Kužel učebního procesu

Jsou lidé, kteří se neustále snaží získávat nové užitečné dovednosti a znalosti a překvapivě dobře se jim to daří. Mohou dokázat cokoliv realistického. V čem spočívá jejich výjimečnost? Jednou z podstatných dovedností, které ovládají, je schopnost učit se nové věci v souladu s principy kuželu učebního procesu. Abychom mohli dovednosti a znalosti využívat, musíme si především pamatovat. Co má vliv na dobré zapamatování?

Jak dobře si dokážeme zapamatovat to, co si potřebujeme osvojit? Je možné, že úspěšnost závisí nejenom na naší vnitřní motivaci, ale také na způsobu, jak informace přijímáme a jak s nimi pracujeme?

Prohlédněte si pozorně následující obrázek. V levém sloupci je přibližné procentuální vyjádření úspěšnosti zapamatování podle způsobu, jakým činnost učebního procesu probíhá. Prostřední sloupec charakterizuje typ činnosti. V pravém sloupci je naznačeno, o jaký způsob zapojení do studia se jedná.

kužel učebního procesu
Kužel učebního procesu (zdroj neznámý)

Nejméně si dokážeme po dvou týdnech vybavit informace, které jsme přijímali pasivně jen čtením (pamatujeme si ani ne 10%). O něco lepší je, když informace získáváme poslechem. V takovém případě si řada lidí dokáže i po dvou týdnech vybavit až 20% z toho, co poslouchali. Ještě lépe si vybavujeme obrázky (až 30%).

Pro každý náš smysl (sluch, hmat, čich, zrak …) existuje zvlášť vyhrazená paměť v mozku. Zkombinujete-li v učebním procesu více smyslů, úspěšnost zapamatování se sčítá. Při vybavování se aktivuje více pamětí zároveň. Proto když například sledujeme přednášku, kde se promítají obrázky, přednášející o problematice hovoří, píše na tabuli a kreslí schémata, zapamatujete si o mnoho více, než když se budete snažit danou věc nastudovat jen z učebnice.
Na běžné pasivní přednášce si můžete zapamatovat až 50% informací. Vliv má samozřejmě i jakou máte vnitřní motivaci, tzn. proč na přednášce jste (baví vás / nebaví vás), jak dobrý řečník je přednášející (udržuje vaší pozornost / uspává vás monotóním hypnotickým hlasem), jak jste odpočatí, atd.

O mnoho přínosnější z hlediska možnosti zapamatovat si více, je aktivní přístup ke studované látce. Pokud píšete, mluvíte, či jinak aktivně pracujete s informacemi, můžete si po dvou týdnech vybavit i více než 50%.
Až šedesát procent informací si můžete zapamatovat, pokud se aktivně zapojujete. Ještě lépe na tom budete, pokud vyučujete druhé.

Úplně nejlepší však je dělat skutečné věci. Není-li to z nějakého důvodu možné, tak se alespoň aktivně účastněte simulace – hrajte si. Hra je základní a nejdůležitější způsob jak se efektivně a bezbolestně učit. Děti si hrají, protože je to baví – tím se učí pro život.

Hra zpravidla ustupuje, když nás začíná současný otrokářský systém ochočovat prostřednictvím takzvaného “výukového procesu”. Nejde bohužel o nic jiného, než o záměrné vytváření překážek, přes které většina lidí nemůže přejít (pokud nemají zároveň v úmyslu přivodit si újmu na duševním zdraví).
Kdyby bylo cílem “vzdělávacích institucí” pomoci vám, vypadala by výuka úplně jinak. Cílem však není nic jiného, než vytvořit snadno manipulovatelné otroky, kteří se sami podvolují systému a které ani nenapadne chtít něco jiného. Mezi přední prostředky pro zotročení se řadí úmyslné snižování sebeúcty pomocí srovnávání s ostatními – známkování.
Máme nějaký předmět. Pokud v něm žák vyniká (opakuje vzorně to, co je po něm vyžadováno), je označován a vnímán jako lepší, než ti, kteří daný předmět úplně nezvládají. Přitom jde jen o činnost, ne o člověka, který tu činnost zvládá či nezvládá. Ztotožnění s činnostmi ničí lidskost a vztahy.
A už vůbec nemluvím o tom, že každý člověk má předpoklady pro jiné zaměření. Někdo vyniká v manuálním tvoření, jiný je komunikativnější, další dokáže dobře počítat … jenže právě to současný systém nezohledňuje. Všechny hází do jednoho pytle, neumožňuje rozvinutí přirozeného nadání a vytváří tím “ohnuté” zotročené jedince. Vzniklá nerovnováha se odráží ve všech oblastech ekonomiky. Kolik znáte lidí, které baví jejich práce? Proč dělají to co dělají? Protože nemohou dělat nic jiného. Škola jejich přirozenou zvídavost a touhu po seberealizaci nepodpořila a navíc jim vtloukla do hlavy spoustu nesmyslů, kterých už se nebudou sami schopni zbavit.

Závěr:

  • Chcete-li co nejlépe využívat svůj čas a učit se praktické dovednosti, je potřeba dokázat si znalosti a dovednosti aktivně vybavovat.
  • Pro každý smysl existuje zvlášť vyhrazená paměť. Čím více smyslů zapojíte, tím více si budete pamatovat, protože se aktivuje více pamětí zároveň.
  • Nejvíce si zapamatujete děláním skutečných věcí. Pokud nelze dělat skutečné věci, potom si alespoň hrajte. Simulace umožňuje zapojení stejného množství smyslů. Hrou se naučíte mnohokrát více, než jen pasivním čtením.

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *