Média, politika, morálka a epidemie blbosti

Jaký vliv mají média kupříkladu na politiku? Můj osobní odhad je, že bez médií se žádná politika ani dělat nedá. Vliv je enormní.

Můžeme vše vidět názorně na současné politické scéně. Uskupení, která ignorují podstatu médií a postrádají ve svých řadách kreativní členy schopné svými nápady média zaujmout, upadají a zvolna mizí ze scény. Úspěšné strany mají zajímavé lídry, o kterých se často píše. Lidé nemohou volit stranu bez tváří (nebo bez tváře). Nudné strany, které neumí nalákat média na chytlavá témata, jsou odsouzené ke strádání a zániku. Ze současného dění je jasné, že je celkem jedno o čem se píše a mluví, protože vítězit  budou především uskupení, která jsou nejvíc vidět a slyšet, v podstatě bez ohledu na obsah. Musí však být do činnosti zapojené marketingové oddělení se zkušenými marketéry. Je to jenom hra na emoce. Logika nehraje téměř žádnou roli, protože na přemýšlení nemá dnes nejspíš nikdo čas.

Morálka se stala pojmem pro velkou část voličské obce těžce vzdáleným, snad v důsledku přespřílišné zaneprázdněnosti jednotlivců. Co je a co není pro společnost jako celek prospěšné, lze v přemíře informací vytušit už jen máte-li ostře nabroušený intelekt a cit pro hlubší hodnoty. To však stojí příliš mnoho času. Navíc je nutné umět vnímat otevřeně názory a postoje dalších stran, ne jenom té “vaší”. Něco takového dokáže málokdo.

Jako jedinec sice nemáte šanci uchopit všechna důležitá propojení, příčiny a následky, ale můžete na základě svých přesvědčení (vycházejí-li především z prokazatelných historických událostí) alespoň vyloučit to, co působí na společnost vyloženě destruktivně.

Ideální by samozřejmě bylo naučit se rozpoznávat a podporovat myšlenky, které umožňují společnosti vzkvétat. Chce však volič, aby společnost vzkvétala? Nemyslím si, že by to bylo pro běžné voliče tím hlavním. Ani zdaleka! Běžný volič se totiž zajímá pouze o svůj vlastní prospěch, například o vyšší důchod, sociální záruky, levnější dopravné a jiné osobní výhody.

Problém je, že abyste mohli zvolit co nejlepší stranu, tedy takovou, která s co největší pravděpodobností umožní plošnou prosperitu a zdravé klima pro co nejširší část populace, museli byste trávit velké množství času studováním historie, společenských věd a také diskutovat s lidmi. Ani potom by nebylo jednoduché takovou stranu zvolit, protože jednoduše žádné lehce volitelné strany neexistují. Musíte volit nejmenší zlo. Jak nejmenší zlo poznat? Představte si sama sebe, jak držíte velký tranparent s názvem a logem strany, případně s podobiznou některého z představitelů té strany a máte za úkol přejít s tímto transparentem přes celé Václavské náměstí a volat při tom “Volím stranu …”.
Můžete si představit postupně na transparentu různé strany. Je možné, že je vám v tomto myšlenkovém experimentu názorově bližší strana, kterou třeba ani nepodporujete? Nebo třeba i cítíte vnitřní rozpor? Chcete nést transparent vámi volené strany, ale ne veřejně. Proč? Stydíte se za své přesvědčení?
Pokud byste nesli hrdě transparent nějaké strany, o které byste však věděli, že byste ji ve skutečnosti nevolili, potom si uvědomte, že tento experiment vám nastavuje zrcadlo.

Média potřebují zaujmout davy a vířit emoce. Čtenáři mají silnou potřebu nechat si v sobě emoce probouzet. Je zde pouze snaha uspokojit poptávku – čím více čtenářů, o to více reklamy se prodá.

Na jednu stranu máme kdykoliv a kdekoliv po ruce ohromné množství informací, na stranu druhou lidé projevují čím dál více povrchní myšlenky vytržené z kontextu, takže se zdá, že máme mezi sebou jen víc a víc ryzích blbců. Nečekal jsem, že internet přinese především informační chaos, povrchnost a hloupost. Naivně jsem si v začátcích informačního věku představoval, že stojíme na prahu revolučních změn, kdy vzniká informační společnost neuvěřitelných možností, vzdělaná, propojená, inteligentní. Děje se však pravý opak. Jako celek hloupneme. Nebo alespoň se může takový obraz vyjevit, sledujete-li pravidelně média a sice i včetně komentářů v případě online zpravodajství. Je možné, že tento obraz není skutečný? Je možné, že jde opět pouze o vytržení z kontextu a ti, kteří jsou protipólem blbosti, prostě jenom nejsou tolik vidět? Obávám se, že blbost se šíří napříč celou společností a že jde o epidemii. Srovnám-li dobu před dvaceti lety, narážím dnes na totálně idiotské chování a povrchní nebo hloupé názory asi tak desetkrát častěji.

Demokratická politika byla vždy o výměně názorů a o hledání co nejlepších řešení pro společnost jako celek. Názorová rozmanitost stojí v základech pro hledání nejvhodnějších řešení, byť je v pluralitním systému těžké myšlenky prosadit. Oproti tomu velmi jednoduché je prosazovat myšlenky jednoho člověka, odevzdá-li mu zbytek společnosti právo o všem rozhodovat. Je to pro všechny velmi pohodlné, ale bohužel také krajně nebezpečné. Začnete-li zasahovat do práv a svobod, což je v případě autoritářského systému nutnost, protože lidé se dobrovolně řídit tím, co jim vrchnost poručí, nebudou (zejména proto, že jde většinou o jednostranná rozhodnutí, nikoliv o výsledek debat odborníků), musíte počítat s úpadkem a následným zaostáváním takového státu za demokratickými státy s vyšší mírou svobod.

Lidé se nedokáží poučit z historie. Společnost toto zažila už tolikrát, že by snad už měla být schopná rozpoznat další katastrofu dlouho dopředu. Tak například kult vůdce, který je ve své podstatě nejjednodušším způsobem jak se masově vyhnout zodpovědnosti, se bude stále dokola v rozmanitých podobách navracet a nic s tím neuděláme.

Jednu dobu jsem věřil, že pokročilá automatizace a robotizace umožní lidem mít více času na studium a získávání objektivnějšího pohledu na svět. Dnes už tomu nevěřím. Bude se dít opak, protože lidé budou trávit volný čas sledováním filmů a seriálů, hraním počítačových her, užíváním drog a povrchním tlacháním na (a)sociálních sítích s mnohem větší pravděpodobností, než studiem a rozvojem svých možností. Ono totiž myšlení bolí a každý se tomu chce vyhnout. Neházím ale flintu do žita. Budu hledat nápady, jak z té šlamastiky ven.

 

 

 

Komentář:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *