Hledání řešení nedostatku odborných pracovníků

Média stále řeší nedostatek odborných pracovníků, nebo řemeslníků. Málokdo se však zabývá příčinami a už vůbec nikdo nehledá nové cesty jak situaci řešit. Ve společnosti převažuje názor, že na budoucí práci připravují žáky školy. Kdo prošel stávajícím vzdělávacím systémem přitom už ví, že škola připravuje na všechno, jenom ne na budoucí práci. Je to trochu pokrytecké.

ZKOUŠKA DOSPĚLOSTI

Škola vás naučí řešit stres, jste nuceni využívat průtokové biflování; motivováni jste jen strachem, obcházíte systém (např. opisováním) apod. Když se lépe podíváme na maturitu, dojde nám, že je to čistě jenom zkouška dospělosti. Je jasné, že třeba matematika je ideální nástroj, kterým lze děti efektivně strašit, protože to prostě nelze u zkoušky okecat. Matematika se neučí proto, abyste ji v životě uplatnili (pokud 1% populace potřebuje matematiku v rozsahu ve kterém se vyučuje, tak hodně, ale hodně přeháním). A podobné je to vlastně se všemi předměty, i s těmi odbornými! Těch pár týdnů před maturitou je testem vaší vůle a sebezapření překonávat překážky. Nic víc.

 

REFORMOVAT ŠKOLSTVÍ?

Jenže praxe bez ohledu na stav školství potřebuje pracovníky šikovné a znalé svého oboru. Schopných pracovníků je kritický nedostatek. Jestliže je nemohou vyprodukovat školy, kde je potom vzít? Reforma přitom nepřipadá v úvahu. To by si nikdo nelajznul. Tristní situaci školství by ale bylo možné řešit jinak.

Vedle starého neefektivního systému by mohl vzniknout paralelní vzdělávací systém se zaměřením na získávání co nejpraktičtějších dovedností a vědomostí, tedy by se jednalo o podporu specializace, získávání konkrétních dovedností využitelných v praxi. Vše by bylo nastavené tak, aby lidé s velkou motivací měli možnost kdykoliv si rozšířit své portfolio dovedností. Systém by byl zacílený především na podporu ekonomiky a zvyšování konkurenceschopnosti. Týkalo by se to především technických oborů.

 

HLAVA NÁM TO NEBERE

Žijeme na počátku informační doby. Jediným omezením je fantazie a ekonomická návratnost. (Potom ještě moloch stát, ale s tím nic moc nenaděláme.) Ke vzdělávání sice nestačí jenom videa, byla by zapotřebí i pokročilá virtuální realita, v řadě oblastí by však stávající prostředky již dostačující byly. Na Youtube se dá rychle naučit spousta praktických věcí již dnes.

Je zapotřebí si uvědomit, že množství informací “v oběhu” již značně převyšuje možnosti starého výukového systému, protože člověk má poněkud omezenou mozkovou kapacitu. Aby systém mohl produkovat skutečné odborníky, byla by nutná vyšší specializace. To však školství z doby C.K. mocnářství nemůže nabídnout. Bude se stále snažit narvat do studentů co nejvíc ze širokého spektra obecných informací, které však jen málokdo využije v praxi, protože nakonec každý vykonává jen určitý omezený okruh činností.

 

ŠKOLA JE SÍTO

Primární funkcí starého školství i nadále bude prosévat hůře manipulovatelné od těch dobře ovladatelných. Absolventi získají v podstatě jenom tituly, přičemž praktické znalosti a dovednosti musí nabrat až někde v práci. Nikdo se dnes nepozastavuje nad tím, že existuje velké množství lidí, kteří by preferovali studium praktických dovedností, což však systém neumožňuje. Většina lidí nemá chuť nechat si nalévat do hlavy blbosti. Raději se vzdělávají po svém a získávají praktické vědomosti až v praxi.

 

UMOŽNIT SPECIALIZACI?

Nový systém by mohl umožnit zvýšit motivaci lidem, kteří se chtějí specializovat, chtějí změnit zaměstnání, neláká je nechat se vzdělávat hromadně ve školních lavicích, případně se nechtějí zabývat zbytečnostmi.

Jako příklad uvedu projektování rodinných domů. Projekční činnost mohou vykonávat jenom autorizovaní inženýři/architekti s vysokoškolským stavebním vzděláním, praxí v oboru v délce několika let a navíc musí složit zkoušku, aby se stali členy komory autorizovaných inženýrů a techniků (ČKAIT). Je to takto dlouhodobě zažité a funkční. Tedy, pokud za funkční můžete považovat smutný fakt, že je problematické sehnat schopného projektanta nebo vůbec nějakého projektanta. Ti lidé museli studovat řadu let i spoustu věcí, které v praxi nikdy nevyužijí. Kdyby stejný čas věnovali specializaci, byli by mnohem lépe připraveni. Netvrdím, že máme zrušit zkoušku do ČKAIT! Tvrdím opak! Měli bychom podobné zkoušky rozšířit do více oblastí, ale zároveň umožnit podstoupit zkoušky různých úrovní i lidem, kteří se nechtějí celé roky zdržovat studiem věcí, které v životě neuplatní a chtějí se logicky naučit především to, co budou v praxi opravdu potřebovat. Jsem zastánce svobodné specializace a opravdu nesnáším pokrytectví, zejména co se týče pseudovzdělávání (pseudovzdělání poskytuje právě stávající vzdělávací systém).

Je nezbytně nutné, aby projektant rodinných domů musel umět navrhovat věžáky, mrakodrapy, mosty, paneláky, bytové domy apod.? Proč by nestačilo, aby uměl perfektně navrhovat rodinné domy? Vždyť většina z projektantů dohromady ani moc nepočítá a musí využívat služby autorizovaných statiků, kteří se na výpočty specializují a kteří právě ručí za to, že dům nespadne!

Zůstaňme u našeho zatím těžko představitelného příkladu. Představte si systém, ve kterém se například ve čtyřiceti rozhodnete změnit kvalifikaci a začnete studovat projektování rodinných domů. Nenavštěvujete školu. Používáte internet. Máte k dispozici klíč v podobě okruhů otázek, na které budete muset správně odpovědět u zkoušky.  Dostanete odkazy na učebnice, videa a další výukové materiály. Začnete studovat výhradně projektování rodinných domů. V momentě, kdy budete přesvědčeni, že vše potřebné umíte, přihlásíte se na zkoušku, které budete mít možnost se zúčastnit pouze třikrát v životě, a ne dříve, než po třech letech od prvního pokusu. (Zároveň se budete samozřejmě muset naučit i perfektně ovládat stres ze zkoušek, abyste si tím neblokovali neokortex, což mívá zcela zbytečně dosti negativní vliv na výsledky pro hodně lidí.) Zkoušení by stát samozřejmě něco stálo, ale náklady by zdaleka nepřevýšily možný přínos. Byly by řádově nižší, než v systému starého školství, kde musíte spravovat budovy škol, vytápět je, platit za elektřinu, vodu, uklizečky atd. Po absolvování zkoušky byste získali úředně potvrzený certifikát, který by vás opravňoval například k podnikání v dané odborné oblasti, nebo byste jej mohli použít při získávání zaměstnání a také by vám umožnil podstoupit další zkoušky (v případě zájemců o projektování rodinných domů např. zkoušku ČKAIT upravenou pro specializaci Projektant rodinných domů).

 

TAK NIC, ALE TŘEBA JEDNOU NĚCO VYMYSLÍME

Motivace v tomto systému by byla zcela jiná, než jaká je ve starém systému. Vše by vedlo k větší samostatnosti studentů a k větší zodpovědnosti. Požadavky na odbornost by byly vyšší, než v případě standardního studia, kde studujete páté přes deváté, horem dolem všechno a dohromady nevíte nic. A nemyslím si, že by tak úzká specializace mohla být omezující. Člověk by mohl i několikrát za život specializaci změnit. Chce to jenom nevzdávat to a snít dál. Můj nápad, třebaže je pošetilý (pro běžné pozemšťany uvyklé přijímat realitu bez hlubšího zamyšlení), by mohl někdo jednou lépe rozvinout a objevit způsoby, jak jej uvést do života. Osobně bych s tímto způsobem sebevzdělávání určitě pokračoval i ve vysokém věku. Studovat jen to, co lze uplatnit v praxi, je pro mě velký požitek. A naopak, učit se věci v praxi nepoužitelné považuji za ztrátu času. Je mi jasné, že blahořečení hned namítnou, jak mohu vědět co je potřeba umět a co ne? V technických oborech je to však zcela jednoznačné. Musíte jenom znát jaký je cíl, tzn. v našem příkladu je cílem dovednost v projektování rodinných domů. Tento příklad jsem uvedl proto, že jsem si to sám zkusil, nastudoval jsem si všechny potřebné normy, naučil jsem se modelovat v CADu, generovat výkresy, seznámil jsem se s rozmanitými technologiemi a postupy. Na začátku to vypadá složitě, ale když se do toho po pár týdnech dostanete, přijde vám to nakonec velmi jednoduché a začne vám docházet, že s naším vzdělávacím systémem je něco hodně, ale hodně špatně.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *