Proč v dnešní době, kdy je tak snadné žít si slušně, většina lidí trpí kariérní úzkostí? Co je příčinou našich stavů úzkosti, když všeho máme mnohem více než kdy v historii bylo možné?
„Lidé si o vás udělají kompletní představu během několika okamžiků ze zcela nepatrné informace o vás. Jsme obklopeni snoby a snobstvím.
Nemyslím si, že bychom byli nějak zvlášť materialističtí. Myslím si, že žijeme ve společnosti, která zkrátka propojila určité emoční odměny se získáváním hmotných statků. A to, co doopravdy chceme, nejsou věci. Jsou to odměny. A to je nový způsob vnímání luxusního zboží. Až příště uvidíte někoho ve Ferrari, nemyslete si, „Tohle je někdo, kdo je chamtivý.“ Myslete si, „Tohle je někdo neuvěřitelně zranitelný, kdo potřebuje lásku.“
Média se nám snaží namluvit, že stačí pevná vůle, nápad, garáž a můžete také započít něco významného. Důsledky tohoto problému vidíme v knihkupectvích. Když si prohlédnete oddělení s knihami osobního růstu a několik si jich přečtete, zjistíte, že existují dva základní typy. První říká, „Dokážeš to! Nic není nemožné!“ A druhý vám pomáhá vyrovnat se s tím, čemu se taktně říká „nízké sebevědomí,“ anebo netaktně — „když jste se sebou velmi nespokojení.“
—
Existuje souvztažnost mezi společností, která lidem tvrdí, že dokáží cokoliv a výskytem nízkého sebevědomí. To je příklad toho, jak se něco, co je celkem pozitivní, může nepěkně zvrtnout.
—
Víte, ve středověké Anglii, když jste potkali velmi chudého člověka, popsali jste ho jako „nešťastníka.“ Doslova jako někoho, kdo neměl štěstí (unfortunate). V dnešní době, především v USA, pokud potkáte někoho ze spodních vrstev, možná ho nepěkně označíte za „lůzra.“ (looser) Mezi „nešťastníkem“ a „lůzrem“ je veliký rozdíl. Poukazuje na 400 let vývoje ve společnosti, na to, kdo je dnes podle nás zodpovědný za naše životy. Už to nejsou bohové, jsme to my. My držíme volant.
Což je vzrušující, pokud se vám daří, a zdrcující, pokud ne. V nejhorších případech to podle analýzy sociologů, jako je Emil Durkheim, vede ke zvýšené míře sebevražd. Sebevraždy jsou v rozvinutých zemích častější než kdekoliv jinde na světě. A jednou z příčin toho je, že si lidé berou všechno, co se jim stane, strašně osobně.
—
Existuje vůbec úleva od některých z těch tlaků, které jsem právě popisoval? Myslím, že existuje. A několik z nich bych rád zmínil.“
—
Poslechněte si celou řeč Alaina de Bottona [wiki], [web]. (Transkript je i v češtině.)
