Kdy doženeme Německo a v čem je háček

Dohánění Německa bývá s oblibou probírané v médiích. Pomineme-li primární účel, kterým je podráždit (či pozlobit) čtenáře, jedná se o velmi zajímavou otázku. V čem je myšleno to dohánění? Především v produktivitě. Proč jsou naši sousedé mnohem produktivnější než my? Proč se od nás tolik liší? Jde o nějaké tajné dovednosti, které si před okolím chrání nebo které se nelze naučit?

V čem spočívá rozdíl mezi českou a německou produktivitou?

Nejprve domněnky …

Domnívám se, že němci mají hluboce zakořeněnou disciplinovanost. Tato dovednost sama o sobě však nestačí. Představte si například, že jste maximálně disciplinovaný programátor. Vzorně pracujete od osmi do čtyř hodin. Dokážete pečlivě vracet svou pozornost k řešení problému, ale na konci dne jste se nepohnul k cíli – problém jste nevyřešil. Dokázal jste vyprodukovat neuvěřitelné množství kódu, který je však nepoužitelný. Pouze jste objevil další slepou uličku. Druhý den to samé. A stejně tak celý měsíc.
Co když jsou k dosažení vyšší produktivity zapotřebí další dovednostní ingredience? V našem případě třeba inteligence? Pomůže inteligentnější vhled? Programátora může napadnout, že lepší než psát vlastní CMS by mohlo být vyzkoušení různých existujících systémů a jeden z těchto systémů si přizpůsobit k obrazu svému. Je však pravděpodobné, že stejný myšlenkový postup může mít kdokoliv bez ohledu na kulturní zázemí. Německý programátor nemusí být nutně inteligentnější než český programátor, aby byl produktivnější. Německý programátor pouze dospěje ke stejnému výsledku minimálně 1x rychleji než český programátor (z pohledu obecných ukazatelů při srovnávání výkonnosti obou ekonomik). Jeho práce bude navíc precizněji odvedená. A v této souvislosti mne vzápětí napadlo, že by jedním z hlavních rozdílů mohl být právě přístup ke kvalitě odvedené práce. Český pracovník je víc kutil a svépomocný bastlíř. Kutilství se u nás pěstovalo několik desetiletí. Software lepím bohémsky dohromady jako vlaštovka hnízdo. Tady a tam najdu nějaký kód, otestuji, přilepím. Není v tom systém, ale spíš chaos.
Německá práce a preciznost je podepřená pilíři systémových struktur a mantinelů, které přesně definují nejen jak má vypadat finální výsledek práce, ale také jak mají probíhat jednotlivé kroky. Není zde prostor pro kutilství a svépomoc. Pečlivá organizace práce může být jedním z hlavních faktorů vysoké produktivity. Tvořivého volnomyšlenkářského ducha přitom není nutné zlomit a uzavřít do klece. Jen se musí naučit větší sebedisciplíně, která jej má směřovat k dosažení vytyčených cílů. Cesta, kterou se tam dospěje, není známa. Existují však dovednosti a postupy, které podporují kreativitu i skrze dril a disciplínu a pomáhají dostat se k cíli rychleji, než když se pohybujete na hraně chaosu.

Stačilo by naučit se

udržovat maximální pořádek na pracovišti i v počítačích (eliminovat rušivé signály)
důsledně budovat a vylepšovat systémové procedury (opakující se denodenní činnosti jsou přebírány částí mozku, která vykonává vše automaticky bez nutnosti přemýšlet – tím lze uvolnit vyšší mozkovou kapacitu pro přemýšlení)
při odlaďování systémových procesů opět důsledně eliminovat nepotřebné „harampádí“, aby bylo vše co nejpřehlednější
hlídat dodržování postupů a dosahování cílů – netrpět lajdáctví, lenost a nedůslednost (tyto defekty přísně trestat)

A jaká jsou fakta? …

… i kdybyste se postavili na hlavu, tu hlavní ingredienci, kterou Němci mají, jen tak nezískáte …

Produktivita v článcích o Německém zázraku je většinou definována jako podíl HDP k počtu odpracovaných hodin. Fyzicky přitom není možné odpracovat více. Němci nejsou rychlejší. Mají však to nejdůležitější – mají kapitál a investují do zvyšování produktivity a do inovací. Kapitál umožňuje provádět komplexní inovace a zejména se to týká automatizace a vývoje produktů, které jen tak někdo nemá šanci vyrábět.

Kdy doženeme a předeženeme Německo?

Pokud se nezmění mentalita obyvatel, Německo bohužel nemůžeme dohonit ani předstihnout. Čemu za to vděčíme? S největší pravděpodobností hloboko zažranému socializmu. Dokud lidé podporují sociální politiku a odmítají přebírat zodpovědnost sami za sebe, potáhneme se v závěsu (nebo chcete-li ve stínu) Německa. Abychom se dostali nahoru, muselo by být podporováno podnikání (stačilo by, kdyby nebylo tolik omezováno) a muselo by dojít k reformě školství (se zaměřením na produkci technických odborníků a zručných pracovníků). Především by však musel být dostupný kapitál. Kde brát prostředky na podnikání mi není moc jasné. Efektivní by bylo, kdyby stát umožnil rozvoj malých firem například tak, že by daně od malých firem putovaly namísto do státního rozpočtu do bankou střeženého fondu, který by podnikatel po určité době mohl využít pro nákup výrobních prostředků. Představte si, že odvádíte například 300 tisíc čtvrtletně na DPH. Za rok byste potom měli ve fondu 1,2 milionu korun. Za pět let by to bylo už 6 milionů. Pokud byste tyto prostředky nevyužili do určitého rozhodného termínu k rozvoji svého podnikání, propadly by státu. Jenže o této fantazii nelze za stávající situace ani snít, natož se pokusit ji zrealizovat. Stát zešílel. Rozhazuje miliardy, neumí ušetřit ani korunu a zavádí další a další byrokratická omezení podnikání. Kapitál máte šanci získat jenom prostřednictvím zadlužování. Stát na rozvoji podnikání nemá sebemenší zájem. Jde jim jenom o vybírání daní.

Zaručený návod jak nikdy Německo nedohnat: