O těchto stránkách

Blog Filosofie úspěchu jsem začal psát někdy v roce 2011 s cílem uchovávat pro sebe nejcennější informace z knih a z praxe, které se týkají zejména dosahování úspěchu, psychologie a podnikání. Svůj účel v tomto směru plní blog dokonale. Je mojí nejspolehlivější pamětí. Často se k řadě článků vracím, protože kvalitní informace se dají na internetu objevit jen obtížně. (Většinou narážíte všude jenom na skrytou komerci, nebo na bludy narušených osob.)
Když občas vykolejím, stačí mi vrátit se na tento web, pročíst pár stránek, dostat se tím zase do obrazu a pokračovat ve hledání ideální cesty.

Hlavní témata:

  • Jak vytvářet a rozvíjet klíčové dovednosti vysoce úspěšných lidí (bohužel i když jsem četl a zkoušel na toto téma vše co lze na internetu objevit, klíčové informace stále nenacházím).
  • Jak vytvářet z chaosu smysluplnou organizovanost, přehlednost, hierarchii a řád.
  • V čem spočívá motivace a jak jí probouzet a stimulovat.
  • Jak tvořit nové, zajímavé, nepoznané věci a myšlenky.
  • Co způsobuje problémy v osobním životě a v podnikání, jak příčiny rozpoznat a zbavit se jich.
  • Jak rozlišovat konstruktivní vlivy od destruktivních.
  • Jak rozpoznávat myšlenkové infekce a jak se před přirozenou lidskou blbostí chránit.
  • a okrajově se věnuji i tématům, která se točí kolem extrémně náročných cílů, jako např. jak by šlo těžit suroviny mimo Zemi (přirozeně jen v myšlenkové rovině 🙂 ).

Autor blogu

V roce 1999 jsem vstoupil do pracovního procesu; od začátku jako živnostník. Zvykl jsem si učit se stále nové věci. Soustředil jsem se zejména na hledání rozumných způsobů, jak předávat role ve firmě druhým lidem, a sice tak, aby z toho měly užitek obě strany. Cílem bylo uvolňovat prostor pro objevování nových věcí, inovátorství a tvořivost, které mi přinášejí největší uspokojení.

Jsem přesvědčen, že základem úspěchu je sebekázeň, schopnost organizovat, soustředit se, relaxovat, být stále v pohybu, radovat se i z maličkostí, naučit se spolupracovat a především vytrvalost. Tyto dovednosti se neustále mnoho let snažím v sobě vytrénovat (a někdy se to i na určitou dobu daří).

Člověk sám nezmůže dohromady nic. Času máme každý den jen 24 hodin, z toho pouze nepatrná část bývá prožita v uspokojivě tvořivém procesu (tedy alespoň v mém případě). Pevně však věřím, že je možné trpělivým přístupem odstínit většinu jevů, které zbytečně konzumují náš čas, a trávit jej poté převážně vytvářením pozoruhodných a smysluplných věcí, myšlenek a inspirací.

Kdybych měl na výběr čemu se věnovat na plný úvazek, asi bych psal technické učebnice, populárně naučné a jiné odborné knihy, zejména pro mládež. Nedávno jsem například dokončil knihu o programování v Pythonu. Nebo nově House Building Checklist. Psaní knih mi ale nejde tak, jak bych si představoval – jsem pomalý. Na prvním místě jsou kvůli rodině peníze, takže 90% času musím věnovat řízení produkční firmy (ve zcela jiném oboru – grafika a tisk).

Blog byl na začátku reakcí na přemnoženou „junk science“, které je dnes plný internet i knihkupectví, a na kterou jsem se v minulosti několikrát nechal napálit. Vadí mi, když něco hledám a vyhledávače na většině pozic předhazují jen komercí zdeformované informace, nebo nesmysly nepoužitelné v praxi. Je smutné, že lidé a následně vyhledávače dávají přednost pochybným stránkám s bezcenným obsahem, byť jde mnohdy o obsah emočně nabitý, což je bohužel z lidské podstaty obecně nejžádanější artikl. Internet se čím dál více přeměňuje v (dez)informační skládku. Chápu sice, že pro většinu serfařů je internet pouhým „zábavným lunaparkem“. Původně však měl sloužit vědě a poznání. Facebook, Instagram, TikTok a další sociální skládky prosáklé zhovadilostmi strhávají (nejen) mladé v ohromném rozsahu do slepých uliček. Navzdory směru, kterým se vydaly masy, se snažím držet prvotního záměru.

Články, které zde naleznete, nejsou ani zdaleka vyčerpávající. Myšlenky vyžadující více prostoru, se pokusím zachytit do knih. Kromě psaní na web Filosofie úspěchu si příležitostně odkládám různé programátorské vychytávky na web https://www.phpdeveloper.cz/, neb nejsem čistokrevný programátor, tak to všechno v hlavě nedržím, ale na druhou stranu programuji už od roku 1999 a docela často, protože sehnat cenově přijatelné a přitom dobré programátory, je dnes naprosto nemožné (za 600 Kč/hod dnes programátora skutečně neseženete a když, tak software určitě nebude psát na míru, ale použije něco již hotového a jen to trochu zakamufluje).

knihovna

Co se týče knih, četl jsem dříve docela hodně, ale převážně technickou, odbornou a populárně naučnou literaturu, neb jiná mě nebaví. (Nikdo přeci nemůže myslet vážně, že člověku něco dá čtení světově uznávaných autorů jako je Tolstoj, Remarque, či Rowlingová! Číst knihy jen pro pobavení, vyděšení, údiv, šokování, nebo zkrátka pro „tlučení času na emočních vlnách“, mi přijde naprosto zvrhlé, neřkuli úchylné. Času je na užitečnou tvůrčí aktivitu tak málo! Proč jej zabíjet emočními fantaziemi, když lze emoce vyvolávat i v reálném světě? Třeba právě tvořením a přitom je to zároveň užitečné.)
Knihovnu mám bohužel přeplněnou, takže kdyby se chtěl někdo obětovat a pomoci uvolnit prostor zakoupením některé z knih přes https://www.trhknih.cz/uzivatel/profil/explorer, určitě neváhejte! 🙂
Dnes knihy už tolik nečtu, ve větší míře sleduji rozmanité zdroje na Youtube, například kanály typu Veritasium, Applied Science, How It’s Made, Einzelgänger, TED, Real Talk, Kurzgesagt, PolyMatter, … a děkuji za to skvělé fíčuře (featura), která umožňuje nastavit dvojnásobnou rychlost přehrávání. Jinak bych to nedal. 😉

 

Proč byste také měli mít svůj blog a psát na něj?

Blogování byl kdysi velký hit, ale téměř nikdo neobjevil, čím je doopravdy přínosné, takže postupně vymřelo. Vytlačily jej sociální sítě se svými vymazlenými nástroji pro pumpování dopaminu. Věříte-li, že cílem publikování obsahu je získávat reakce druhých, srdíčka, počty shlédnutí, hvězdičky, komentáře, lajky, a nevím co všechno, potom jste bohužel ve slepé uličce. Dříve nebo později z toho budete zklamaní. Lajky vám spokojenost do života nepřinesou; ba právě naopak nespokojenost jen prohloubí.
Budete-li cokoliv publikovat jen proto, abyste mohli sledovat co na to ostatní, nijak vás to neobohatí a nedosáhnete tím čehokoliv přínosného. (Na druhou stranu ani cesta spočívající v publikování obsahu pouze za účelem materiálního obohacení není ideální.)

Začněte psát blog sami pro sebe. Nesnažte se komukoliv zalíbit. Nesledujte počty návštěvníků, lajky a podobné nesmysly. Psaní pomáhá v excitaci myšlení. Jde o snahu zachytit a rozvíjet užitečné myšlenky, které je dobré mít rychle po ruce, ale také o snahu vést váš život co nejlepším směrem.

Blog můžete mít neveřejný, ale pokud stejně jako já vnímáte, že by bylo dobré, aby začalo přemýšlet a používat rozum více lidí, potom veřejně přístupné články jsou lepší, protože se jednak budete trochu držet na uzdě, a druhak si třeba text někdo i jednou přečte a dojde k poznání, že by také mohl začít psát a díky tomu více přemýšlet a předávat tuto myšlenku druhým. A i když třeba nikdy nikdo na váš blog nepřijde, můžete mít alespoň klid na duši, že jste udělali pro věc maximum. Není to váš problém, že je svět přeplněný pohodlnými lidmi, kteří odmítají používat rozum. Nemůžete za to a nemusíte se nijak snažit daný stav změnit. Ale pokud by se vám podařilo byť jen jednoho člověka přimět, aby také začal díky psaní více přemýšlet, potom to stálo za to.