Chcete-li něčeho dosáhnout, musíte v první řadě přesně vědět, na co konkrétně zacílit a proč toho cíle chtít dosáhnout. Zcela přirozenou součástí denního života by mělo být cílení a plánování. To nás samozřejmě ve škole nenaučili. Úspěšní lidé tuto nezbytnost objevují sami.
Plánování a cílení jsou návyky, které pomáhají soustředit se na podstatné věci. Nemusíte být chytří, abyste mohli dosahovat výjimečných věcí. Musíte však mít každý den v povědomí vaše dlouhodobé cíle a cíle konkrétního dne či týdne. Chcete-li být opravdu úspěšní, potřebujete výdrž. Jak toho dosáhnout? Jak v sobě vypěstovat tu nejdůležitější dovednost ze všech – výdrž – zatím není příliš jasné. Možná budete překvapeni, ale nikdo se tím dosud žádným vědeckým způsobem nezabýval, takže na to musíte přijít sami.
Z českých knih jsem několikrát četl Konec prokrastinace, což je velmi uznávaný bestseler. Informace v knize uvedené byly pro mě zcela nefunkční (snažil jsem se je uplatnit zoufale několikrát), což však neznamená, že nemohou fungovat pro vás. Zakoupení této knihy však nepovažuji za úplně vyhozené peníze. Můžete se v mnohém inspirovat. Například v kreslení výstižných obrázků.
Zkoušel jsem aplikovat i staré známé techniky time managementu druhé generace, tedy GTD (Getting Things Done od Davida Allena; v češtině „Mít vše hotovo“). Bylo to také dlouhodobě naprosto neudržitelné, neřkuli k ničemu. Nebo nejpokročilejší techniky time managementu poslední generace: „Od nestíhání ke stíhání“ (Martin Hájek) – velmi poučné, ale opět pro mne zcela nepoužitelné. Atomic Habits / Atomové návyky (James Clear) – četl jsem to pro jistotu 2x, protože tato kniha měla za jediný rok 1,3 milionů prodaných kopií, tak mi to vrtalo hlavou, … ale musím přiznat, že informace v knize uvedené neumím uchopit a využít, tedy kromě jedné jediné informace a sice rozbíjet úkoly na atomy. K tomu ale nepotřebujete popsat miliardu stran. Stačilo to říct jednou větou!
Focus in the Age of Distraction (Leo Babauta). A mnoho a mnoho dalších knih. Potom mě to přestalo bavit. Bylo zřejmé, že žádná kniha nepomůže. Došlo mi, že musí jít o postupy co nejjednodušší. Funkční systém musí umět dlouhodobě s úspěchem používat i naprostý idiot (bez urážky).
Jako první vykrystalizovala myšlenka, že bude dobré oddělit dlouhodobé vize a cíle od jednotlivých malých cílů, které k těm velkým vedou. Došlo mi také, že malé cíle se budou skládat z jednotlivých proveditelných úkolů, takže vše bude zapotřebí rozdělit na celkem tři soubory.
Nejprve jsem promazal Plochu a na ní vytvořil tři obyčejné textové soubory s těmito názvy:
1 – vize a cíle.txt
2 – priority.txt
3 – úkoly.txt
1 – vize a cíle.txt
Do vizí a cílů si zapisuji čeho chci dosáhnout z dlouhodobého pohledu. Je to taková fantasy oáza snů, ze které později extrahuji konkrétní cíle do druhého souboru. Zapisuji i různé otázky, například „Proč je to pro mě důležité?“, „Co budu muset obětovat?“ a hledám na ně odpovědi. V klidu o cílech (a zejména jejich smysluplnosti a dosažitelnosti) přemýšlím.
2 – priority.txt
Původně jsem tento soubor pojmenoval „krátkodobé cíle.txt“, jenže to nevystihovalo podstatu obsahu. V souboru totiž řadím jednotlivé malé cíle podle důležitosti, od extrémně důležitých po nedůležité, přičemž právě řazení podle důležitosti je hlavní funkcí souboru, jinak bych pracoval jenom na nedůležitých blbostech a to podstatné nikdy nestihl.
3 – úkoly.txt
Toto je pracovní soubor, kde denně rozepisuji jednotlivé dílčí kroky – elementární proveditelné úkony –, které pečlivě extrahuji z krátkodobých cílů (tedy ze souboru „2 – priority.txt“) a plánuji jak je vykonat. Je to protivná práce, protože při tom musím namáhat myšlení, ale je zcela nezbytná. Představte si, že byste chtěli třeba postavit dům. Udělali byste to tak, že byste hned zajeli do stavebnin nakoupit stavební materiál? Asi těžko. Stavbě předchází velmi důkladné plánování. Ne jinak je to s každodenní prací.
Když mi někdo zavolá a já ztratím ponětí o tom na čem jsem do té chvíle pracoval, stačí se podívat do souboru „3 – úkoly.txt“. Aktuální úkol by měl být na prvním řádku. Pokud je vyřešen, tak řádek smažu. Umění je zapisovat jen klíčové informace. Chce to cvik a systém. Lepší systém.
Před výše uvedeným primitivním systémem jsem zkoušel řadu rozmanitých postupů. Měl jsem samozřejmě i různé online nástroje, velmi důmyslné, vhodné i pro delegování úkolů, ale nikdy jejich používání nevydrželo moc dlouho. Většinou dochází k hromadění úkolů a zahlcení. Jednou se mi povedlo nahromadit až 150 úkolů. Následoval samozřejmě kolaps systému, rozhodovací paralýza a vnitřní odpor k jakékoliv činnosti. Jediné co proti tomu alespoň krátkodobě pomáhá, je minimalizovat množství úkolů a sice ideálně na tři nebo čtyři. Avšak čím je jich na seznamech více, tím větší je paralýza a odpor na úkolech pracovat, až dojde pokaždé k zadření systému.
Je také zapotřebí mít vždy na paměti, že úkoly musí být ve fázi plánování rozdrcené na opravdu elementární dílčí kroky. Něco jako „Vezmi cihlu z palety C a přenes ji na souřadnici [3, 24]“. A také sami brzy objevíte, že je nutné neustále vytvářet určitý časový tlak (ale zase se to nesmí přehnat; jde o to najít rovnováhu).
Největší problém je výdrž – tedy výdrž pracovat na projektech dlouhodobě. Žádný systém toto neřeší. Udržovat v chodu byť i takto jednoduché soubory je dlouhodobě nemožné. Jednu dobu jsem například věřil, že vše povýší na silnější úroveň budování mininávyků s pomocí aplikace v mobilu. Fungovalo to pár měsíců, než došlo opět k totálnímu zahlcení pod náporem neřešitelných úkolů a k tichému vypaření aplikace ze života.
Cílení je náročné, ale vyplatí se. Kdo necílí, je řízen ostatními, přičemž se následkem toho většinou dostává do situací, které vůbec nejsou příjemné. Stojí ale za to vytrvat a zkoušet nové postupy. Když se daří cílit a extrahovat jednotlivé dílčí kroky nutné k dosažení cílů, tak to přináší do života největší uspokojení a také duševní pohodu, i když přirozeně vždy jen na určitou dobu, než si uvědomíte, že už zase necílíte a stojíte na místě nebo bojujete s chaosem.
Plánovač ve fyzické tištěné podobě
Fyzický systém pro boj s chaosem má nesmírnou výhodu oproti všem virtuálním. Dáte si jej na stůl vedle monitoru a pokud jej budete denně používat, může pevně podpírat vaše interakce se světem a každý den vám může být nápomocný ve směrování, dosahování cílů a hledání nejlepších možných řešení. Problém je, že klasický diář tuto funkci nemůže zastat ani omylem. Je zapotřebí používat plánovač určený přímo pro boj s chaosem a pro podporu úspěchu ve všech oblastech života. Toto splňuje Taurus. Tedy, v mém případě to výborně fungovalo jen pár měsíců, ale třeba máte lepší náturu a bude vám daný systém fungovat roky. Já jsem extrémní případ. Musím vymýšlet stále nové a nové věci, abych se nenudil. Nevydržím žádné ověřené nástroje používat dlouho.