Školy pro získávání zkušeností pro život

Dnes zabrouzdáme do oblasti science fiction. Školy zaměřené čistě na výuku zkušeností pro život zatím neexistují. Důvodů je řada, od strachu rodičů, že by se děti učily nevyzkoušeným způsobem (rodič nechce nic riskovat), po neschopnost prosadit potřebné změny ve školství nebo i v legislativě. Minimálně jedna škola takto zaměřená sice již existuje, ale nevíme o ní zhola nic, jen to, že jí založil Elon Musk po špatné zkušenosti s nejelitnější školou v Kalifornii, kam dal s naivním očekáváním své děti. Elon k tomu pouze řekl: „Klasické školy nedělaly věci, o kterých jsem si myslel, že by je měly dělat. Je důležité, aby se děti učily řešit problémy.“
Dnes existují v podstatě jen školy starého typu, tedy školy předinformačního věku, které měly za cíl nasypat do hlav informace a ochočit mladé lidi.

Co především by měly školy naučit?

Umět pracovat s penězi a rozumět jim

Strávil jsem hodně času zcela zbytečně na hodinách ekonomie. I na technických školách se to učí bohužel stejně nesmyslně jako na jiných školách. Nevysvětlí vám ani tak elementární věci, jako podstatu peněžních systémů (od barteru po fiat měny), jak a proč se provádí emise, jak fungují banky, inflace/deflace, daňové systémy … a už vůbec ne základy potřebné pro běžný život, jako například tvorba osobního či firemního rozpočtu, úspory, investice, půjčky.
Chápu, že může být těžké učit ekonomii zážitkem, ale jednou k tomu dojít musí. Čistě popisné vysvětlování už je v době internetu zbytečné. Každý si může kdykoliv jakékoliv informace rychle dohledat. Ale chápat, jak systémy fungují a nebo dokonce umět s nimi pracovat, mít zkušenosti? Takový trénink zatím od škol nelze očekávat. Přitom třeba právě nejjednodušší věci by se daly trénovat už od základní školy a sice formou hry. Je jasné, že pro učitele by to bylo náročnější, protože by museli připravit před hodinou prostředí pro „simulaci“, ale určitě by se taková investice vrátila. Děti by mohly zažít to, s čím se budou běžně setkávat ve skutečném životě. Umožněte dětem hrát si a uvidíte, jak se zvýší jejich soustředěnost a jak si potřebné věci rychle osvojí. A když se učitelé promění v průvodce, uvidíte občas i zázraky – děti začnou zkoušet hranice systému, začnou testovat „co by se stalo kdyby“. Třeba co se stane, když začnete dávat do oběhu stále více peněz, jak to ovlivní cenu zboží a služeb a proč. Nebo můžete nechat děti zažívat co je obchod, směna a trhy – poptávka a nabídka praktickým způsobem. Grafy jim ukázat až když to celé zažijí.
Kvalitně připravené učebnice se mi žádné najít nepodařilo, nicméně mohu doporučit alespoň knihu How Money Works: The Facts Visually Explained. Dá se případně nejprve stáhnout k nahlédnutí na torrentech. V češtině bohužel žádná podobná kniha zatím neexistuje.
Každopádně kvalitní učebnice by byly jen polovičním řešením problému. K učebnici potřebujete především dobré průvodce, kteří budou umět nechat děti zažít to, co učebnice shrnuje. Potom bude ještě zapotřebí vyvinout software pro různé simulace a nechat vyrobit pomůcky (například bankovky, kreditní karty, kartičky s obrázky zboží a služeb …).

 

Rodina, starání se o děti a výchova dětí

Vím, jsem velmi naivní, když věřím, že by státní instituce nebo soukromá škola mohla alespoň okrajově naznačit dětem, jak to v životě chodí, co je to manželství, rodina, jak probíhá dělba práce v rodině, co obnáší výchova dětí (myslím tím detailní aspekty výchovy včetně přebalování / bezplenkových metod, kojení, krmení, hraní). Ještě naivnější jsem, pokud bych od škol očekával, že vybuduje „simulátory“, kde si budou děti hrát na rodinný život, rozdělovat si činnosti a průvodce je bude učit třeba jak emočně zvládat dělat věci, které nikoho nebaví, ale musí se chtě nechtě udělat (úklid, vaření, praní, domácí úkoly …).

 

Komunikace a vztahy

Se zákonitostmi lidské komunikace by měly být děti seznámeny ne jenom popisně, ale měly by mít možnost zkoušet si různé situace, které budou chtě nechtě zažívat v reálném životě. Věřím, že by většinu dětí takové hry velmi bavily. Představte si například hodinu, kde si děti zkouší napsat profesní životopis a jdou s tím potom na pohovor jako do firmy. 
Zde je nutné podotknout, že komunikaci nemůže nikdo vyučovat. To by dopadlo špatně. Namísto učitelů jsou zapotřebí zkušení průvodci, kteří dětem vysvětlí, co se vlastně děje a když si děti nebudou vědět rady, naznačí jim různé možnosti, jak situace vyřešit. Především je však budou zasvěcovat do emoční podstaty komunikačních dovedností; pomohou jim začít vnímat sama sebe a vhodně to interpretovat.

Budování a udržování vztahů, transakční a emoční podstata komunikace … témat se najde bezpočet. Děti vstupují do života zcela nepřipravené. Tradiční školství není vůbec vhodné pro předávání komunikačních zkušeností. Mohla by to však dokázat škola s průvodci. Tedy pokud by někdo přišel na to, jak průvodce pro tak náročnou práci vytrénovat.

Velmi potřebné by zvláště v dnešní době bylo zvládnutí výuky vztahové inteligence. Zejména mladí muži velmi tápou ve vztahu k ženám. Velké množství mužů vůbec netuší, jak navazovat a budovat vztahy. Když jsem tento problém kdysi řešil sám, trvalo několik let, než jsem pochopil, jak vše opravdu funguje a než jsem se svépomocí naučil alespoň základní dovednosti, například jak vyvolat u opačného pohlaví silný zájem. Bylo to velmi tvrdé období mého života, na které nevzpomínám rád. Seznamování byla především cesta hluboko do sebe sama.
Při hledání odpovědí jsem se díky diskusním fórům setkával také se „spolubojovníky“, kteří měli rozličné či podobné problémy. Vězte, že jsou u nás tisíce a tisíce mladých mužů, kteří nemají vůbec tušení, jak vztahy fungují a hrozně v tom tápou. Každý člověk žije v podstatě ve svém vlastním Matrixu, se zatemnělými vzdálenými obrazy reality.
Máte-li problémy s hledáním svého protějšku, třeba by vám mohla trochu pomoci moje kniha Svádění v pohodě (pdf), kterou dávám tímto volně ke stažení. Je již staršího data, nicméně mnoho se od té doby nezměnilo.

 

Rozvoj emoční inteligence

Mít vytrénovanou emoční inteligenci, je podle mého názoru to nejdůležitější, co by si děti měly ze škol odnést. Je zarážející, že právě emoční inteligence se na školách vůbec netrénuje. Na jednu stranu to trochu chápu, protože nestačí si o tom něco přečíst, musíte mít především zkušenosti, abyste je mohly předávat dál. Nicméně by mělo být prioritou přinejmenším hledat cesty, jak emoční inteligenci učit. V životě jsem se setkal s tolika emočně nevyzrálými lidmi, až se mi tomu nechce věřit. Je velmi smutné, že si mnozí ani neuvědomují, v jakém jsou stavu. Potom se samozřejmě nelze podivovat nad tím, jak se lidé chovají a jaké mají hrozné psychické problémy.

 

Organizační dovednosti, cílevědomost, plánování

Ačkoliv jde jen o jednu z mnoha dovedností, které by si dítě mělo osvojit, vymezil bych na to zvláštní předmět. V tomto předmětu by se děti učily nejenom jak si určovat priority, jak hledat své cíle, time management, nebo jak se donutit plnit úkoly, ale také by se zde probíraly otázky proč se to a to učit, jaký to má smysl, co je cílem, jak jednotlivé obory spolu souvisí, kam lze směřovat osobní život, jaké profese by dítě bavily a proč, jaký smysl má život, jaký smysl může mít civilizace a stovky dalších důležitých otázek, které s dětmi vůbec nikdo neřeší!!
Je naprosto šokující, že vás jako dítě vhodí do školy a přitom nemáte možnost s nikým probrat tak závažné věci, jako je třeba smysl školství vůbec! Takže chodíte do školy proto, že se zkrátka do školy chodit musí. Absurdistány je zapotřebí zbourat a školství osvítit a reformovat.

 

Řešení problémů, trénink myšlení a inovátorství

Představte si, že by výuce jakéhokoliv odborného předmětu předcházelo hledání řešení nějakého problému. Studenty bychom nejprve postavily před problém a nechaly bychom je hledat řešení. Postupně by odkrývali souvislosti a oblasti, které jsou na řešení daného problému nebo posloupnosti problémů zaměřené. Zjistili by, jak důležitá je matematika, fyzika, chemie. Postupně by objevovali další a další oblasti, ať už technické nebo společenské. Tímto způsobem by získávali motivaci, proč jednotlivé obory hlouběji studovat a zároveň by lépe pochopili provázanost světa.
Stejným způsobem by se postupovalo i při běžné výuce. Nejprve nastíníme nějaký problém a následně studenty necháme hledat řešení. Učitel zde neučí jak se má problém správně řešit. Učitel v procesu výuky dokonce ani žádný není! Namísto učitele máme zkušeného průvodce, který naznačuje způsoby hledání cest, když si studenti neví rady.

 

Kde začít s reformami?

Mrzí mě to, ale nad naší společností jsem zlomil hůl. Nejsem si jistý, zda má smysl o něco se zde pokoušet. A prostředky jako třeba Elon Musk k založení vlastní školy nemám. I kdybych na to peníze měl, moc nevěřím, že by se mi podařilo najít výjimečné průvodce/pedagogy, kteří by měli odvahu s tím u nás začít. Myšlenka připravovat děti pro život, je tak radikální a vzdálená současnému stavu, že by se nejspíš nenašlo ani dost odvážných rodičů, kteří by po vzoru Elona Muska chtěli mít děti trénované v myšlení a řešení problémů, namísto standardně ochočených zlomených dětí průplachovým školstvím.
Podsouvá se mi však nevím proč představa, že by se snad mohlo podařit založit školu života někde v Africe, v místě, kde tradiční školství nemá příliš hluboké kořeny a kde se dá domluvit anglicky. Nemyslím jet tam a stavět školu. Reálnější je představa najít odvážného afričana (přes internet), který pochopil důležitost vzdělávání, hledá informace a chce se pokusit o reformy. Pokud vás toto téma zajímá a chtěli byste probrat se mnou nějaké nápady v tomto směru, napište na psavec/závin/email.cz .