Ctnosti – stále aktuálnější téma

Chcete-li se věnovat něčemu smysluplnému, co vás může hluboce uspokojit, věnujte se probouzení a zdokonalování svých světlých stránek. Za ctnosti jsou označovány dovednosti, které napomáhají prosperitě, harmonii a spravedlnosti (jsou protikladem k vlastnostem vedoucím k úpadku či přímo k rozkladu).

Ctnosti jsou vlastnosti, které nás dělají lepšími. Jde o morální etické standardy, které je zapotřebí stále kultivovat (nebo si je alespoň připomínat), protože v dnešním světě zamořeném psychoviry, je snadné morálně zdegenerovat a přivodit tím úpadek sobě i svým sociálním kruhům (rodině, potomkům, přátelům, spolupracovníkům, společnosti).

Nelze jednoznačně říci, že konkrétní jednání je dobré, protože i sebešlechetnější, avšak nedomyšlený skutek, může v konečném důsledku zapříčinit zlo. Rozlišováním na “dobré” a “zlé” se dostáváme na tenký led. Nicméně již nelze ignorovat či podceňovat sílu ctností a být benevolentní k vlastnostem opačným. Přístup, jaký k tomuto zaujímáte, předurčuje kvalitu a hloubku vašeho (našeho) života.

Na ctnosti lze nahlížet jako na sjednocující stabilizační síly.
Představte si znaménko plus (+). Kladná polarita? Co je opakem? Záporná polarita? Domnívám se, že nikoliv. Opakem kladu je roz-klad (představte si, jak se plus rozkládá ve dva mínusy – jeden vertikální (myšlenka) a druhý horizontální (matérie)). Nepracujete-li na kladných vlastnostech, umožňujete destabilizaci – rozklad. Je přinejmenším zajímavé, že v křesťanství je ústředním symbolem kříž.
Jinak také “plus” je možné si představit i jako trojrozměrné plus. Zbytek nechám na vaší představivosti.

Soustavné zdokonalování našeho myšlení a chování, je nevyhnutelné, chceme-li žít v harmonii a dosahovat štěstí (nebo se alespoň vyhýbat neštěstí).

Dá se také prohlásit, že čím více ctností kultivujete, tím větší je míra vaší svobody.

Nejprve si dovolím probrat některé definice ctností zakotvených v naší kultuře. Do kultury vrostly pravděpodobně prostřednictvím biblických textů. Detaily neznám, zajímám se pouze o to co představují a jak je kultivovat.
Lidé jsou obeznámeni většinou jen s křesťanskými smrtelnými sedmi hříchy (pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost, lenost). Ctnosti jsou chápány jako protipól hříchů.

Pokora

Získat tuto dovednost je pravděpodobně nejtěžší a proto je ceněna nejvíce. Důvodem je přímo nutnost mít mnoho životních zkušeností, nutnost umět se dívat na vše z více úhlů, dokázat se vcítit do druhých lidí a vnímat situace z jejich pohledu. Stáváte se ohleduplnými, učíte se respektovat životní zákonitosti a chovat úctu k druhým lidem.
Hlavním předpokladem k dosažení pokory je schopnost porozumět sám sobě a svému emočnímu chování.
Jde o dovednost, která je ceněna zejména u lídrů, protože je činí skutečnými lídry.

Pokora je protikladem arogance (povyšování se nad druhé), egoismu (jáství), pýchy. Pokorný člověk vnímá zákonitosti celku a chápe, že aby vše fungovalo harmonicky, je zapotřebí harmonii umožnit (a nikoliv například nařídit). Tato dovednost (stejně jako většina ostatních ctností) jde ruku v ruce s moudrostí.

Nepochopení či špatný výklad pokory může mít katastrofální důsledky. Začnete-li se domnívat, že pokora je totéž co pokořenost, poslušnost či uctívání, může se stát, že vaše nepochopení někdo zneužije. Dodržování “poslušnosti” coby domnělé pokory, bylo zneužito církví v předválečném Německu. Věřící, byť jinak asi dobří lidé, pomáhali nacistům s odvoláním právě na pokoru jako na poslušnost, k níž byli vychováváni.

Oproti tomu například úcta k přírodě je zcela na místě. Jsme součástí přírodního celku a musíme jej respektovat, pakliže chceme, aby naše veškeré snažení mělo smysl. Podvolení se zlovůli, pokoření se “ismům”, nemá s pokorou ve smyslu o jakém je zde řeč nic společného.

Štědrost

Ochota a přirozená vůle dávat, obdarovávat či předávat. Skutečně štědrý člověk předává své zkušenosti – učí druhé – aniž by očekával přímé vyrovnání. Jeho pohnutky mají šlechetnější podstatu. Odměnou je pro něj například když vidí, že jeho myšlenky se mohou dále reprodukovat a přispívat tak k prospěchu druhých. Vnímá celek a svou vztažnost k celku. Není sobecký. Má zájem na smysluplnosti, na pokračování života, na obecné prosperitě.
Nejde jen o hospodaření věcmi a znalostmi. Důsledkem štědrosti je také ochota dát život, přijmout dítě a starat se o ně.
Podle Aristotela byla štědrost vyváženým středem mezi rozhazovačností a lakotou.

Přejícnost

Laskavost, lidskost, obdiv, soucit. Přát druhým lidem úspěch, lásku a štěstí, je tam někde hluboko v nás zcela přirozené. Vnější vlivy však vytvářejí iluze kontrastů, protikladů a domnělých nedostatků. Je snadné podlehnout různým klamům, zvláště jsou-li silně propagovány. Proč lidé tak málo v naší kultuře přejí druhým úspěch, štěstí či lásku? Stojí za tím i strach, například strach, že když ostatní mají něco, bude o to těžší to také získat. Opakem přejícnosti je závist.

Mírumilovnost

Schopnost řešit konflikty strategií výhra-výhra. Trpělivost, vyrovnanost, shovívavost. Schopnost odpustit (díky empatii a moudrosti).
Moudrý mírumilovný člověk nikdy nikoho nenapadne, protože dokáže vnímat pohnutky druhých, příčiny bolesti a utrpení. Mírumilovnost není ústup, ale proaktivní jednání směrem k oboustranné (obecné) shodě, směrem k harmonii.

Někteří lidé bohužel prošli takovým utrpením nebo tak silným napadením psychoviry, že došlo k vážnému poškození jejich psychiky a projevují se vůči svému okolí agresivně.  Ve filmech nás učí, že tyto nemocné lidi je zapotřebí zlikvidovat. Historie však prokázala, že násilí vždy jen budí další násilí. Pokud se reakce na agresi neprojeví hned, projeví se později. Mírumilovnost je vyváženost mezi agresivitou (hněvem) a ústupkářstvím (slabošstvím). Nelze nečinně přihlížet bolesti druhých, nelze však jednat ani agresivně. Musíte se stát mistry v pozorování a transformování přetlaku napětí či bolesti v proaktivní jednání. Být proaktivní znamená hledat řešení typu výhra-výhra.

Čistota myšlenky a konání

Bezúhonnost, poctivost. Souvisí opět se schopností vnímat celek a důsledky svého jednání v širším kontextu. Pro úplné přijetí a zušlechťování této ctnosti vám může pomoci pochopení kauzality (příčinnosti). Každé jednání má nějakou příčinu a z té vyplývající důsledek. Slovo příčina si zkuste pokaždé, když budete mít nutkání porušit etické či morální kodexy, vyložit jako “zavinění”.
(Ve středověkém pojetí byla tato ctnost poněkud překroucena a zaměřena spíše na sexuální “cudnost”.)

Střídmost

Sebekontrola, schopnost odolat impulzu, zdrženlivost a umírněnost, sebeovládání. Vaše nestřídmost vede k plýtvání časem, energií a dalšími omezenými zdroji.
Opakem je nenasytnost a plýtvání. (tj. nesmyslná, zbytečná přemíra spotřeby.)
Potřeba plýtvat v přírodě neexistuje. Každý zdravý biologický systém přežívá díky schopnosti hospodařit co nejlepším způsobem se zdroji (snad vyjma sarančat). Člověk nikoliv. Člověk masově porušuje tuto zákonitost. Přestaňte s tím dokud je čas. Nemáte pro plýtvání žádné ospravedlnění. Vede vás k tomu reklama a stádovitost? Přestaňte s výmluvami! Je vám to jedno? Potom se zamyslete, proč vědci zkoumají zážitky blízké smrti a spontánní vzpomínky na údajné minulé životy. Existuje řada zdokumentovaných racionálně nevysvětlitelných případů. Opravdu se nad tím zamyslete a teprve potom, budete-li stoprocentně přesvědčeni, že si můžete bez obav dovolit “hřešit”, jen v takovém případě v tom pokračujte.

Činorodost

Schopnost a vůle vyvinout úsilí, pracovitost, proaktivita, schopnost konat podle priorit a hospodařit dobře s časem, iniciativa. Bez činů nelze nic vytvořit ani změnit k lepšímu. Nedostatek této ctnosti je největší příčinou selhání. Opakem je lenost.

Filozofové starověku, jako Platón či Aristoteles, pracovali s trochu jinými pojmy.
Nejdůležitější ctností v pojetí Platóna byla spravedlnost, složená z moudrosti, statečnosti a uměřenosti.
(Člověk toužící po dosažení moudrosti je filozof. Člověk, kterého lze prohlásit za moudrého je mudrc. Ten, kdo sám sebe prohlašuje za moudrého, je zpravidla blbec.)

Aristoteles rozděloval ctnosti do tří skupin, na mravní, teoretické znalosti a jednání, praktické dovednosti.

Za další důležité ctnosti považuji například:

Tvořivost – schopnost zachytit a “zhmotnit” myšlenky a pocity smysluplným způsobem.
Soustředěnost – odolnost vůči vnějším i vnitřním rušivým informacím a vlivům (zvláště aktuální v dnešní přeinformované době).
Porozumění životním hodnotám – schopnost rozpoznávat skutečné hodnoty (a odolnost vůči reklamě, stádovitosti … a psychovirům)
Vytrvalost – odhodlání nevzdat se nikdy a za žádných okolností … svého práva na svobodu.
Důvěra – víra v komplexní vyhodnocení situace pomocí intuice, prostřednictvím naslouchání svým pocitům.
Upřímnost – schopnost odhodit domnělé obavy a strachy.
Kritické myšlení – dovednost v používání selského rozumu, empírie a srovnávání skutečných (objektivních) výsledků, jevů a úkazů.
Ochota naslouchat – schopnost bez přerušování vyslechnout druhé.
Víra v naději – schopnost jít i v navenek beznadějných situacích stále dopředu.
(Vysvětlení těchto ctností je zde jednostranné, což však nebrání tomu, abyste si je vysvětlili lépe po svém.)

Zušlechťování ctností přináší hluboké vnitřní uspokojení. V řadě kultur převládá přesvědčení, že tím lze dosáhnout vykoupení své duše. Ať je to tak či onak, času stráveného kultivací svých dovedností nebudete nikdy litovat. Vždy vám a lidem kolem vás přinesou užitek, nebo se alespoň vyhnete strádání.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *