Muži se domnívají, že být vysoce atraktivní pro ženy, je možné jen pro toho, kdo má urostlou postavu, svaly a zkrátka vypadá jako z nějakého časopisu (dnes by se řeklo spíše jako z Instagramu?). Pro ženy představa takového muže sice přitažlivá je, ale pro většinu z nich fyzická atraktivita není na prvním místě, chtějí-li si najít partnera pro život. V té chvíli jako druhá věc každého napadne, že jdou ženy po penězích. Nejatraktivnější jsou pro ně boháči? Ne, ani tento předsudek nevystihuje, kdo je pro ženy nejvíce přitažlivý.
Přirozeně, že má-li žena před sebou charakterově dva velmi podobné muže, navíc geneticky kompatibilní (očichala je), ale jeden je chudý a druhý bohatý, zvolí toho druhého, ale takové extrémy se v reálném světě příliš nevyskytují. Majetek je však jedním z indikátorů, který naznačuje některé atraktivní charakteristiky muže. Jenomže došlo-li k nabytí majetku zděděním, bez přispění onoho muže, potom se stává spíše kohoutem určeným k oškubání, než přitažlivým alespoň schopností budovat hmotné statky, když už nic.
Co tedy ženy nejvíc na mužích přitahuje?
Zklamu ty, kteří čekají, že lze vypsat přehled vlastností, očíslovat je podle důležitosti a „Voilà! Dokonalý muž je na světě!“. Ne, takto to také nefunguje. Každou ženu přitahuje něco trochu jiného, nicméně jsou vlastnosti, které je možné považovat za univerzálně význačné, ale nemá smysl přetahovat se o to, která vlastnost je důležitější.
Ženy jsou zpravidla mnohem vnímavější, než muži. Mají, abych tak řekl, lépe vytuněné radary. Je to dáno vývojově. Zatímco muži někde venku lovili, ženy se staraly navzájem v úzkém kontaktu o rodinu a komunitu. Nepotřebovaly k přežití tolik sílu a svaly, jako obratné společenské dovednosti. Muži jsou větší, silnější a více orientováni na vizuální podněty. Pro nás má vizuální atraktivita žen vyšší váhu, než pro ženy vizuální atraktivita mužů.
Největší rozdíl je překvapivě v hormonech. U mužů převažuje testosteron a s ohledem na působení v nebezpečném prostředí (lov, průzkum, boj s jinými kmeny), dochází také snadno k uvolňování většího množství adrenalinu, což je vlastně „bojový hormon“. Zvýší tep srdce, rozšiřují se póry v kůži, pocení, krev se koncentruje do svalů, svaly se napínají, dech se mění …
U žen je to s hormony mnohem komplikovanější. Převažuje estrogen (což je typicky ženský hormon) a jejich život výrazně ovlivňují i další hormony, jako progesteron, prolaktin, lutropin, folitropin, mealatonin a oxytocin (hormon lásky). Nebudeme zde samozřejmě rozebírat metabolické procesy. Chci jenom naznačit, že to není tak jednoduché. Ženy jsou silně náladové a nemohou za to. Mají v tom prsty právě hormony. Potřebují proto nutně muže, který jejich stavy dokáže s naprostým klidem zvládat a nenechá se za žádných okolností vytočit. Potřebují někoho stabilního, o koho se mohou opřít, a kdo jim pomůže získávat zpět rovnováhu, když jim blbnou hormony. Mnohé ženy lze přirovnat k liánám. Přichytí se k silnému stromu a obmotají se kolem kmene. Liána přitom není parazit (pokud to nepřehání), ale jen společnice stromu.
Emoční stabilita
Jednou z atraktivních vlastností muže je emoční stabilita (nestačí bohužel jen emoční inteligence). Ženy muže instinktivně silně testují při seznamovacích rituálech – právě na emoční vyrovnanost. Nejrychlejším testem je oční kontakt. Když sklopíš zrak, má jasno. Udržíš-li oční kontakt, ještě nic to ale neznamená, protože při tom pátrá podvědomě jestli to jenom chytře nehraješ. Jakmile cítíš, že se ti začíná zrychlovat tep, červenat tváře, vyplavovat do krve adrenalin, je hotovo. Testem jsi neprošel, protože si ženy dokáží povšimnout sebemenších projevů emoční nestability. A proč by si měly začínat s někým, kdo nezvládá ani sám sebe, natož je?? (Ve skutečném světě si začnou, ale jen proto, že stabilních mužů je málo, takže musí chtě nechtě sáhnout po horším zboží na trhu, protože lepší zboží prostě není, jinak by nejspíš samotou zvadly a zešílely.)
Něco jiného je vzrušení. To se také projevuje zrychleným srdečním tepem, ale jsou při tom aktivní jiné hormony, například oxytocin, adrenalin určitě ne.
S humorem se žije lépe
Život je těžký a nemá dobrý konec. Každodenní napětí a stres nelze hromadit donekonečna. Břímě života se musí nějak odlehčovat. Je-li muž vtipný, tj. dokáže-li ženu rozesmát, potom lze vše snášet mnohem snáze. Humor uvolňuje. Každá žena potřebuje i pozitivní emoce, radost z prožitku a mít se čemu od srdce zasmát. Muž, který ženu dokáže často rozesmát, je tak jejímu srdci mnohem blíže, než ten, který je pouze v roli živitele. Ani předražené cetky to nemohou vyvážit. Střechu nad hlavou si přitom dnes řada žen dokáže zajistit sama i bez muže. (Dříve tomu tak nebylo, ale dnes mají stejné pracovní příležitosti, jako muži.) Jenže být vtipný je možné jen když je člověk zcela uvolněný, na nic si nehraje, na nic netlačí. Muži se snaží být vtipní, aby se ženě zalíbili. Tak to ale nefunguje. Atraktivita díky humoru vzniká jen když muž srší vtipem především pro své vlastní potěšení, pro zábavu, ne proto, aby tím ženu uháněl. Ženy se rády nechají vtáhnout do děje, na vlnu zábavy. Milují momenty překvapení. (Překvapení vnímá každá žena. Je to jeden z nejpoužívanějších prostředků humoru. Těžší je pojmout a zpracovat decentní emanace humoru založené na vědění. Bohužel zdaleka ne každá žena má na to mentální kapacitu a zásobu vědomostí. Nejen proto je dobré být při výběru partnerky obezřetný. Křesat vtipné konstelace jen pro sebe sama by tě asi moc nebavilo. Vnímavé obecenstvo je potřebné.)
Muž je tím kdo vede
Dominantní role muže je předurčena geneticky, takže nemá smysl snažit se před tím strkat hlavu do písku. Chceš-li působit na ženy atraktivně, musíš vést. Ve všem. Souvisí to úzce i se sexualitou. Při (kvalitním) sexu žena muži zcela odevzdává své tělo. Její vědomí je při tom poněkud mimo. Ztrácí nad sebou kontrolu. Veškerá odpovědnost se tím přenáší na muže, který takové stavy nemá možnost ani zažít. (Nejde jen o to, že se ženský orgasmus podstatně liší od mužského.) Přenáší se tím na muže odpovědnost i za případné důsledky – například za otěhotnění.
Vést ženu znamená také určovat směr, kterým se vztah ubírá. Není to tak, že by muž rozhodoval. Muž a žena se rozhodují společně. Muž je však tím hybatelem, který nabízí příležitosti k uchopení.
Pro ženy je atraktivní také to, když jim muž dokonale rozumí (protože ony sami sobě moc nerozumí), zná jejich neverbální řeč, fantazie a dogmata (pohádky o princi na bílém koni, apod.), a nenechá se zmást. Ženy je nutné se naučit vnímat v celém spektru jejich projevů. To, co říkají, je jenom nepatrnou částí onoho spektra a nedá se to většinou vkládat do širšího obrazu doslovně.
Tvořivý potenciál
Muž nemusí být bohatý, aby byl pro ženu atraktivní a vnímala jej jako možného partnera. Musí však mít nějaký potenciál, například potenciál tvořivý. Pro psychicky zdravou ženu je atraktivnější muž s kreativním potenciálem, než bohatý muž bez potenciálu. Ona totiž potřebuje hlavně emoce. Prožitek společného růstu k prosperitě je plný emocí, narozdíl od získání bohatství lusknutím prstů, což bývá nevyhnutelně následováno hédonickou adaptací (psychologickým procesem emocionálního vyrovnávání, které spočívá v rychlém odeznění pozitivních pocitů souvisejících kupříkladu právě s nabytím majetku; veškeré emoce brzy vyprchají a dostaví se pocity prázdnoty – bez ohledu na množství peněz).
Flákače žádná nechce
Není-li muž inteligentní a tvořivý, musí být alespoň pracovitý. To je naprosté minimum. K tomu není zapotřebí nic dodávat. Flákače opravdu žádná nechce.
Postřehů ze života by se zde dalo rozebrat mnohem více a stejně bychom se ničemu nedobrali, kdyby nepřišla řeč na to, jak vlastně ty atraktivní dovednosti získat. Ve skutečnosti ale nejde ani tak o nějaké dovednosti (jsou podružné), jako o nalezení své pravé podstaty oproštěné od ega a nánosů ztvrdlého společenského bahna, tj. společenského naprogramování.
Trnitá cesta k pravdě
Řadu let jsem se snažil najít inteligentní a zároveň přitažlivou ženu. Cesta to byla mimořádně trnitá, protože jsem dříve býval poněkud méně chápavý a také jsem se nechal nachytat na různé kurzy svádění, na knihy „jak na ženy“ a všemožné návody od zkušenějších.
Přibližně deset let (od patnáci) jsem naprosto tápal. První zkušenost až v pětadvaceti (chcete-li mít víc příležitostí k seznámení, určitě jako já nestudujte na technice; nejsou tam holky a studium sežere naprosto veškerý čas, nejste-li geniální). Bylo to přes seznamku. Brzy to skončilo. V devadesátých letech informace týkající se svádění a ženské psychiky žádné jednoduše dostupné nebyly. A sám jsem nebyl schopný tomu přijít na kloub. Potom jsem náhodou narazil na skryté diskusní fórum, kde se „balení“ probíralo ve velkém. Poznal jsem řadu mladých mužů s podobnými problémy, tedy muže neschopné objevit a zaujmout ženu, která by se jim zároveň i líbila. Musím k tomu podotknout, že až na čestné výjimky, se jednalo o na první pohled docela normální kluky, u kterých by nikdo ani omylem netipoval nějaké obtíže v seznamování s holkama. Informace jsme čerpaly ze stovek zahraničních kurzů svádění a z knih na toto téma, protože na západě jsou vždy o dost dál než u nás, takže tam problémy „někoho si najít“ začalo mít mnoho mužů už na konci devadesátých let – tj. s rozmachem internetu.
Následně jsem ztratil řadu let chozením do klubů, nebo se známými do ulic, tak zvaně „mezi lidi“. Všichni říkali, že se to díky tomu podá. Opak byl pravdou. Strach z oslovení byl stále silnější a silnější. Měl jsem vše dokonale nastudované, ale bylo to naprosto k ničemu. Nikdy jsem si nemohl na nic z rozsáhlých znalostí o svádění vzpomenout, když to bylo potřeba, protože v silném stresu prostě mozek funguje jinak, myšlení je vypnuté, paměť nepřístupná. Byl jsem při seznamování stále výrazně nesvůj, ať jsem dělal co jsem dělal. Samozřejmě jsem tenkrát nemohl vědět, že je to celé jenom past komerce. To mi došlo, až když jsem se účastnil konference v Mnichově. Bylo to ve velké zaplněné posluchárně na univerzitě. Světové špičky ve svádění představovaly své zaručeně funkční produkty. Pochopil jsem tam, že to celé je hrozná slepá ulička, ztráta času. Udělalo se mi špatně. Ani nejuznávanější instruktoři nejdou k jádru problému. Neumí jej řešit a možná ani nechtějí – jednoduše aby se jejich produkty stále prodávaly.
Přemýšlel jsem, jak je možné, že „naturálové“, což jsou v hantýrce „pickuperů“ muži, kteří vědí jak zaujmout ženy, aniž by si o tom museli přečíst byť jen jedinou informaci, tedy jak je možné, že k tomu mohou dojít sami. Nedávalo to smysl! Šel jsem i k psycholožce, ale ta mě vykázala s tím, že jsem psychicky v pořádku a že nechápe, co řeším. Možná jsem jí měl prozradit, že jsem ajťák s nulovými socializačními dovednostmi (ano, po sedmi letech nesčetně pokusů o seznámení jsem nezískal vůbec žádné dovednosti!) a mimořádně silným strachem z komunikace s cizími ženami, ale řešení by stejně určitě žádné neměla. Řešení jsem musel najít sám.
Člověk se musí prokopat hluboko do svého jádra zahaleného v nánosech lží a dogmat předávaných šílenou společností, a následně se těch nesmyslů zbavit tím, že si na všechno posvítíte, a prohlédnete iluze s tím spojené. Každý muž bez výjimky, se může začít projevovat autenticky, být přirozeně sám sebou a seznamovat se bez obav ze selhání, beze strachu z oslovení a podobných nežádoucích jevů. Je k tomu zapotřebí dostávat se co nejvíce do přítomnosti a tím zneutralizovat pekelné společenské naprogramování (a své vlastní defektní sebenaprogramování). Minulost je fikce. Jsou to pohádky a stejně tak i budoucnost je fikce. Jediné co je skutečné, je tento přítomný okamžik. Uvědomění ruší negativní vliv paměti na emoční prostřední mozek.
Když mi došlo v čem je problém, napsal jsem tenkrát pro sebe (a pro komunitu) příručku, pomocí které jsem se začal učit jak neutralizovat vliv nánosů společenského naprogramování. Začal jsem také trpělivě objevovat, co že to vlastně doopravdy potřebuji, a učil jsem se nebát se být sám sebou, hluboce se uvolňovat a nebrat si nic osobně. Následovala neuvěřitelná změna. Ani ne po dvou měsících tréninku jsem se dokázal zcela uvolnit a probouzet své spontánní hravé já i v přítomnosti cizích žen. Objevil jsem při tom docela náhodou, že lze vyvolat stav vědomí, kdy zcela ostře vnímám vše kolem sebe i v sobě a přitom jsem maximálně uvolněný (jako kdybych vypil deset piv, ale bez jakýchkoliv negativních vedlejších účinků). Tento stav probouzí atraktivní přirozenou hravost a kreativitu. Probouzí dětské já, na které se lze snadno napojit. Je škoda, že o možnosti dostat se do změněného stavu vědomí, kdy vás netíží žádné společenské nesmysly, téměř nikdo neví. Kolik by potom lidé ušetřili za alkohol a drogy.
S mojí ženou jsem se seznámil jen pár týdnů po objevení, jak se do změněného stavu vědomí indukovat. Později mi řekla, že nikdy předtím nezažila tak uvolněnou první schůzku. Mohl jsem se konečně i s přitažlivou inteligentní ženou bavit naprosto relaxovaně a být díky tomu sám sebou (pravým hravým sebou). Deset let máme spokojené manželství.
Příručku, která mi pomohla prokopat se ke svému pravému já, nyní nabízím v aktualizované digitální podobě (pouze PDF). Nečekej zázraky. Prokopat se ke svému jádru stojí hodně námahy, a udržet se tam také, ale tato cesta je beze stresu a bez útrap, kterými si jinak musí muži zahnaní do kouta projít, chtějí-li se úspěšně seznámit se ženou, aniž by museli slevit ze svých nároků. Zbavit se sociálního naprogramování je sice těžké, je k tomu zapotřebí mimořádná soustředěnost a uvolnění zároveň, ale je to jediný funkční způsob, jak v sobě probudit muže. Záplatováním a předstíráním nic nespravíš, jenom vše ještě zhoršíš. Zažil jsem to. Vím o čem mluvím.
138 stran
(V případě, že by se objevil nějaký problém se stažením souboru mne prosím kontaktujte na emailu psavec@email.cz .)