Navrhování elektronických obvodů

Ukázka praktické výuky elektrotechniky

Pokud jste tento blog navštívili vícekrát, potom už víte, že vzdělávání řeším poměrně často. Je to věc, která mi stále vrtá hlavou. Nedokážu pochopit, jak je možné, že se školství – ve srovnání s ostatními oblastmi – vyvíjí tak pomalu. Co je to za lidi, kteří rozhodují co učit a jakým způsobem to děti učit? Proč sestavují tak strašně nudné a nepraktické učební osnovy? Proč je odborná literatura pro pedagogy tak neuvěřitelně nabobtnalá a plná zkostnatělých pouček, že se podstatné věci úpně ztrácejí? Důvody budou nejspíš stejné, jako například v případě lidí, kteří jsou přesvědčeni, že Země je placatá a vesmírné programy podvod; vzájemně si poplácavají po ramenách, kupříkladu v komentářích u videí z vesmíru, a udržují tím na živu svou kolektivní iluzi. Dokonce i videa s ultravysokým rozlišením považují za rendery z počítačů. Akademické iluze mají zkrátka také své ortodoxní vyznavače. Zvrátit by to šlo snad jen díky odvážným lidem, kteří by dokázali předstírat, že jsou členy kultu a potom by nenápadně a zvolna protlačovali do systému funkčnější osnovy a metodiky. Nikdo mimo kult nemá šanci změny realizovat.

V tomto příspěvku si ukážeme, jak je snadné připravit zajímavý a zároveň praktický způsob výuky na příkladě z elektroniky. Podotýkám, že to není má parketa, zabývám se něčím zcela jiným. Celý postup jsem vytvořil tak, že jsem si na půl dne sedl k internetu, hledal co nejkvalitnější zdroje informací a sestavoval z toho výukovou hodinu tak, aby byla zajímavá a aby studenti dokázali pochopit o co jde a proč je dobré to umět. Stejným způsobem by podklady mohl připravit kterýkoliv učitel fyziky nebo elektro(tech)niky (pokud by měl motivaci a prostor).

Kdybych mohl rozhodovat, jak učit děti, vždy bych začínal praktickými úkoly. Uvedl bych čeho chceme dosáhnout a nastínil jak toho dosáhnout. Teorii bych zařadil, až když by bylo krajně nezbytné objasnit probíhající děje, nebo provést výpočty. Dnes se to všude běžně dělá tak, že se vykládá a vykládá teorie (z pohledu žáků: „Furt tam u tabule něco mele…„), potom nějaké výpočty, ale nikomu nedojde, k čemu by to všechno mohlo být dobré a když ano, tak jak ty znalosti použít v praxi. Dáte-li teorii na začátek, získáte si jenom pár nerdů (pokud vůbec někoho) a ve třídě bude neklid nebo unavená atmosféra, protože většina dětí se bude nudit. Nebudou mít žádnou představu kam informace zařadit (nevzniknou potřebné asociace a propojení), bude nízká motivace, nedojde jim k čemu je to všechno dobré, takže namísto získávání vhledu do problematiky se budou biflovat aby prolezli … v čehož důsledku dohromady nic nepochopí. Taková metodika je katastrofická! Jakým právem plýtvá školství časem těch nebohých dětí?! Bylo by jednou možné začít vyučovat na konkrétních příkladech, tedy tak jak to v životě opravdu chodí? Tzn. „Máte problém a potřebujete jej vyřešit.“ … ?

Takže, hodina začíná …

Celý příspěvek 

Zajímavé výukové metody

Řeší se to poslední dobou čím dál víc. Naše školství za moc nestojí, ale nikdo neví, jak to změnit. Všichni jenom kritizují. Potřebujeme v dětech probouzet tvořivost a ne je nudit ve škole k smrti nebo přetěžovat biflováním. Čirou náhodou se mi však podařilo objevit skvělou učebnici elektroniky, ve které se můžete na funkční výukové postupy hned teď podívat, protože kniha je v elektronické verzi zdarma. (V tištěné je již asi rozprodaná.)

Celý příspěvek 
profesionálové

Profesionálové? Existují vůbec?

Nebudu nikoho napínat – profesionálové jednoduše neexistují. Možná mám jenom neuvěřitelnou smůlu, avšak po řadě zkušeností s „profesionály“ už na žádné nevěřím.

Určitě jste to také zažili. Potřebujete vyřešit nějaký problém, třeba porouchanou pračku, nefunkční monitor, interiér … cokoliv. Tak hledáte přes Google (nebo nedej bože přes firmy.cz), procházíte různé stránky a hledáte a hledáte, srovnáváte, zkoumáte registry daných subjektů (např. i pomocí Obchodního rejstříku nebo přes ARES), zjišťujete, jak dlouho v daném oboru podnikají, jaké mají reference atd. Potom se rozhodnete firmu/živnostníka oslovit. Většinou mají velmi napilno, ale nějaký termín se vždycky najde. A když se dostanete na řadu a dojde na lámání chleba, nevěříte vlastním očím. Uvedu pro představu pár příkladů.

Celý příspěvek 

inkoustová tiskárna

Levný inkoustový tisk – jak zajistit, aby se neprodražil

Tisk na inkoustových tiskárnách je pro řadu aplikací v malonákladovém tisku velmi atraktivní. Nejen co do možností potisku rozličných i hrubě strukturovaných savých papírů, ale i co se týče kvality tisku a ceny. Cena inkoustů za posledních deset let několikanásobně spadla. Z původních 1000 Kč/100ml na 70 Kč/100ml při zachování stejné kvality tisku. Aby byl tisk rentabilní, musí se samozřejmě doplňovat cartidge. To však s sebou přináší jedno nebezpečí a sice spálení trysek v tiskové hlavě když není zajištěn kontinuální přísun inkoustu.

Celý příspěvek 

hype přehnaná tvrzení triky marketing klub

Oblíbené ‚hype‘ dneška

Média potřebují stále o něčem zajímavém psát. Je to normální a přirozené. Čím více mají čtenářů, tím více reklamy jejich čtenáři zkonzumují. Problém je rozlišit jaké informace ještě mají pro nás cenu a jaké jsou ztrátové. Konzument informací by měl postupem času vyzrát natolik, aby dokázal rychle rozlišovat co je přínosné a co nikoliv. U technických věcí je to ale jednoduché – můžeme si je vyzkoušet a zhodnotit. Většinou potom zjistíme, že jsme se stali pouze obětí nadmíru šikovných marketérů (nechceme-li si rovnou přiznat, že nám to dost dobře nemyslí).
‚Hype‘ je anglický výraz pro situaci, kdy je nějaké téma diskutováno v médiích přehnaným způsobem za účelem přilákání pozornosti širokých vrstev obecenstva. Jaké jsou populární technické „hype“ dneška?

Celý příspěvek