sebeovládání

Náš život řídí myšlenky. Jejich původ bývá většinou nenápadně vklíněný do mysli systémem – společností. Společnost (státní instituce, škola, rodina, přátelé, média, zvyky, tradice … ) utváří vnější názory, představy, požadavky, potřeby, touhy, vize, zákony, normy chování atd., které vědomě či nevědomě přijímáme za své nebo s nimi nesouhlasíme.  Vytváříme samozřejmě i své vlastní názory, ale zpravidla jsou postaveny na konstrukcích představ o realitě, které jsme přejali za své během života.

Každý máme v hlavě vytvořené jiné modely vnějšího světa. Tyto modely jsou vytvářené myšlenkami.

Své myšlenkové toky můžete usměrňovat. Můžeme cíleně vyvolávat představy toho, čeho chceme dosáhnout. Na druhou stranu je obtížné snažit se zahnat představy, které jsou negativní či destruktivní. Namísto potlačování škodlivých myšlenek je třeba zaměstnat mysl odváděním pozornosti na to co chceme.
Pro příklad: Zkuste vyrušit opakující se myšlenku na osobní bankrot tím, že budete soustavně myslet na: vyhnutí se ztrátě zákazníků, vyhnutí se krachu, likvidaci, rozprodání majetku, exekuce, soudy, vymáhání dluhů, … Takové zneužívání vaší představivosti je sebedestruktivní. Do popředí vědomí se musí dostávat myšlenky, které vyvolávají obrazy úspěchu a kýženého stavu, nikoliv obrazy destrukce a pádu. Motivace strachem je sice také účinná, nicméně chybí-li pozitivní myšlenky (víra v úspěch), půjde vám brzy taková motivace po krku.

Nelze si zakázat nemyslet na něco. Lze jen myslet na něco jiného.

Chcete-li pracovat na zlepšování obsahu vaší mysli, potom jedním z neúčinnějších způsobů je klást si často a dlouhodobě otázky, které mysl užitečně zaměstnají, aktivují a udrží ve vámi vymezeném myšlenkovém prostoru. Mně osobně pomáhá nejlépe, když se snažím být maximálně užitečný. Tato snaha nejenže spolehlivě obsazuje většinu mého myšlenkového prostoru, ale navíc mi přináší i hlubší vnitřní uspokojení z prožitků tvořivosti (a prostřednitvím směny mých výtvorů také nezbytné finanční prostředky pro další fyzickou existenci).

Ochránit svůj myšlenkový prostor je náročné, protože vnější prostředí tento prostor nepřetržitě napadá. Stačí si uvědomit, kolik je všude reklamy, skryté inzerce na cokoliv, názorů a představ o světě. (Názory působící proti vám – myšlenky parazitující na vaší mentální energii, nazývám viry vědomí. Bude jim věnováno několik článků.)

Snažit se donutit na něco soustavně myslet většinou nelze. Oproti tomu položením otázky je možné pohyb myšlenek směrovat poměrně účinně. (Myšlenky jsou jako stádo ovcí; vy – vaše pravá podstata, jste pastevec. Nejste myšlenkami, jste tím, kdo je vnímá a ovlivňuje.)
Kladením si správných otázek dáváte impuls představivosti. Od představivosti se odvíjí celé naše snažení. Je-li mysl infikována představou, která nenabízí řešení, ale jen obavy, velmi těžko taková představa uvede do chodu naší tvořivost. Věříte-li, že něco nejde, nebudete se snažit objevit jak daného stavu dosáhnout, protože vaše představivost je uzavřena před tvořivým hledáním řešení. Dokonce se ani nepokusí řešení hledat!

Otázky je třeba sepisovat podle vašich potřeb. Zde uvádím příklady pro inspiraci:

• Za co jsem vděčný?
• Co mě opravdu baví a přináší mi pocity radosti a uspokojení?
• Z čeho mívám největší radost?
• Na co se těším?
• Jaké osobnostní vlastnosti nejvíce oceňuji?
• Co chci na sobě změnit?
• Co na sobě obdivuji?
• Jaká slova a věty mě nejvíce povzbuzují?
• Které moje dovednosti přinášejí druhým největší užitek?

Objevují-li se ve vašem vědomí často i negativní myšlenky, je možné je důkladněji prozkoumat a navázat na ně kladení otázek, které se soustřeďují na nalezení řešení. ‚Navázáním‘ se rozumí vytvoření umělé asociace, která po té co se objeví negativní myšlenka, aktivuje položení vhodné otázky.

Příklad:

„Nemám na nic čas. Nic nestíhám.„
-> „Jak mohu získat více času?“
-> „Na co všechno potřebuji více času a proč?“
-> „Co mne okrádá o čas?“
-> „Které z mých denní činností jsou neužitečné a jaké jsou naopak prospěšné?“
-> „Jak mohu vypěstovat zvyk ve vykonávání jenom nejdůležitějších věcí a tím k získání více času?“
-> …