Cílení

cíleníChcete-li něčeho dosáhnout, musíte v první řadě přesně vědět, na co konkrétně zacílit a proč toho cíle chtít dosáhnout. Zcela přirozenou součástí denního života by mělo být cílení a plánování. To nás samozřejmě ve škole nenaučili. Úspěšní lidé tuto nezbytnost objevují sami. Plánování a cílení jsou návyky, které pomáhají soustředit se na podstatné věci. Nemusíte být chytří, abyste mohli dosahovat výjimečných věcí. Musíte však mít každý den v povědomí, co je vaším dlouhodobým cílem a především mít výdrž, a pracovat na úkolech dlouhodobě. Jak toho dosáhnout? Jak v sobě vypěstovat tu nejdůležitější dovednost ze všech – výdrž – zatím není příliš jasné. Nikdo se tím dosud vědeckým způsobem nezabýval, takže na to musíte přijít sami.

Z českých knih jsem několikrát četl Konec prokrastinace, což je velmi uznávaný bestseler. Informace z této knihy byly pro mě zcela nefunkční, což však neznamená, že nemohou fungovat pro vás. Zakoupení této knihy však nepovažuji za úplně vyhozené peníze.
Zkoušel jsem aplikovat i staré známé techniky time managementu druhé generace, tedy GTD (Getting Things Done od Davida Allena; v češtině „Mít vše hotovo“). Bylo to také dlouhodobě naprosto neudržitelné, neřkuli k ničemu. Nebo nejpokročilejší techniky time managementu poslední generace: „Od nestíhání ke stíhání“ (Martin Hájek) – velmi poučné, ale opět pro mne zcela nepoužitelné. Atomic Habits (James Clear) – četl jsem to pro jistotu 2x, protože tato kniha měla za jediný rok 1,3 milionů prodaných kopií, tak mi to vrtalo hlavou, … ale musím přiznat, že informace v knize uvedené neumím využít. Focus in the Age of Distraction (Leo Babauta). A mnoho a mnoho dalších knih. Potom mě to přestalo bavit. Bylo zřejmé, že žádná kniha nepomůže. Došlo mi, že musí jít o postupy co nejjednodušší, prostě systém pro naprosté idioty.

Jako první vykrystalizovala myšlenka, že bude dobré oddělit dlouhodobé vize a cíle od jednotlivých malých cílů, které k těm velkým vedou. Došlo mi také, že malé cíle se budou skládat z jednotlivých proveditelných úkolů, takže vše bude zapotřebí rozdělit na celkem tři soubory.
Nejprve jsem prosmazal Plochu a na ní vytvořil tři obyčejné textové soubory s těmito názvy:

1 – vize a cíle.txt
2 – priority.txt
3 – úkoly.txt

1 – vize a cíle.txt

Do tohoto souboru si zapisuji čeho chci dosáhnout z dlouhodobého pohledu. Je to taková fantasy oáza snů, ze které později extrahuji konkrétní cíle do druhého souboru. Zapisuji i různé otázky, například „Proč je to pro mě důležité?“, „Co budu muset obětovat?“ a hledám na ně odpovědi, v klidu o všem přemýšlím.

2 – priority.txt

Původně jsem tento soubor pojmenoval „krátkodobé cíle.txt“, jenže to nevystihovalo podstatu obsahu. V souboru totiž řadím jednotlivé malé cíle podle důležitosti, od extrémně důležitých po nedůležité, přičemž právě řazení podle důležitosti je hlavní funkcí souboru, jinak bych pracoval jenom na nedůležitých blbostech.

3 – úkoly.txt

Toto je pracovní soubor, kde denně rozepisuji jednotlivé dílčí kroky – elementární proveditelné úkony –, které pečlivě extrahuji z krátkodobých cílů (tedy ze souboru „2 – priority.txt“) a plánuji jak je vykonat. Je to protivná práce, protože při tom musím namáhat myšlení, ale je zcela nezbytná. Představte si, že byste chtěli třeba postavit dům. Udělali byste to tak, že byste hned zajeli do stavebnin nakoupit stavební materiál? Asi těžko. Stavbě předchází velmi důkladné plánování. Ne jinak je to s každodenní prací.

Když mi někdo zavolá a já ztratím ponětí o tom na čem jsem do té chvíle pracoval, stačí se podívat do souboru „3 – úkoly.txt“. Aktuální úkol by měl být na prvním řádku. Pokud je vyřešen, tak řádek smažu.

 

Před tímto primitivním systémem jsem zkoušel řadu rozmanitých postupů. Měl jsem samozřejmě i různé online nástroje, velmi důmyslné, vhodné i pro delegování úkolů, ale nikdy jejich používání nevydrželo moc dlouho. Většinou dochází k hromadění úkolů. Jednou se mi povedlo nahromadit až 150 úkolů. Následoval samozřejmě kolaps systému, rozhodovací paralýza a vnitřní odpor k jakékoliv činnosti. Jediné co proti tomu pomáhá, je minimalizovat množství úkolů a sice ideálně na tři nebo čtyři. Čím je jich na seznamech více, tím větší je paralýza a odpor na úkolech pracovat. Je také zapotřebí mít vždy na paměti, že úkoly musí být ve fázi plánování rozdrcené na opravdu elementární dílčí kroky. Něco jako „Vezmi cihlu z palety C a přenes ji na souřadnici [3, 24]“.

Největší problém – tedy výdrž pracovat na projektech dlouhodobě – se tím nevyřešil, ale trochu už se vše dopředu hýbe. Je to lepší, než nic.
Doplnění: Na vyšší úroveň se mi tento ultrajednoduchý systém podařilo vystřelit budováním mininávyků s pomocí bezplatné aplikace.

 

Další myšlenky na toto téma naleznete zde:

https://www.filosofie-uspechu.cz/category/time-management/