Konkurenceschopnost v pr….

Konkurenceschopnost v pr….

Když čtu občas komentáře pod zprávami, kde se píše o další zavřené a rozprodané továrně (například Škoda Plzeň), lidé hledají všelijaké příčiny úpadku. Většinou nadávají na politiky, že umožnili prodej. Ale nikoho ani nenapadne, že by příčinou mohla být nízká konkurenceschopnost. Úspěšnost každého podniku se odvíjí od zájmu o jeho produkty. Zakázku jednoduše dostane ta firma, která nabídne lepší produkt nebo cenu. Lepší produkt můžete vyrobit v případě, kdy máte dobré vývojáře produktů i výrobních procesů. Je však možné nabídnout nižší cenu, když jsou hlavním konkurentem levné čínské továrny? Proč jim nemohou naši výrobci konkurovat?

Celý příspěvek

Média, politika, morálka a epidemie blbosti

Média, politika, morálka a epidemie blbosti

Jaký vliv mají média kupříkladu na politiku? Můj osobní odhad je, že bez médií se žádná politika ani dělat nedá. Vliv je enormní.

Můžeme vše vidět názorně na současné politické scéně. Uskupení, která ignorují podstatu médií a postrádají ve svých řadách kreativní členy schopné svými nápady média zaujmout, upadají a zvolna mizí ze scény. Úspěšné strany mají zajímavé lídry, o kterých se často píše. Lidé nemohou volit stranu bez tváří (nebo bez tváře). Nudné strany, které neumí nalákat média na chytlavá témata, jsou odsouzené ke strádání a zániku. Ze současného dění je jasné, že je celkem jedno o čem se píše a mluví, protože vítězit  budou především uskupení, která jsou nejvíc vidět a slyšet, v podstatě bez ohledu na obsah. Musí však být do činnosti zapojené marketingové oddělení se zkušenými marketéry. Je to jenom hra na emoce. Logika nehraje téměř žádnou roli, protože na přemýšlení nemá dnes nejspíš nikdo čas.

Morálka se stala pojmem pro velkou část voličské obce těžce vzdáleným, snad v důsledku přespřílišné zaneprázdněnosti jednotlivců. Co je a co není pro společnost jako celek prospěšné, lze v přemíře informací vytušit už jen máte-li ostře nabroušený intelekt a cit pro hlubší hodnoty. To však stojí příliš mnoho času. Navíc je nutné umět vnímat otevřeně názory a postoje dalších stran, ne jenom té “vaší”. Něco takového dokáže málokdo.

Jako jedinec sice nemáte šanci uchopit všechna důležitá propojení, příčiny a následky, ale můžete na základě svých přesvědčení (vycházejí-li především z prokazatelných historických událostí) alespoň vyloučit to, co působí na společnost vyloženě destruktivně.

Ideální by samozřejmě bylo naučit se rozpoznávat a podporovat myšlenky, které umožňují společnosti vzkvétat. Chce však volič, aby společnost vzkvétala? Nemyslím si, že by to bylo pro běžné voliče tím hlavním. Ani zdaleka! Běžný volič se totiž zajímá pouze o svůj vlastní prospěch, například o vyšší důchod, sociální záruky, levnější dopravné a jiné osobní výhody.

Problém je, že abyste mohli zvolit co nejlepší stranu, tedy takovou, která s co největší pravděpodobností umožní plošnou prosperitu a zdravé klima pro co nejširší část populace, museli byste trávit velké množství času studováním historie, společenských věd a také diskutovat s lidmi. Ani potom by nebylo jednoduché takovou stranu zvolit, protože jednoduše žádné lehce volitelné strany neexistují. Musíte volit nejmenší zlo. Jak nejmenší zlo poznat? Představte si sama sebe, jak držíte velký tranparent s názvem a logem strany, případně s podobiznou některého z představitelů té strany a máte za úkol přejít s tímto transparentem přes celé Václavské náměstí a volat při tom “Volím stranu …”.
Můžete si představit postupně na transparentu různé strany. Je možné, že je vám v tomto myšlenkovém experimentu názorově bližší strana, kterou třeba ani nepodporujete? Nebo třeba i cítíte vnitřní rozpor? Chcete nést transparent vámi volené strany, ale ne veřejně. Proč? Stydíte se za své přesvědčení?
Pokud byste nesli hrdě transparent nějaké strany, o které byste však věděli, že byste ji ve skutečnosti nevolili, potom si uvědomte, že tento experiment vám nastavuje zrcadlo.

Média potřebují zaujmout davy a vířit emoce. Čtenáři mají silnou potřebu nechat si v sobě emoce probouzet. Je zde pouze snaha uspokojit poptávku – čím více čtenářů, o to více reklamy se prodá.

Na jednu stranu máme kdykoliv a kdekoliv po ruce ohromné množství informací, na stranu druhou lidé projevují čím dál více povrchní myšlenky vytržené z kontextu, takže se zdá, že máme mezi sebou jen víc a víc ryzích blbců. Nečekal jsem, že internet přinese především informační chaos, povrchnost a hloupost. Naivně jsem si v začátcích informačního věku představoval, že stojíme na prahu revolučních změn, kdy vzniká informační společnost neuvěřitelných možností, vzdělaná, propojená, inteligentní. Děje se však pravý opak. Jako celek hloupneme. Nebo alespoň se může takový obraz vyjevit, sledujete-li pravidelně média a sice i včetně komentářů v případě online zpravodajství. Je možné, že tento obraz není skutečný? Je možné, že jde opět pouze o vytržení z kontextu a ti, kteří jsou protipólem blbosti, prostě jenom nejsou tolik vidět? Obávám se, že blbost se šíří napříč celou společností a že jde o epidemii. Srovnám-li dobu před dvaceti lety, narážím dnes na totálně idiotské chování a povrchní nebo hloupé názory asi tak desetkrát častěji.

Demokratická politika byla vždy o výměně názorů a o hledání co nejlepších řešení pro společnost jako celek. Názorová rozmanitost stojí v základech pro hledání nejvhodnějších řešení, byť je v pluralitním systému těžké myšlenky prosadit. Oproti tomu velmi jednoduché je prosazovat myšlenky jednoho člověka, odevzdá-li mu zbytek společnosti právo o všem rozhodovat. Je to pro všechny velmi pohodlné, ale bohužel také krajně nebezpečné. Začnete-li zasahovat do práv a svobod, což je v případě autoritářského systému nutnost, protože lidé se dobrovolně řídit tím, co jim vrchnost poručí, nebudou (zejména proto, že jde většinou o jednostranná rozhodnutí, nikoliv o výsledek debat odborníků), musíte počítat s úpadkem a následným zaostáváním takového státu za demokratickými státy s vyšší mírou svobod.

Lidé se nedokáží poučit z historie. Společnost toto zažila už tolikrát, že by snad už měla být schopná rozpoznat další katastrofu dlouho dopředu. Tak například kult vůdce, který je ve své podstatě nejjednodušším způsobem jak se masově vyhnout zodpovědnosti, se bude stále dokola v rozmanitých podobách navracet a nic s tím neuděláme.

Jednu dobu jsem věřil, že pokročilá automatizace a robotizace umožní lidem mít více času na studium a získávání objektivnějšího pohledu na svět. Dnes už tomu nevěřím. Bude se dít opak, protože lidé budou trávit volný čas sledováním filmů a seriálů, hraním počítačových her, užíváním drog a povrchním tlacháním na (a)sociálních sítích s mnohem větší pravděpodobností, než studiem a rozvojem svých možností. Ono totiž myšlení bolí a každý se tomu chce vyhnout. Neházím ale flintu do žita. Budu hledat nápady, jak z té šlamastiky ven.

 

 

 

Neil deGrasse Tyson

Neil deGrasse Tyson

Mým nejoblíbenějším popularizátorem vědy je Neil deGrasse Tyson, protože má nejen velký přehled, skvěle mu to myslí a umí informace srozumitelně předávat, ale je navíc i vtipný.
Pokud vás věda vůbec nezajímá, určitě se podívejte na pár videí s tímto zábavným astrofyzikem. Třebaže možná některé pojmy nepojmete, umíte-li dobře anglicky, bude to stát za to. Celý příspěvek

Proč nepůjde terraformovat Mars

Proč nepůjde terraformovat Mars

Představa proměny extrémně nehostinného Marsu na svět alespoň trochu podobný Zemi, víří představivost snílků již mnoho desetiletí. Ačkoliv je terraformace vnímána spíše jako něco z oblasti sci-fi, resp. z budoucnosti vzdálené tisíce let, několik nápadů, jak s tím alespoň začít, by bylo možné zrealizovat již za pár desetiletí. Například stavba obřího zrcadla z odrazných fólií na stacionární dráze nad jižním nebo severním pólem. Zvýšený přísun slunečního záření by mohl zahájit tání bílých čepiček, které jsou složené převážně z vody a oxidu uhličitého. NASA již spočítala, jak by musela být zrcadla velká a kolik by vážila (0,2 milionů tun). Je zřejmé, že by se musela postavit z materiálu těženého například v pásu asteroidů. Jde tedy o velmi odvážné projekty, které by se daly začít uskutečňovat až po zbudování průmyslu ve vesmíru, protože z gravitační studny Země je příliš drahé cokoli vynášet. Nikdy však k terraformaci Marsu nedojde. V článku se dozvíte proč. Celý příspěvek

Slither.io – země predátorů

Slither.io – země predátorů

Slither.io je extrémně jednoduchá, ale návyková massive multiplayer hra, kde cílem je přežít a urvat si co nejvíc energie pro sebe. Autoři se pravděpodobně nechali inspirovat v některých aspektech životem. V této hře můžete buď paběrkovat statická světélka, nebo trochu výživnější pohyblivá světélka, anebo útočit na ostatní hráče (případně na boty). Pokud hráče přelstíte a narazí do někoho nebo do vás, promění se na světélka a můžete je sežrat. Velice brzy vám dojde, že sběr statických světélek je pracná a nezábavná činnost. Začnete útočit na ostatní hady a stanete se predátorem.

Celý příspěvek

Proč osídlovat vesmír, když je na Zemi tolik prostoru

Proč osídlovat vesmír, když je na Zemi tolik prostoru

Elon Musk se chystá zahájit osídlování Marsu, Jeff Bezos chce vybudovat průmyslové kolonie na Měsíci, Planetary Resources pokračují s vývojem robotických systémů, kterými budou prozkoumávat a možná i těžit suroviny na asteroidech,  NASA chce do mrtě prozkoumat sluneční soustavu a Číňané touží sestřelit americké vojenské satelity. Šílené lidstvo je fascinováno vesmírem. Něco nás tam táhne i za cenu absurdně vysokých nákladů (cena za vynesení 1 kg na nízký orbit se pohybuje od 1 milionu Kč do 50 tisíc Kč – větší náklad / nižší cena za kilogram). Přitom na Zemi jsou ohromné nevyužité prostory, mnohonásobně vhodnější k osídlení, než jakékoliv jiné místo v blízkém vesmíru. Mrazivá Sibiř je oproti Marsu naprosto senzační ráj. Stejně tak třeba celá neosídlená severní část Kanady nebo centrální Sahara. Celý příspěvek

Konec demokratického blogu

Konec demokratického blogu

Teprve nedávno mi došlo, že psaní blogu může být přínosné v podstatě jen pro autora daného blogu. Vliv na čtenáře je zcela zanedbatelný. Možnost komentovat příspěvky využilo jen mizivé procento čtenářů. Z toho vyplývá jeden důležitý závěr – nemusím už brát na nikoho ohledy, mohu psát opravdu o čemkoliv se mi zachce. Původně měl být blog především o osobním rozvoji, podnikání a podobných tématech. Vymezení tímto způsobem mi však svazovalo ruce. Pořád jsem se snažil psát korektně a jen v rámci zaměření blogu, protože mi to přišlo fér vůči případným čtenářům. Potom přišlo GDPR, které se mi tady nechce nastavovat (odmítám si na to udělat čas), takže jsem byl nucený vypnout komentáře, aby nemohl být ohrožen žádný uživatel vložením e-mailu nebo dokonce jména.
Když zmizí na blogu možnost zpětné vazby, je najednou celý blog jenom váš a můžete si začít dělat co chcete. Vzniká tím dokonalá diktatura obsahu. Čtenáři již nemají možnost vyjádřit se a případně i autora usměrnit. Je to samozřejmě ke škodě obou stran (z pohledu demokratického uspořádání), jenže uživatelé zde stejně nikdy nic přínosného do komentářů neuváděli, takže diktatura jednoho dne přijít zákonitě musela. Je to podobné jako v politice. Když nedáváte zpětnou vazbu svým zastupitelům a na všechno kašlete, dříve či později přijdete o možnost politiku jakkoliv ovlivňovat. Nastane diktatura.
Když sleduji politické dění (a nejen v ČR), je zřejmé, že většina národa a národů po diktatuře od srdce touží. Věřím, že tímto krokem – zavedením diktatury obsahu – paradoxně blog osloví mnohem více čtenářů. Je sice úplně jedno kolik čtenářů blog má nebo nemá, jen akorát když už se holt musí budovat diktatůra, potom čím více čtenářů se dostane do područí, tím lépe. Kdyby to tak nebylo, potom by neměla smysl ani diktatura sama o sobě a to už by byla fakt nuda. Měl jsem demokracii rád, občané už toho však mají plné zuby, tak se do toho pořádně opřeme … A bude hůř …

Martin Jaroš – marketér a brzy možná i politik

Píše se rok 2018. Politiku sleduji poslední dobou téměř denně. Z mého pohledu je to jeden velký chaos. Lidé chtějí spasitele. Jenže ten se ne a ne objevit. (Spasitel je mýtus – z historie se lze snadno poučit.) Namísto spasitelů se však mohou objevovat buditelé. Pro mě je Martin Jaroš velkým překvapením. Věřím, že má na to stát se významným buditelem, ale i sjednocujícím prvkem – nejen pro racionálně uvažující část populace. On má na to ovlivňovat pozitivně i masy lidí, které rozum používají jen v omezené míře, nebo zkrátka nemají čas. Může se stát moderním politikem, aniž by se podobal těm tradičním, kterým dnes již téměř nikdo nevěří.

Martin Jaroš

https://domaci.ihned.cz/c1-66111130-zalozim-novou-stranu-nejsem-zdivocely-velkouzenar-jako-babis-a-chci-s-nim-zmerit-sily-rika-jaros

Je samozřejmě těžké odhadovat, jak se panu Jarošovi bude vést ve volebních debatách, ale pokud se dobře připraví (zejména vytrénuje-li ovládání emocí), mohl by to soudě podle současné úrovně jeho vystupování zvládat dobře. Držím palce. Česko dnes podobné lidi potřebuje.

Martin Jaroš na Facebooku
osobní blog

Kopíruje bitcoin bublina NASDAQ dot com bublinu?

Kopíruje bitcoin bublina NASDAQ dot com bublinu?

Poslední dobou se objevují spíše zprávy, které mají za cíl snížit cenu bitcoinu. Mohou však ovlivnit chování většiny investorů?
Je možné, že bitcoin bublina bude mít podobný průběh jako bublina kolem roku 2000, kdy lidé bláznili při prudkém rozvoji webových stránek a internetu obecně? Bude zde paralela?
Pro mozek je tuto grafickou teorii velmi snadné přijmout. Nenechte se však mýlit. Pozadí dot com bubliny bylo docela jiné, než v případě bitcoinu. Navenek vypadají obě bubliny stejně. NASDAQ je však o investování do cenných papírů, tzn. firem, průmyslu, do lidského snažení, které se točí kolem podnikání a které je většinou prospěšné pro společnost, čili může generovat zisk.
Oproti tomu kryptoměny jsou spíše něco jako sázky a dostihy, ruleta, čirá spekulace. Nevytvářejí hodnoty. Mají sice možnost uchovávat hodnotu, jenže míra volatility je až absurdní, aby bylo možné uchovávání hodnoty brát vážně.

bitcoin NASDAQ korelace

Bitcoin půjde dolů (čirá spekulace), ale potom jednou zase nahoru, protože se o kryptoměny zajímá stále více lidí. Bitcoin začíná čím dál více zakořeňovat v moderní společnosti (nejen že je čím dál více automatů, ale také se někteří obchodníci pokoušejí bitcoiny využít ke směně). Nevěřím, že konkurenční krypto-“měny” přežijí. Postupně vymřou, protože všude se píše jen o bitcoinech. Nebo si snad pamatujete z hlavy názvy alespoň třech dalších kryptoměn z těch jeden a půl tisíc druhů?? Důležité je, co si lidé vybaví jako první, když se řekne kryptoměna. Proč? Protože právě to má šanci na přežití, bez ohledu na složitost ověřování transakcí, pokusy vlád bitcoin omezit a hlásné trouby přemoudrých ekonomů. Bitcoin je víc. Je to symbol digitálního pokroku. Nejde o to, že by byl až tolik potřebný. Není. Kdyby neexistoval, nic by se nedělo. Jde o to, že přitahuje pozornost, protože někde v budoucnosti bude virtuální digitální měna něčím zcela přirozeným. Je to trochu podobné jako se smartphony. K běžnému životu stačí obyčejný telefon. K využívání moderních vymožeností jako je příruční internet, kapesní rychlofoťák či svítilna, se však lépe hodí smartphone. Musí to ale být zrovna iphone? Nemusí. Co do funkcí mezi obyčejným smartphonem a iphonem není v podstatě rozdíl. Důležitá je značka. Má-li jedinec iphone, připadá si významnější. Má-li jedinec bitcoiny, připadá si zkrátka více in, než když má jen běžnou fiat měnu jako jsou koruny nebo dolary.

Update po roce a půl…

Bitcoin nejprve propadnul až na 3000$, ale potom šel nahoru. Sice ne tak dramaticky jak jsem předvídal, ale šel nahoru. V září 2019 je tak nějak stabilizovaný na 10000$. Moje nová předpověď je, že půjde už jenom dolů. Ne, půjde dolů a pak nahoru. Taky ne! Půjde dolů, pak nahoru, pak dolů. Prostě vím úplně to samé co ostatní, tedy nic nevím a nemohu předvídat něco tak náladového jako je vývoj Bitcoinu, který stojí a padá jenom na emocích spekulantů. Dovolím si však spekulovat, že tím hodnotným, z čeho lidé budou mít užitek, je (zatím vedlejší produkt) – blockchain. Ten by na rozdíl od Bitcoinu mohl být při zdokonalení a masovém využití užitečný. Uvidíme.

Největší ekonomické omyly – iluze užitečnosti destrukce

Kdysi na VŠ na hodině ekonomie mě velmi zarazilo, když vážená paní docentka prohlásila, že negativní jevy ve společnosti jsou pro ekonomiku přínosné – například věznice nebo války a sice tím, že aktivují ekonomickou činnost a vznikají díky tomu pracovní místa: Po válce se staví hodně domů a celkově dochází k většímu nastartování ekonomiky. Věznice a vlastně celý aparát spojený se zatýkáním nekalých živlů, jejich odsuzováním a umísťováním do “nápravných” zařízení prospívají tím, že dávají lidem práci a tak podobně.
Už tenkrát mi bylo jasné, že je to nehorázný blud, jen jsem ještě nebyl schopný vysvětlit proč, natož se proti tomu nějak ohradit.
Celý příspěvek

Tvorba ceny metodou nadstřelení

Ať už podnikáte nebo ne, tvorbou ceny se zabýváte neustále, byť asi ne příliš analyticky a vědomě. Například při hledání práce dojde k automatickému výpočtu vaší ceny na trhu práce podle toho, co umíte či neumíte a na základě mnoha dalších vlivů. Nakonec v okamžiku, kdy podepíšete smlouvu, tím poměrně přesně potvrdíte, jakou máte představu o své ceně na trhu práce. Podobně je to v podstatě se vším. Jak ale určovat cenu tak, aby zisk zajistil další rozvoj? Celý příspěvek

Záhady všedního života – poptávkové systémy

… aneb každý chce být účetní a nikdo nechce nic vyrábět

Čas od času využívám služby typu epoptavky, aaapoptavka, poptavka, kde zadáte cokoliv potřebujete a za pár hodin už získáváte nabídky (alespoň občas ano). Tyto služby jsem využil asi patnáctkrát a byl to vždy šok. Zdaleka největší převis nabídky je v účetních službách. Na vaší poptávku budou odpovídat desítky a stovky firem a fyzických osob zabývajících se vedením účetnictví. Poprvé jsem dostal asi kolem stovky odpovědí, podruhé už se to ani nedalo počítat. Cenu sice nečekejte nízkou, ale najdou se nabídky i v tomto směru zajímavé. Spíš je to dobré k hledání někoho, kdo na vás vůbec bude mít čas.

Zkoušel jsem tímto způsobem hledat také různé výrobce a dodavatele. Tady je však situace naprosto bídná. Zdá se, že výrobci mají plné ruce práce, anebo už nikdo nechce nic vyrábět, jinak si totiž neumím vysvětlit, proč například na následující poptávku odpověděly z 250 oslovených specializovaných firem jen dvě: “Poptávám výrobu papírových krabic. Formu a papír dodám. Schéma viz. příloha. Množství 5000 ks.”
Jednalo se o velice jednoduchou krabici, která se dá vyrobit na koleni. Žádný požadavek na cenu jsem nenapsal. Nakonec mi nezbylo, než krabice vyrobit sám.

Poptával jsem například i výrobu či dodání různých strojů – například jednoduchého lisu. Ze stovky oslovených firem pouze dvě zareagovaly. Musel jsem potřebu lisu potom obejít.

Snažil jsem se najít výrobce 3D forem, ochotného alespoň komunikovat. A opět bez úspěchu. Místo toho jsem koupil gravírovačku.  Samozřejmě v zahraničí. Důvodem však byla cena a sice 4x nižší, než za jakou mi stroj nabídl jeden tuzemský výrobce. Stroj šlape jako hodinky a formy teď dělám sám. Jediný problém je, že mi to opět odkrojilo dost mého času.

Když hledám dodavatele různých drobných výrobků, už se ani nepokouším hledat u nás. Musím nakupovat v asii a zdůrazňuji, že důvodem rozhodně nebývá cena.

Poptávkové systémy jsou zajímavý nápad. Otázkou je, jak a pro koho jsou skutečně přínosné. V poslední době se snaží provozovatelé těchto systémů vyloudit poptávky třeba i za sadu nářadí.

 

Domnívám se, že u nás chybí motivace alespoň trochu se snažit. Nebo snad má zákazník obcházet potenciální dodavatele a na kolenou je prosit, zda by byli ochotni něco pro něj za peníz udělat?

Co je příčinou nízkého zájmu? Dovolím si spekulovat, že školství a sociální systém. Školy nepřipravují na život a sociální systém chrání lidi před prací vytvářením falešných jistot. Jak dlouho to ještě vydrží?

Míra zaměstnanosti

Občas nechtěně zavadím o podivné zpravodajské kanalizace, na které se nabalují ještě podivnější vrstvy přívrženců daného typu “zpravodajství”. Denně se cachtají v dezinformačním bahně a ukájejí svou potřebu metat bahno na všechny ostatní. Typickou zprávou bývá hláška o míře nezaměstnanosti (např. http://www.novinky.cz/ekonomika/275376-ekonomy-desi-velky-pocet-mladych-lidi-bez-prace.html ), které se tamní přívrženci vždy s vervou chopí. Podobná hláška je učiněný pamlsek. Ihned se bleskově začnou navážet do důchodců, politiků a do cizinců. Ale o tom bych zde raději pomlčel. Celý příspěvek

Sociální sítě – jaký mají přínos?

Čas od času se snažím objevit, k čemu jsou dobré sociální sítě, jaký konkrétní přínos mají či mohou mít (zvláště s přihlédnutím k času, který na nich lidé tráví). Chápu, že pro majitele těchto sítí jsou zdrojem finančních příjmů, to je bez diskuse. Ale jak zlepšují kvalitu života uživatelů? Čím jsou užitečné? Jaký je jejich skutečný přínos a čím reálně své uživatele obohacují?

Celý příspěvek