Konkurenceschopnost v pr….

Když čtu občas komentáře pod zprávami, kde se píše o další zavřené a rozprodané továrně (například Škoda Plzeň), lidé hledají všelijaké příčiny úpadku. Většinou nadávají na politiky, že umožnili prodej. Ale nikoho ani nenapadne, že by příčinou mohla být nízká konkurenceschopnost. Úspěšnost každého podniku se odvíjí od zájmu o jeho produkty. Zakázku jednoduše dostane ta firma, která nabídne lepší produkt nebo cenu. Lepší produkt můžete vyrobit v případě, kdy máte dobré vývojáře produktů i výrobních procesů. Je však možné nabídnout nižší cenu, když jsou hlavním konkurentem levné čínské továrny? Proč jim nemohou naši výrobci konkurovat?

Cituji jeden komentář: “Protože si u nás lidé hromadně odvolili pro sebe řadu výhod, které však největší konkurent – Čína – lidem nedává. Jejich politika se nedá zaškatulkovat. Je to tvrdý kapitalizmus v rukou mafie přestrojené za komunisty? Nebo co to je?? Takovému systému je těžké v sociálně orientovaném prostředí konkurovat. Výrobky ze sociálně orientovaného prostředí mají v sobě přirážku v podobě daně, ze které se lidem platí výhody dodané socialisticky orientovanými stranami. Museli byste neustále inovovat a být o několik kroků napřed, aby zákazku nedostal číňan. Jenže oni investovali masivně i do vzdělávání, takže už není tak lehké jako dříve být krok před nimi. Vlastně je i tahle výhoda navždy pryč. A můžeme si za to sami. Nevznikla u nás žádná čistě pravicově orientovaná strana, která by podpořila vzdělávání a hlavně podnikání (které jediné může generovat prosperitu). Jistě, bylo by s tím spojené náročné vysvětlování co je to prosperita, na čem je založená, proč se musí nejprve pracovat a potom z toho mít zisk, ale je to jediná dlouhodobá cesta, která by odvrátila úpadek.

Tedy, já bych se na prvním místě oprostil od škatulkování na levici a pravici. Dříve bylo zřejmé, že pravice podporuje rozvoj průmyslu, podnikání a levice přerozdělování ve prospěch méně šťastných a do značné míry i ve prospěch neschopných. Dnes už to tak úplně neplatí, protože “pravice” přišla na to, že naprostá většina voličů nechápe kde se peníze berou a tedy rádi hodí hlas těm stranám, které jim slíbí levicové přerozdělování ve prospěch lidu. Pravice se proměnila v jinou formu levice. Situace se také poněkud zkomplikovala přebobtnáním velkých firem, které jsou podporované po zisku lačnícími akcionáři všeho druhu. Akcionáře zajímá všehovšudy pouze zisk. Nezajímají se o podnikání, o firmu a už vůbec o její život.

Autor výše uvedeného komentáře se mýlí v očekávání, že by mohla vzniknout nějaká bájná pravicová strana, která by se mohla zasadit o reformu školství (všichni víme, že právě kvalitní školství by umožnilo nevídanou prosperitu) a podporu podnikání. Nemohla by vzniknout, protože podnikání je většině spoluobčanů u zádele a díky pitomým novinářům vnímají masy podnikatele dosti negativním způsobem. Přitom podnikatelé jsou ti, kdo riskují všechno. Zaměstnanci neriskují ve srovnání s nimi vůbec nic. Zaměstnanci mají navíc řadu výhod, jako je placená dovolená, pracovní dobu (nemusí dělat 15 hodin denně jako podnikatel), dlouhou výpovědní dobu (sami když se rozhodnou odejít z práce druhý den, tak v podstatě běžný podnikatel nemá šanci jim v tom zabránit a nějaké bububu za překračování zákona chytrého zaměstnance neodradí, protože ve státě s tak děsivou jurisdikcí prostě vědí, že podnikatel raději bude dělat přesčasy a shánět jiného pracovníka, než aby se roky tahal po soudech).

S tou dovolenou u podnikatelů to, přiznávám, není až tak úplně pravda. Každá firma má určitou setrvačnost v chodu, jev, kterého využívají drobní podnikatelé k tomu, aby si jednou za pár let udělali třeba i dva měsíce v roce dovolenou. Firma za dobu jejich nepřítomnosti zpravidla nezkrachuje. U větších firem je to potom zařízené tak, že by nezkrachovala ani při několikaměsíční nepřítomnosti majitelů/akcionářů; má vyškolené manažery, kteří i navzdory tomu, že nemusí mít žádný podíl – tedy nejsou ani částečnými majitely – zvládnou firmu uřídit tak, aby hned “nenabourala”. Opravdu velké firmy potom mohou fungovat i několik let bez majitelů, kteří jako jediní chápou, jak mnoho úsilí je nutné do firmy investovat. Firmy mají setrvačnost. Kolos o tisících zaměstnanců pak může být udržován nad vodou i socialistickými vládami řadu desetiletí v podobě finančních injekcí, rozuměj prostředků z kapes daňových poplatníků. A mohou díky socialistickému myšlení fungovat i bez ohledu na to, že ztratili konkurenceschopnost! Jednou však přijde jejich konec, protože už není nikdo, komu by na nich opravdu záleželo. Akcionářům totiž záleží většinou jenom na dividendách. Veškerá láska a starost o firmu je pryč. Asi už tušíte, že v nadpisu tohoto příspěvku se nejedná o zkratku pí-ár.

Naši západní sousedé měli to štěstí, že jim zůstala po válce zachována majetková práva. Firmy mohly dále růst a rozvíjet se. Majitelé měli možnost předat otěže svým potomkům, které dobře na jejich role připravili. Je to úplně jiná mentalita než u nás. Velká část naší populace má navždy poškozené myšlení v důsledku vymívání mozku komunistickými nesmysly, pohádkami o vykořisťovatelích a vykořisťovaných. Důsledky tohoto defektního myšlení jsou nejvíc viditelné ve výsledcích voleb. Lidé chtějí sociální výhody, sociální spravedlnost (co to sakra je “sociální spravedlnost”??) a podobné “výdobytky”. Schválením socialistických zákonů potom dochází k rozvolnění pracovní morálky, jak na straně zaměstnanců, tak i na straně zaměstnavatelů. Stát se zaměstnavatelem v tak přeregulovaném prostředí je opravdu těžké, ale pořád to ještě jde. Systém hrozně skřípe, ale kola se ještě točí.

Pro většinu dnešních čtenářů je tento příspěvek extrémně dlouhý, proto v polovině připomenu, že je o konkurenceschopnosti a příčinách její ztráty a sice v kontrastu s největším konkurentem všech dob – velkou Čínou a její levnou pracovní silou.

Nejde samozřejmě jenom o důsledek řádění komunizmu. Je řada dalších sfér, které se na aktuálním stavu podepsaly. Například antropocentrismus a náboženství, které staví člověka nad ostatní živé tvory. Patrné je to především ve slovních obratech. Pro stejné jevy  v přírodě máme speciální výrazy pro člověka, aby bylo zřejmé, že se z přírody vyjímáme. Nechci zažité výrazy a jejich užívání měnit či narušovat, pouze upozorňuji na to, že jsme se jaksi svévolně předefinovali z běžných organizmů do výšin nadorganizmů, na které se snad ani nevztahují fyzikální zákony. Vztahují a i kdybychom se postavili na hlavu a zamotali tuto pravdu hluboko do učených liturgií, či složitých vědeckých prací, vztahovat se budou stále a nic s tím neuděláte. Zákonitosti směny, ekonomik, obchodu, podnikání a tak podobně, se totiž rovněž řídí fyzikálními zákony. Jde jen o velmi složité provázanosti, které je nemožné všechny vysledovat, takže ekonomii nemůžeme považovat za vědu, protože vždy budeme část fyzikálních zákonů nahrazovat pravděpodobnostními odhady.

Snaha vymanit se ze spárů přírodních zákonů je odvěká. V čele je například touha získat nesmrtelnost. Tím se však v tomto příspěvku zabývat nebudeme. Nás zajímá, proč je tak těžké principy prosperity najít a podporovat. Příčin bude určitě hodně. První mě napadá, že v podskomunistických zemích, kde stále přežívá duch komunismu, se bude chtě nechtě většina obyvatel dívat na podnikatele se záští jako na vykořisťovatele. Sami přitom také mají možnost podnikat a ukázat co v nich je, ale místo toho budou jenom kritizovat a remcat. Jistě, každý může namítnout, že pro rozjezd podnikání je zapotřebí mít peníze, hodně peněz. Jenže i když se jedná o finančně náročný rozjezd, existují příležitosti, kdy by stačilo celé podnikání podrobně naplánovat a plán předložit investorům. Řada investorů má velké finanční prostředky a nevědí, do čeho investovat. Když jim předložíte skvělý nápad včetně plánu jak jej převést ve skutečnost, vždy se investor najde. Tlučhuby, které nedostatek financí uvádí jako hlavní příčinu proč nemohou podnikat, by zkrátka musely přiznat, že by nedokázaly vymyslet v čem podnikat a už vůbec by nezvládly připravit podrobný byznys plán. Jiní budou oponovat, že jsou všechny příležitosti pryč. Ale když se podíváte na jakékoliv služby či výrobní firmy, najdete tolik příležitostí jak to dělat lépe, že i tato námitka je absurdní. Budete-li se v tom hrabat víc do šíře i do hloubky, objevíte, že hlavními příčinami současného neradostného stavu jsou neinformovanost, těžká evropská pohodlnost (odkud se asi vzala?), hloupost, neochota riskovat, mizerná motivace, nevzdělanost, nebo univerzální lidská blbost, která nezná mezí.

Rozlišovat na pravici a levici je přežité. Rozlišujte na šikovné a nešikovné, chytré a hloupé, pracovité a líné. Anebo nerozlišujte vůbec a nechte věci být tak jak jsou. To je také jeden z úhlů pohledu. Smířit se s osudem. Nechat všechno být. Přeci jenom … nastartovat v českém prostředí svou osobní motivaci k vyššímu a chytřejšímu výkonu, to snad ani není možné, že? Ale je to možné. Stačí se duchovně oprostit od naší dementní pokřivené kultury. A jak by se to dalo udělat? V první řadě přestat číst a sledovat mediální žumpu. Novináři poklesli ve snaze udržet si čtenáře do takových nížin, že se v tom s nimi mohou cachtat snad už jenom naprostí závisláci. Vedle toho přestat poslouchat remcání vašich známých a jejich blbé kecy. Budete-li se snažit oprostit od fekální kultury, potom budete nějakou dobu trochu trpět samotou. Cesta k tvořivému bytí je trnitá. Tento životní styl však přináší značné uspokojení. Můžete-li se ohlédnout za svou prací a vidíte-li výsledky, co lepšího si přát? Vyplatí se nejen odstřihnout všechny remcaly, ale navíc i tvrdě pracovat na kultivaci myšlení, na podpoře takového myšlení, které přináší do života uspokojení, radost a svobodu. Vždycky nějaká cesta je, i když o ní ještě nevíte. Naděje umírá poslední.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *