Proč bývá ADHD u dospělých přehlédnuto?
Největší překážkou v sebe-diagnóze, jste-li již dospělí lidé, jsou zavádějící názvy této poruchy. Řekne-li se „porucha pozornosti s hyperaktivitou“ (ADHD), předpokládáte kvůli zkreslenému mediálnímu povědomí o ADHD, že byste museli mít projevy nadměrné pohybové aktivity (protože u dětí to tak je – ADHD se řeší především u dětí). Přitom u vás je to třeba úplně naopak – fyzicky jste rádi v klidu, neposkakujete neustále z místa na místo. Jenže hyperaktivitou je míněn i vnitřní neklid, kdy nemůžete zastavit myšlenky a nápady. Vaše mysl každou chvíli přemýšlí nad něčím jiným, a neustále bývá doslova „napadena“ podněty zevnitř a zvenčí. Pozornost přeskakuje po všech čertech.
Nejvíce je to patrné, když si sednete k počítači. Pustíte-li si YouTube, musíte všechno vidět, všechno vás zajímá. Prozkoumáváte a přijde vám to normální. ADHD máte od malička. Vůbec netušíte, že u zdravých jedinců se toto přeskakování z jedné věci na druhou děje v mnohem menší míře, než u vás.
Máte navíc zkreslený pojem o čase. Když vás něco baví, zjišťujete s překvapením, kolik hodin uběhlo. Přijde vám to i podivné. A naopak, nebaví-li vás něco, čas se vleče neskutečným způsobem.
Porucha pozornosti bývá nepochopena. Není to tak, že bych se nemohl soustředit. Mohu, ale jenom na dostatečně silné nové podněty. Neustále mě něco nutí vyhledávat nové stimuly. Nemohu se soustředit na důležité věci, protože jsou strašně nudné. Přimět se vyžaduje ohromné úsilí.
Zavádějící je i označení porucha pozornosti. Říkáte si: „V žádném případě nemohu mít poruchu pozornosti, protože třeba když hraju hry, můžu se soustředit na hraní klidně i celý den!“
Jenže ouha, správně by se mělo psát porucha udržení pozornosti na činnosti s nízkým přídělem dopaminu. Ve škole, v práci, i doma, zkrátka všude se dostáváme k činnostem, které je nutné vykonat a přitom nejsou nijak zajímavé, nebo jsou mnohdy i vyloženě nepříjemné. Lidé s normální funkcí mozku jdou a pracují. Většinou sice musí nejprve vytvořit návyk, ale to není pro ně problém, pokud je na to nějaký systém, třeba dozor učitele, dohled nadřízeného pracovníka, nebo i vlastní seberegulace poháněná motivací. Opakováním se zacvičí. Ne však lidé s ADHD! Návyky u nás trvá vytvořit měsíce i roky a nikdy nevydrží na dlouho. Bývají přebité přemírou pozornosti na věci zajímavější a vlastně se kvůli časté změně zájmů ani nedají bez kvalitního systému pořádně natrénovat, protože pořád děláme něco jiného. Opakování je pro nás mučivé. Monotónní práce by nás zabila. (A to ani moc nepřeháním.)
Narušení představy o čase je pro nás také typické. Sednete k počítači, pracujete a najednou vám dojde, že několik hodin děláte něco úplně jiného. Podněty byly tak zajímavé, neodolatelné, museli jste je prozkoumat … a pak se objevilo něco ještě zajímavějšího, a zase něco a tak pořád dokola. Máte-li s ADHD opravdu dobrou sebedisciplínu, tak se neustále, vytrvale snažíte k té práci vrátit, chvilku i pracujete, ale pak zjistíte, že přemýšlíte nad něčím jiným a tak se zase k práci vrátíte, překousnete to, snažíte se intenzivně udržet pozornost na pracovním úkolu, a pak se přistihnete, že sledujete video o stavbě kosmodromu pro Starship. Přesně toto chování, je silným indikátorem ADHD.
Blízcí lidé z rodiny, nebo i učitelé, či zaměstnavatel, vás mají za líné, vzpurné, případně za nezodpovědné. A protože příznaky jsou většinou těžko rozpoznatelné zvnějšku, a veřejnost není s touto poruchou obeznámena detailněji, tak lidem uvěříte. Nemáte lepší vysvětlení, než že skutečně asi takto vypadá lenost, tvrdohlavost, nezodpovědnost, či odmítání autority. Nikdo nechápe, že se snažíte na maximum, jak jen to jde. Máte tolik zájmů a tolik toho víte. Vidí ve vás potenciál, a nechápou, proč jej nerozvinete.
Neberou v úvahu propastný rozdíl mezi vědomým rozhodnutím něco nedělat, a mezi obrovskou snahou něco udělat, jenže nemáte žádnou moc pohnout se z místa, nedokážete udržet soustředěnost na důležitých věcech příliš dlouho. Pozornost sama utíká.
V čem to vězí? Ve vězení …
Problém je ve slabém napojení na „exekutivu“, na rozhodovací obvody v mozku. Komunikace (prostřednictvím transmiterů) výrazně vázne. Podívejme se ale nejprve na vědomí. Můžete je klidně považovat za vaše jádro, jakoby za vás samé, nebo chcete-li, za vaší „duši“. Má jasnou představu, čeho je třeba dosáhnout, aby byla navozena harmonie a uspokojeny potřeby. Nejen potřeby vlastní, ale i blízkých sociálních kruhů (zejména potřeby rodiny). Má vytyčené cíle, je si jich vědomé, má přístup k obrovským znalostem a chce dosáhnout cílů stůj co stůj. Snaží se proto přimět exekutivu k vykonání sledu operací, které třeba i přehledně umístí do dlouhodobé paměti, případně do plánovače. Vědomí má dokonce i moc určovat důležitost jednotlivých kroků, byť se nechá ovlivňovat a priority často mění. Neustále vysílá pokyny, co je potřeba udělat, na čem se má pracovat.
Jenže část mozku, která má provést akce, nereaguje. Vědomí může křičet, prosit, vyhrožovat, naléhat, může se snažit sebevíc, ale nikdo neposlouchá. Místo aby došlo k aktivaci řešení úkolů podle plánu, naskočí úplně jiný program a začne se samovolně vykonávat. Vaše vědomí je bezděčně unesené a vzpamatuje se až po několika minutách či hodinách. Potom samozřejmě začne opět vysílat naléhavé signály exekutivě. Ta občas poslechne, aby dalo pokoj, nebo když už se blíží katastrofa … a předá vám na chvíli moc. Příkazy se začnou vykonávat. Musíte potom pracovat rychle, než dojde k dalšímu únosu. Unáší vás od malička, takže jste si téměř zvykli. Téměř!
Abyste toto vše pochopili, museli byste to zažít na vlastní kůži. My tenhle cirkus zažíváme každý den, každou hodinu, celý život. Dá se s tím žít, ale je krajně nepříjemné uvědomovat si, jaký máte potenciál a jak málo z toho dokážete předat k vykonání.
Žijete často ve stresu. Úkoly se hromadí a hromadí. Jsou jich neskutečné haldy, protože s ADHD vymýšlíte stále nové projekty, máte nekonečně nápadů a nemůžete je utnout.
Bohužel není pracovní síla, která by byla ochotná úkoly řešit, i když jsou primitivní, elementární a zvládne je proto vykonat i malé dítě.
Je to jako být generálním ředitelem společnosti, kde si zaměstnanci dělají co chtějí. Pracovat jdou, jen když už hrozí nějaké větší nebezpečí, tzn. když je zřejmá nevyhnutelnost jít pracovat. Každou chvíli vás zamykají v kanceláři. Jste ve „vězení“, a nemáte možnost jít práci udělat za vaše „zaměstnance“. Musíte neustále hledat způsoby, jak nad nimi vyzrát, aby vaše pokyny začali plnit. A oni zase hledají způsoby, jak odvést pozornost, aby nemuseli dělat co je potřeba. Podstrkují vám proto každou chvíli nějaká videa na YouTube, webové stránky, odkazy na knihy, … dělají všechno možné, jen abyste jim dali svátek.
Zdá se vám to přitažené za vlasy? Šílené? Ale přesně takto šílené to ve skutečnosti je!
Zřejmé problémy nastávají, když musíte komunikovat s ostatními dušičkami (ostatními lidmi), zejména s těmi, kteří mají své „zaměstnance“ plně pod kontrolou. Oni si tuto paralelu bohužel vůbec neuvědomují, nevědí, že jste ve své „kanceláři“ zamčeni a že vás „zaměstnanci“ unášejí. Takové přirovnání je ani nenapadne. Vidí vše jen ze své perspektivy. Kvůli tomu vás klidně osočí z morálního defektu (lenost, pohodlnost, … vyberte si), což je zvláště bolestivé, když jste díky vašim opravdu širokým znalostem dokázali pojmout morálku přímo vzorově, a chápete veškeré provázanosti morálního chování a jeho význam pro společnost. Uctíváte morální zásady, protože jim dobře rozumíte a teď jste osočování z jejich porušování. Je to k pláči.
Jak je to s výhodami u ADHD?
Mají kvůli této poruše mít lidé s ADHD poruchou nějaké zvýhodnění oproti ostatním? Určitě ne! Je jenom zapotřebí chovat se k nám slušně. Neponižovat, neurážet, nezlehčovat, nevyčítat, nekřičet na nás, zejména se nesnažit vyvolat pocity viny (protože skutečně nemůžeme exekutivu na povel ovlivnit). Člověk s ADHD je potom oběť nepochopení, uzavírá se do sebe a trpí. Dostane-li se k drogám, pak je u něj výrazně vyšší riziko vzniku závislosti. Dojde-li ke včasnému rozpoznání poruchy a přinejmenším k dobré informovanosti, když už ne rovnou k úpravě prostředí a návyků, stane se pravý opak a nastává rozkvět. Tato porucha má i své výhody! Ano, čtete dobře. Z řad lidí s ADHD se až o 300% více rekrutují podnikatelé? Proč? Protože máte-li poruchu pozornosti, musíte neustále vyhledávat nové podněty, takže hodně čtete, sledujete naučná videa, zkoušíte nové věci … to proto, že dopamin je pro vás silně nedostatkový. Navedou-li vás k poznatku, že jej lze v dostatečném množství pociťovat při objevování nového, je napůl vyhráno. ADHD s podpůrným systémem mají výborné předpoklady k inovátorství, což je v podnikání velká výhoda. Nejlépe se v životě uplatní jako majitelé středně velké firmy, kde si již mohou dovolit mít manažera, který se postará o organizování a pořádek, protože sami v tom většinou pokulhávají. Manažer ale nemůže mít inovátorské předpoklady jejich úrovně, ani takový rozhled, protože tolik času, a paradoxně i soustředěnosti, nemá důvod něčemu obětovat. Jeho doménou je udržování pořádku, uspořádanosti, dodržování pravidel. Hlídá-li za vás někdo systém, tak můžete s maximální vervou přeskakovat z jedné oblasti firmy do druhé, budovat nové systémy, vylepšovat staré a budete v tom mnohem úspěšnější, než lidé, kteří jsou tzv. „normální“. A je jisté, že zvládnete systém budovat na všech úrovních, od prodeje, logistiky, přes výrobu, IT, až po zákaznický servis. Do všeho totiž zcela přirozeně strkáte čumec a nemůžete si pomoct, protože vám hyperaktivní zkoušení všeho možného dělá náramně dobře. Jen si musíte dávat pozor na dokončování.
Když už jsem se dotkl problému s pořádkem … abyste měli představu, jak typicky probíhá úklid, máte-li ADHD. Není to tak, že byste si libovali v nepořádku. To rozhodně ne. Řád a pořádek se vám líbí, jen se nemůžete donutit uklízet. A když už sebou pohnete k úklidu, konkrétně třeba když jdu uklízet do dílny, kde mám stovky nástrojů, pomůcek, spojovacích a konstrukčních materiálů, hejblátek, stroje a přístroje a další a další věci, protože mě zkrátka tyhle předměty a objekty fascinují, tak to probíhá tímto způsobem: uklízím, uklízím, uklízím a najednou zjišťuji, že třeba rozebírám motor z pračky, nebo vyrábím poličku, čistím pilu, přerovnávám latě, promazávám lis, opravuji násadu koštěte, měřím napětí na starém zdroji od počítače, zkouším co se stane, když zkratuji za běhu ventilátor … a zatím uběhlo několik hodin času a vůbec nic není uklizeno! Právě naopak! Objevila spousta nepořádku navíc!!!
I ti z postižených ADHD, kteří byli zašlapáni do země ponižováním, absolutním nepochopením a jinými útoky, mohou mít díky zvýšenému zájmu o rozmanité podněty výborné předpoklady stát se kupříkladu úspěšnými umělci. Nemusí-li tvořit na zakázku, takže mají zcela volnou ruku, jsou často přímo zázrak. Zabraní do své vášně stvoří věci neočekávané, překvapivé, úchvatné a krásné, nejen díky pohlcení časem, ale také z důvodu nutkavé touhy uvidět vše, co aktivuje dopamin, zejména věci krásné, takže nasávají svět víc, než ostatní, a pak mají opravdu z čeho tvořit. Potíže jim dělají hlavně činnosti, které vyžadují běh na dlouhou trať. Ale to se dá zvládnout různými technikami a pomůckami, rozfázováním. (Na uměleckou dráhu bych ale nikomu dnes nedoporučoval vstupovat. Zkouším si hrát s Dall-e 2 a mám dojem, že za pár let hravě překoná kohokoliv. Obrázek vygeneruje mžiknutím oka na jakékoliv téma a dá do toho i emoce. Umělci malíři jsou vyřízení. Hotovo! Vymalováno! Nezkoušejte ani psát, i když byste v tom také vynikali. AI v této oblasti do deseti let spisovatele vyhubí. Ale uplatníte se jako operátoři příkazového řádku, to ano. Někdo musí AI zadávat příkazy a kdo jiný by to měl být, než tvořivá ADHD stvoření plná neotřelých nápadů. 🙂 )
Jak snižovat problémy s pozorností při práci
- Před prací jako první věc zajistím, že není přístupný žádný web s mediálním zpravodajstvím, Twitter, YouTube apod.. Protože pracuji ve Windows, stačí mít vložené odkazy na všechny časožravé weby v souboru hosts. Případně pracovat na účtu se zapnutou rodičovskou kontrolou!
- Je nutné mít napsaný cíl …
- … a proč jej chci dosáhnout.
- Co dosažením získám? … Co ztratím, pokud cíle nedosáhnu?
- Jaký bude finanční zisk z dosažení cíle? … Jaké by byly finanční ztráty, nedosáhnu-li cíle?
- Úkoly rozfázovat na atomické (elementární) kroky.
- Po ruce mít Pomodoro hodiny, tzn. například Focus-ToDo aplikaci. Zapínám na 20 minut práci a 5 minut odpočinek. Aplikace musí vydávat zvuk, např. tikání hodin. Opakuji cyklus tolikrát, kolikrát to jen jde.
- Přidělovat si odměny až po dokončení jednotlivých kroků, nikdy nedávat odměny předem!
- Jaké se mohou objevit překážky?
Při plánování je dobré připravit se dopředu na nevyhnutelné výpadky ve směrování pozornosti. Musíte být před exekutivou krok napřed a předvídat, že se vás zase pokusí unést a budou odmítat pracovat. V plánovači se doporučuje mít zapsané postupy, jak zareagovat.
- Typické časté vyrušení, a jak například lze deaktivovat: „Když mě posílají do ledničky, podívám se na obrázek pupkáče.“
Pupkáč je týpek s pneumatikou kolem pasu.
Před pár měsíci jsem to s návštěvami ledničky trochu přehnal a pneumatiku jsem si vyzkoušel. Už nikdy více! Naštěstí jsem objevil video, kde bylo vysvětleno, co pupky způsobuje (časté jezení + sacharidy), tak jsem za tři týdny shodil 10 kg. Dnes si udržuji v pohodě 75 kg nejen díky obrázku pupkáče.
Vzhledem k tomu, že již existují funkční nástroje a pomůcky, díky kterým se můžeme dostávat s naší soustředěností na stejnou úroveň, jako lidé bez této poruchy, ADHD nás nijak neomlouvá. Máme často vědomosti větší, než lidé na stejné pozici, kteří ADHD nemají. Víme co máme dělat. Dokážeme sestavit podrobný plán, jak dosáhnout cíle, ale trvá nám výrazně déle cíle dosáhnout. Máme problém přimět se pracovat a dotahovat věci do zdárného konce. Jakmile se však nastartujeme, pracujeme rychleji, než ostatní. (Alespoň dokud podpůrné systémy fungují.) Musíme, protože nám chybí čas a možná právě díky neustálému dohánění termínů dokážeme přemýšlet velice rychle a efektivně. Pár postupů jak udržet pozornost, jsem zmínil i na konci příspěvku Porucha pozornosti.