Život je pohyb a člověk je podivný „stroj“. Mohli bychom dokázat tolik věcí, ale jen málokdo „pohne kostrou“ kdykoliv je potřeba. Něco hluboko uvnitř nás blokuje před vynakládáním sebemenší energie. Pokud dokážete opravdu kdykoliv bez výjimky vykonat jakýkoliv příkaz, který si zadáte, potom jste naprosto výjimeční! Domnívám se však, že nikdo takový neexistuje. Zatím. Jednou budou možná lidé propojeni s počítači (jako cyborgové) a nebudou mít na výběr. Nepohneš kostrou? Prásk! Elektrošok! Dostanete ránu a už jste zase v pohybu! Doufejme, že je ta doba ještě hodně daleko. Chcete-li v životě něco dokázat, musíte svůj vnitřní odpor neustále překonávat, ale aspoň máte při tom trochu svobody – prostou volnost, které si lidé zvolna přestávají vážit. Na konci příspěvku přiblížím čtenářům drsný experiment s motivací, který na sobě provádím.
Cukr nebo bič?
Nejlépe obojí! Máme totiž hluboko v sobě zakódováno startování většího úsilí až na poslední chvíli, když je již fatálně zapotřebí. Šedá kůra mozková (nejmladší oblast mozku, ve které sídlí racionální myšlení) je sice poměrně vyspělá, stále však nemá mnoho síly pro ovládání starších mozkových struktur (emočního savčího mozku a jenom nepatrně ovlivňuje ještěří mozek). To je dle mého názoru největší problém notorických odkladačů (prokrastinátorů) a podobných jedinců postrádajících dovednost v překonávání vnitřního odporu. Bič může být důležitým hnacím prostředkem i pro dobře trénovanou mysl.
Jak se přinutit pracovat, studovat, cvičit nebo dělat něco jiného užitečného?
V první řadě je zapotřebí si uvědomit, že samotnou vědomou vůlí dlouhodobě není možné nic řídit. Vědomá vůle však lze použít na programování bazální ganglia, což je oblast mozku zodpovědná za automaticky vykonávané rutiny. Právě dobře vycvičené rutiny jsou tím, co má největší vliv na omezení svévolného chování a na dosahování úspěchu. Jsou to „autopiloty“, které fungují i když se moc nesoustředíte a vědomí máte rozostřené. Blbé je, když se spouštějí i příkazy, které vám život v důsledku ztrpčují, namísto aby jej rozvíjely. Typicky drogové a jiné závislosti.
Jenže aby bylo možné zahájit trénování rutin (autopilotů), je zapotřebí posbírat dostatek energie (vůle) k vykolejení návyků, které vám v dosahování cílů brání. Negativními návyky může být kupříkladu čtení online zpráv, Facebook, Instagram a spol., bezcílné brouzdání po internetu, zkrátka cokoliv zbytečného čemu obětujete nadměrné množství času a co vás v životě nemůže nikam posunout a přinést na množství investovaného času odpovídající zúročení.
Ještě bychom se mohli pozastavit na tím, proč se vlastně snažit někam v životě posouvat? Jaký to má smysl?! Inu, pokud si opravdu kladete podobnou otázku, dozráváte spíše pro psychiatra (nebo exekutora a potom psychiatra), než pro cokoliv jiného. Jaký má smysl každé ráno se probudit? Pokud věříte, že žádný, můžete začít například polykáním antidepresiv. Pro řadu profesí budete požehnáním (pro výrobce léků, lékárníky, psychologa, psychiatra a nakonec i pro pohřebáka).
Zvýšení soustředěnosti
Každý má trochu jiné problémy. Troufám si však drze tvrdit, že většina lidí bojuje s nedostatečnou soustředěností a že se jedná o jednu z hlavních příčin, proč je každá společnost tak nedokonalá neřkuli pitomá. Bájná soustředěnost jde ruku v ruce s trpělivostí a trpělivost jak známo růže přináší. Potom samozřejmě ještě zbývá pobrat navrch trochu víc inteligence (IQ+EQ) a byli bychom za vodou. Jenže nejsme a nebudeme. Soustředěnost je stále těžší a těžší udržet, protože se na nás hrne víc a víc podnětů. Rozvíjet své možnosti je dnes už spíše jen taková bohulibá volnočasová záliba, než seriózní vývojový proces. Masy o nic takového nemají zájem. Jenom podivní výstřední jedinci. Chcete-li vzdorovat nevyhnutelnému, jděte do toho každopádně naplno. A neberte se v téhle válce moc vážně. Vzdor chaosu je dobrá hra, která vám jistě přinese hodně radosti a potěšení. Je to poznávání svého vnitřního světa i skrytých provázaností společnosti, ve které plaveme.
O soustředěnosti jsem toho napsal už dost, takže se na tomto místě nebudu více opakovat.
Soustředěnost
Soustředěnost a práce s emocemi
Kde je soustředěnost, tam přichází úspěch
Vyrušování od práce a jak se bránit
Efektivnější v pohybu vpřed budete, když se zaměříte na cíl a nic vás nedokáže podráždit natolik, abyste svoji soustředěnost přesunuli k novému podnětu dříve, než dořešíte aktuální problém. Skutečnost, že řada lidí žádné cíle ani nemá, souvisí především s motivací. Motivace jde ruku v ruce s cílevědomostí. Je těžké stavět motivaci například na cíli mít luxusní vlastní bydlení, zvláště v dnešní době, kdy cena bydlení se za metr čtvereční blíží ke 100 tisícům korun. Nejspíš proto mnoho mladých rezignuje a raději se utápí v závislostech.
Kultivace cílevědomosti
Mohlo by nás motivovat k většímu pohybu vědomí jasných cílů? Možná ano. Možná ne. Lidé bohužel přejímají cíle druhých a sami si nedokáží ani uvědomit, co má přímo pro ně opravdový smysl a hodnotu. Nejprve se nakazíte nějakým memem a potom si za tím jdete, protože vám připadá, že je to vaším cílem. Děláte jen to co ostatní a oni určitě nejsou tak blbí, aby vynakládali čas na hloupou zbytečnou činnost! Nebo jsou? Jak tak sleduji společnost, zdá se mi, že čím dál více lidí jde jen za tím, co jim vštěpuje mnohdy velmi nenápadná reklama. Stručně řečeno – masy se hýbají především s cílem uspokojovat cíle jiných lidí.
Život jako takový má jediný cíl a ten je předurčen na úrovni genů. Tím jediným cílem je replikace. Tělo je pouze prostředek pro replikanty – těmi jsou geny. Geny nás drží pod krkem a nemůžeme s tím nic dělat. Život je snazší a příjemnější, když plníme cíle našich skutečných pánů (genů). Nemusíte se s touto filozofií nijak ztotožňovat. Něco by však na tom být mohlo. Podívejte se na pár dokumentárních filmů o zvířátkách. Já těch filmů viděl stovky. Zvířata žijí s cílem přežít a rozmnožit se. Co pořád dělají? Shánějí potravu, některá zvířátka staví přístřešky, sexují, utíkají před nebezpečím, odpočívají. Budete-li své hlavní cíle nacházet v souladu s životem, tedy s tím jak to tady na Zemi funguje miliony a miliardy let, je možné, že se nezřetelný smysl vašeho života zázračně vyjasní. Je jen dost těžké v tom lidském chaosu prohlédnout až na to podstatné. Díky vysoké specializaci produkují lidé ohromné množství věcí a informací jaksi nad rámec miliony let zažitých pořádků.
I když jasné cíle objevíte, brzy budou přehlušeny jinými nápady. Budete se životem plácat od zdi ke zdi jako většina ostatních lidí. Je nakonec jedno kolik má kdo peněz.
Jak tedy pohnout kostrou?
Existuje řada technik:
- okamžitě a bez zaváhání přerušte vaší prokrastinační rutinu (například sledování seriálu, hraní hry, …)
Neumíte-li přerušit flákání, musíte si vytvořit rutinu, která to potom častým opakováním bude dělat za vás. - zapisujte si poznámky o svém chování; hledejte příčiny a zapisujte nápady, jak se začít více soustředit na užitečné činnosti
- vymýšlejte si pro sebe drobné odměny za překonávání vnitřního odporu
- budujte a neustále posilujte užitečné rutiny (trochu odbočím – velmi užitečné jsou rutiny, kterými můžete časem potlačit i tak zbytečné a nákladné činnosti, jako je popíjení alkoholu nebo kouření; je to jen bitva rutin proti závislostem (hlubším rutinám))
- na internetu jsou stovky různých návodů jak se motivovat k pohybu …
Lze pohnout kostrou i když nemůžete?
Každý člověk má své hranice, které když se pokouší překročit, má to za následek zdravotní a psychické problémy. Jenže jsou situace, kdy narazíte na své hranice, ale zvolnit nemůžete, protože například musíte platit dluhy, nájem a podobné moderní vymoženosti. Můžete však zkusit „optimalizovat“ své návyky, vyrušit stres, zvýšit motivaci.
Zcela se zbavit stresu může být problém, protože byste museli zdroj stresu úplně eliminovat, tzn. například opustit na několik měsíců aktuální práci nebo se začít vídat s jinými lidmi!
Pomůže změna pohledu? Jak přestat brát zákazníky nebo kolegy vážně a zároveň je tím nenaštvat? Kde vzít energii na překonávání problémů, které se chtě nechtě v každé práci objevují?
Aby člověk nebyl ve stresu a přesto dokázal plnit rozmanité úkoly nutné pro přežití, musí se nejspíš najít cesta ke zdravému nadhledu. Co konkrétně způsobuje stres? Jsou to třeba nevyřízené e-maily? Nemáte-li možnost vyřizování e-mailů delegovat, zvažte zavedení nových pravidel. Například určete priority každého „těžšího“ emailu podle možného přínosu. Nejde-li to vyřídit v rozumném čase (ve stejný den kdy e-mail přijde) nebo je potenciální přínos miziví, omluvte se odesilatelům a nezabývat se tím. Je dobré mít na konci dne vyřízené všechny e-maily, protože vás mohou některé začít večer strašit.
Lze se dostat ze spirály úpadku? Jaké jsou šance na zlepšení, když brutálně rozvolníte pracovní tempo, přestanete si zapisovat cíle a úkoly, začnete hrát hry, rozvíjet koníčky a prostě se flákat? Je možné se ze spirály úpadku vrátit na spirálu růstu?