Ke vstoupení do rytmu tvořivosti je zapotřebí najít nejprve rytmus jednoduchosti.
Tvořivost je potřebou interakce se světem. Nelze ji vynutit; můžeme ji pouze umožnit. Nelze se stát tvořivými v izolaci od okolního světa.
Tvořivost potřebuje prostor, do kterého následně vstupuje. Život je tvořivost – také expanduje všude kam jen může a potřebuje prostor pro sebevyjádření.
Chybí-li prostor pro tvořivost, je-li prostor již obsazen pravidly, předsudky, šumem, překážkami, zdmi a ostnatými dráty, tvořivost se nemůže projevit v celé své kráse. Avšak i obsazený prostor je prostorem pro tvořivost. Je jen zapotřebí naučit se rozpoznávat a vnímat prázdná místa a nechat do nich expandovat kreativitu. I nejpevnější ocelové bariéry mohou povolit a stejně tak nejsilnější předsudky. I nejpropletenější provázance mohou prasknout a nechat na svých troskách vykvést něco nového, neotřelého, přitažlivého, krásného či ošklivého.
Rytmus tvořivosti lze snadno zachytit, dokážeme-li se navracet k jednoduchosti a k podstatě existence. Tou je potencialita – možnost tvoření. Možnost je například bílé plátno, na které můžete něco namalovat. Možnost je ticho, do kterého můžete vnést tóny.
Stačí si všimnout jednoduchosti (a dokonalosti) kamene, stromu nebo čehokoliv jiného, co nám připadá všední a hned se ladíme na podstatu svého bytí.
Skutečně tvořit lze jen v přítomném okamžiku. Jste-li plně přítomni a naladěni na své bytí, budete tvořit.
Snaha, očekávání, touha … jsou příznaky, že nejste přítomni. Vaše mysl se pohybuje v iluzorní budoucnosti, v neexistujících zkušenostech.
Obavy, strach, nerozhodnost … jsou rovněž příznaky, že nejste přítomni. Vaše mysl se pohybuje v iluzorní minulosti, v nepříjemných zkušenostech.
V okamžiku tvoření neexistují očekávání ani zábrany. Existují pouze indicie a projevy.
Krása skrytá v jednoduchosti nevyžaduje nic než uvědomění přítomnosti a vděčnost za prožitý okamžik.
V každodenním životě se ukrývá posvátné a vše, co děláte nyní a s vděčností a láskou, je posvátné.