Jak si ulehčit život? Stačí přijít na to, že není žádné já.

Trápíte se kvůli stresu, kvůli obavám o peníze, o zdraví, prestiž, sex, o rodinu, budoucnost, politiku apod.? Případně pociťujete jakékoliv jiné druhy běžných obav, stresů, tlaků, … například společenské? (napětí v rodině, na pracovišti, ve státě, ve světě, ve vesmíru …) Existuje řada způsobů, jak snížit stres, avšak žádné řešení nejde k jádru problému. Někomu chvíli pomáhá chodit k psychologovi, jiní se obrací na víru a na další pochybné berličky (např. na esoteriku), případně si jdou zaběhat, zarybařit, zahrát hru, opít se, zdrogovat se, atd. atd. Zkrátka způsobů, jak vypnout, je nepřeberně. Ale co vlastně vypínáme a proč? Dokážete se nad tím na chvíli zastavit a zamyslet se?

Celý ten chaos, který nás obklopuje a ve kterém žijeme, se snaží uhlídat memplex zvaný ego (lépe egoplex). Jde o vcelku obtížně rozpoznatelný soubor memů, který v podstatě vyrostl na obavách o holé přežití. Je to memplex v řadě situací užitečný, nicméně většinou jedná neefektivně, ukvapeně, přehnaně či vyloženě hloupě. A vlastně si stále dělá co chce. Věříme, že ego jsme my. Jenže v řadě situací způsobujeme něco, co vůbec nechceme. I tak jsme to my? Jak vysvětlit, když člověk udělá něco, co udělat nechce?! Byla to svobodná volba nebo za nás rozhodlo cosi jiného?

Dnes už víme, že nic jako svobodná vůle neexistuje a vše, co se nám odehrává v hlavě, je jen soupeření memů o moc. Memy jsou v tomto kontextu názory, myšlenky, zkušenosti, návyky, dojmy, přesvědčení, objasňovače, výklady reality, představy, atd., … které se snaží převážit nad ostatními memy (překřičet je) a být co nejčastěji na výsluní vědomí, což s sebou přináší výhodu vyššího přísunu energie pro hostitele memů (pro neurony). Memy jsme získali v průběhu života.

Mělo se za to, že existuje jakési „já“, které je od toho všeho dění oddělené. Z toho nejspíše vznikla konstrukce představy „duše“ a různé variace této konstrukce (např. tichý pozorovatel). Tuto vyšší iluzi, iluzi „nadega“ se jen málokomu v životě podaří rozpoznat. Pokud už se náhodou někomu povede prohlédnout nějakou vnitřní iluzi, tak většinou jen iluzi ega. Lidé, kteří prohlédnou tuto konkrétní iluzi potom věří, že objevili sama sebe, své pravé „já“ (nadego) a nechají se unášet blahem v představách, že se osvobozují od zlého ega a dosáhli „osvícení“. Nic nemůže být dále od pravdy. Stále jde totiž jen o memplex (egoplex), jen poněkud promyšlenější. A nelze to nijak obejít. I poslední iluze v řadě bude vždy pouze mem nad memy nad memy (generace sebetvorných memplexů majících pocit, že jsou „já“). Avšak díky poznání, co že se to vlastně v hlavě děje, lze následně ušetřit mnoho energie (resp. přesměrovat ji na smysluplnější činnosti) a vyhýbat se s úspěchem malicherným konfliktům všeho druhu, včetně zklamání, že to objevené „já“ vlastně žádné „já“ není a jde jen o další iluzi v řadě. Boj memů o moc bude sice vesele pokračovat dál, ale časem ubudou právě primitivní žabomyší války kvůli pitomostem. Řadě hloupých memů tím totiž seberete postupně přístup k energii. Energii možná trochu i ušetříte, ale spíše ji dostanou rozumnější, užitečnější či jinak upřednostněné memy.

V hlavě máte nějaké memy. Dobře. A co když něco provedou, třeba i nějaký trestný čin. Musíte za to pykat! Je to spravedlivé??
Ano, je to spravedlivé, protože i v případě, kdy nevíte nic o memech, máte přinejmenším ego. Nedokáže-li vrchní egoplex zvládat emoce a udržovat svého člověka v mantinelech slušného chování a tedy memy si dělají co chtějí, je to jeho problém – vaše zodpovědnost. Vězni většinou říkají, že jsou nevinní. Svým způsobem to tak je. Zákon překročily memy, které byly v inkriminované době u moci. Ale kdo je k moci pustil? Kdo jim umožnil, aby spáchaly trestný čin?!

Námitka, že pojmy mem, či memplex jsou příliš vágní, že mem nelze vidět pod mikroskopem a nelze tudíž tento konstrukt používat, je stejně nedostačující, jako námitka, že software (např. Photoshop, Word nebo Windows) také nelze vidět (pouze důsledky na monitoru) a tedy proto nelze budovat vědu o práci s digitálními informacemi (takovou vědu lze tvořit; důkazem je např. nedávné založení fakulty informatiky na ČVUT :-).

Memy jsou skvělý konstrukt, který umožňuje dostat se velmi blízko k jádru všech svárů a přitom si nenechat těmi tahanicemi zbytečně drancovat cennou psychickou energii. Memetika jako první umožnila dívat se na společenské vědy a na psychologii člověka dostatečně nezávislým pohledem, což nikdy předtím nebylo možné (a zvláště ne skrze náboženské či esoterické výklady, protože v těchto případech máte v hlavě nasazeného čistokrevného memetického parazita).

Potřebujete-li si nutně mem představit jako něco hmotného, představte si spíše nositele – velkou síť neuronů. Tato síť bojuje v mozku o přísun energie. Když jsou dané neurony (oblasti zabývající se například vírou, nebo provokováním druhých apod.) aktivovány častěji, dostává se jim více živin. Prohlédnutí iluze ega a nadega je pouze přerozdělení energie ve prospěch o trochu chytřejších memplexů, které odmítají bojovat za kraviny a s radostí přerozdělí energii směrem od podvodných nebo vyloženě imbecilních memplexům, které nic moc přínosného pro člověka nedělají. Tyto chytřejší memy dokáží aktivovat či umožnit usídlení memů pro celek přínosných (např. memplex zabývající se trénováním či tvorbou memplexů představujících zdravé životní návyky, nové užitečné vědomosti či dovednosti). Fungují potom podobně jako plečka na poli. Nedochází sice k vytrhávání plevelných memplexů z šedé kůry mozkové (to dost dobře nejde a doufám, že se o to v budoucnu nikdo ani nebude pokoušet), ale spíše přesměrovávají pozornost a sice na takové struktury, které jsou co nejužitejčnější (pomáhají prospívat tělu a tím i memům) nebo třeba zábavnější (memplexy, které se starají o přísun humoru, o dobrou náladu, což rovněž prospívá tělu).

Minimalistický memplex sledující veškeré dění z povzdálí, se umí od srdce zasmát i dříve nebezpečným pitomým memplexům vyhledávajícím konflikty (resp. energii z konfliktů), případně parazitům, pomatencům, zblblíkům, jájíkům (memplexy typu „já“ a jeho variace), naivkům, závistíkům, zlostníkům a stovkám dalších memetických konstrukcí, které dokáže ve svém hostiteli rychle identifikovat. Nijak s nimi nebojuje, ani je nepotlačuje, avšak nebere je vážně. Vnímá je spíše jako zajímavou příležitost k pobavení. Tento memplex už ví, že po většinu dne vůbec není potřeba trápit se rozhodováním a bojem o moc. Nechává všemu volný průběh, pouze dává pozor, aby se k moci nedostávaly zákeřné typy memů, ani hloupé, parazitické či bludné memy (memy vyprávějící pochybné příběhy o sobě a o světě), které také mohou nadělat pěkný nepořádek. Je to vysmátý memplex, který dohromady nic nepotřebuje – snad jen mít možnost sledovat z povzdálí  cvrkot, a ničím se nenechá vyvést z míry – možná jen okamžiky, kdy na delší dobu usne a mezitím se dostane k moci nějaký nabubřelý egoplex (jako v tomto případě ;-).

Koho by napadlo, že tento „filosofický směr“ by mohl mít negativní vliv na člověka a okolí, například že by mohl způsobit rozvolnění pracovní morálky nebo morálky obecně, tak mohu s klidem prohlásit, že vnímám pouze pozitivní vliv. Pracovní morálka sice u mě pokleskla, jenže pokles měl významný vliv na zlepšení zdraví, protože jsem to s prací dost přeháněl. Navíc se domnívám, že je nejprve nutné vycvičit řadu memplexů, které zajistí rozumný chod vašeho bytí a teprve potom se můžete pokusit nechat vzniknout minimalistický memplex, který dokáže hledět na všechno se zdravým nadhledem a naučí se spolehlivě zvládat svou roli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *