Hédonická adaptace

Říkali jste si někdy, jak by vás naplnilo a uspokojilo dosažení velkého vysněného cíle a potom, po letech, kdy jste cíle dosáhli, vám došlo, že to nebylo až tak úžasné, že to bylo vlastně nakonec docela fádní? Člověk si poměrně rychle zvykne na cokoliv. Stojí za tím tzv. hédonická adaptace, o které byste určitě měli vědět – týká se každého.

Zažili jste okamžiky, kdy emoční uspokojení z dosažení jakkoli významného cíle rychle vyprchalo a dostavila se následně prázdnota, rozčarování, nespokojenost? Trvalá spokojenost nemůže vzniknout skrze okamžiky, kdy jste dosáhli cíle; buď jste spokojeni právě teď, nebo nejste. Máte-li závislost na získávání přívalu emocí (dopaminu) z dosahování cílů, máte zároveň i celkem velký problém – hédonická adaptace způsobí, že pro vás nebude žádný cíl dost uspokojivý. Budete žít ve stavu celoživotní nespokojenosti, ať už dosáhnete čehokoliv. Dalo by se dokonce říci, že promarníte celý svůj život.

Chcete získat nějakou věc (počítač, mobil, auto, dům …), pak tu věc získáte a po pár dnech, týdnech či měsících už vám připadá naprosto samozřejmá … a objeví se neurčité prázdno.
Nebo se toužíte někým stát, uznávaným umělcem, celebritou, podnikatelem, konstruktérem, vynálezcem, učitelem … a když dosáhnete prvních výsledků, opojení z dosažení cíle překvapivě rychle vyprchá. Potřebujete víc a větší dávky emocí. Jenže čím více se snažíte, tím těžší je vůbec nějaké emoce zažít.

Pořizujete-li si věci jenom pro jejich primární funkci (např. auto pro přesun z místa A do místa B; telefon pro telefonování), potom emoční stránku nejspíš neřešíte a vystačíte si s tím, že daná věc jednoduše plní svou hlavní funkci. Většina lidí si však věci pořizuje kvůli emocím, kvůli vyplavení dopaminu, molekule potěšení, a ne kvůli primárním funkcím.
Podívejme se třeba na automobil. Jeho původní funkce byl skutečně jen přesun z místa A na místo B. Dnes však má funkcí mnohem více. Chcete od něj, aby byl pohodlný. Očekáváte také maximální bezpečnost. A chcete jej (byť asi nevědomě) používat i pro vytrubování svého sociálního statusu. Nebo byste nechtěli třeba Bentley Continental případně Lamborghini? Čím dražší automobil, tím vyšší status, že? Ale přinese vám trvalou spokojenost, když si luxusní automobil pořídíte? I kdyby čirou náhodou ano (třeba proto, že žádné jiné Lamborghini na našich silnicích jen tak nepotkáte), emoční uspokojení z dosažení takového cíle stejně brzy vyprchá. O tom však náš prefrontální kortex nic neví a nechce vědět.

Stejně tak dosažení uznání, či nějakého většího cíle, nebývá zdrojem spokojenosti, ale naopak často následuje frustrace.

Jakmile do hloubky pochopíte a vědomě zažijete, jak funguje hédonická adaptace, můžete se postupně přeorientovat na trvalé zažívání spokojenosti v přítomnosti, v prožívání aktuální činnosti. Namísto snahy o dosažení uspokojení až v cíli, se objeví přirozené prožívání přítomnosti a cíle se stanou pouhými milníky. Pochopíte, že jediná skutečná spokojenost je nyní, v tomto okamžiku. Ne cíl, ale cesta.

A co s cílem? Cíl můžete nahradit vizí.

Cíle bývají velmi vzdálené a tedy ani nemohou být dostatečně motivační pro nezbytné množství práce potřebné k jejich dosažení. Oproti tomu děláte-li věci, které jsou v souladu s vaší vizí, je to jako byste cíle již dosáhli. Většinou máte i okamžitou zpětnou vazbu. Například spokojené zákazníky, spokojené zaměstnavatele, spokojené členy vaší rodiny.

Zajímavé je, jak funguje hédonická adaptace v systému odměn. Jakmile výše platu stačí na pokrytí základních potřeb, další zvyšování platu již nemá u pracovníka vliv na pocit štěstí. Viz. Happiness Adaptation to Income and to Status in an Individual Panel.

Hédonická adaptace je zákeřná „mrcha“. Ví o ní jen málo lidí. Pokud si o této podivnosti něco více zjistíte, nebudete alespoň trapně překvapeni a bezradní, až se naplno projeví ve vašem životě, protože míříte-li nahoru, určitě se s hédonickou adaptací dříve nebo později setkáte. Ovšem stejně tak ji potkáte, máte-li zamířeno dolů. Člověk si po čase zvykne i na nepohodlí a přijme je jako něco zcela samozřejmého.

Kam dál?

Začněte se zajímat o principy motivace.
Nebo si přečtěte o dopaminu.

Komentáře k příspěvku

  • 8. 9. 2016 at 11:20
    Permalink

    Mám jenom takovou malou poznámku na druhý odstavec , na to, že svůj život promarníme, kdybych dala příklad , že někdo dělá celý život rap, ale ne jen tak ledajaký, ale fakt dobrý, tak se mi zdá, že to není promarněný čas, naopak..máte tu nedobré příklady k celoživotní nespokojenosti. Naopak, myslím si, že je to velmi dobré k tomu , abychom byli spokojeni i hmotně.

  • 26. 1. 2018 at 21:56
    Permalink

    chcela by som vedieť čo je to hedonická funkcia a akú úlohu zohráva u parkinsonika

Comments are closed.