Podnikání, motivace, psychologie. Trénink soustředěnosti, sebedisciplíny, inteligence, paměti …
Víte, že na nejprestižnější gymnázia je obrovský převis zájemců? Například osmileté gymnázium Nad Kavalírkou v Praze 5 mělo v roce 2024 celkem 620 podaných přihlášek a přijato bylo 60 uchazečů, tj. zhruba každý desátý. Rodiče přitom platí desítky tisíc za přípravu dětí na zkoušku! Často marně. Z padesáti možných bodů musí uchazeč získat v případě tohoto konkrétního gymnázia minimálně 80%. Přitom ne každý doučující učitel matematiky bere v úvahu podobu testů od CERMATu. Rozhodně nestačí doučovat standardní matematiku prvního stupně. Příprava na test od CERMATu musí být založena právě na logice úloh CERMATu a ta má zcela specifické charakteristiky. Testy připravuji přesně v souladu ideologií CERMATU a tedy šance na úspěch mají potom moji řešitelé maximální možné. Úlohy jsou zkonstruované totožným způsobem, byť každá je po faktické stránce jiná.
Inteligence obecně je schopnost rozlišovat, poznávat, chápat, učit se, třídit, nalézat vzory … zkrátka schopnost myslet. Podle psychologů lze dělit na fluidní a krystalickou. (S tímto rozlišením přišel poprvé Raymond Cattell v šedesátých letech.) Fluidní inteligence silně závisí na kvalitě či vytrénovanosti naší pracovní paměti. Tento typ inteligence je programátorem našeho mozku. Programuje krystalickou inteligenci. Díky fluidní inteligenci se učíme rozpoznávat souvislosti a následně informace zpracovat a zařadit nové věci do kontextu stávajících vědomostí či dovedností. Schopnost učit se nové věci na této inteligenci silně závisí.
Dlouho mi leží v hlavě potřeba vytvořit výukový systém pro vedení dětí k řešení problémů. Je všeobecně známo, že stávající výukový systém založený na biflování, tzv. „Průplachové školství“, nevyhovuje potřebám současného pracovního trhu a života vůbec. Tento systém vznikl v době průmyslové revoluce. Všechno tehdy bylo jinak. Informací ještě nebylo takové množství. Jediné, o co se toto školství snaží, je hromadné prosívání, dělení „zrn“ od „plev“, přičemž nevědomky „plevy“ samo generuje. Výuka nezahrnuje šlechtění zrn. Asi v to nikdo ani nevěří. Já ano. Škola by neměla sloužit jenom k tzv. klasifikaci (class = třída; klasifikace = třídění). Škola by naopak měla probouzet chuť po poznání, objevování a tvoření! Místo toho se vytrvale snaží o kastaci (kasta = přísně uzavřená společenská vrstva), což má za následek defenzivní postoje slabších a utvrzování v neschopnosti.
MIT, neboli Massachusetts Institute of Technology, je věhlasná univerzita zaměřená především na techniku. V žebříčku Academic Ranking of World Universities se nachází celosvětově na čtvrtém místě. Na prvním je Harvard. Pro srovnání – ČVUT je někde na osmisté pozici (číselně 800 +/- autobus).
Neponoukám vás, abyste si podali přihlášku a odjeli studovat do USA. Mozkové závity můžete totiž trénovat i na dálku a nemusíte za to ani nic platit. Celý příspěvek
Čím lépe dokážete pracovat s informacemi, tím úspěšnější v životě musíte zákonitě být. K dokonalému ovládnutí práce s informacemi je zapotřebí umět mapovat ohromné množství informací přímo do své paměti a s namapovanými celky dokázat aktivně pracovat. Jde o řadu provázaných dovedností, které se bohužel ve školách neučí. Technické obory mají nejblíže k praktickému studiu, avšak zatím se jen málo daří toho využít. Pomůže virtuální realita?
Pokud jste tento blog navštívili vícekrát, potom už víte, že vzdělávání řeším poměrně často. Je to věc, která mi stále vrtá hlavou. Nedokážu pochopit, jak je možné, že se školství (zejména to naše) – ve srovnání s ostatními oblastmi – vyvíjí tak pomalu. Co je to za lidi, kteří rozhodují co učit a jakým způsobem to děti učit? Proč sestavují tak strašně nudné a nepraktické učební osnovy? Proč je odborná literatura pro pedagogy tak neuvěřitelně nabobtnalá a plná zkostnatělých pouček, že se podstatné věci úpně ztrácejí? Důvody budou nejspíš stejné, jako například v případě lidí, kteří jsou přesvědčeni, že Země je placatá a vesmírné programy podvod; vzájemně si poplácavají po ramenách, kupříkladu v komentářích u videí z vesmíru, a udržují tím na živu svou kolektivní iluzi. Dokonce i videa s ultravysokým rozlišením považují za rendery z počítačů. Akademické iluze mají zkrátka také své ortodoxní vyznavače. Zvrátit by to šlo snad jen díky odvážným lidem, kteří by dokázali předstírat, že jsou členy kultu a potom by nenápadně a zvolna protlačovali do systému funkčnější osnovy a metodiky. Nikdo mimo kult nemá šanci změny realizovat.
V tomto příspěvku si ukážeme, jak je snadné připravit zajímavý a zároveň praktický způsob výuky na příkladě z elektroniky. Podotýkám, že to není má parketa, zabývám se něčím zcela jiným. Celý postup jsem vytvořil tak, že jsem si na půl dne sedl k internetu, hledal co nejkvalitnější zdroje informací a sestavoval z toho výukovou hodinu tak, aby byla zajímavá a aby studenti dokázali pochopit o co jde a proč je dobré to umět. Stejným způsobem by podklady mohl připravit kterýkoliv učitel fyziky nebo elektro(tech)niky (pokud by měl motivaci a prostor).
Kdybych mohl rozhodovat, jak učit děti, vždy bych začínal praktickými úkoly. Uvedl bych čeho chceme dosáhnout a nastínil jak toho dosáhnout. Teorii bych zařadil, až když by bylo krajně nezbytné objasnit probíhající děje, nebo provést výpočty. Dnes se to všude běžně dělá tak, že se vykládá a vykládá teorie (z pohledu žáků: „Furt tam u tabule něco mele…„), potom nějaké výpočty, ale nikomu nedojde, k čemu by to všechno mohlo být dobré a když ano, tak jak ty znalosti použít v praxi. Dáte-li teorii na začátek, získáte si jenom pár nerdů (pokud vůbec někoho) a ve třídě bude neklid nebo unavená atmosféra, protože většina dětí se bude nudit. Nebudou mít žádnou představu kam informace zařadit (nevzniknou potřebné asociace a propojení), bude nízká motivace, nedojde jim k čemu je to všechno dobré, takže namísto získávání vhledu do problematiky se budou biflovat aby prolezli … v čehož důsledku dohromady nic nepochopí. Taková metodika je katastrofická! Jakým právem plýtvá školství časem těch nebohých dětí?! Bylo by jednou možné začít vyučovat na konkrétních příkladech, tedy tak jak to v životě opravdu chodí? Tzn. „Máte problém a potřebujete jej vyřešit.“ … ?
Takže, hodina začíná …