Proč osídlovat vesmír, když je na Zemi tolik prostoru

Elon Musk se chystá zahájit osídlování Marsu, Jeff Bezos chce vybudovat průmyslové kolonie na Měsíci, Planetary Resources pokračují s vývojem robotických systémů, kterými budou prozkoumávat a možná i těžit suroviny na asteroidech,  NASA chce do mrtě prozkoumat sluneční soustavu a Číňané touží sestřelit americké vojenské satelity. Šílené lidstvo je fascinováno vesmírem. Něco nás tam táhne i za cenu absurdně vysokých nákladů (cena za vynesení 1 kg na nízký orbit se pohybuje od 1 milionu Kč do 50 tisíc Kč – větší náklad / nižší cena za kilogram). Přitom na Zemi jsou ohromné nevyužité prostory, mnohonásobně vhodnější k osídlení, než jakékoliv jiné místo v blízkém vesmíru. Mrazivá Sibiř je oproti Marsu naprosto senzační ráj. Stejně tak třeba celá neosídlená severní část Kanady nebo centrální Sahara.

Sibiř - osídlování Kanada - osídlování Sahara - osídlování Antarktida

Osídlování nehostinných míst na Zemi má oproti čemukoliv co se nabízí ve vesmíru vždy jasné výhody.
Máme zde dýchatelnou atmosféru; vodu, byť by se na mnoha místech musela odsolovat; možnost obchodovat se zbytkem světa za nesrovnatelně nižší ceny, než když budete něco potřebovat koupit ve vesmíru. Ve srovnání s podmínkami ve vesmíru úplná fantazie. Po technické stránce (a možná i po ekonomické) neexistuje místo na Zemi, kde by nebylo možné založit funkční kolonii. To se však nedá říci o Marsu nebo o Měsíci. Chceme věřit, že to jde, ale nedochází nám, jak by něco takového bylo nákladné uskutečnit a jak by to bylo náročné na psychiku kolonistů.

Co třeba využít Saharu?

Vyprahlé rozsáhlé končiny v severní Africe – poušť Sahara, jsou jen velmi řídce osídlené. Kdyby homo sapiens sapiens byl rozumný a ne jen pseudorozumný, potom byste zde mohli postavit například ohromné sluneční elektrárny, které by dokázaly zásobovat Evropu i Afriku dohromady. Mohli byste zde postavit moderní města, zábavní parky, oázy a možná by se dalo časem vymyslet i jak části pouště zúrodnit (to kdyby třeba někdo zeditoval rostliny na míru pro Saharu). Vše by vyšlo o několik řádů levněji, než osídlovat Mars a navíc by to po technické stránce bylo téměř jistě korunováno úspěchem. (Elon si dost věří ohledně Marsu, Saharu by musel zvládnout levou zadní.) Jenže Sahara má své majitele a ti by tam nikoho žádné osídlovací experimenty nenechali provádět ani omylem. A i kdyby ano, nikdo by investorům nemohl zaručit, že až se projekty rozjedou, nedojde k jejich vyvlastnění.
Kultura národů obývajících Afriku je značně odlišná od kultur západních. Podívejte se třeba na Mauritánii. To je středověk jako vyšitý. Stačilo mi procházet se tam pár minut s pomocí Google Map. Podíval jsem se do hlavního města Nuakšottu. První mě upoutal bod na mapě s názvem Scientists formation center. Napadlo mě naivně: „To bude nejspíš něco jako Akademie věd.“ Kliknu na to. Mělo to i odkaz na web. Nechávám si web přeložit translatorem… A málem mě kleplo! Vlezl jsem přímo do Centra Mauritánského Nevědění. S vědou to místo nemělo samozřejmě naprosto nic společného. Bylo to v podstatě centrum opaku vědy. I kdyby se naučili do padesáti let používat internet, tak by jim trvalo ještě tak pět set let, než by se oprostili od středověku – pokud by na tom tvrdě pracovali. Češi jsou v tomto směru mnohem a mnohem dál. Když přežijeme populisty, nacisty, komunisty a socialisty, možná se ze středověku do padesáti nebo do sta let vyhrabeme. Mauritánie je ale těžce v pr… (ehm, v prachu písečném).

sahara projekt

Další země na území Sahary jsou to samé v bledě modrém. Alžírsko, Libye, Niger, Egypt… horší místa na Zemi byste si (z hlediska kulturněpolitického) vybrat nemohli. Sahara na několik příštích století nepřichází v úvahu. Víme jak to dopadlo, když se do Alžírska nakýblovali v devatenáctém století Francouzi (zahájení okupace v r. 1830). Vyvlastnili majetek původním obyvatelům. Teď jim za to kolonizátorství přichází nazpět krvavé účtenky a přívaly do společnosti nezačlenitelných cizinců. Navíc se původní obyvatelstvo za sto let stačilo ze 4 milionů rozrůst na 40 milionů. K tomu si dovolím zcela nekorektní drzou připomínku, že v Alžírsku je uzákoněno náboženství (sunnitský islám) a hlásí se k němu 99 % populace. Mají sice metro, což je na středověk velmi pozoruhodné, ale s pouští přirozeně nic nesvedou.

 

Tak někde jinde na Zemi?

Vyprahlé části Austrálie? Grónsko? Dna oceánů? Hladina oceánů? Vrcholky hor? Poušť Gobi? … všechno jsou to ve srovnání se známými místy ve vesmíru luxusní parcely. Ale nevím nevím, řekl bych, že na Zemi už někomu patří každý milimetr prostoru. Tady nadšencům zapáleným do kolonizování pšenka nejspíš nepokvete. Máme smůlu. Země je již zcela obsazená a nikdo s vámi velkolepé plány na proměnu v Gaiu diskutovat nebude. (Osobně mám nepěkné zkušenosti třeba i s obyčejným sousedem, který odmítá opravit zeď, která nám padá na náš pozemek a brání i v tom, abych jeho zeď opravil na mé náklady. A teď si představte něco podobného ve větším měřítku. Lidé se prostě nemohou normálním způsobem dohodnout, protože to většinou nemají v hlavě v pořádku.)

 

Závěr

Jenom vesmír nabízí volný nikým nevlastněný prostor. Na Zemi už není místo. Fyzicky je samozřejmě spousta místa, avšak v hlavách pozemšťanů je veškerý pozemský prostor jasně rozdělený mezi jednotlivé státy, přičemž je každému jasné, že žádný stát se svého území dobrovolně nevzdá. Pokud věříte, že by bylo možné se nějak s majitely nevyužitých území domluvit, rovnou na to zapomeňte. Každý stát má nějaké své zákony a tyto zákony si na svém území vynucuje silou. Osídlování nových oblastí mohou zahájit jenom lidé se značnými finančními prostředky. Tito lidé však nemají zájem podrobovat se nesmyslným zákonům, nebo si nechat své projekty ohrožovat všudypřítomným nebezpečím militantní agrese, kterou je lidstvo pověstné.
Člověk se bude vyvíjet ještě mnoho tisíc let, než dospěje na takovou úroveň, kdy bude schopen postavit vždy racionální úsudek nad pocity či ego. Dnes nám vládnou emoce – zejména strach. Aby toho nebylo málo, naprostá většina obyvatel nepoužívá rozum, nechá se ovládat dezinformacemi, nedokáže rozlišovat ověřitelné informace, nedokáže ani najít užitečné informace nebo jsou to prostě od přírody tupci. Ale pokud se navzájem úplně nezlikvidujeme a Země zůstane obyvatelná, snad se blbost dostane za pár tisíc let díky evoluci na nějakou zanedbatelnou úroveň. Do té doby nezbývá než expandovat do vesmíru – byť za cenu ohromných finančních nákladů. Je to jediná cesta a vděčíme za to neskutečně rozměrné lidské blbosti.

osídlování vesmíru

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *