Statistika věda je, má však cenné údaje

Statistika věda je, má však cenné údaje

Napadlo vás někdy, že lze loterii přirovnat ke způsobu investování a tedy že je možné matematicky spočítat pravděpodobnost návratnosti investice? Pokud jakoukoliv loterii vnímáte jenom jako příležitostnou zábavu, potom je vše v pořádku. Pokud však často sázíte s očekáváním zisku, měli byste si nechat spočítat jaká je statistická pravděpodobnost, že můžete něco vydělat. Protože jinak nejste nic než gambleři a měli byste se léčit. Celý příspěvek

Dokázali by Češi těžit suroviny a budovat průmysl ve vesmíru?

Dokázali by Češi těžit suroviny a budovat průmysl ve vesmíru?

U příležitosti stého výročí založení Československa bych rád nastínil naše možnosti kam by se dalo expandovat a zajistit tím zvyšování prosperity. Jak titulek napovídá, jedná se velmi odvážné myšlenky – pro mnohé stále ještě na pomezí sci-fi. Nejde však o nic nereálného. Technicky a ekonomicky talentované osobnosti by dokázaly přijít na to jak uspět. Je přitom zřejmé, že půjde o hodně.

Neil deGrasse Tyson, americký astrofyzik a ředitel Haydenova planetária, několikrát ve svých vystoupeních prohlásil, že prvním bilionářem (angl. trillionaire) bude ten, kdo zvládne těžbu asteroidů. Od kohokoliv jiného bych to vnímal spíše jako snahu zviditelnit se nebo zkrátka jenom jako pokus podráždit okolí. Ne však v jeho případě. Pokud tohoto popularizátora vědy znáte, bude vám jasné, že to myslí zcela vážně a s přihlédnutím k jeho neuvěřitelnému rozhledu a perfektnímu myšlení, přestává být ono odvážné tvrzení pouze za hranicí futuristických vizí. Máme ale nějakou šanci my, Češi? Celý příspěvek

Neil deGrasse Tyson

Neil deGrasse Tyson

Mým nejoblíbenějším popularizátorem vědy je Neil deGrasse Tyson, protože má nejen velký přehled, skvěle mu to myslí a umí informace srozumitelně předávat, ale je navíc i vtipný.
Pokud vás věda vůbec nezajímá, určitě se podívejte na pár videí s tímto zábavným astrofyzikem. Třebaže možná některé pojmy nepojmete, umíte-li dobře anglicky, bude to stát za to. Celý příspěvek

Proč nepůjde terraformovat Mars

Proč nepůjde terraformovat Mars

Představa proměny extrémně nehostinného Marsu na svět alespoň trochu podobný Zemi, víří představivost snílků již mnoho desetiletí. Ačkoliv je terraformace vnímána spíše jako něco z oblasti sci-fi, resp. z budoucnosti vzdálené tisíce let, několik nápadů, jak s tím alespoň začít, by bylo možné zrealizovat již za pár desetiletí. Například stavba obřího zrcadla z odrazných fólií na stacionární dráze nad jižním nebo severním pólem. Zvýšený přísun slunečního záření by mohl zahájit tání bílých čepiček, které jsou složené převážně z vody a oxidu uhličitého. NASA již spočítala, jak by musela být zrcadla velká a kolik by vážila (0,2 milionů tun). Je zřejmé, že by se musela postavit z materiálu těženého například v pásu asteroidů. Jde tedy o velmi odvážné projekty, které by se daly začít uskutečňovat až po zbudování průmyslu ve vesmíru, protože z gravitační studny Země je příliš drahé cokoli vynášet. Nikdy však k terraformaci Marsu nedojde. V článku se dozvíte proč. Celý příspěvek

Lze vydělávat tvorbou videí na Youtube?

Lze vydělávat tvorbou videí na Youtube?

Jako mnoho dalších pracovně přetížených rodičů odkládám děti na Youtube. Ano, je to hrozné, ale neumím se zatím naduplikovat, takže když je časová krize, lepší řešení nemám. A krize bývá často. Děti mnohdy tráví i několik hodin sledováním stupidních videí, která však milují. Asi by to bylo v pohodě – kdyby se jim líbila vzdělávací videa. Jenže kvalitní výuková videa na Youtube téměř žádná nejsou a když ano, děti to nebaví. Chtějí sledovat jenom bezduché blbosti. Kdo ta videa natáčí? Proč jsou tak nekvalitní? Proč je jich tolik!? A dalo by se tím uživit?
Celý příspěvek

Prosperita

Prosperita

Máme důvody k optimismu? Média vytváří temný obraz reality upřednostňováním negativních zpráv. Je to logické, protože lidé reagují nejvíce na nebezpečí a média potřebují diváky/čtenáře, aby prodala reklamu. Čím více negativity, tím větší pozornost mají. Pozitivní zprávy zpravidla zajímavé nejsou.
Pokud si sestavujete obraz světa pouze na základě zpravodajství, potom jej máte chtě nechtě velmi pokřivený. Zatímco masy lidí hltají katastrofické předpovědi temných proroků, po celém světě se dlouhodobě nenápadně zvedá životní úroveň a nebývale roste prosperita. Jak je to možné? A co je vlastně podstatou prosperity? Celý příspěvek

Kdy doženeme Německo a v čem je háček

Kdy doženeme Německo a v čem je háček

Dohánění Německa bývá s oblibou probírané v médiích. Pomineme-li primární účel, kterým je podráždit (či pozlobit) čtenáře, jedná se o velmi zajímavou otázku. V čem je myšleno to dohánění? Především v produktivitě. Proč jsou naši sousedé mnohem produktivnější než my? Proč se od nás tolik liší? Jde o nějaké tajné dovednosti, které si před okolím chrání nebo které se nelze naučit?
Celý příspěvek

Chyby v podnikání

Příspěvek zaměřený na chybování vypadá na první pohled negativisticky, nicméně z chyb je možné se občas něco naučit. Pokud neselže paměť, hospodaření s časem, zdravý rozum nebo kontrola nad emocemi, je šance se některým problémům vyhnout. V podnikání je důležitá orientace na výsledek, jenže táhnout s sebou přítěž způsobenou špatnými rozhodnutími může být zničující. Není lepší být raději ještě více na pozoru? Celý příspěvek

Sociální sítě – jaký mají přínos?

Čas od času se snažím objevit, k čemu jsou dobré sociální sítě, jaký konkrétní přínos mají či mohou mít (zvláště s přihlédnutím k času, který na nich lidé tráví). Chápu, že pro majitele těchto sítí jsou zdrojem finančních příjmů, to je bez diskuse. Ale jak zlepšují kvalitu života uživatelů? Čím jsou užitečné? Jaký je jejich skutečný přínos a čím reálně své uživatele obohacují?

Celý příspěvek

Podnikatelský mýtus – Michael Gerber

Podnikáte-li, mohla by vás zajímat kniha Podnikatelský mýtus s podtitulem „Proč většina začínajících firem skončí a jak tomu předejít.“ od Michaela Gerbera.
Autor srozumitelně a bez zbytečných akademických žvástů vysvětluje hlavní příčiny selhání vývoje malých podniků a nastiňuje jakým způsobem lze zajistit přeměnu malých podniků v dobře fungující společnosti.

 

Níže uvádím nejzajímavější myšlenky, které lze v knize objevit. (Četl jsem pouze starší vydání z roku 2004.)

V USA je ročně založeno kolem 1 milionu firem. 80% z nich do roka zkrachuje. Z přeživších firem zkrachuje dalších 80% v následujících pěti letech.
Co je příčinou? Podle autora je hlavní příčinou naprosté nepochopení základních principů podnikání.
„Důvody, proč lidé zakládají vlastní firmy, nemají s podnikatelstvím prakticky nic společného.
Mezi tisícovkami podnikatelů, s nimiž jsem měl v průběhu uplynulých dvaceti let příležitost spolupracovat, bylo jen málo opravdových podnikatelů.
Postrádali vizi. Vyčerpání bylo běžným jevem.“

 

Kdo a proč zakládá firmy?

Většinu firem zakládají v tzv. podnikatelském záchvatu „technici“. Výrazem „technici“ jsou zde myšleni například účetní, kadeřníci, programátoři, instalatéři, architekti, prodejci, …
Tito lidé většinou dělají svou práci dobře, ale pro někoho jiného. A to bývá mnohdy jedním z hlavních důvodů, proč se rozhodnou „podnikat“.

Fatální předpoklad: „Pokud rozumíte technické práci, rozumíte celému podniku, který se touto technickou prací zabývá.“
Tento předpoklad je naprosto mylný a bývá jednou z nejčastějších příčin kořene krachu malé firmy.
Lidé, kteří se stanou obětí tohoto fatálního předpokladu, se od představ, kdy doufali, že je podnikání osvobodí, propadají k zotročení.

Podnik potřebuje k fungování minimálně tři role: podnikatele, manažera a technika. Když začnete „podnikat“, zpravidla se věnujete především roli technika. A to je zcela špatně.

 

Kdo je podnikatel?

Podnikatel je vizionářem v našem nitru, snílkem, hnací silou každé lidské činnosti, tvůrčí osobností. Objevuje příležitosti. Z možností vytváří příležitosti. Chaos organizuje v harmonii. Pociťuje potřebu mít věci pod kontrolou.
Vzhledem ke své potřebě změn vytváří kolem sebe značnou spoušť, čímž pochopitelně vyvolává neklid v lidech, které získal ke spolupráci na svých projektech.
Podnikatelská osobnost žije v budoucnosti.

 

Kdo je manažer?

Manažer je pragmatik. Zajišťuje řád, plánování, předpověditelnost. Žije v minulosti.
Tam, kde podnikatel touží po kontrole druhých, manažer touží po pořádku.
Tam, kde podnikatel nadšeně vítá změny, manažer se zarputile drží existujícího stavu.
Tam, kde podnikatel vidí příležitosti, manažer spatřuje problémy.
Podnikatel vytváří věci, které pak manažer uspořádává do úhledných řad.
Manažer je tím, kdo uklízí nepořádek, který po sobě podnikatel zanechal.
Bez manažera by nebyla možná existence žádné firmy. Bez podnikatele by nebyla žádná inovace.
Obě role spolu však musí spolupracovat. Podnik si nemůže dovolit, aby převažovala jedna role nad jinou. Musí se umožnit soulad.

 

Kdo je technik?

Technik je tím, kdo vykonává zpravidla ihned viditelnou práci.
Technik si velmi rád hraje. Různé věci jsou tu od toho, aby je rozebíral a zase dával dohromady.
Dokud má technik práci, je spokojen. Pracuje plynule a rovnoměrně a vždy jen na jedné věci, protože ví, že dělat více věcí najednou by se pokoušel jen blázen. Technik nedůvěřuje lidem, pro které pracuje, protože ti neustále chtějí, aby se udělalo víc práce, než je možné nebo potřebné. (Na druhou stranu si uvědomuje, že díky těmto lidem má co na práci.)
Technika nezajímají vzletné myšlenky, zajímá se o to „jak na to“.
Co neudělá technik, neudělá za něj nikdo jiný. Všichni se mu pletou pod nohy.
Technik se nachází zpravidla v přítomnosti.

Všichni máme v sobě podnikatele, manažera a technika.
Kdyby byly tyto tři osobnosti rovnoměrně vyváženy, mluvili bychom o neuvěřitelně schopném jedinci.

Co se stane, když se ke kormidlu dostane technik? Hotová katastrofa. Podnik řídí nesprávná osoba.

Je důležité pochopit alespoň tuto jednu jedinou myšlenku: Aby se mohl podnik rozvíjet, je zapotřebí předávat funkční role dalším lidem. Tyto role je však nutné vykonávat ještě před tím, než má podnik zaměstnance. I když pracujete ve své firmě sám, musíte vykonávat přinejmenším role podnikatele, manažera a technika. První z těchto rolí podnik směruje ke zdrojům příležitostí, role druhá organizuje a vnáší do chodu podniku přehlednost, role třetí zajišťuje chod podniku zpravidla fyzickou prací.

1. Nepracujte ve své firmě, ale na své firmě!
2. Neprodávejte produkt, ale podnik.
3. Vytvářejte koncesní model i když nebudete koncesi prodávat (koncese, franchise … McDonald’s).

Koncesní model musí:
a) Zákazníkům, zaměstnancům, dodavatelům a věřitelům poskytovat důslednou hodnotu přesahující jejich očekávání.
b) Model musí být možné provozovat lidmi s co nejnižší možnou kvalifikační úrovní (nejde jen o peníze, jde především o zajištění rychlé zastupitelnosti kohokoliv; podnik nesmí stát na konkrétních lidech, jinak je tím budoucnost v každém okamžiku ohrožena)
c) Musí být jasně rozpoznatelný jako místo dokonalého a nenarušitelného řádu. (ve světě, kde panuje chaos, většina lidí touží po pořádku; jednotlivec potřebuje životní strukturu; neexistence struktury vede ke kolapsu; podnik, který vypadá uspořádaně, dává zákazníkovi najevo, že vaši lidé vědí co dělají, a vašim lidem dává najevo, že víte, co děláte; zákazník může důvěřovat podniku a vaši lidé mohou důvěřovat vám)
d) Mít zadokumentovanou všechnu práci vykonávanou v podniku v provozních příručkách. (dokumentace poskytuje pracovníkům strukturu, návod, jak zajistit splnění úkolu nejlepším a nejúčinnějším způsobem; pro mnohé lidi je práce důležitá z psychologického hlediska, nesrovnatelně důležitější než plat, který za ni dostávají; Provozní příručka říká jasně a srozumitelně „jak na to“.)

Ptejte se:

  • Jak mohu zajistit, aby můj podnik fungoval, ale beze mne?
  • Jak mohu zaměstnance přimět, aby pracovali, ale bez mého nepřetržitého zasahování?
  • Jak mohu podnik systematicky uspořádat tak, aby mohl být pěttisíckrát napodoben a aby i poslední jednotka fungovala stejně hladce jako ta první?
  • Jak dosáhnu toho, že budu majitelem svého podniku, a přitom nebudu jeho otrokem?
  • Jak dosáhnu toho, že budu trávit svůj čas prací, kterou miluji, a ne prací, kterou musím udělat?

 

Většina podniků svou organizaci nestaví na funkcích, ale na osobnostech. To znamená, že ji staví na konkrétních lidech, a nikoli na jejich povinnostech a odpovědnosti. Výsledkem je téměř vždy chaos.

Je nutné vytvořit funkční prototyp a nahradit sama sebe systémem.

Možná dojdete k přesvědčení, že úspěšná realizace strategie řízení vašeho podniku bude závislá na nalezení mimořádně schopných manažerů s mnoha tituly a vybroušenými „personálními dovednostmi“.
Není tomu tak.
Takové lidi nepotřebujete.
Takové lidi si ani nemůžete dovolit.
Stali by se naopak hrozbou pro vaši existenci!
Místo nich potřebujete systém řízení.

 

Vytvořte personální strategii – nejlépe formou hry

Vytvořte systém tak, aby to byla pro pracovníky hra s jasnými pravidly. Naučte se měnit taktiku hry, aby hra byla čas od času i zábavná. Nikdy neměňte strategii! (ta je morálním základem vaší hry – musí zůstat posvátná) Dbejte na to, aby existovaly způsoby, jak ve hře zvítězit a přitom ji neukončit. Respektujte pravidla hry.

 

Organizační strategie

V každém podniku existuje řada funkcí. Každá funkce má určité pravomoci a zodpovědnost. Na vás je vytvářet organizační strukturu a předávat funkční role. Musí existovat přesný popis činností a zodpovědností všech funkcí a musí být vždy někým přijaté – podepsáním funkční smlouvy a sice i v případě, kdy ještě nemáte žádné zaměstnance (tedy přijaté a podepsané vámi!!). Více v článku Jak vytvářet úspěšnou firemní organizaci.

 

Obávám se, že jsem již značně překročil únosné množství textu na jeden blogový příspěvek. Zajímáte-li se o zde popisovanou knihu, naleznete ji v leckteré knihovně.

Podnikatelský mýtus - Michael Gerber

Jak vytvářet úspěšnou firemní organizaci

Ať už jste zaměstnanec, živnostník anebo podnikatel, míra vašeho úspěchu je z velké části předurčena schopností pracovat s informacemi. Každá firma je tvořena hierarchicky a logicky propojenými celky, které vycházejí z funkčních rolí, z interakcí s okolím. Jak formovat a propojovat jednotlivé role ve firmě, aby vše fungovalo? Tak především je dobré oprostit se od různých ideologií. Celý příspěvek