Navrhování elektronických obvodů

Ukázka praktické výuky elektrotechniky

Pokud jste tento blog navštívili vícekrát, potom už víte, že vzdělávání řeším poměrně často. Je to věc, která mi stále vrtá hlavou. Nedokážu pochopit, jak je možné, že se školství – ve srovnání s ostatními oblastmi – vyvíjí tak pomalu. Co je to za lidi, kteří rozhodují co učit a jakým způsobem to děti učit? Proč sestavují tak strašně nudné a nepraktické učební osnovy? Proč je odborná literatura pro pedagogy tak neuvěřitelně nabobtnalá a plná zkostnatělých pouček, že se podstatné věci úpně ztrácejí? Důvody budou nejspíš stejné, jako například v případě lidí, kteří jsou přesvědčeni, že Země je placatá a vesmírné programy podvod; vzájemně si poplácavají po ramenách, kupříkladu v komentářích u videí z vesmíru, a udržují tím na živu svou kolektivní iluzi. Dokonce i videa s ultravysokým rozlišením považují za rendery z počítačů. Akademické iluze mají zkrátka také své ortodoxní vyznavače. Zvrátit by to šlo snad jen díky odvážným lidem, kteří by dokázali předstírat, že jsou členy kultu a potom by nenápadně a zvolna protlačovali do systému funkčnější osnovy a metodiky. Nikdo mimo kult nemá šanci změny realizovat.

V tomto příspěvku si ukážeme, jak je snadné připravit zajímavý a zároveň praktický způsob výuky na příkladě z elektroniky. Podotýkám, že to není má parketa, zabývám se něčím zcela jiným. Celý postup jsem vytvořil tak, že jsem si na půl dne sedl k internetu, hledal co nejkvalitnější zdroje informací a sestavoval z toho výukovou hodinu tak, aby byla zajímavá a aby studenti dokázali pochopit o co jde a proč je dobré to umět. Stejným způsobem by podklady mohl připravit kterýkoliv učitel fyziky nebo elektro(tech)niky (pokud by měl motivaci a prostor).

Kdybych mohl rozhodovat, jak učit děti, vždy bych začínal praktickými úkoly. Uvedl bych čeho chceme dosáhnout a nastínil jak toho dosáhnout. Teorii bych zařadil, až když by bylo krajně nezbytné objasnit probíhající děje, nebo provést výpočty. Dnes se to všude běžně dělá tak, že se vykládá a vykládá teorie (z pohledu žáků: „Furt tam u tabule něco mele…„), potom nějaké výpočty, ale nikomu nedojde, k čemu by to všechno mohlo být dobré a když ano, tak jak ty znalosti použít v praxi. Dáte-li teorii na začátek, získáte si jenom pár nerdů (pokud vůbec někoho) a ve třídě bude neklid nebo unavená atmosféra, protože většina dětí se bude nudit. Nebudou mít žádnou představu kam informace zařadit (nevzniknou potřebné asociace a propojení), bude nízká motivace, nedojde jim k čemu je to všechno dobré, takže namísto získávání vhledu do problematiky se budou biflovat aby prolezli … v čehož důsledku dohromady nic nepochopí. Taková metodika je katastrofická! Jakým právem plýtvá školství časem těch nebohých dětí?! Bylo by jednou možné začít vyučovat na konkrétních příkladech, tedy tak jak to v životě opravdu chodí? Tzn. „Máte problém a potřebujete jej vyřešit.“ … ?

Takže, hodina začíná …

Celý příspěvek 

Dávkové spouštění programů pro vyšší efektivitu práce

Uvědomíte-li si, že každé kliknutí myší, které uděláte, vám odebere část energie z denní dávky vůle, brzy zautomatizujete i takové činnosti, jako spouštění programů. Proč? Protože je hloupé každý den otevírat jednotlivé stejné programy a složky, když stačí obětovat pár minut času a potom pokaždé jen jednou kliknout a máte práci připravenou jako na dlani.

Celý příspěvek 

Zajímavé výukové metody

Řeší se to poslední dobou čím dál víc. Naše školství za moc nestojí, ale nikdo neví, jak to změnit. Všichni jenom kritizují. Potřebujeme v dětech probouzet tvořivost a ne je nudit ve škole k smrti nebo přetěžovat biflováním. Čirou náhodou se mi však podařilo objevit skvělou učebnici elektroniky, ve které se můžete na funkční výukové postupy hned teď podívat, protože kniha je v elektronické verzi zdarma. (V tištěné je již asi rozprodaná.)

Celý příspěvek 

Jak si ulehčit život? Stačí přijít na to, že není žádné já.

Trápíte se kvůli stresu, kvůli obavám o peníze, o zdraví, prestiž, sex, o rodinu, budoucnost, politiku apod.? Případně pociťujete jakékoliv jiné druhy běžných obav, stresů, tlaků, … například společenské? (napětí v rodině, na pracovišti, ve státě, ve světě, ve vesmíru …) Existuje řada způsobů, jak snížit stres, avšak žádné řešení nejde k jádru problému. Někomu chvíli pomáhá chodit k psychologovi, jiní se obrací na víru a na další pochybné berličky (např. na esoteriku), případně si jdou zaběhat, zarybařit, zahrát hru, opít se, zdrogovat se a jiné krátkodobé únikové činnosti. Zkrátka způsobů, jak vypnout, je nepřeberně. Ale co vlastně vypínáme a proč? Dokážete se nad tím na chvíli zastavit a zamyslet se?

Celý příspěvek 

Jak si lépe pamatovat

Představte si, že by společnost byla hierarchicky založená jenom na tom, jak dobře si lidé pamatují a vybavují informace. Absurdní, že? Jenže právě takto společnost funguje. Když si dobře pamatujete a vybavujete cokoliv a máte navíc ještě vytrvalost (tzn. pamatujete si jak zajistit, abyste se mohli dlouhodobě soustředit na zapamatovávání si ještě více věcí), tak můžete vystudovat několik škol, což stát stvrdí tituly a jinými znaky geniality a vy jste potom oficiálně v elitní skupině nejlepších pamatováků. Stačilo by tedy mít dokonalou paměť a jste za vodou. Jenže takovou paměť nemám, řeknete si. Nenarodil(a) jsem se tak. A já se vás dnes pokusím přesvědčit, že se šeredně mýlíte a že používat efektivně paměť je jen dovednost. Každý máme skvělou paměť, jenom nás nikdo nenaučil, jak ji používat.

Celý příspěvek 

Řízenou prokrastinací ke světlým zítřkům

Tak už se to provalilo. Ani nejšpičkovější metody time managementu, které mají nastavování priorit a plnění úkolů podle priorit jako nejlepší techniky pro hospodaření s časem nebyly schopné zajistit, aby nám vůbec nějaký volný čas zůstal. Nepomohly promyšlené nástroje, plánovače, třídiče podle priorit, nic. Stále nestíháme a stále nemáme čas. Kde vznikl problém? Proč ani vykonávání úkolů podle priorit nepřineslo očekávaný výsledek? Protože my lidé jsme jako křečci. Jen těžko se něčeho dokážeme vzdát. A zvláště bezcených úkolů se nechceme vzdát a nejen proto, že bývají snadné a dávají nám falešný pocit, že jejich plněním je tak nějak vidět jakože něco vůbec děláme. Úskalí v time manamentu této generace spočívá v podcenění emoční stránky.

Rory Vaden, autor knihy Procrastinate on Purpose nám však dává naději. Jeho metoda má něco do sebe. Posuďte sami.

řízená prokrastinace Celý příspěvek 

Hraní her jako relaxace

V příspěvku Když vás práce nebaví jsem zmínil, že při vysokém pracovním přetížení relaxuji též hraním počítačových her. Zkoušel jsem řadu her, třeba i nejlépe hodnocené střílečky, ale nic mě nebavilo. (Fakt nechápu, jak někoho může bavit ve hrách zabíjet.) Nakonec jsem však objevil něco, co mě trochu baví a sice tzv. Open World světy, ve kterých si můžete dělat co chcete (v rámci možností daného světa). V příspěvku najdete i videa, která jsem kdysi natáčel při testování, zda lze vydělávat natáčením videí na Youtube. To byla zajímavá zkušenost. Nakonec však zjištění, že Youtube videa nikomu nenabídne ke shlédnutí ani po několika měsících, bylo zřejmou odpovědí na původní otázku, takže jsem v tom už nepokračoval.

Celý příspěvek 

Když vás práce nebaví

Proč nás skvělá práce chvíli baví a po nějaké době bavit přestane? Lze uměle prodloužit zájem o činnosti, které nás přestanou bavit a už je dělat nechceme, i když by bylo vysoce přínosné se jim věnovat? Můžeme zmanipulovat náš vnitřní kurzor tak, aby se nepříjemná práce změnila alespoň na zajímavou? Případně, můžeme odbourat to co nás blokuje?

Celý příspěvek 

hacking

Jak zabezpečit data, účty a jiné digitální cennosti

Právě vychází závěrečná řada skvělého hackerského seriálu Mr. Robot, tak mě v této souvislosti napadlo napsat něco málo o zabezpeční dat.

Zabezpečit firemní data je a vždy byla nutnost. Experti dnes stále častěji radí zadávat složitá hesla, která se špatně pamatují. Musíte si je pak někam napsat, takže nejsou úplně v bezpečí. Heslo byste měli mít „fyzicky“ zapsané jenom a pouze ve své hlavě. Jaká jsou rizika a jak se bránit?

Celý příspěvek 

Blokování otravných telefonátů z call center

V pár příspěvcích už jsem si postěžoval, jak mi každý týden několik let volají s otravnými nabídkami finančních služeb, pojišťovnictví a další. Také jsem se v jednom příspěvku zmínil, že nemám rád smartfouny. Jenže bez smartphone je nemožné se otrapů zbavit. Zkoušel jsem na ně třeba GDPR. Vůbec je to nevzrušovalo a volali dál. Musel jsem si nakonec přiznat, že starý spolehlivý obyčejný mobil, který stačilo nabít jednou či dvakrát za dva týdny, už patří na smetiště dějin a smartphone si budu muset opět pořídit. (Nějakou dobu jsem smartphone kdysi používal a byl to hrozný opruz. Spousty zbytečných funkcí, těžkopádné ovládání, nutnost často je nabíjet.) Po měsíci používání však uznávám, že jsem se k tomu měl vrátit dříve. Ano, je to opruz muset telefon neustále dobíjet, ale celý měsíc se mi nedovolali žádní otrapové! Ani jeden. Celý příspěvek 

Hledání řešení nedostatku odborných pracovníků

Média stále řeší nedostatek odborných pracovníků, nebo řemeslníků. Málokdo se však zabývá příčinami a už vůbec nikdo nehledá nové cesty jak situaci řešit. Ve společnosti převažuje názor, že na budoucí práci připravují žáky školy. Kdo prošel stávajícím vzdělávacím systémem přitom už ví, že škola připravuje na všechno, jenom ne na budoucí práci. Je to trochu pokrytecké. Celý příspěvek 

Šmejdská investiční kultůra a jak to změnit

Každý týden až čtrnáct dní mi volají různé rádoby makléřské firmy s nabídkami snadného zisku. Děje se to už několik let! Jsou to rozmanité společnosti pestrých finančnických názvů, mnohé z nich těžko dohledatelné na internetu a když už najdete kontakt, mají sídlo většinou na Kypru a v podobných destinacích. Nikdy jsem na žádnou jejich nabídku nezareagoval a rozhodně ani nezareaguji, protože jsem měl tu smůlu, že na mě kdysi dávno velmi zapůsobil film Boiler Room (Riziko) právě z prostředí šmejdů hrajících si na makléře. Tento film vytvořil v mé mysli trvalou představu o těch na druhé straně. Jejich pokusy obrat vás o peníze nemají hranic. Z mého pohledu se jedná o čistokrevné parazity a jejich služebníky. Strašení s GDPR nepomáhá. Nevyřazují mě ze svých databází. Řešením by mohlo být nevolejte.cz. Nicméně myšlenka akciových trhů sama o sobě je zajímavá. V následujícím příspěvku se nad tím chci trochu zamyslet… Celý příspěvek 

Konkurenceschopnost

Konkurenceschopnost v pr….

Když čtu občas komentáře pod zprávami, kde se píše o další zavřené a rozprodané továrně (například Škoda Plzeň), lidé hledají všelijaké příčiny úpadku. Většinou nadávají na politiky, že umožnili prodej. Ale nikoho ani nenapadne, že by příčinou mohla být nízká konkurenceschopnost. Úspěšnost každého podniku se odvíjí od zájmu o jeho produkty. Zakázku jednoduše dostane ta firma, která nabídne lepší produkt nebo cenu. Lepší produkt můžete vyrobit v případě, kdy máte dobré vývojáře produktů i výrobních procesů. Je však možné nabídnout nižší cenu, když jsou hlavním konkurentem levné čínské továrny? Proč jim nemohou naši výrobci konkurovat?

Celý příspěvek 

jak pohnout kostrou

Jak se naučit efektivněji hýbnout kostrou

Život je pohyb a člověk je podivný „stroj“. Mohli bychom dokázat tolik věcí, ale jen málokdo „pohne kostrou“ kdykoliv je potřeba. Něco hluboko uvnitř nás blokuje před vynakládáním sebemenší energie. Pokud dokážete opravdu kdykoliv bez výjimky vykonat jakýkoliv příkaz, který si zadáte, potom jste naprosto výjimeční! Domnívám se však, že nikdo takový neexistuje. Zatím. Jednou budou možná lidé propojeni s počítači (jako cyborgové) a nebudou mít na výběr. Nepohneš kostrou? Prásk! Elektrošok! Dostanete ránu a už jste zase v pohybu! Doufejme, že je ta doba ještě hodně daleko. Chcete-li v životě něco dokázat, musíte svůj vnitřní odpor neustále překonávat, ale aspoň máte při tom trochu svobody – prostou volnost, které si lidé zvolna přestávají vážit. Na konci příspěvku přiblížím čtenářům drsný experiment s motivací, který na sobě provádím.
Celý příspěvek 

Média, politika, morálka a epidemie blbosti

Média, politika, morálka a epidemie blbosti

Jaký vliv mají média kupříkladu na politiku? Můj osobní odhad je, že bez médií se žádná politika ani dělat nedá. Vliv je enormní.

Můžeme vše vidět názorně na současné politické scéně. Uskupení, která ignorují podstatu médií a postrádají ve svých řadách kreativní členy schopné svými nápady média zaujmout, upadají a zvolna mizí ze scény. Úspěšné strany mají zajímavé lídry, o kterých se často píše. Lidé nemohou volit stranu bez tváří (nebo bez tváře). Nudné strany, které neumí nalákat média na chytlavá témata, jsou odsouzené ke strádání a zániku. Ze současného dění je jasné, že je celkem jedno o čem se píše a mluví, protože vítězit  budou především uskupení, která jsou nejvíc vidět a slyšet, v podstatě bez ohledu na obsah. Musí však být do činnosti zapojené marketingové oddělení se zkušenými marketéry. Je to jenom hra na emoce. Logika nehraje téměř žádnou roli, protože na přemýšlení nemá dnes nejspíš nikdo čas.

Morálka se stala pojmem pro velkou část voličské obce těžce vzdáleným, snad v důsledku přespřílišné zaneprázdněnosti jednotlivců. Co je a co není pro společnost jako celek prospěšné, lze v přemíře informací vytušit už jen máte-li ostře nabroušený intelekt a cit pro hlubší hodnoty. To však stojí příliš mnoho času. Navíc je nutné umět vnímat otevřeně názory a postoje dalších stran, ne jenom té „vaší“. Něco takového dokáže málokdo.

Jako jedinec sice nemáte šanci uchopit všechna důležitá propojení, příčiny a následky, ale můžete na základě svých přesvědčení (vycházejí-li především z prokazatelných historických událostí) alespoň vyloučit to, co působí na společnost vyloženě destruktivně.

Ideální by samozřejmě bylo naučit se rozpoznávat a podporovat myšlenky, které umožňují společnosti vzkvétat. Chce však volič, aby společnost vzkvétala? Nemyslím si, že by to bylo pro běžné voliče tím hlavním. Ani zdaleka! Běžný volič se totiž zajímá pouze o svůj vlastní prospěch, například o vyšší důchod, sociální záruky, levnější dopravné a jiné osobní výhody.

Problém je, že abyste mohli zvolit co nejlepší stranu, tedy takovou, která s co největší pravděpodobností umožní plošnou prosperitu a zdravé klima pro co nejširší část populace, museli byste trávit velké množství času studováním historie, společenských věd a také diskutovat s lidmi. Ani potom by nebylo jednoduché takovou stranu zvolit, protože jednoduše žádné lehce volitelné strany neexistují. Musíte volit nejmenší zlo. Jak nejmenší zlo poznat? Představte si sama sebe, jak držíte velký tranparent s názvem a logem strany, případně s podobiznou některého z představitelů té strany a máte za úkol přejít s tímto transparentem přes celé Václavské náměstí a volat při tom „Volím stranu …“.
Můžete si představit postupně na transparentu různé strany. Je možné, že je vám v tomto myšlenkovém experimentu názorově bližší strana, kterou třeba ani nepodporujete? Nebo třeba i cítíte vnitřní rozpor? Chcete nést transparent vámi volené strany, ale ne veřejně. Proč? Stydíte se za své přesvědčení?
Pokud byste nesli hrdě transparent nějaké strany, o které byste však věděli, že byste ji ve skutečnosti nevolili, potom si uvědomte, že tento experiment vám nastavuje zrcadlo.

[pullquote]Média potřebují zaujmout davy a vířit emoce. Čtenáři mají silnou potřebu nechat si v sobě emoce probouzet. Je zde pouze snaha uspokojit poptávku – čím více čtenářů, o to více reklamy se prodá. [/pullquote]

Na jednu stranu máme kdykoliv a kdekoliv po ruce ohromné množství informací, na stranu druhou lidé projevují čím dál více povrchní myšlenky vytržené z kontextu, takže se zdá, že máme mezi sebou jen víc a víc ryzích blbců. Nečekal jsem, že internet přinese především informační chaos, povrchnost a hloupost. Naivně jsem si v začátcích informačního věku představoval, že stojíme na prahu revolučních změn, kdy vzniká informační společnost neuvěřitelných možností, vzdělaná, propojená, inteligentní. Děje se však pravý opak. Jako celek hloupneme. Nebo alespoň se může takový obraz vyjevit, sledujete-li pravidelně média a sice i včetně komentářů v případě online zpravodajství. Je možné, že tento obraz není skutečný? Je možné, že jde opět pouze o vytržení z kontextu a ti, kteří jsou protipólem blbosti, prostě jenom nejsou tolik vidět? Obávám se, že blbost se šíří napříč celou společností a že jde o epidemii. Srovnám-li dobu před dvaceti lety, narážím dnes na totálně idiotské chování a povrchní nebo hloupé názory asi tak desetkrát častěji.

Demokratická politika byla vždy o výměně názorů a o hledání co nejlepších řešení pro společnost jako celek. Názorová rozmanitost stojí v základech pro hledání nejvhodnějších řešení, byť je v pluralitním systému těžké myšlenky prosadit. Oproti tomu velmi jednoduché je prosazovat myšlenky jednoho člověka, odevzdá-li mu zbytek společnosti právo o všem rozhodovat. Je to pro všechny velmi pohodlné, ale bohužel také krajně nebezpečné. Začnete-li zasahovat do práv a svobod, což je v případě autoritářského systému nutnost, protože lidé se dobrovolně řídit tím, co jim vrchnost poručí, nebudou (zejména proto, že jde většinou o jednostranná rozhodnutí, nikoliv o výsledek debat odborníků), musíte počítat s úpadkem a následným zaostáváním takového státu za demokratickými státy s vyšší mírou svobod.

Lidé se nedokáží poučit z historie. Společnost toto zažila už tolikrát, že by snad už měla být schopná rozpoznat další katastrofu dlouho dopředu. Tak například kult vůdce, který je ve své podstatě nejjednodušším způsobem jak se masově vyhnout zodpovědnosti, se bude stále dokola v rozmanitých podobách navracet a nic s tím neuděláme.

Jednu dobu jsem věřil, že pokročilá automatizace a robotizace umožní lidem mít více času na studium a získávání objektivnějšího pohledu na svět. Dnes už tomu nevěřím. Bude se dít opak, protože lidé budou trávit volný čas sledováním filmů a seriálů, hraním počítačových her, užíváním drog a povrchním tlacháním na (a)sociálních sítích s mnohem větší pravděpodobností, než studiem a rozvojem svých možností. Ono totiž myšlení bolí a každý se tomu chce vyhnout. Neházím ale flintu do žita. Budu hledat nápady, jak z té šlamastiky ven.

 

 

 

astrální cestování

Lucidní snění

Lucidní snění je vědomé prožívání a ovlivňování snů. Jenom 20 až 30% populace dokáže mít tyto sny (dle prof. Walkera z Berkeley, který se zabývá studiem spánku). Proto v různých diskusích narazíte na pochybnosti o existenci vědomého snění. Věda nedokáže vysvětlit o co přesně jde. Někteří z vás jste lucidní snění alespoň jednou zažili a můžete potvrdit, že se nejedná o výmysl chorých mozků. Setkal jsem se osobně dokonce s člověkem, který má prý tak přesvědčivé sny, že jsou dle jeho tvrzení k nerozeznání od reality. V čistě lucidním snu však vždy poznáte, že jde jenom o sen. Když budete chtít například vzlétnout, provedete zkoušku tak, že třeba nadskočíte a pokud se potom vznášíte, je zřejmé, že sníte. Jenže až tak jednoduché to není. Budete-li hledat v diskusích nebo v knihách více informací, objevíte, že mnoho lidí má děsivější zkušenosti. Zažívají například OBE, tedy mimotělní zkušenost (out-of-body experience) nebo to nazývají astrální projekce. Osobně mám zažité pouze lucidní sny. Spíše věřím, že je vytváří mozek.
Celý příspěvek 

Jak se zbavit stresu

Jak se zbavit stresu

Žijeme v informační době, která spolu s enormním množstvím dat způsobuje také velký nárůst stresu v těle každého člověka zapojeného do dění civilizace. Tělo je tvořeno miliardami buněk, přičemž život již od začáku má v sobě vytvořené určité mechanizmy, které fungují nejen v těle jako takovém, ale i v jednotlivých buňkách. Základní režimy jsou růst (vegetativní režim), boj/útěk (stresový režim), rozmnožování. Současná lékařská věda vnímá tělo především jako fyzický objekt a snaží se léčit řezáním nebo biochemickými látkami. Vliv stresu je ignorován a regenerativní schopnosti těla podceňovány. Holistický (celostní) princip léčby, se zdá být při pohledu na aktuální stav zdravotnictví jen toužebným přáním. Stále se řeší jenom následky a sice v místech projevů nerovnováhy či přetížení. Celý příspěvek 

Jak vznikají peníze

Co jsou peníze a jak vznikají

Co jsou to vlastně peníze? Ani ekonomové se v názorech na tento fenomén nedokáží stoprocentně shodnout. Zeptejte se různých ekonomů a vždy dostanete trochu jinou odpověď. Shodovat se budou v podstatě jen v prázdných frázích definujících peníze jako prostředek směny. Peníze jsou „přenosové médium“ pro umožnění snadné výměny služeb a zboží. To je celkem prostý a zřejmý fakt. Filmy a seriály však vytváří iluzi, že to co má hodnotu jsou peníze samy o sobě. Nic nemůže být dále od pravdy. Představte si, co by se stalo, kdyby zešíleli pracovníci tiskárny cenin, vytiskli pětitisícovky do deseti kamionů a vysypali je všude možně po republice. Mnozí by jistě skákali radostí: „Jsme bohatí! Můžeme si teď koupit co chceme! Ráj na zemi!!!“. Pravdou je, že by nastalo peklo. Cena všeho by raketově vzrostla. Lidé by odmítali chodit do práce. Ti, co by peníze posbírali, by sice měli rázem určité výhody nad ostatními, jenže společnost by upadla do těžkého chaosu, takže by si svého rychle nabytého bohatství příliš neužili. Celý příspěvek