Jaký je smysl života?
Tuto otázku si nikoliv překvapivě pokládají lidé s největší pravděpodobností již od dob, kdy se stali lidmi. Při hledání odpovědí objevíte řadu směrů, kterými se lze vydat. Většinou se však budete pohybovat jen v říši fantazie a snů. Na klíčové slovo „smysl života“ vás budou lanařit různí pastýři rozmanitých myšlenkových sfér a především věroukové. Jde totiž o něco, co nelze striktně definovat a tedy ani nelze najít uspokojivou odpověď, což dává prostor spekulacím, tautologiím, ideologiím, pseudologiím či fantasmagoriím.
Jedním z myšlenkových směrů je představa, že smysl života neexistuje žádný a v životě jde jen o interakce energie a hmoty (což je totéž) v časoprostoru. Tento myšlenkový směr zahrnuje nikoliv pouze vše živé, ale i neživé. Lidé však pokládají otázku „Jaký je smysl života?“ především ve vztahu ke svému konkrétnímu bytí, tedy chtějí objevit smysl své vlastní existence. Intenzivní hledání smyslu existence vede k poruchám vědomí, resp. k psychickým poruchám. Lidský mozek nemá dostatečnou kapacitu na vyřešení neřešitelného problému, takže se v určitém bodě zacyklí, což vede k vážným poruchám, které si subjekt jen těžko dokáže uvědomit. Pastýři různých náboženských memů hledače smyslu života s oblibou vyhledávají, protože je lze mnohdy snadno zkonvertovat. Je to smutné, ale na druhou stranu se domnívám, že je to přeci jen lepší, než aby se hledač potácel od pangejtu k pangejtu. Víra poněkud ukotví myšlení a přetrhne zacyklení. Vznikne při tom sice nové zacyklení, jen akorát díky stádovitosti (podpoře sociálního začlenění) jde o zacyklení zpravidla neškodné a pro subjekt do určité míry uzdravující.
S oblibou sleduji dokumentární filmy o přírodě a sice již od útlého dětství. Smysl života jsem proto vždy vnímal v kontextu celé živočišné říše. O co jde zvířatům a rostlinám? Když pozorně sledujete život v celé pestré škále a nikoliv pouze člověka, musí vám přijít antropocentrismus přinejmenším naivní, ne-li rovnou absurdní. Člověk nemůže být středem vesmíru. Nic se neděje podle nějakého vyššího plánu, ale pouze čistě transakčně, náhodně a v souladu s fyzikálními zákonitostmi.
Při pozorování přírody dává smysl zejména přežití, reprodukce, zachovávání linie života. Tento smysl rozpoznáte nejsnáze když jej dáte do kontrastu s neexistencí.