Podnikání, motivace, psychologie. Trénink soustředěnosti, sebedisciplíny, inteligence, paměti …
Nikdy v historii nebyl člověk pod takovým tlakem, jako dnes. Máme sice všechno co potřebujeme a mnohem víc, ale žijeme v takovém shonu, jako kdyby měl být zítra konec světa. Možná právě ono „mnohem víc“ nás okrádá o čas, který potom chybí na odpočinek. Čím bohatší éra, tím je život paradoxně těžší. Alespoň po psychické stránce tomu tak je. Lze vyhoření předejít? A lze se z toho dostat, když už jste na cestě do pekel?
Dlouhodobě se zajímám o psychologii práce a sice především o zvyšování soustředěnosti a zvládání vnitřních emočních pochodů. Vím, že v této oblasti se nachází ohromný poklad. Jenom se stále nedaří najít správnou kombinaci k trezoru.
Představte si, že byste dokázali udržovat dlouhodobě vaší soustředěnost na řešení problémů až tak dobře, že byste postupně díky tomu zvládali dokončit jakýkoliv běžný úkol. Mnozí asi namítnou, že k vyřešení jakéhokoliv běžného problému je zapotřebí kromě jiného také genialita a vysoká inteligence. Jenže žijeme v propojeném světě, kde funguje dělba práce a specializace (to je to, co nás nejvíce odlišuje od ostatních živočichů). Nemusíte umět všechno. Stačí vyznat se v lidech a nacházet ty správné lidi, které se vyplatí najmout. Postup, jak teoreticky dosáhnout čehokoliv, je geniálně jednoduchý. Stačí udržet na cestě k cíli vaší soustředěnost. Dlouhodobě a vytrvale. To však dokáže jen málokdo. Celý příspěvek
Občas chodím na web databazeknih.cz, kde je možné přehledně evidovat knihy (přečtené, doporučené, chystám se číst atd.) a také je lze komentovat. Komentáře bývají zpravidla výstižné a lze se podle nich orientovat při zjišťování kvality knih. Existují však také knihy, u kterých mohou být názory v komentářích a hodnocení knih extrémně odlišné. Týká se to naštěstí většinou jenom literatury, která se točí okolo náboženství. Díky tomu, že diskutující využívají většinu funkcí daného webu a zanechávají za sebou zřetelnou informační stopu, můžete objevit souvislosti, které byste v běžných diskusích hledali horko těžko. Knihy jsou něco jako externí paměť. Čtete-li, natahujete si do hlavy informace a utváří se vám následně určitý obraz světa. Zajímalo mě, jaká je souvztažnost mezi tím, co čtenáři čtou a jejich komentáři pod knihami, které vyvolávají emočně nabité reakce. Posuďte sami.
Dnes zabrouzdáme do oblasti science fiction. Školy zaměřené čistě na výuku zkušeností pro život zatím neexistují. Důvodů je řada, od strachu rodičů, že by se děti učily nevyzkoušeným způsobem (rodič nechce nic riskovat), po neschopnost prosadit potřebné změny ve školství nebo i v legislativě. Minimálně jedna škola takto zaměřená sice již existuje, ale nevíme o ní zhola nic, jen to, že jí založil Elon Musk po špatné zkušenosti s nejelitnější školou v Kalifornii, kam dal s naivním očekáváním své děti. Elon k tomu pouze řekl: „Klasické školy nedělaly věci, o kterých jsem si myslel, že by je měly dělat. Je důležité, aby se děti učily řešit problémy.“
Dnes existují v podstatě jen školy starého typu, tedy školy předinformačního věku, které měly za cíl nasypat do hlav informace a ochočit mladé lidi.
Celý příspěvek
Toto celé na první pohled působí paradoxně – přece čím víc se snažíte, tím větší by měl být úspěch?! Ono to ale z nějakého důvodu funguje často naopak. Čím více tlačíte na pilu, tím to jde hůře.
Člověk má zcela přirozené tendence vyhýbat se jakékoliv námaze, ať už fyzické nebo psychické. Důvodem je nejspíš pradávná snaha šetřit energií za každou cenu (v dnešní době i za cenu bankrotu). Jenže pracovat je nutné bez ohledu na to, zda se nám chce nebo nechce. (Samozřejmě pokud nejste rentiéři.) Jak se tedy donutit pracovat?
Celý příspěvek
Říkali jste si někdy, jak by vás naplnilo a uspokojilo dosažení vysněného cíle a potom po letech, kdy jste cíle dosáhli, vám došlo, že to nebylo až tak úžasné, že to bylo vlastně nakonec docela fádní? Člověk si poměrně rychle zvykne na cokoliv. Stojí za tím tzv. Hédonická adaptace, o které byste určitě měli vědět – týká se každého.
Celý příspěvek
Tradiční neurověda považovala po mnoho let nervový systém za izolovanou entitu a ignorovala vlivy sociálního prostředí, ve kterém se člověk pohybuje. Dnes je situace jiná. Je již zřejmé, že sociální vlivy hrají mimořádně důležitou roli. Jaká část mozku má největší vliv na naše sociální dovednosti a jak funguje?
Představte si, že čtete na webu nějaký článek. Článek probírá určité téma, z určitého úhlu pohledu. Po přečtení si uvědomíte, že vaše osobní zkušenost je v rozporu s tím, co tvrdí autor článku. Článek má však velký ohlas, mnoho „likes“ a řadu souhlasných komentářů. Připadá vám trochu zvláštní, že se nikdo zatím nedokázal na věc podívat z jiného úhlu. Chcete se tedy podělit o svůj pohled a napíšete komentář. Přirozeně jej napíšete tak, aby byl jen výstižně předán váš názor, bez útočení na článek nebo názory jeho příznivců. Přijdete druhý den … a váš komentář mezitím zmizel. Co se stalo? Narazili jste na fyzický projev přítomného psychoviru. Autor článku je ovládán do takové míry, že odstraňuje odlišné názory, aby zajistil pastvinu pro daný mem. Ten se díky tomu může velmi dobře šířit dál.
Existuje mnoho lidí, kteří postrádají schopnost vcítit se do druhých. Tito lidé mají poškozenou psychiku. Jde mnohy o nebezpečné psychopaty, kteří nás sice ve většině případů neohrožují fyzicky, ale pokud se nacházejí v řídících pozicích (ve firmě či ve státní organizaci), mají moc ovlivňovat negativně životy lidí ve svém okolí – stačí když způsobují stres.
Lze zvládat bezvýchodné situace způsobené právě psychopaty? Jak s nimi komunikovat? Jak se bránit?
Celý příspěvek