Proč je tolik psychopatů?

Postarší článek Jak vycházet s psychopaty, se stal bezkonkurenčně nejnavštěvovanějším příspěvkem na tomto blogu a přitom s hlavní myšlenkou čtenáři ani nesouhlasili. S vědomím rizika, že další článek na toto téma přitáhne především ty, o kterých je zde řeč, zkusím najít určité rámcové odpovědi, protože mi tato otázka neodbytně vrtá hlavou. Nejsem psycholog, abych dokázal fundovaně odhalit, co je opravdovými příčinami současné epidemie, ale svůj vhled na věc bez rozpaků vyjádřím. Pokud byste se například stali svědky zločinu, také by bylo těžké nechat si to jenom pro sebe, protože už v sobě tak nějak smysl pro spravedlnost máme zakódovanou. Každý si pod tím sice představí něco jiného, ale vesměs jde o totéž – dosáhnout rovnováhy. Kdy však dochází ke vzniku nerovnováhy, která má za následek epidemii psychopatů?

 

Příliš mnoho volného času

Lidské společenství se od jakéhokoliv jiného liší především tím, že je založené na směně a specializaci. Jedinec toho mnoho nedokáže, ale lidstvo dohromady tvoří neuvěřitelné zázraky. Jedním takovým zázrakem je masová produkce potravin. V rozvinutém světě pracují v zemědělství maximálně 3% obyvatel (celosvětově 50%). Představíte-li si malý kmen čítající 100 členů, potom tři z nich zvládají bez problému nakrmit všech 100 členů, z nichž mnozí jsou tak přecpaní, že trpí nadváhou. Něco takového je ve zbývající živočišné říši zcela nevídané. Je možné, že se někteří z těch 97 jedinců budou trochu nudit, vymýšlet hovadiny … a prostě jim začne v hlavě přeskakovat?

 

Málo volného času

Potom zde máme opačný extrém. Je tolik věcí, které by chtěl každý vidět, zažít a mít! Všechno se ale stihnout a získat nedá. Chceme tohle, chceme tamto. Co je lepší? Co bychom neměli propásnout? Snažíme se jak jen to jde, jenže ne a ne pozlátka dohonit. Navíc se často ženeme za něčím totálně neužitečným, neřkuli zbytečným a ani si to nemáme možnost uvědomit. Na podstatné věci potom už nezbývá čas a přitom právě když to podstatné není uspokojeno – nastane destrukční nerovnováha. Začne to lidem v hlavě deformovat neuronové spoje.

Máte děti? Dáváte jim dostatek lásky a pozornosti? Hladíte a objímáte své děti každý den? Že na to není čas?! Že je jiná doba? Srovnejte si trochu hodnoty. Má větší cenu automobil nebo malý človíček? Má větší cenu hnát se za kariérou nebo se dostatečně věnovat dítěti? Co že to tady plácám za nesmysly?! „Dítě potřebuje mít kde bydlet a co jíst a co na sebe!!“ No ano, potřebuje, ale tyto základní potřeby nejsou tím hlavním co potřebuje. Navíc je zvládají uspokojit i v rodinách s nejnižšími příjmy.

 

Malá odbočka

Udělejme jednoduchý experiment. Mějme následující slova: teplo, chlad, milující.
Spárujte dvě slova, jedno která z výše uvedených, podle toho jak na vás působí a potom si přečtěte dole v článku, co na to psychologové.

 

Srovnávání se s okolím

Na běžném srovnávání se s okolím není nic špatného. Vidíte, že soused má bazén, tak jej chcete mít také. Koupil nové auto, chcete mít aspoň trochu lepší nebo stejné. Proč ne? Je to zajímavý způsob jak zabít nudu. Makáte jako o život, abyste se dorovnali k okolí. Kdybyste to nedělali, prd by se stalo. Tomu sice nevěříte, ale možná byste tomu věřit chtěli, protože život by byl o řád jednodušší. Něco vás bude stále nutit být jako ostatní anebo lepší. (Pokud se to nepřehání, je to pro společnost spíše pozitivní. Touhy podporují ekonomiku. Lidé jsou v pohybu. Snaží se. Kola se točí. Peníze sviští. Život je pohyb. Pohyb je život. Rostliny prominou.)

Je krutou pravdou, že lidem v reálném světě záleží jenom na tom, co si o nich myslí ostatní a sami nepřikládají svému hodnocení druhých přílišný význam. V extrémních případech sice ano, ale opravdových extrémů okolo sebe mnoho neuvidíte. Tak například kdyby váš soused chodil téměř nahý, začali byste určitě remcat, že je to krajně neslušné až pobuřující. Snažili byste se jej usměrnit. Nebo kdyby se do domu naproti nastěhovala tlupa standardních romů (pak jsou ještě nadstandardní romové, ale ti bývají tak začlenění do společnosti, že nikomu nevadí, protože se chovají jako běžní Češi; dlužno podotknout, že takových je logicky méně než těch typických), jistě byste vzniklou nerovnováhu začali přinejmenším komentovat. Jádrem pudla by byla snaha zarovnat druhé s okolím, protože jejich chování už je za čarou.

Výše uvedené však ani nenaznačuje žádné nebezpečí, které by mohlo vést ke vzniku určitého typu běžného šílenství (nemyslím takové to šílenství, které má asi 2% populace, kdy už je potřeba nasadit léky, protože se objevují i různé ataky, které běžný pacient bez zkušeností nemá šanci sám zvládnout). Jak by mohlo srovnávání se s okolím někoho narušit? Představte si, že máte průměrné zaměstnání a lehce nadprůměrný plat. Vlezla vám však do hlavy myšlenka, že si zasloužíte bydlet v luxusní vile 6+1, 250 m2 užitné plochy, v ceně řekněme pouhých 10 milionů korun (aby to vypadalo alespoň trochu dosažitelně). Dřete od rána do noci jako voli, tak na to máte sakra právo! Měsíčně budete splácet po dobu 42 let minimálně 22 tisíc. Tedy, pokud žijete v době, kdy banky dávají i tak nesmyslné hypotéky, že to většině lidí usmaží mozek za živa.

 

Problémy mocných

Představte si, že můžete mít cokoliv, na co jen pomyslíte. Jenže chcete pořád víc, protože to je taková normální lidská přirozenost. Co však zbývá, když z materiálního světa vás získání čehokoliv už nijak neuspokojí. Začnete toužit po moci nad druhými. A chcete přirozeně víc a víc, alespoň pokud emoce mají nad vámi moc větší, než vy nad nimi, což je běžné téměř pro všechny druhy emocí a pro většinu lidí. Jenže v tomto bodě se dostanete na destruktivní trajektorii. Pokud se do role diktátora vyšplháte třeba až v osmdesáti a přitom vám to ještě celkem dobře myslí, pak máte-li to v hlavě už hodně rozházené a potřebujete ještě větší moc než nad půlkou světa, může vás uspokojit snad už jenom globální jaderná válka.

 

Problémy ne-mocných

Není-li člověk mocný, je logicky ne-mocný. Ne-mocní však také chtějí moc a mnohdy se jim získat moc i daří. Vzpomeňme kupříkladu, jak ne-mocní výstřelem z Aurory zahájili tažení proti mocným. Na světě je a vždy bude přirozeně více ne-mocných než mocných. Různých ismů se nedá zbavit, protože se přelévají do zdánlivě odlišných forem, kterých podstatu ne-mocní nedokáží rozpoznat. A bohužel je hodně až tak ne-mocných, že se neváhají k ismu jakéhokoliv druhu i veřejně přihlásit.

 

Život v krychli

Narušení jedinci ztratili kontakt s realitou. Říkám tomu život v krychli. Pohybují se v myšlenkových prostorech striktně vymezených a odmítají byť jenom nahlédnout na další souvislosti. Proč se někdo uvězní dobrovolně v silně ohraničeném prostoru? Možná proto, aby se ochránil před jinými myšlenkami. Je velmi pohodlné žít ve virtuálním světě postaveném na jednom druhu myšlenek. Spletitost světa je vyčerpávající. Přemýšlet bolí. Život v krychli je svým způsobem pro mnohé osvobozující. Touží dnes lidé tolik po despocii proto, aby nemuseli přebírat zodpovědnost za svůj život, aby nemuseli tolik přemýšlet a starat se o sebe a o druhé?

 

Co na to psychologové?

Prý za to může jejich otec, jejich matka, geny, posbírané memy a prostředí. Pokud měl někdo otce sociopata, je pravděpodobné, že vzniklo trvalé poškození – těžko odstranitelná nerovnováha. V psychice poškozeného dojde k emočnímu zakonzervování tam někde hluboko, kam vědomé já nemá přístup. Nerovnováha má snahu se srovnat, ale nejde to. Něco nejasného člověka žere a částečná úleva přichází jen když bolest předáváte dál. Mentální infekce je sice abstraktní pojem, avšak jak jinak to nazvat?

Výše v článku jste dostali za úkol spárovat slova. Pokud jste dali k sobě teplo a milující, je pravděpodobné, že jste emočně v pořádku. Pokud jste však dali k sobě protiklady „teplo“ a „chlad“, udělali jste něco, co dělají v psychologických testech spíše lidé s poruchami, kteří nemají daleko k tomu stát se psychopaty/sociopaty. Psychopaté totiž nedokáží dát do souvislosti význam slov jako „milující“, „láska“  s pojmy „teplo“ a „hřejivost“. Osobně se domnívám, že se jim někdy v průběhu života přepálily obvody se zrcadlovými neurony.

 

Štvou vás sociopaté (psychopaté)? Jediným řešením je vyvinout v sobě silnou imunitu, protože jinak se také nakazíte nebo vás ochromí. Psal jsem v prvním článku právě o budování imunity, což bohužel nikdo nepochopil, tak si z toho beru ponaučení, že bych se měl snažit hledat mnohem srozumitelnější způsoby, jak předávat myšlenky. Všichni čtenáři (alespoň ti, kteří se projevili v komentářích) došli k přesvědčení, že jediným řešením je dostat se od psychopata co nejdále. Já si však stojím za tím, že nelze před psychopaty donekonečna utíkat, protože mohou jít za vámi a co hůř, v prostředí kam před nimi utečete, budou další a třeba i mnohem zákeřnější.

Zkuste sami přijít na to, proč je tolik psychopatů a zachyťte své myšlenky do komentářů. Jistě se najde řada dalších příčin anebo trefněji rozvedete do šíře některé úvahy zde zmíněné.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *