V příspěvku Když vás práce nebaví jsem zmínil, že při vysokém pracovním přetížení relaxuji též hraním počítačových her. Zkoušel jsem řadu her, třeba i nejlépe hodnocené střílečky, ale nic mě nebavilo. (Fakt nechápu, jak někoho může bavit ve hrách zabíjet.) Nakonec jsem však objevil něco, co mě trochu baví a sice tzv. Open World světy, ve kterých si můžete dělat co chcete (v rámci možností daného světa). V příspěvku najdete i videa, která jsem kdysi natáčel při testování, zda lze vydělávat natáčením videí na Youtube. To byla zajímavá zkušenost, avšak jištění, že Youtube videa nikomu nenabídne ke shlédnutí ani po několika měsících, bylo zřejmou odpovědí na původní otázku, takže jsem v tom už nepokračoval. Najít si čas na hry je těžké. Navíc to musíte dělat většinou tajně, aby vás nepřistihla manželka nebo partnerka. 😉
Demolish and Build
Jedná se o hru, která vás trochu zasvětí do stavitelství. Koho ale vůbec nebaví pracovat, tak je lépe to ani vůbec nezkoušet. Volná interakce příliš k dispozici není, takže i když se jedná o otevřený svět, můžete v něm volně leda tak jezdit nebo chodit, což je po chvíli nudné. Bylo by to skvělé odpočinkové místo, kdyby šlo například stavět kdekoliv cokoliv nebo mít možnost cokoliv alespoň zbourat. Škoda, snad jednou taková hra vznikne. Zatím si o tom lze nechat jenom zdát.
Farming Simulator
I velmi nezáživné hry mohou být zajímavé, když je nehrajete, ale jenom v nich po svém blbnete. Ono totiž držet se nějakého skriptu, který vám programátor naservíruje, prostě nemůže být nikdy tak zábavné, jako realizovat své vlastní nápady. Her, které to umožňují, není mnoho a omezení jsou značná, nicméně něco málo se tam zažít dá.
Ve farmářském simulátoru mě přirozeně nebavilo pracovat a plnit úkoly, ale docela jsem se odreagoval například chytáním aut s nakladačem a vyklápěním do řeky.
Grow Up
Odpočinkové blbnutí ve volném prostoru na zvláštní organické planetě, kde neplatí některé fyzikální zákony. Toto je tak trochu snová hra. Abych při relaxaci neusnul, pouštím si k tomu africké bubny. Každý máme něco, že?
Farm Together
Od této hry nečekejte relaxační efekt. Hraní je zde tvrdá dřina. Zařadil jsem to sem spíše pro zajímavost. Hraju to jen společně s dětmi, samotného mě nebaví. Ono tam totiž není moc prostoru na vyžití. Když hrajeme, učím zde děti jak to chodí v životě. Nejprve musíte tvrdě pracovat a teprve potom si za vydělané peníze užíváte. Když si tam děcka chtějí něco koupit, například dům, nábytek a další vybavení, nezbývá jim než sázet, zalévat, sklízet a prodávat. Jinak to prostě nejde. Peníze na stromech nevyrostou. Tedy, v této hře vlastně ano, je tam strom, na kterém rostou zlaté cihly, ale v životě to nejde jinak, než vydělávat prací. Nebo alespoň pro naprostou většinu lidí to platí.
Víte-li o nějaké open world hře, kde se nevraždí a dá se tam nejen volně pohybovat, ale také třeba něco stavět, přenášet, interagovat, napište prosím do komentářů.
Baví mě ještě virtuální fotografování krajin. Mám za tímto účelem hru theHunter. Je to lovecký simulátor, ale zabíjet v něm nic nemusíte. Ve výbavě je totiž také digitální fotoaparát. Chodím občas na virtuální tůry a fotím. Je to jedna z nejlepších relaxací jaké znám.
Hry kupuji ponejvíce na Steamu.
Google Royale
Vedle hraní her za účelem odpočinku hraji nedobrovolně řadu let drsnou vyvražďovačku ve stylu Battle Royale, kterou pořádá Google a jeho programátoři. Hraje se v ní o přední pozice e-shopů ve výsledcích vyhledávání. Je to hra velmi tvrdá, při které jde o život, protože kdo spadne až na druhou stranu, je v podstatě mrtvý. Jde o masive multiplayer. Algoritmy a pravidla se často mění. Hráčů neustále přibývá. Oproti tomu je Starcracft II hraný i na nejvyšší obtížnost procházka růžovou zahradou. Zajímavé je, že od této brutální hry mě manželka neodhání, ale právě naopak – pořád mě to nutí hrát!