Hledání řešení nedostatku odborných pracovníků

Média stále řeší nedostatek odborných pracovníků. Málokdo se však zabývá příčinami a už vůbec nikdo nehledá nové cesty jak situaci řešit. Ve společnosti převažuje názor, že na budoucí práci připravují žáky školy. Kdo prošel stávajícím vzdělávacím systémem přitom už ví, že škola připravuje na všechno jenom ne na budoucí práci. Je to trochu pokrytecké. Celý příspěvek

Šmejdská investiční kultůra a jak to změnit

Každý týden až čtrnáct dní mi volají různé rádoby makléřské firmy s nabídkami snadného zisku. Děje se to už několik let! Jsou to rozmanité společnosti pestrých finančnických názvů, mnohé z nich těžko dohledatelné na internetu a když už najdete kontakt, mají sídlo většinou na Kypru a v podobných destinacích. Nikdy jsem na žádnou jejich nabídku nezareagoval a rozhodně ani nezareaguji, protože jsem měl tu smůlu, že na mě kdysi dávno velmi zapůsobil film Boiler Room (Riziko) právě z prostředí šmejdů hrajících si na makléře. Tento film vytvořil v mé mysli trvalou představu o těch na druhé straně. Jejich pokusy obrat vás o peníze nemají hranic. Z mého pohledu se jedná o čistokrevné parazity a jejich služebníky. Strašení s GDPR nepomáhá. Nevyřazují mě ze svých databází. Řešením by mohlo být nevolejte.cz. Nicméně myšlenka akciových trhů sama o sobě je zajímavá. V následujícím příspěvku se nad tím chci trochu zamyslet… Celý příspěvek

Konkurenceschopnost v pr….

Konkurenceschopnost v pr….

Když čtu občas komentáře pod zprávami, kde se píše o další zavřené a rozprodané továrně (například Škoda Plzeň), lidé hledají všelijaké příčiny úpadku. Většinou nadávají na politiky, že umožnili prodej. Ale nikoho ani nenapadne, že by příčinou mohla být nízká konkurenceschopnost. Úspěšnost každého podniku se odvíjí od zájmu o jeho produkty. Zakázku jednoduše dostane ta firma, která nabídne lepší produkt nebo cenu. Lepší produkt můžete vyrobit v případě, kdy máte dobré vývojáře produktů i výrobních procesů. Je však možné nabídnout nižší cenu, když jsou hlavním konkurentem levné čínské továrny? Proč jim nemohou naši výrobci konkurovat?

Celý příspěvek

Jak se naučit efektivněji hýbnout kostrou

Jak se naučit efektivněji hýbnout kostrou

Život je pohyb a člověk je podivný “stroj”. Mohli bychom dokázat tolik věcí, ale jen málokdo “pohne kostrou” kdykoliv je potřeba. Něco hluboko uvnitř nás blokuje před vynakládáním sebemenší energie. Pokud dokážete opravdu kdykoliv bez výjimky vykonat jakýkoliv příkaz, který si zadáte, potom jste naprosto výjimeční! Domnívám se však, že nikdo takový neexistuje. Zatím. Jednou budou možná lidé propojeni s počítači (jako cyborgové) a nebudou mít na výběr. Nepohneš kostrou? Prásk! Elektrošok! Dostanete ránu a už jste zase v pohybu! Doufejme, že je ta doba ještě hodně daleko. Chcete-li v životě něco dokázat, musíte svůj vnitřní odpor neustále překonávat, ale aspoň máte při tom trochu svobody – prostou volnost, které si lidé zvolna přestávají vážit. Na konci příspěvku přiblížím čtenářům drsný experiment s motivací, který na sobě provádím.
Celý příspěvek

Média, politika, morálka a epidemie blbosti

Média, politika, morálka a epidemie blbosti

Jaký vliv mají média kupříkladu na politiku? Můj osobní odhad je, že bez médií se žádná politika ani dělat nedá. Vliv je enormní.

Můžeme vše vidět názorně na současné politické scéně. Uskupení, která ignorují podstatu médií a postrádají ve svých řadách kreativní členy schopné svými nápady média zaujmout, upadají a zvolna mizí ze scény. Úspěšné strany mají zajímavé lídry, o kterých se často píše. Lidé nemohou volit stranu bez tváří (nebo bez tváře). Nudné strany, které neumí nalákat média na chytlavá témata, jsou odsouzené ke strádání a zániku. Ze současného dění je jasné, že je celkem jedno o čem se píše a mluví, protože vítězit  budou především uskupení, která jsou nejvíc vidět a slyšet, v podstatě bez ohledu na obsah. Musí však být do činnosti zapojené marketingové oddělení se zkušenými marketéry. Je to jenom hra na emoce. Logika nehraje téměř žádnou roli, protože na přemýšlení nemá dnes nejspíš nikdo čas.

Morálka se stala pojmem pro velkou část voličské obce těžce vzdáleným, snad v důsledku přespřílišné zaneprázdněnosti jednotlivců. Co je a co není pro společnost jako celek prospěšné, lze v přemíře informací vytušit už jen máte-li ostře nabroušený intelekt a cit pro hlubší hodnoty. To však stojí příliš mnoho času. Navíc je nutné umět vnímat otevřeně názory a postoje dalších stran, ne jenom té “vaší”. Něco takového dokáže málokdo.

Jako jedinec sice nemáte šanci uchopit všechna důležitá propojení, příčiny a následky, ale můžete na základě svých přesvědčení (vycházejí-li především z prokazatelných historických událostí) alespoň vyloučit to, co působí na společnost vyloženě destruktivně.

Ideální by samozřejmě bylo naučit se rozpoznávat a podporovat myšlenky, které umožňují společnosti vzkvétat. Chce však volič, aby společnost vzkvétala? Nemyslím si, že by to bylo pro běžné voliče tím hlavním. Ani zdaleka! Běžný volič se totiž zajímá pouze o svůj vlastní prospěch, například o vyšší důchod, sociální záruky, levnější dopravné a jiné osobní výhody.

Problém je, že abyste mohli zvolit co nejlepší stranu, tedy takovou, která s co největší pravděpodobností umožní plošnou prosperitu a zdravé klima pro co nejširší část populace, museli byste trávit velké množství času studováním historie, společenských věd a také diskutovat s lidmi. Ani potom by nebylo jednoduché takovou stranu zvolit, protože jednoduše žádné lehce volitelné strany neexistují. Musíte volit nejmenší zlo. Jak nejmenší zlo poznat? Představte si sama sebe, jak držíte velký tranparent s názvem a logem strany, případně s podobiznou některého z představitelů té strany a máte za úkol přejít s tímto transparentem přes celé Václavské náměstí a volat při tom “Volím stranu …”.
Můžete si představit postupně na transparentu různé strany. Je možné, že je vám v tomto myšlenkovém experimentu názorově bližší strana, kterou třeba ani nepodporujete? Nebo třeba i cítíte vnitřní rozpor? Chcete nést transparent vámi volené strany, ale ne veřejně. Proč? Stydíte se za své přesvědčení?
Pokud byste nesli hrdě transparent nějaké strany, o které byste však věděli, že byste ji ve skutečnosti nevolili, potom si uvědomte, že tento experiment vám nastavuje zrcadlo.

Média potřebují zaujmout davy a vířit emoce. Čtenáři mají silnou potřebu nechat si v sobě emoce probouzet. Je zde pouze snaha uspokojit poptávku – čím více čtenářů, o to více reklamy se prodá.

Na jednu stranu máme kdykoliv a kdekoliv po ruce ohromné množství informací, na stranu druhou lidé projevují čím dál více povrchní myšlenky vytržené z kontextu, takže se zdá, že máme mezi sebou jen víc a víc ryzích blbců. Nečekal jsem, že internet přinese především informační chaos, povrchnost a hloupost. Naivně jsem si v začátcích informačního věku představoval, že stojíme na prahu revolučních změn, kdy vzniká informační společnost neuvěřitelných možností, vzdělaná, propojená, inteligentní. Děje se však pravý opak. Jako celek hloupneme. Nebo alespoň se může takový obraz vyjevit, sledujete-li pravidelně média a sice i včetně komentářů v případě online zpravodajství. Je možné, že tento obraz není skutečný? Je možné, že jde opět pouze o vytržení z kontextu a ti, kteří jsou protipólem blbosti, prostě jenom nejsou tolik vidět? Obávám se, že blbost se šíří napříč celou společností a že jde o epidemii. Srovnám-li dobu před dvaceti lety, narážím dnes na totálně idiotské chování a povrchní nebo hloupé názory asi tak desetkrát častěji.

Demokratická politika byla vždy o výměně názorů a o hledání co nejlepších řešení pro společnost jako celek. Názorová rozmanitost stojí v základech pro hledání nejvhodnějších řešení, byť je v pluralitním systému těžké myšlenky prosadit. Oproti tomu velmi jednoduché je prosazovat myšlenky jednoho člověka, odevzdá-li mu zbytek společnosti právo o všem rozhodovat. Je to pro všechny velmi pohodlné, ale bohužel také krajně nebezpečné. Začnete-li zasahovat do práv a svobod, což je v případě autoritářského systému nutnost, protože lidé se dobrovolně řídit tím, co jim vrchnost poručí, nebudou (zejména proto, že jde většinou o jednostranná rozhodnutí, nikoliv o výsledek debat odborníků), musíte počítat s úpadkem a následným zaostáváním takového státu za demokratickými státy s vyšší mírou svobod.

Lidé se nedokáží poučit z historie. Společnost toto zažila už tolikrát, že by snad už měla být schopná rozpoznat další katastrofu dlouho dopředu. Tak například kult vůdce, který je ve své podstatě nejjednodušším způsobem jak se masově vyhnout zodpovědnosti, se bude stále dokola v rozmanitých podobách navracet a nic s tím neuděláme.

Jednu dobu jsem věřil, že pokročilá automatizace a robotizace umožní lidem mít více času na studium a získávání objektivnějšího pohledu na svět. Dnes už tomu nevěřím. Bude se dít opak, protože lidé budou trávit volný čas sledováním filmů a seriálů, hraním počítačových her, užíváním drog a povrchním tlacháním na (a)sociálních sítích s mnohem větší pravděpodobností, než studiem a rozvojem svých možností. Ono totiž myšlení bolí a každý se tomu chce vyhnout. Neházím ale flintu do žita. Budu hledat nápady, jak z té šlamastiky ven.

 

 

 

Lucidní snění

Lucidní snění

Lucidní snění je vědomé prožívání a ovlivňování snů. Jenom 20 až 30% populace dokáže mít tyto sny (dle prof. Walkera z Berkeley, který se zabývá studiem spánku). Proto v různých diskusích narazíte na pochybnosti o existenci vědomého snění. Věda nedokáže vysvětlit o co přesně jde. Někteří z vás jste lucidní snění alespoň jednou zažili a můžete potvrdit, že se nejedná o výmysl chorých mozků. Setkal jsem se osobně dokonce s člověkem, který má prý tak přesvědčivé sny, že jsou dle jeho tvrzení k nerozeznání od reality. V čistě lucidním snu však vždy poznáte, že jde jenom o sen. Když budete chtít například vzlétnout, provedete zkoušku tak, že třeba nadskočíte a pokud se potom vznášíte, je zřejmé, že sníte. Jenže až tak jednoduché to není. Budete-li hledat v diskusích nebo v knihách více informací, objevíte, že mnoho lidí má děsivější zkušenosti. Zažívají například OBE, tedy mimotělní zkušenost (out-of-body experience) nebo to nazývají astrální projekce. Osobně mám zažité pouze lucidní sny. Spíše věřím, že je vytváří mozek.
Celý příspěvek

Jak se zbavit stresu

Jak se zbavit stresu

Žijeme v informační době, která spolu s enormním množstvím dat způsobuje také velký nárůst stresu v těle každého člověka zapojeného do dění civilizace. Tělo je tvořeno miliardami buněk, přičemž život již od začáku má v sobě vytvořené určité mechanizmy, které fungují nejen v těle jako takovém, ale i v jednotlivých buňkách. Základní režimy jsou růst (vegetativní režim), boj/útěk (stresový režim), rozmnožování. Současná lékařská věda vnímá tělo především jako fyzický objekt a snaží se léčit řezáním nebo biochemickými látkami. Vliv stresu je ignorován a regenerativní schopnosti těla podceňovány. Holistický (celostní) princip léčby, se zdá být při pohledu na aktuální stav zdravotnictví jen toužebným přáním. Stále se řeší jenom následky a sice v místech projevů nerovnováhy či přetížení. Celý příspěvek

Co jsou peníze a jak vznikají

Co jsou peníze a jak vznikají

Co jsou to vlastně peníze? Ani ekonomové se v názorech na tento fenomén nedokáží stoprocentně shodnout. Zeptejte se různých ekonomů a vždy dostanete trochu jinou odpověď. Shodovat se budou v podstatě jen v prázdných frázích definujících peníze jako prostředek směny. Peníze jsou “přenosové médium” pro umožnění snadné výměny služeb a zboží. To je celkem prostý a zřejmý fakt. Filmy a seriály však vytváří iluzi, že to co má hodnotu jsou peníze samy o sobě. Nic nemůže být dále od pravdy. Představte si, co by se stalo, kdyby zešíleli pracovníci tiskárny cenin, vytiskli pětitisícovky do deseti kamionů a vysypali je všude možně po republice. Mnozí by jistě skákali radostí: “Jsme bohatí! Můžeme si teď koupit co chceme! Ráj na zemi!!!”. Pravdou je, že by nastalo peklo. Cena všeho by raketově vzrostla. Lidé by odmítali chodit do práce. Ti, co by peníze posbírali, by sice měli rázem určité výhody nad ostatními, jenže společnost by upadla do těžkého chaosu, takže by si svého rychle nabytého bohatství příliš neužili. Celý příspěvek

Statistika věda je, má však cenné údaje

Statistika věda je, má však cenné údaje

Napadlo vás někdy, že lze loterii přirovnat ke způsobu investování a tedy že je možné matematicky spočítat pravděpodobnost návratnosti investice? Pokud jakoukoliv loterii vnímáte jenom jako příležitostnou zábavu, potom je vše v pořádku. Pokud však často sázíte s očekáváním zisku, měli byste si nechat spočítat jaká je statistická pravděpodobnost, že můžete něco vydělat. Protože jinak nejste nic než gambleři a měli byste se léčit. Celý příspěvek

Proč je tolik psychopatů?

Proč je tolik psychopatů?

Postarší článek Jak vycházet s psychopaty, se stal bezkonkurenčně nejnavštěvovanějším příspěvkem na tomto blogu a přitom s hlavní myšlenkou čtenáři ani nesouhlasili. S vědomím rizika, že další článek na toto téma přitáhne především ty, o kterých je zde řeč, zkusím najít určité rámcové odpovědi, protože mi tato otázka neodbytně vrtá hlavou. Nejsem psycholog, abych dokázal fundovaně odhalit, co je opravdovými příčinami současné epidemie, ale svůj vhled na věc bez rozpaků vyjádřím. Pokud byste se například stali svědky zločinu, také by bylo těžké nechat si to jenom pro sebe, protože už v sobě tak nějak smysl pro spravedlnost máme zakódovanou. Každý si pod tím sice představí něco jiného, ale vesměs jde o totéž – dosáhnout rovnováhy. Kdy však dochází ke vzniku nerovnováhy, která má za následek epidemii psychopatů? Celý příspěvek

Dear Moon

Dear Moon

V létě roku 2018 jsme se dozvěděli, že Elon Musk dopraví v roce 2023 k Měsíci a zpět japonského miliardáře Yusaku Maezawa. Ten chce vzít s sebou bandu umělců z rozličných oblastí, jmenovitě filmového režiséra, malíře, tanečníka, spisovatele, hudebního skladatele, módního návrháře, sochaře, fotografa a architekta. Jedná se o zcela nevídaný nápad, který by mohl inspirovat velké množství pozemšťanů. Celý příspěvek

Odejděte z práce, která vás nebaví – ale promyslete to

Odejděte z práce, která vás nebaví – ale promyslete to

Občas na internetu narazíte na otázky podobného typu: “Kdyby nešlo o peníze, co byste chtěli v životě dělat?”, načež řečník (jako například ve videu uvedeném na konci příspěvku) naznačí, že byste měli přestat dělat to, co vás nebaví a začít se věnovat tomu, co vás baví a že když budete pokračovat v tom co vás nebaví, budete toho jednou hodně litovat. A když budete dlouho dělat to, co vás baví, stanete se v tom perfektní a třeba se tím i uživíte.

Co však většinou nikdo nezmíní, jsou drobné detaily, o kterých by bylo vhodné mít alespoň hrubé povědomí – to aby se člověk příliš nedivil, vezme-li si rady k srdci bezhlavě. Celý příspěvek

Dokázali by Češi těžit suroviny a budovat průmysl ve vesmíru?

Dokázali by Češi těžit suroviny a budovat průmysl ve vesmíru?

U příležitosti stého výročí založení Československa bych rád nastínil naše možnosti kam by se dalo expandovat a zajistit tím zvyšování prosperity. Jak titulek napovídá, jedná se velmi odvážné myšlenky – pro mnohé stále ještě na pomezí sci-fi. Nejde však o nic nereálného. Technicky a ekonomicky talentované osobnosti by dokázaly přijít na to jak uspět. Je přitom zřejmé, že půjde o hodně.

Neil deGrasse Tyson, americký astrofyzik a ředitel Haydenova planetária, několikrát ve svých vystoupeních prohlásil, že prvním bilionářem (angl. trillionaire) bude ten, kdo zvládne těžbu asteroidů. Od kohokoliv jiného bych to vnímal spíše jako snahu zviditelnit se nebo zkrátka jenom jako pokus podráždit okolí. Ne však v jeho případě. Pokud tohoto popularizátora vědy znáte, bude vám jasné, že to myslí zcela vážně a s přihlédnutím k jeho neuvěřitelnému rozhledu a perfektnímu myšlení, přestává být ono odvážné tvrzení pouze za hranicí futuristických vizí. Máme ale nějakou šanci my, Češi? Celý příspěvek

Neil deGrasse Tyson

Neil deGrasse Tyson

Mým nejoblíbenějším popularizátorem vědy je Neil deGrasse Tyson, protože má nejen velký přehled, skvěle mu to myslí a umí informace srozumitelně předávat, ale je navíc i vtipný.
Pokud vás věda vůbec nezajímá, určitě se podívejte na pár videí s tímto zábavným astrofyzikem. Třebaže možná některé pojmy nepojmete, umíte-li dobře anglicky, bude to stát za to. Celý příspěvek

Proč nepůjde terraformovat Mars

Proč nepůjde terraformovat Mars

Představa proměny extrémně nehostinného Marsu na svět alespoň trochu podobný Zemi, víří představivost snílků již mnoho desetiletí. Ačkoliv je terraformace vnímána spíše jako něco z oblasti sci-fi, resp. z budoucnosti vzdálené tisíce let, několik nápadů, jak s tím alespoň začít, by bylo možné zrealizovat již za pár desetiletí. Například stavba obřího zrcadla z odrazných fólií na stacionární dráze nad jižním nebo severním pólem. Zvýšený přísun slunečního záření by mohl zahájit tání bílých čepiček, které jsou složené převážně z vody a oxidu uhličitého. NASA již spočítala, jak by musela být zrcadla velká a kolik by vážila (0,2 milionů tun). Je zřejmé, že by se musela postavit z materiálu těženého například v pásu asteroidů. Jde tedy o velmi odvážné projekty, které by se daly začít uskutečňovat až po zbudování průmyslu ve vesmíru, protože z gravitační studny Země je příliš drahé cokoli vynášet. Nikdy však k terraformaci Marsu nedojde. V článku se dozvíte proč. Celý příspěvek