Na mém blogu se často věnuji otázce vzdělávání, protože vzdělávání vnímám jako nejslabší článek společnosti, který by bylo dobré už konečně začít řešit. Je to však značně složitá věc, takže jako většina rodičů se starám primárně o vzdělávání svých vlastních dětí. Dcera byla na ZŠ jedničkářka, tak jsme začali zvažovat, zda by nestálo za to zkusit ji dát na osmileté gymnázium. Tehdy jsem ale ještě neměl tušení, jak hrozně těžké jsou CERMAT testy. Jak u nás probíhaly přípravy? A jak to celé dopadlo?
Ochutnávka prvního CERMAT testu z matematiky
S přípravou jsme začali až v říjnu, tedy pouhých šest měsíců před přijímačkami, což je u obyčejných jedničkářů hrozně pozdě. (Pod pojmem obyčejný jedničkář si představte normální dítě, které není geniální – má jenom ty jedničky.) Žili jsme v domnění, že jde o testy znalostí učiva ZŠ, takže jako uděláme jen nějaká cvíka, opakování a tak, potom zkusíme testy z minulých let … a budeme v pohodě.
Koncem října jsem vytiskl první CERMAT test z matematiky z jejich webu a dal jsem jej dceři k vyřešení. Do testu jsem do té doby ještě ani nenahlédl. Žil jsem totiž stále v mylném přesvědčení, že jde jen o nějaké opakování učiva prvního stupně. Jaké bylo mé překvapení, když to napsala jenom na 12 bodů z padesáti. Byla z toho rozhozená. Já také. Přišlo mi to nepochopitelné, tak jsem si test zkusil napsat sám. První příklad celkem v pohodě, ale počítal jsem to nějak moc dlouho (později mi došlo, že jsem se nechal nachytat). Druhý příklad byla slovní úloha. Začalo mi být horko. Představte si to asi takto: Když spouštím na PC výpočetně náročnou úlohu, zapínám větráky, abych neuvařil procesory. Kdybych měl tenkrát při prolamování CERMAT testu na mozku větrák, hučel by na plné obrátky. Pomocí logiky mi ta úloha nešla nijak uchopit. Musel jsem použít staré dobré rovnice. Jenže rovnice se berou na základce až v sedmé třídě! Nemají být tím hlavním způsobem jak úlohy řešit!
Při čtení zadání dalších a dalších úloh mi začala zvonila v hlavě dotěrná otázka: „Je tohle fakt určené páťákům?“
Připadalo mi spíš, že jde o příklady z nějaké matematické olympiády.
Čtrnáctou úlohu jsem vůbec nevěděl jak řešit. Celkově jsem získal jen 35 bodů z 50. Test z češtiny jsem radši ani nezkoušel. Čeština jde perfektně manželce, takže jsem to nechal na ní. (Já jsem jen přes matematiku.) Tohle nebylo obyčejné mechanické počítání jako na ČVUT, kdy se stačí nadrtit postupy. Tohle byl masakr zaměřený na testování fluidní inteligence!
Příprava na přijímačky
Po dalším zkušebním testu bylo zřejmé, že máme problém. To, co je v testech, se na ZŠ neučí. Klasické základky nemají zájem na tom, aby jim utíkali žáci na jiné školy, takže ani nenabízí žádné doučování na CERMAT testy. Výjimkou je Základní škola Duhovka s montessori přístupem, ale jde o velmi nákladnou soukromou školu. Děti se od nich dostávají běžně na nejprestižnější státní osmiletá gymnázia v Praze.
Dcera chodila v páté třídě téměř každé odpoledne na nějaký kroužek. Nebyl prostor na doučování. Na kroužcích ale měla kamarádky a kamarády, kteří byli na osmiletých gymnáziích, takže už byla rozhodnutá. Chtěla na gymnázium i za cenu, že přijde o kamarádky ze základky. Děti, které znala z kroužků, se jí líbily víc. Matematika mě vždy bavila, tak jsem se rozhodl, že se naučím CERMAT úlohy řešit (a učit jak je řešit), ale nejen to, chtěl jsem je i navrhovat. Rozhodl jsem se k návratu k matematice.
Zvládali jsme se věnovat počítání jen jednu až dvě hodiny týdně. To je strašně málo. Navíc jsem udělal velkou chybu úplně na začátku, kdy jsem dceru kritizoval, místo abych ji podpořil. Bylo potom těžké přimět ji, aby šla počítat. Byla dlouhodobě rozhozená z toho, že ani zdaleka nedosahovala na průměr nutný k přijetí na státní osmileté gymnázium v Praze. Počítat se jí pak vůbec nechtělo. Testy vycházely stále s nedostatečnými body, což jí spolu s mým neuvědomělým kritizováním vkrádalo do podvědomí negativní myšlenku, že není tzv. „gymnazijní typ“.
Děti jsou na neúspěch značně citlivé. Chcete-li, aby to někam vaše dítě dotáhlo, musíte zcela vynechat poznámky typu „Snaž se, jinak se nikam nedostaneš!“, „Vůbec ti to nemyslí!“, „Jak to, že to máš zase blbě?“ Berou si takové narážky velmi osobně a utvrzují se potom v přesvědčení, že se na studium nehodí. Místo toho je dítě zapotřebí podporovat a povzbuzovat – i když se třeba ještě nic nedaří: „To nic. Učený z nebe nespadl.“, „Důležité je nevzdávat to. Vyhrávají vytrvalci, ne géniové.“, „Podívej, co všechno už umíš.“ …
Zaměřil jsem se na vymýšlení nových cvičení, která jsem se snažil zasadit do zajímavějšího kontextu. Přidával jsem do toho i různé obrázky, abych trochu zvýšil její motivaci. Použil jsem také jednoduchou gamifikaci – do hlavičky každé úlohy jsem dal obrázek tří sluníček. Po úspěšném spočítání úlohy si dítě může sluníčko vybarvit. Malá odměna, ale pořád lepší, nežli žádná. Začalo se trochu více dařit. Jednou dokonce měla 46 bodů (ale byl to ten nejlehčí test, který se objevil v roce 2024), což jí však hodně zvedlo náladu. Věřili jsme potom, že by se mohla dostat i na Dopplera. Češtinu psala už běžně na 35 a více bodů.
Výběr školy
Chtěli jsme přirozeně, aby dcera chodila na školu někam blízko, do třiceti minut. Snila o tom, že se dostane na Kavalírku (gymnázium Nad Kavalírkou). Na dni otevřených dveří ji uchvátilo gymnázium Christiana Dopplera a gymnázium Jaroslava Heyrovského. Jenže tohle jsou prestižní školy, kde se minimální počet bodů pro přijetí pohybuje od 70 bodů, tzn. například 35 z matematiky a 35 z češtiny.
Nakonec jsme se dohodli, že pro jistotu dáme do výběru soukromé gymnázium, kde by stačilo ke přijetí 45 bodů – jako pojistku. Nešlo ale jen o nižší hranici pro přijetí. Zaujalo nás, že má toto gymnázium projektovou výuku, tedy v mezích možností zákonů diktovaných českým školstvím. (České školství je založené na starém modelu z doby CK mocnářství a nerado na tom něco mění. Všechny školy musí vyučovat způsobem určeným zákonem a ten nedovoluje příliš velké změny. Je zřejmé, že jedině velké změny pomohou naše školství vytáhnout ze zatuchlého bahna. Současný svět nepotřebuje biflování, šrotění encyklopedických informací, klasifikování (čili řazení do tříd) podle ochoty podvolit se systému.)
Projektová výuka je způsob učení, kdy se děti neučí jen jednotlivé předměty odděleně, ale pracují na konkrétním projektu – třeba vytvoření modelu, sestavení výzkumu nebo prezentace. Místo pouhého učení faktů se žáci aktivně učí tím, že tvoří a řeší reálný problém. Toto se hodně podobá reálnému učení v životě. Proto jsme dali na třetí místo soukromou školu, která jako jedna z mála má projektovou výuku.
Den D
Přijímačky se rychle blížily. Náš jedničkářský potomek těžší testy z matematiky zvládal nyní už i na 36 bodů, z češtiny podobně. Za celý půlrok dělala testy ale jen asi patnáctkrát, z toho některé dvakrát. Je to málo. Osobně se domnívám, že je zapotřebí zkusit všechny testy z minulých let a nejlépe každý dvakrát (ale jen testy od roku 2018, protože ty starší byly příliš lehké). Nemá moc smysl učit se na testových úlohách. Lépe učit dítě pouze na podobných úlohách a testy CERMATU používat až teprve k ověřování získaných dovedností. Jinak hrozí, že bude sice dělat testy na hodně bodů, ale na test na ostro se bude dívat jako telátko na nová vrata.
V den D na přijímačky do gymnázia vcházela s úsměvem. Kupodivu s úsměvem, na rozdíl od ostatních dětí, z gymnázia po dokončení testů i vycházela. Ptali jsme se jí, kolik toho zvládla. Prý všechny příklady až na čtrnáctou úlohu. Tak se na ty výpočty dívám už v tramvaji. Hned druhá úloha celá špatně. Přitom podobný příklad jsme počítali s úspěchem před týdnem! Třetí úloha chyba při sčítání! Čtvrtá úloha opět aritmetická chyba! Hotová katastrofa.
Přijímačky jsou pro některé děti nesmírně náročné na psychiku. Pokud se vyplaví adrenalin, mozek pracuje jinak. Dělá chyby. Soustředěnost u kognitivních funkcí se prudce snižuje. Je dobré dítě vystavit podmínkám dne D, například podstoupit „přijímačky nanečisto“. V Praze tuto službu nabízí hned několik gymnázií. Cena se pohybuje od 800 Kč. Testy tam bývají lehčí, takže vaše dítě získá nadprůměrně bodů a bude si trochu víc věřit.
Jak to nakonec dopadlo
Dostali jsme se na soukromé gymnázium s projektovou výukou, 35 minut od domova. Nám rodičům, by se více líbilo, kdyby byla na gymnáziu placeném státem, ale jí se na soukromém ohromně líbí, tak jsme se přes nutnost platit značně vysoké školné přenesli. Testy napsala těsně nad hranici přijetí.
Jste-li z velkého města a chcete-li, aby se vaše dítě dostalo na státní osmileté gymnázium, počítejte s tím, že to rozhodně nebude zadarmo. Bude vás to stát mnoho času, nervů a také peníze. CERMAT testy jsou opravdu velmi těžké a bodová hranice pro přijetí na státních gymplech je opravdu hrozně vysoko. Do toho vstupuje navíc ještě stres během přijímaček.
Pusťte se do přípravy co nejdříve a zajistěte, aby se dítě připravovalo pravidelně. Začnete-li alespoň dva roky předem, je šance dostat se na státní gymnázium i ve větším městě jako je Praha nebo Brno, aniž byste měli doma ryzího génia. Jisté to však nikdy není.
AZ Přijímačky – https://azprijimacky.cz/ … přijímačky od A do Z
https://prijimacky.cermat.cz/menu/testova-zadani-k-procvicovani/testova-zadani-v-pdf … CERMAT testy z minulých let
https://www.umimematiku.cz/priprava-prijimaci-zkousky-osmileta-gymnazia … online procvičování