stačí třeba jen zpomalit tempo inovací ve firmě na pár měsíců a jste nadobro ze hry. Konkurence je stále větší a větší, někdy mám pocit, že roste geometrickou řadou. Kde vzít čas na hledání nových cest? Vždyť vybudovat novou firmu nebo výkonnější osobnost trvá roky!

Je jasné, že velkou roli hraje v životě výjimečně úspěšných lidí náhoda. Narodíte-li se do rodiny, kde existují kvalitní memy, je pravděpodobné, že dojde k jejich automatickému přenesení i na vás. Nemusíte pro to udělat vůbec nic a máte  dovednosti úspěšných lidí. Těmi dovednostmi mohou být například vytrvalost, inteligence (schopnost kvalitního rozhodování), komunikativnost a mnohé další. Jednoduše tyto vlastnosti odkoukáte a napodobováním „na tvrdo“ otisknete do svých bazálních ganglií. Potom jsou neoddělitelnou součástí vaší osobnosti a vy si je vlastně ani nemáte šanci uvědomit. Dovednosti realizované skrze bazální ganglie jdou mimo vědomé myšlení. Jsou to automatické vzorce chování.

Můžete také potkat někoho důležitého, kdo má „konexe“ a tím se dostat k utajeným zdrojům. Mnoho příležitostí se objevuje zejména po různých převratech. Ale přiznám se, že převraty rád nemám, to už je snad i lepší čekat na zázrak v podobě vyskytnutí se na správném místě…

Být ve správný čas na správném místě je podle mnohých 50% úspěchu. Potom stačí být aktivní, chytrý, neomylný, vytrvalý, trpělivý … a mít dostatek zdrojů nebo vůdčích a společenských dovedností, aby se všechny vaše nápady daly rychle zrealizovat. Když vás někdo předběhne, nic nevyděláte nebo i proděláte. Je to jako ve sportovních závodech – vítěz je jenom ten první.
Potom je také nutné pochopit, co lidé doopravdy chtějí. S tím mám pořád problém. Nechápu lidi. Většina chce být klamána a voděna za nos. Jenže vaše vnitřní logika a etika vám říká, že mít úspěch za cenu klamání druhých, by byla příliš velká cena. Je vám to jednoduše proti srsti. Jednáte s každým na rovinu, nic nepředstíráte, snažíte se předávat jenom kvalitní práci, cenu smlouváte vždy tak, jak jste vnitřně přesvědčeni, že je to správné. A ve výsledku proděláte, protože lidé chtějí ve skutečnosti něco úplně jiného. Lidé chtějí iluze a emoce. Nechtějí poctivou dobrou službu, nechtějí kvalitní výrobky. Přitahují je cenové akce, slevy, fiktivní jistoty, plané sliby, sny a iluze.
Nevím, jestli se s tím lze nějak vyrovnat, ale pokud chci dosahovat svých cílů, budu od idealistických představ o světě muset co nejrychleji ustoupit a podvolit se skutečným potřebám tupých mas.

Tajemství zázračně úspěšných lidí jsou neobjevitelná a neuchopitelná. Nemám už zájem nikoho z těchto lidí potkat. Nebylo by to k ničemu. Jde jen o iluze. To skutečné je ve vaší hlavě, ve tmě a tichu, kde dnem i nocí zuří elektrické bouře vašich neuronů na jejich nepředstavitelně složitých synapsích. Je jasné, že existují zatím neobjevené cesty, které vedou k tomu, co člověk chce od života. Podle mého názoru je lepší netlačit na pilu a místo toho jen mnohem pozorněji sledovat, co se vlastně kolem vás i uvnitř vás děje. Některé události totiž bývají klíčové k objevení té správné cesty. Nepozorní lidé a nebo lidé zmanipulovaní, tyto cesty nemají šanci objevit.