Skončily volby 2021. Výsledek byl překvapivý a přinesl naději na odklon od cesty k autokracii. Nyní jde jen o to, zda se podaří zmobilizovat i dostatečné množství talentovaných jedinců, kteří se o změny k lepšímu skutečně zasadí. Můžete mezi ně patřit i Vy! A určitě se nemusíte angažovat v nějakém politickém uskupení. Stačí nestát s rukama v kapse a začít něco dělat. Máme příležitost žít ve státě, za který se nemusíme stydět.
Nejprve bych rád přiblížil několik podstatných skutečností.
Zvykli jsme si, že volby vyhrávala levicová a populistická uskupení. Na straně voličů v těchto případech po volbách vždy stačí pouze natáhnout ruku a nic nedělat, jenom čekat, až zvolení socialisticky smýšlející zákonodárci navenek ohnou fyzikální zákony a následně legitimně přerozdělí plody práce druhých směrem ke svým voličům.
Avšak nyní jsme po dlouhé době v situaci, kdy je například možné snížit byrokratickou zátěž a dát větší prostor lidem tvořivým a inteligentním, kteří bohatství vytvářejí. Je jich naneštěstí stále málo. To je největší problém demokracie. Aby bylo možné pokračovat i po dalších a dalších volbách v demokratickém uspořádání a tedy zejména v podporování drobných podnikatelů, musí se aktivizovat více lidí, kteří chtějí naplnit svůj potenciál, chtějí růst, chtějí být prospěšní a tvořit, aniž by jim šlo o krmení svého ega, nebo uspokojování pochybných megalomanských potřeb.
Teoreticky by šlo začít řešit i vážný problém s nedostatkem pracovníků, jenže vyházet zaměstnance přebobtnalého státního sektoru a čekat, že se sami od sebe zapojí do skutečného pracovního procesu, tzn. začnou tvořit hodnoty, by bylo krajně naivní. Zažil jsem na vlastní oči neuvěřitelné chování státních zaměstnanců. Horší pracovní návyky a morálku byste jinde nepohledali. Ti lidé žijí v paralelní realitě. Změnit jejich myšlení a návyky může trvat řadu let. Nejhorší na tom je, že by se sami museli chtít změnit.
Přestával jsem doufat, že ještě dostaneme šanci na odklon od trajektorie směřující k autokratickému systému. Ta šance tady ale najednou je. Měli bychom ji pevně uchopit!
Pozor! Ještě ani zdaleka není vyhráno! Volby jsou pouze impulz. Každý systém má nějakou setrvačnost. Česko se zvolna proměňuje v příšerný autokratický aparát připomínající vládnutí v tzv. „banánových republikách“, kde máte silného vůdce, který si dělá co chce a nevzdělané obyvatele, kteří jsou jím a jeho poskoky ovládáni. Vůdce myslí za ně. Oni nemusí nic, jenom poslušně poslouchat. Je to pro ně pohodlé a stejně si jinou alternativu ani neumí představit. Nová vláda to bude mít extrémně těžké. Velká část společnosti se pohybuje na hraně šílenství. Proč se u nás více než 1,5 milionů obyvatel snažilo a snaží o zavedení diktatury mi není jasné, ale tuším, že v tom hraje roli více vlivů. Může být příčinou nedostatečná mentální kapacita? Ztráta soudnosti? Zatrpklost? Morální pokleslost? Příslušnost ke státní úřednické sektě? Nevím. V případech, kdy je příčinou něco z výše uvedeného je bohužel téměř jisté, že tito voliči se budou držet svého vůdce, i kdyby se rozhodl zakládat třeba koncentrační tábory. Nějak by si to ospravedlnili a mnozí z nich by ani potřebu ospravedlnit něco takového neměli.
Co je vlastně demokracie a jak by se mohla dál vyvíjet?
Jedná se o pluralitní systém, ve kterém se na znění zákonů poměrně složitě dohaduje větší množství lidí prostřednictvím stran, kterých jsou členy. Mezi charakteristické prvky demokracie patří ústava a právo na svobodu projevu. Výhodou oproti diktatuře je holý fakt, že více lidí víc ví a tedy generované zákony jsou ve většině případů kvalitnější (s ohledem na celek), než zákony vytvářené nějakým individuem přesvědčeným, že spolklo veškerou moudrost lidstva. Nevýhodou je, že potřebujete, aby ve společnosti bylo dostatečné množství samostatně uvažujících jedinců, kteří se dokáží v čase voleb rozhodovat nikoliv pouze na základě slibů a pěkných bilboardů, ale na základě zdravého rozumu a faktických dat. Další nevýhodou je, máte-li jiný názor, než politické uskupení, pod kterým vystupujete, musíte většinou se svou stranou souhlasit, aby vás nevyštípali a nebo je přesvědčit. Názor strany však bývá často zatížený emočním nábojem dané problematiky, nebo ideologicky formulovaným programem, což bývá pro nalezení optimálního řešení v dynamicky se měnící společnosti překážkou.
Je zřejmé, že demokracie má své mouchy a není konečnou, ani ideální formou vládnutí, ale zřejmě pouze vývojovým mezičlánkem. Osobně se domnívám, že společnost by se měla propracovat k systému, kdy v parlamentu zasednou ti opravdu nejlepší z nejlepších, nezávislí myslitelé a odborníci, kteří budou mít nejširší přehled v rozmanitých oblastech a budou usilovat nikoli v první řadě o hromadění svého majetku, ale o prosperitu celé společnosti. Bude k tomu nejspíš zapotřebí vymyslet volební systém, ve kterém nebudou mít hlavní slovo strany. Aby v parlamentu mohlo být rozhodováno o zákonech na základě individuálního uvážení jednotlivců, museli by všichni mít extrémně vysokou emoční inteligenci, aby se nerozhodovali ukvapeně v důsledku emocí (nebo svých osobnostních poruch), ale na základě racionálního zvažování všech dostupných možností a vybírali dle jejich nejlepšího statistického odhadu vždy tu nejlepší variantu. V tuto chvíli je taková představa o dalším vývoji demokracie však jen čiré sci-fi. Lidé podobných kvalit jsou extrémně vzácní. Nejsou zde nastavené podmínky pro jejich probouzení a rozkvět.
Mindset
Je pravděpodobné, že mezi voliči populismu, socialismu, nebo i jiných ismů se vyskytují lidé, kteří jsou morálně v pořádku, a nejsou ani mentálně zaostalí, ale jejich mindset je zkrátka nastaven bez důkladného promyšlení důsledků volby (resp. v tom nastavení měl prsty někdo s pokleslými cíli).
K nastavení zafixovaného myšlení dochází třeba tak, že se necháte emočně unést k nerealistickým ideím, přičemž dané myšlenkové zadrátování je emocemi udržováno na stejném místě, bez ohledu na to, že racionálně jste schopni vnímat, že realita je jinde. Emoce jsou však u většiny lidí silnější, takže s tím bez pomoci druhých nehnete, i kdybyste chtěli.
Důležité je pochopit rozdíl mezi zafixovaným myšlením a růstovým myšlením, a mít stále na paměti charakteristiky obou typů myšlení. Nevíte-li, jaký je mezi uvedenými mindsety rozdíl, zastavte se prosím na chvíli a nastudujte si článek mindset. Je to opravdu klíčové pro pochopení řady souvislostí. A je to zároveň první krok, který doporučuji udělat, chcete-li se také začít podílet na rozvoji demokracie.
Na nás záleží, zda i z řad zastánců populistů či socialistů se občas vynoří produktivní tvořiví lidé, kteří pochopí jak svět funguje, co přispívá k prosperitě a že není možné jenom nastavovat ruku. Občas někdo z těchto lidí může pochopit, že je zapotřebí především sami se o prosperitu zasadit svou prací.
Dostali jsme šanci. Není žádný důvod tuto příležitost ke změně nevyužít. Zda se podaří demokracii udržet, nebo dokonce dále rozvíjet, nezáleží teď ani tak na politicích, jako na nás, jednotlivých pěšácích v první linii.
Dobrá zpráva je, že většina z toho, co podniknete v souladu s růstovým myšlením (a s cílem udržet demokracii), se započítává k dobru, aniž byste se museli politicky angažovat. (Přesto je následně lepší se angažovat, alespoň ve svém okolí, jinak hrozí, že v extrémním případě, kdy někdo hodně lže, převáží hlasy mentálně slabších občanů, což může mít katastrofické následky.)
Proč mnohdy stačí například chytře pracovat a soustředit se na prosperitu? Protože soustředíte-li se na prosperitu, dříve či později se objeví přirozený tlak na vznik určité hierarchie, kdy je výhodné dát prostor i ostatním, zapojit je do pracovního procesu a rozdělovat spravedlivě (dle zásluh a ceny práce) podíl na zisku mezi zúčastněné, i když mnozí z nich toho až tak moc jako vy umět nemusí. Prosperují z toho všichni, byť ne všichni zpravidla chápou, proč majitel nebo manažer vydělává víc, než dělník. Za to však může nedostatečná komunikace, nebo i egocentrismus. Komunikaci lze vylepšit a škodlivé vlivy potlačit. I dělník nakonec pochopí, že je pro něj výhodnější zapojit se čile do pracovního procesu a podpořit potom svým hlasem demokracii (tedy pojistit možnost svobodné volby), než-li volit socialisty (přerozdělovače plodů práce druhých) a trpět následně nedostatkem v nějakém centralizovaném komunistickém, či jiném despotickém režimu, když neinformovanost přeroste únosnou mez.
Ti, kteří budují prosperitu, se však musí naučit citlivě vést druhé, nepřehlížet je a neustále vysvětlovat, proč vše funguje tak jak to funguje. Dělník nemá čas a náladu na studium filosofie, etiky, podnikání, psychologie, evoluce a podobných věcí, které je dobré průběžně studovat, abyste se dokázali lépe rozhodovat. Je však zapotřebí, aby alespoň trochu chápal, jak náročné je vést firmu a dosahovat zisku. Neexistují vykořisťovatelé a vykořisťovaní, ale jen přirozená pracovní hierarchie, která je dána úrovní dovedností, snahou a také náhodnými vlivy. Vždyť Baťův akcionářský model, do kterého byli zapojeni všichni dělníci, fungoval dobře!
Jak využít příležitost?
Bohatství společnosti dnes není díky existenci globálních trhů ani tak závislé na množství surovin, které má ta která zem k dispozici, jako na činorodosti, inteligenci, pracovitosti a vytrvalosti jejích členů. Jsou samozřejmě výjimky, jako například arabské státy, které těží ropu. Je však řada zemí, kde nemají téměř žádné surovinové zdroje a přesto jsou bohaté a na vysoké úrovni. Čím to je? Tak například Německo nemá ropu, ale má kapitál a dobrou pracovní morálku. (Když se tam dostane za prací třeba jižan, je to pro něj peklo dělat tolik hodin denně, ale nakonec si zvykne.) Potom jsou státy typu Lucembursko, nebo Singapur, kde vláda vsází na vzdělání, špičkové technologie, na bankovnictví či aktuální trendy a většinou jim to i pěkně vychází, takže skutečně silně prosperují. Jenže tohle všechno jsou příklady výsledků vysoké politiky. My jsme pěšáci. Inspirovat politiky by sice mohlo při troše štěstí vést k výsledkům, jenže zahnilá politická kultura se u nás až tak rychle nezmění, aby většina času investovaná do takové snahy nevyšla vniveč. Obětujete se?
Co můžeme udělat hned teď, s viditelnými výsledky, jen jako pěšáci bez přímého vlivu na politiku? Můžeme se stát kupříkladu vzorem druhým, aby se nebáli a také začali něco se sebou dělat. Hlavní je nestát na místě. Nečekejte, že prosperitu zařídí ostatní! To je prostě nesmysl. Musíme se o to přičinit všichni z nás, komu ještě obrazně řečeno neprovedli lobotomii mozku!
Vyznáte-li se na Facebooku, můžete psát do skupin, kde se lidé zajímají o podnikání, osobní rozvoj, politiku, nebo cokoliv co může podpořit růst a prosperitu. Já jsem Facebook bohužel zcela nepochopil, takže píši jen sem na blog, který mi slouží jako hlavní zdroj informací. Budete-li pomáhat druhým, pomůžete tím totiž především sami sobě, protože se naučíte řadu nových věcí a budete díky tomu také lépe rozumět realitě (tedy neskončíte-li v nějaké izolované dezinformační bublině).
Nic nám nebrání zkoušet stále dokola uspět i v obtížných oblastech. Stačí totiž dostat do krve základní principy úspěchu a vytrvale se snažit úspěchu dosáhnout, bez ohledu na remcaly z okolí, kteří zákonitě v naší společnosti jsou, a kteří nám budou házet klacky pod nohy jak jen to půjde.
Když se stát odchyluje od demokracie, ne každý dokáže v sobě najít motivaci začít podnikat (byť i jenom na volné noze). Naštěstí 9. října 2021 došlo k tomu, že se lidé (díky snaze sejmout Andreje Babiše) vyslovili pro návrat k demokracii. Myslíte si, že mohou čtyři roky stačit na to, abyste se rozvinuli a udělali maximum pro dosažení čehokoliv smysluplného, co vás posune dopředu, nebo čím se přiblížíte možnosti realizovat váš skrytý potenciál? Z vlastní zkušenosti vím, že čtyři roky k tomu stačí. Nečekejte zázraky, ale spíše jen dobré pocity z menších i větších vítězství v rozmanitých bitvách (se sebou samými).
Změnit své myšlení z depresivního fixního na povzbudivé růstové není tak těžké. Podařilo se to celkem i mně, dlouholetému negativistovi a skeptikovi. Ale kdyby volby dopadly jinak, těžko bych teď zažíval podobnou eufórii, jako lidé po revoluci v roce 1989. Když se nic nepokazí, svoboda u nás bude ještě minimálně čtyři roky. Za tu dobu se toho dá zvládnout hodně, tak na nic nečekejte a určitě ne na to, že práci za vás odvedou jiní.
Jako bonus k volbám jsme svědky potápějících se pochybných bárek socanů a komunistů. To mě hodně potěšilo. Naše společnost má konečně další šanci zvrátit cestu do pekel. Lidé zatím nepochopili, že perpetum mobile nelze sestrojit a ani zákon o zachování energie nelze překonat, nechali se jen vést touhou po pomstě. Nicméně v tomto případě je důležitější výsledek.
Nebojte se pomáhat druhým. Lze tím rozvíjet vaší vlastní odbornost, ale i produktivitu, konkurenceschopnost a kdo ví co vše dalšího. Učit a inspirovat druhé, je především investice do sebe sama. Třeba i založte podobný blog, jako je ten můj. Vím docela jistě, že bez tohoto blogu bych nebyl tam kde jsem. Slouží mi jako cenný zdroj informací, které těžím z různých knih, webů a videí. Kdybych si zde poznámky nezapisoval, určitě by se nejcennější informace ztratily, protože je toho zkrátka příliš mnoho. Informace se musí nějakým způsobem třídit, archivovat a také vstřebávat, jinak moc velkou cenu nemají. Vedlejším přínosem blogu je, že se občas najdou čtenáři, které můžete inspirovat k seberozvoji. Snad jsem k tomu trochu přispěl. Ono i málo je mnohem víc, než vůbec nic.