Fluidní inteligence a IQ testy

Co je to fluidní inteligence

Inteligence obecně je schopnost rozlišovat, poznávat, chápat, učit se, třídit, nalézat vzory … zkrátka schopnost myslet. Podle psychologů lze dělit na fluidní a krystalickou. (S tímto rozlišením přišel poprvé Raymond Cattell v šedesátých letech.) Fluidní inteligence silně závisí na kvalitě či vytrénovanosti naší pracovní paměti. Tento typ inteligence je programátorem našeho mozku. Programuje krystalickou inteligenci. Díky fluidní inteligenci se učíme rozpoznávat souvislosti a následně informace zpracovat a zařadit nové věci do kontextu stávajících vědomostí či dovedností. Schopnost učit se nové věci na této inteligenci silně závisí.

Fluidní inteligence je schopnost logicky myslet a řešit problémy v nových situacích, nezávisle na získaných znalostech. Zahrnuje schopnost identifikovat vzorce a vztahy, které jsou základem nových problémů, a extrapolovat tato zjištění pomocí logiky. Mnohdy její činnost vnímáme jako intuitivní myšlenkové pochody.

Nejvíce zřejmé projevy fluidní inteligence:

• Přemýšlení
• Logika
• Systematické řešení problémů
• Analyzování
• Kreativně intuitivní řešení problémů
• Identifikace vzorců
• Objevování šablon dějů
• Filtrování irelevantních informací
• Myšlení „Out of the box“

Problém je, když fluidní inteligence mylně vyhodnotí podněty a informace zařadí špatně, chybně, nelogicky. Vy s informacemi následně pracujete jako se správnými a jen těžko je můžete opravit, nedokáže-li je fluidní inteligence rozpoznat. Neštěstím pro vás také je, když tato inteligence není schopná odhalit lepší způsoby jak v životě uspět, jak uspokojit potřeby a dosahovat cílů. Čím lepší programátor, tím lepší obsah. Dobrý programátor vydláždí cestu k úspěchu. Špatný programátor vám však naseká v hlavě mraky chyb (zejména v podobě dementních přesvědčení), přičemž vy se následně budete rozhodovat převážně pomocí inteligence krystalické (což tolik nebolí jako používání té fluidní), kterou si můžete představit jako podprogramy uložené v trvalé paměti, o jejichž správnosti už se bohužel příliš nediskutuje. Je těžké je změnit, má-li jedinec slabou fluidní inteligenci. Proto čím lepší fluidní inteligence, tím úspěšnější v životě můžete být.

Hlavním nástrojem fluidní inteligence je pracovní paměť. Co čert nechtěl, nelze v ní udržet najednou mnoho informací. Vlastně jen maximálně sedm a to už musíte být jó geniální. Ve srovnání s počítači jsme v tomto směru neskutečně primitivní. Počítač může pracovat díky multitaskingu najednou s neomezeným množstvím dat (omezeným pouze velikostí pamětí). My musíme improvizovat pomocí balíčkování informací pod zástupné symboly a teprve s těmito symboly máme možnost žonglovat ve své „operační“ pracovní paměti. Běžně zvládáme pracovat najednou jen asi tak se dvěma až čtyřma symboly. Schopnost balíčkovat a žonglovat s balíčky informací, se zjišťuje pomocí IQ testů, které jsou zkonstruované od nejjednodušších (práce s jedním či dvěma balíčky) po nejobtížnější (v těch musíte žonglovat až s osmi balíčky informací najednou). Při onom pomyslném žonglování jste navíc nuceni se symboly všemožně manipulovat, otáčet je, zkoumat z různých úhlů.

Pracovní paměť je část dlouhodobé paměti, která je k dispozici pro aktivní zpracování informací. Umožňuje umístit rychle informace do vašeho úložiště, modifikovat je a zpětně z úložiště načítat. Testy IQ, nebo třeba počítání, jsou poměrně dobrými měřítky pro zjišťování stavu pracovní paměti. Když sledujete pasivně film, vaše pracovní paměť odpočívá. Když řešíte IQ testy, tak jede na plný výkon.  Čím je lepší, nebo čím lépe ji dokážete používat, tím vyšší inteligenční kvocient vám vyjde v testech a obecně tím lepší máte fluidní inteligenci, čili schopnost žonglovat s balíčky informací.

IQ test a mýtus o předurčenosti

Jak vypadají IQ testy asi tušíte. Možná jste dokonce již nějaké zkusili online. Pokud jste však ještě nikdy o postupech řešení úloh v IQ testu detailněji nepřemýšleli (během samotného testu na to ani není čas), potom nemůžete znát nejčastější metody řešení a tedy ani nemůžete zazářit.

Řada lidí je přesvědčena, že inteligenční testy odhalují reálné schopnosti vaší inteligence. Existuje představa, že inteligence tak říkajíc „vaří z vody“ a nepotřebuje mít po ruce žádné postupy, jak pracovat s abstraktními objekty. Nemusíte údajně vědět o možnostech objekty natáčet, zrcadlit, porovnávat, posouvat, invertovat apod. Vaše inteligence má tyto metody během krátké doby odhalit až při řešení úloh. Ve skutečnosti je neodhaluje, ale nachází podobnosti s metodami v průběhu života zažitými, a tyto podobnosti aplikuje. Někteří autisté dokáží řešit IQ testy ohromující rychlostí a s velmi vysokým skore. Mnozí z nich pouhým pohledem na hlavolam hned najdou správnou variantu řešení. K bleskovému nalezení správných výsledků nejobtížnějších úloh dochází jen u některých autistů s příznivějšími geny, kteří někdy v životě metody pro abstraktní manipulaci s objekty již zažili, např. díky zvýšenému zájmu o fyziku, matematiku, reverzní inženýring apod.

Jakékoliv zkoumání postupů řešení a příprava na testy předem, jsou z pohledu psychologů pro běžné smrtelníky nepřípustné, protože by se tím prý znehodnotily výsledky testů, a vlastně údajně ani není možné se na test připravit. Pokud s tím souhlasíte, prosím, nečtěte dále, protože byste mohli nedopatřením nabýt vyšší IQ, než kolik máte „předurčeno“.

 

Proč chtějí lidé znát svůj inteligenční kvocient (IQ)?

Extrémně vysoká inteligence umožňuje zvládat vyřešit i nejsložitější úkoly, jaké si dokážete představit. Třeba jadernou fúzi. Velmi vysoké IQ má ale jen mizivá část populace. Výjimeční jedinci, kteří mají IQ vyšší než 130, mají zpravidla lepší předpoklady stát se úspěšnými ve složitých činnostech, než ti, kteří mají inteligenci průměrnou. Lidé s průměrnou inteligencí, kterých je největší množství, zvládají náročnější úkoly, než lidé s inteligencí podprůměrnou. A pak máme jedince s mentální retardací, a ti nedokáží bez pomoci téměř nic.

Znát svůj IQ znamená zaškatulkovat se, porovnat se s ostatními, udělat si obrázek jak si na tom stojíte. Psychologové většinou tvrdí, že fluidní inteligenci nelze vytrénovat, že je vrozená. Je to zavádějící tvrzení. Můžete s určitým úsilím dokázat, že váš inteligenční kvocient poroste, budete-li vaší fluidní inteligenci (a především krátkodobou paměť) dobře trénovat. Jen musíte objevit jak na to. Trochu napovím, ale nejprve se podívejme na kategorie inteligence.

IQ 200 a vyšší nikdo na Zemi nemá

Proč nemůže mít nikdo na Zemi IQ vyšší než 200? Je to dáno podstatou výpočtu hodnoty inteligenčního kvocientu.
Na důkaz výše uvedeného tvrzení se můžete podívat zde:

Důvody, proč občas narazíte v médiích na články s lidmi s IQ vyšším než 200, jsou čistě marketingové.

Pro kterou práci se hodíte dle výše IQ?

Jedná se o statisticky podložené informace, které se přednáší na amerických univerzitách, když přijde řeč na téma inteligenční kvocient.

130 – 116

právník, výzkumný analytik, systémový analytik, redaktor, výkonný ředitel, inženýr, auditor

 

115 – 109

copywriter, hlavní účetní, programátor analytik, učitel, generální ředitel, nákupčí, chemik,

 

108 – 101

designér, laboratorní technik, vedoucí malé prodejny, zástupce vedoucího prodeje, sekretářka, prodej po telefonu, pracovník zákaznického servisu

 

102 – 100

dispečer, policejní hlídka, recepční, tiskař, pracovník vkládající data, technik

 

99  – 95

mechanik, kontrolor kvality, reklamační pracovník, řidič, bezpečnostní stráž, údržbář, obsluha stroje, svářeč

 

94 – 87

poslíček, dělník u výrobního pásu, montér, pracovník ve stravovacích službách, zdravotní asistent, skladník

 

69 a méně

pro osoby s mentální retardací se uplatnění hledá těžko

 

Samozřejmě to neznamená, že někdo s IQ 130 nemůže vykonávat práci skladníka. Znamená to pouze, že je mnohem vyšší pravděpodobnost, že člověk s IQ 130 si najde práci psychicky náročnější, protože za takovou práci dostane víc peněz. Přirozeně, že většina povolání si vystačí s poněkud pasivní inteligencí krystalickou, jenže aby se mohla utvořit, musí být funkční také inteligence fluidní, pomocí které si naprogramujete krystalickou inteligenci. Příprava na profesi (studium) je programování krystalické inteligence. Lidé s nízkou inteligencí (IQ 69 a nižší) mají problém naučit se třeba i jen velmi jednoduché dovednosti. Ve společnosti je jich neuvěřitelných 15%.

Lidé s nadprůměrnou inteligencí většinou s oblibou studují, a následně kreativně objevují pro společnost nové cesty. Lidé s velmi nízkou inteligencí převážně spoléhají na pomoc druhých (např. na stát a příbuzné).

Zastaralé stupně klasifikace mentální retardace

velikost IQ	staré označení
50 až 69	debil
35 až 49	imbecil
méně než 35	idiot

Když někomu řeknete „seš debil“, máte tím na mysli, že výsledek jeho inteligenčního testu očekáváte v rozmezí 50 až 69 bodů a svůj kvocient odhadujete na 110 až 129, i když ve skutečnosti by vyšel někde v rozmezí 70 až 90.
Nazve-li vás někdo debilem, potom reagujete v závislosti na úrovni vaší inteligence. Lidé s vysokým IQ jsou většinou soucitní a nijak se jich nadávka nedotkne. Avšak lidé s nižším IQ jsou dotčeni, protože podvědomě cítí, že nemají daleko k mentální retardaci a vadí jim, když na to kdokoliv upozorňuje. Inteligence by se tedy dala měřit i z reakcí na určité slovní výroky. Tímto způsobem však měření provádět nedoporučuji. 😉

Aktuální stupně mentální retardace

Zastaralé výrazy byly nahrazeny novější klasifikací:

velikost IQ	označení mentální retardace
50 až 69	lehká mentální retardace
35 až 49	střední mentální retardace
20 až 34	těžká mentální retardace
pod 20	hluboká mentální retardace

 

Úskalí měření inteligence

Oficiální IQ testy překvapivě měří také trochu emoční inteligenci. Vlastně neměří, ale jen snižují výsledek samotného testu lidem, kteří mají trému, nebo se u nich dokonce projevují pocity strachu, např. strachu z odhalení nízké inteligence. Jak možná víte, strach účinně blokuje funkce neokortexu (to je ta oblast mozku, která přemýšlí), přičemž velení v té chvíli přebírá hloupý savčí mozek, který zná především strategie zvané útěk a boj. Nejste-li od narození géniové a tedy nedokážete-li testy řešit pouhým pohlédnutím na ně, bez přemýšlení, tak zkrátka přemýšlet musíte. Jenže jakékoliv obavy či nervozita prudce snižují schopnost myslet. Stejně tak tím trpí lidé u zkoušek ve školách. Látku mají dobře zvládnutou, doma v klidném prostředí jim vše jde úplně samo, ale na zkoušce jsou vědomosti z velké části uzamčené a nepřístupné, protože se ke slovu přihlásil blbý savčí mozek a snaží se utýct, schovat se, či bojovat. Zkoušku zvládnou jen s vypětím všech sil, když si občas na něco vzpomenou a zabliká jim světélko poslední naděje, trochu se zklidní a mohou pokračovat s nižší mírou stresu, tzn. mohou zapojit i neokortex, evolučně nejnovější oblasti mozku, které nás dělají myslícími tvory. Ve výhodě jsou potom psychopaté. Ti se dokáží prosadit, protože je nějaký strach vůbec neobtěžuje. Mají-li vysoký inteligenční kvocient, obsazují snadno vysoké pozice, zejména v politice. 😉

Kdo chce jít zkusit oficiální IQ test, musí mít v první řadě dobře vytrénovanou emoční inteligenci, tzn. v tomto případě zejména schopnost nedovolit probuzení emocí obav a strachu. Nejlepších výsledků lze dosáhnout probuzením emocí vzrušení ze hry. Proč? Protože IQ testy jsou bez výjimky časově hodně náročné (pro běžné smrtelníky; pro génie nikoliv), přičemž vzrušení napomáhá rozproudit krevní oběh, dodat více kyslíku a živin mozku, zintenzivnit soustředěnost. Stres při testování inteligence může vyvolat i nízké sebevědomí, či srovnávání se s ostatními. Obavy z výsledku, nebo z prozrazení tvrdé reality mohou o několik bodů snížit výsledný inteligenční kvocient, tedy hodnotu IQ. Proto si myslím, že výsledky testů by si neměl nikdo brát osobně. Jistě, kdo by nechtěl mít IQ 140, nebo alespoň 130, ale statisticky zkrátka jen mizivé procento (dohromady 3% z celé populace) lidí takovou inteligenci má.

IQ testy jsou zkonstruované tak, aby obsahovaly úlohy jednoduché i složité. Jenže co znamená jednoduché a složité? Pro geniální jedince není žádná úloha složitá. Oni vidí řešení hned a nijak nad tím nepřemýšlí. Pouze z pohledu průměrně inteligentních se určité množství úloh jeví jako složité či extrémně náročné. Chápete? Je to relativní vjem. Stejně tak jednoduchost je relativní, protože i ta nejprimitivnější úloha, se může někomu zdát nevyřešitelná – zejména idiotům. (Omlouvám se. Měli bychom dle aktuální klasifikace používat spíše odborný termín „hluboce mentálně retardovaným“.)

Kategorie inteligence

Nevím, kdo následující tabulku sestavil a zda vycházel ze statistických dat, proto ji berte prosím s rezervou. Napoví též skutečnost, že úspěšnost v životě předurčuje spíše emoční inteligence a návyky. Můžete mít IQ 130, ale když se nebudete ovládat a budou vám chybět základní návyky jako je vytrvalost, cílevědomost, houževnatost, pracovitost, … tak máte prostě smůlu a musíte pro dosažení úspěchu spoléhat víc na náhodu, než na něco jiného. Inteligence by vám ale měla pomoci objevit, jak a které návyky vybudovat. Proto je vyšší pravděpodobnost, že coby super inteligentní budete převážně úspěšní, než průměrně inteligentní. Nejen proto by každý chtěl být superiorně inteligentní. Mimochodem, slovo superiorita, lze přeložit do češtiny jako nadřazenost, povýšenost. Skutečně inteligentní člověk povýšenost nikdy svému okolí nesignalizuje. Možná se cítí nadřazeně, ale určitě to nedává nijak najevo a nahrazuje tento pocit např. soucitem, snahou pomoci druhým, pochopením. Dávání svého IQ na odiv okolí je spíše signalizací poruchy osobnosti. Na druhou stranu jsou lidé, kterým pomáhá předvádění jejich vysokého IQ čísla získávat zákazníky, takže předchozí větu neberte doslovně.

 

Kategorizace inteligence podle dosaženého inteligenčního kvocientu:
kategorie IQ	dosažené IQ	slovní zařazení podle IQ	výskyt v populaci [%]
I.	nad 140	inteligence géniů – absolutní předpoklady pro tvůrčí činnost, určuje ostatním směr poznání	0,2
II.	nad 130	výjimečná, superiorní inteligence – mimořádné předpoklady pro tvůrčí činnost, vynikající manažeři	2,8
III.	nad 120	vysoce nadprůměrná inteligence – snadno vystuduje vysokou školu, může dosáhnout vynikajících výsledků v tvůrčí i manažerské činnosti	6,0
IV.	110-120	nadprůměrná inteligence – vystuduje vysokou školu, při vysoké pracovitosti může získat výjimečné pracovní postavení	12,0
V.	100-110	vysoce průměrná inteligence – vysokou školu vystuduje jen s potížemi, i jen s pouhou pracovitostí může získat společenské zařazení předchozí kategorie	25,0
VI.	90-100	průměrná inteligence – dokáže složit maturitní zkoušku, v práci se uplatní ve středním postavení	25,0
VII.	80-90	slabě podprůměrná inteligence – dokáže absolvovat základní školu a dobře se uplatnit v manuálních profesích	10,0
VIII.	70-80	nižší stupeň slabomyslnosti – s problémy zvládne základní školu, úspěšný ve zvláštní škole	10,0
IX.	50-70	debilita, slabomyslnost – je-li dobře veden, absolvuje zvláštní školu	6,8
X.	20-50	imbecilita, střední stupeň slabomyslnosti – nevzdělavatelný, ale osvojí si sebeobslužné návyky	2,0
XI.	0-20	idiotie, těžká slabomyslnost – nevzdělavatelný a nevychovatelný	0,2

 

Hovoříme-li výhradně o výši IQ, potom i v řadách vysoce inteligentních (inteligentních alespoň dle výsledků testů) se nachází mnoho psychopatů s krajně defektní emoční inteligencí. Proto snahy zjednodušit kategorizaci na prosté stupně dle IQ mají pro praktické uplatnění v životě jen malé využití. (Vyjde-li vám v oficiálním Mensa IQ testu 130 a více, vezmou vás údajně na některé vysoké školy i bez přijímaček! 😉 )

Muselo by se vycházet ze souborných psychometrických testů, kde by byly zahrnuté rozmanité testy na více druhů inteligencí, nikoliv pouze schopnost práce s vizuálními obrazy, jak je tomu v případě používání Ravenovo progresivních matic (IQ testy pořádané Mensou jsou založené právě na tzv. Ravenově progresivní matici – jsou to takové ty geometrické útvary, kolečka, čtverečky, trojúhelníčky, čáry … různě kontextově uspořádané).

Většina pravidelných čtenářů populárně naučných článků má IQ kolem 110, tedy lehce nadprůměrné. (Někde jsem viděl statistiky, odkaz nemám.)
Snaha mít vyšší IQ je dána touhou po úspěchu. Inteligentnější lidé zpravidla úspěšnější bývají, proto chceme být také inteligentnější. Někteří chtějí ale jen ukázat IQ. Důvody nechť si každý přebere sám u sebe.

Jak si stojíme ve srovnání s ostatními zeměmi?

Na to, že žijeme uprostřed Evropy, si stojíme s IQ poměrně bídně. Čechům vychází v průměru IQ 95, což je, řekněme si to na rovinu, podprůměrný výkon, protože střed je IQ 100, nikoliv na obrázku níže uvedených 82. Není proto překvapivé, jak jsou u nás lidé polarizovaní a nedokáží většinově rozpoznat ani základní etické a morální hodnoty, natož objevit důvody, proč tyto hodnoty ctít. Číst diskuse pod nejčtenějšími články médií, je jako sledovat jak bují život na hnojišti. Inteligence řady přispěvatelů diskusí je na úrovni středně mentálně retardovaných osob.

Chcete mít o sobě mínění, jako o člověku s podprůměrnou či průměrnou inteligencí? Nebo věříte, že máte na víc?

 

Statistika zahrnuje i státy, kde je mizerné školství a neměly by se proto do souhrnných statistik započítávat, protože školství se na úrovni IQ podílí významným způsobem.

Trénink inteligence

Je možné inteligenci nějak uměle probudit, nebo vytrénovat? Docela určitě je možné přinejmenším výrazně zlepšit výsledek IQ testů. Vnímáme-li inteligenci subjektivně jako schopnost uchopit problém, bez ohledu na složitost, a rychle jej vyřešit, potom s postupem času lze zlepšení díky vědomému tréninku pocítit. Na začátku tréninku se dějí především různé drobné změny v myšlení při běžných každodenních činnostech, třeba i při vaření. Dýně se dá krájet různými způsoby, ale když vás napadne nový efektivnější způsob krájení v době, kdy trénujete vědomě svou inteligenci a hned další den nový způsob krájení česneku, rychlejší a pohodlnější, něco to určitě musí znamenat, nebo ne? 😉 Podobně při programování, kdy jste si uvykli na nějaký postup a využíváte jej roky a najednou vidíte mnohem jednodušší postup, který jste sice tušili, že existuje, ale nešlo jej nijak uchopit, protože vám jednoduchý vůbec nepřipadal – to také musí něco znamenat. Hledání řešení Ravenovo progresivních matic sice přímo nezlepší vaše programátorské, spisovatelské, podnikatelské nebo jakékoliv jiné tvůrčí dovednosti, ale něco se uvnitř pohne. Je to jen drobná změna, přesto rozpoznatelná a významná, protože ovlivňuje pozitivně vaše myšlení. Začínáte spatřovat logiku tam, kde jste dříve viděli jen chaos. Objevují se chytřejší nápady. Přestáváte se bát zkoumat svá dosavadní přesvědčení. Vyhledáváte nové podněty, nové věci k prozkoumání. Zejména složitá novota je příležitostí pro fluidní inteligenci k zakousnutí. Při objevování a zkoumání nového se uplatňuje také neuroplasticita, tedy schopnost masivní tvorby nových spojení mezi neurony a dokonce i tvorba zbrusu nových neuronů. Proto je možné i fluidní inteligenci rozvíjet.

Důležitou ingrediencí pro zasazení pozitivních změn co se týče fluidní inteligence, je vědomé vnímání vašeho myšlení. Musí u toho být vaše já – vnitřní pozorovatel. Detailní vědomé sledování činnosti sebe sama, je klíčem ke změnám k lepšímu. Proč? Protože nevědomé děje se zkrátka dějí samy od sebe, jdou svou vlastní cestou. Nemáte nad nimi žádnou kontrolu. Vědomé děje však můžete vyhodnocovat, ovlivňovat a směrovat tam, kam je potřeba.

Sbírka těžších IQ testů s detailními postupy řešení

Připravil jsem speciálně za účelem vědomého sledování fluidní inteligence (a tedy jejího navyšování) sbírku detailně řešených IQ testů. Obsahuje především Ravenovy matice používané v Mensa testech, a sice hlavně obtížnější úlohy, tedy alespoň pro největší část populace takto mohou být vnímány, tj. pro lidi s průměrnou inteligencí. Nemusím doufám zdůrazňovat, že bleskové vyřešení nejobtížnějších testů by znamenalo, že vám vyjde IQ třeba i nad 130? Bohužel, bleskově to lidé s průměrnou inteligencí nezvládnou. Musíte počítat s tím, že tuto inteligenci je mnohem těžší vycvičit, než cokoliv jiného. Rychlost přijde až časem, díky námaze, kterou vyvinete při dlouhodobém procvičování.

Máte-li v plánu zkusit si IQ test, potom zvažte, zda se na to trochu nepřipravit. Dělají to tak všichni, kteří by raději sama sebe vnímali jako chytřejší, než je většina populace. Je hloupé IQ test podstoupit jen tak bez přípravy a pak zjistit, že máte jen IQ 95, jako většina obyvatel ČR, když těm trochu chytřejším, kteří jsou na stejné úrovni jako vy, vyjde třeba i 120 a jen díky pochopení, jakým způsobem se testy řeší.

Cena PDF je 180 Kč. Tištěná verze (plus pdf k tomu) vyjde na 300 Kč (tištěná verze se připravuje). Ve sbírce je zařazeno celkem 109 úloh, z toho většina lze počítat mezi náročnější. Bez přípravy podobné úlohy nemáte šanci vyřešit dostatečně rychle, nepatříte-li mezi 2% vyvolených. Počet stran je 100. Tištěná verze bude v kroužkové vazbě, což je pohodlné pro aktivní práci s příklady. Objednat PDF můžete dole na stránce „IQ testy s postupy řešení„.