Stále více mě udivuje precizní předurčenost individuální existence a téměř groteskní boj o změny k lepšímu. Ať se budete snažit sebevíc, i když vybrousíte své dovednosti a intelekt na maximum, každým dnem se více a více přibližujete ke zkáze. A když nebudete dělat vůbec nic, jen to urychlíte. Co s tím? O co tady vlastně jde? O přežití? Máme se snažit vytvářet lepší podmínky pro život? Proč? Abychom se dobře zabavili? Ano, to funguje! Když pracuji, nemám možnost myslet na absurdní nesmyslnost celého svého snažení.
Nemuset pracovat, jenom se válet na pláži, sledovat vlny a racky a vyhlížet stíny majestátních fregatek … to by se mi líbilo. Více cestovat. Víc tvořit. To by se mi líbilo ještě víc. Jenže proč to všechno? K čemu je to dobré?
Kdo se víc snaží, méně trpí. Ale co když naše snažení žádný univerzální smysl nemá a je na každém, ať si něco vymyslí? Můžeme život brát třeba jenom jako (psychopatickou brutální) hru o přežití.
Přežít je umění nad umění. Třeba takové firmy a jejich produkty. Ještě než stvoříte nový jedinečný a dobře prodejný výrobek, už se objeví jinde tři lepší a ten váš jde k šípku. Když si vzpomenu, jak mizerný grafický design mělo to co jsem navrhoval a prodával na začátku boomu e-shopů, vidím neuvěřitelnou změnu, jaká od té doby proběhla. Dnes by se vůbec nic z toho neprodalo. V designu jsem zatím hodně pokročil. Kdybych to, co prodávám dnes, měl před deseti lety, neumím si představit, jak by se dal zvládnout nával objednávek. Jenomže být nejlepší už nestačí ani k získání stejného množství objednávek, jako tenkrát s těmi ošklivostmi. Jestliže si před deseti lety konkurovalo v našem oboru deset firem s dohromady asi 500 produkty, dnes je těch firem třicet a navzájem soupeřících produktů 10000. Přitom kvalitou jsou daleko vyspělejší, než to co se prodávalo tenkrát. A vytvořit to, co se bude prodávat za deset let nemůžete, protože by se toho zákazníci báli. Musíte jít s proudem a chcete-li přežít, je potřeba být o něco napřed, ale ne mnoho, jen trochu.
Líbilo by se mi objevit a začít obsazovat úplně nový prostor. Prohledávám internet, hodně o tom přemýšlím a nic nenalézám. Zdá se, že nejen prostor na povrchu Země, ale dokonce také ten virtuální na internetu je obsazený. Jenže to je iluze. Prostoru je mnoho, jenom je těžké jej objevit. Vždyť i prostor samotného Univerza se stále zvětšuje a rychlost zvětšování se zvyšuje.
Jsme sociální zvířata a veškeré naše chování se točí v interakcích se společností a prostředím, ve kterém žijeme. Sice občas fantazírujeme na téma život na soukromém ostrově, ale jen málokdo by to asi přestál po delší dobu bez újmy na duševním zdraví (stejně tak ovšem jen málokdo bez újmy přestojí tlak civilizace, byť si to jen pár lidí dokáže uvědomit).
Mám pocit, že Země je jen velký blázinec, jeden z miliard podobných, kde vyšší inteligence hledá přičiny nekonečné blbosti a do jakých podob se může blbost rozvinout.
Astronomům se podařilo sestavit mapu známého vesmíru, na které je 43 tisíc galaxií do vzdálenosti 380 milionů světelných let od Země. Už jen tento zmapovaný prostor je tak ohromný, že si to není možné představit. A to jsme teprve na hranici známého vesmíru.
Jenže má taková informace nějakou cenu? Nic se nezmění na tom, že žijeme jako rybičky (sardinky) v akvárku. Není možné osídlit ani nehostinná území na Zemi, natož nejbližší planety a už vůbec planety blízkých hvězd. Vzdálenosti ve vesmíru jsou dostatečně přesvědčivé, aby odradily od pokusů k jejich překonání.
Jistě mnozí víte, jak vypadá typická galaxie – jedna z těch 43 000 galaxií z mapy viditelného vesmíru (jednotlivé tečky na obrázku výše jsou galaxie; viditelný vesmír se skládá nikoliv z desítek tisíc ale z mnoha miliard galaxií!; zde pouze zjednodušujeme, aby někomu náhodou nehrklo v hlavě).
Galaxie, ve které se nachází naše hvězda, je složena z přinejmenším 200 miliard hvězd. Už jen v té naší galaxii může být tolik podobných blázinců jako je Země, že si to nelze ani představit. Mohou jich být miliony (uvažujeme pouze stejnou vzdálenost od středu galaxie, kde se nachází naše sluneční soustava). Vzdálenosti mezi jednotlivými hvězdami jsou nepřekonatelné. Jsem rád, že z žádného z těch blázinců k nám nikdy nic nepřiletí. Alespoň v to doufám. S aplikováním blbosti si bohatě vystačíme sami.
A jaký je závěr? Žádný – nebo chcete-li – můžeme se dostat až k vyhasnutí všech hvězd, k bodu absolutní nuly, k černočerné mrazivé tmě, k nicotě, ze které vše vzniklo. To je konečný smysl existence. Snad vás trochu uklidní, že pro vesmír leží tahle smrt ve velmi velmi vzdálené budoucnosti.
Avšak co se týče konce vaší existence, tak tma může nastat bohužel kdykoliv. Smůla. Game over. Proto mi přijde dobré hodně se v životě snažit i když je všechno naprosto k ničemu. Řešit bez přestání problémy je mnohem zábavnější, než jen tupě čekat na tmu.
Řešit bez přestání problémy je mnohem zábavnější, než jen tupě čekat na tmu. Snad bohudík nebo bohůžel…je to tak.
Někde jsem četla, že smyslem života není jen řešit problémy, ale také se učit prožívat.
Ne všechno jde vyřešit, něco je nutné také unést či ustát… I když hledat hledat v sobě i kolem sebe, co mi těžkou situaci pomáhá unést/ustát, je vlastně také řešení… 🙂
Smyslem života je cokoliv co konkrétní člověk za smysl považuje. Řeknete-li že smysl neexistuje, je to jen lidská potřeba hledat smysl ve všem, ano je to pravda. Pokud však jiný člověk řekne že jeho smyslem a posláním je pomáhat lidem například, ano je to zase pravda.
Ale nikdo nemůže hledat smysl za celé lidstvo a spekulovat o tom. Tedy vlastně může, ovšem zase se pohybuje na poli domněnek a úvah.
Já vidím například svůj smysl ve víře a v prožívání. Nemyslím víru ve smyslu náboženském, myslím víru jako takovou. Totiž víra stejně jako síla myšlenky, vědomí nebo láska, to vše má obrovskou sílu z které vzniklo vše co vidíme kolem sebe. Když to vše promítnu do mé vlastní fantazie a představivosti, překvapuje mě a fascinuje, jak se můžu vnitřně rozvíjet a posouvat své vlastní vnitřní hranice. Zdánlivě se nejedná o nic hmatatelného. Neznamená to však, že by se jednalo o něco nereálného či podřadného.
Práce s vlastním nitrem a tělem, to je můj smysl.