Válka s chaosem

Fyzikální zákonitosti jsou neúprosné. Náš život je stručně řečeno nerovný boj s chaosem, tedy s narůstající entropií. Slovo entropie v daném kontextu (tzn. míra neurčitosti) poprvé použil v devatenáctém století Clausius. K druhému termodynamickému zákonu se vyjádřil slovy: Energie vesmíru je konstantní. Entropie vesmíru míří k maximu.

Neustálé navyšování entropie je patrné v mnoha aspektech existence – nikoliv pouze ve fyzice. Tak například v počátcích webových stránek bylo velmi snadné weby tvořit. Entropie byla nízká. Jenže se začala přirozeným způsobem zvyšovat. Dnes je velmi těžké držet se všemi technologiemi krok. Stejně tak narůstá chaos v politice, vědě, umění, počasí … vlastně ve všech směrech bojujeme se stále větším chaosem.
Nejméně snesitelné jsou projevy entropie v lidském těle. Čím jste starší, tím vyšší je míra neuspořádanosti. Na mikro úrovni jde o to, že se buňky nedokáží obnovovat dokonale, tzn. dochází k poruchám a tedy ke stárnutí. Chyby v systému jsou častější a častější, až to jednoho dne rupne a je konec hry. Než však systém dospěje do kritické fáze, užijete si spoustu zábavy s důsledky zhoršování stavu. Poruchy paměti, snižování úrovně myšlení a další běžné projevy narůstající entropie se začnou objevovat zrovna když potřebujete pravý opak, tedy zdokonalení paměti, soustředěnosti a myšlení. K tomu se začnou přidávat radosti jako úbytek energie, zhoršování obranyschopnosti organizmu a další (d)efekty. Je nějaká šance jak entropii účinně brzdit?

Nechcete-li jenom čekat na „konec hry“, je zapotřebí zmobilizovat všechny poslední síly a jít do války. Válku sice nemůžete vyhrát, ale máte šanci oddálit definitivní porážku řadou vítězných bitev. Nepřítel je bohužel nepřemožitelný. Stojí proti němu dokonce i celý vesmír nebo vesmíry, věříte-li v multidimenzionální podstatu reality. Každý vesmír se řítí do propasti nicoty a nic tomu nemůže zabránit.

Mobilizace

V momentě kdy vám dojde, že chaos je možné trochu přibrzdit (a že je to docela zábavné), můžete v sobě najít skryté rezervy. Ty je zapotřebí povolat do zbraně. Záložáci však nejsou vycvičeni, nemají žádnou disciplínu, nechce se jim nic dělat. Potřebují trochu osvítit, aby v sobě našli sílu bojovat. Vynutit si jejich plnou účast nemůžete. Je zapotřebí oslovit svůj vnitřní stát jasnou a silnou vizí. Ačkoliv je chaos přirozenou součástí bytí, je nutné s ním bojovat. Proč? Když vítězí chaos, prohrává existence, uspořádanost, řád, smysluplnost i logika.
Mobilizace nezajistí vítězství, ale umožní připravit se na dlouhý boj. Máte už jen minimum sil? Nevadí! Člověk je na boj s chaosem dobře vybavený. Stačí i jenom nepatrná síla a naděje a můžete opět vítězit.

Energie

V každé válce jde o zdroje. Kdo má energii, zpravidla vítězí. Kde však tu energii brát? Kdyby stačilo dobře se najíst, byli bychom za vodou, jenže takto fungují v nejlepším případě automobily. Nalijete do nich benzín a tím navýšíte jejich energii o přesně dané množství. U člověka to bohužel funguje jinak. Máte určité množství energie a z té si vaše vnitřní systémy odebírají co potřebují. Pokud jste například stále ve stresu, málo spíte, pokoušejí se o vás různé nemoci, stěží vám ta energie vystačí na běžné přežívání. Abyste mohli válčit, musíte mít po odečtení všech nezbytných výdajů ještě hodně zásob pro boj. Proto říkám, že primárně nejde o to získat energii navíc, ale naučit se s energií dobře hospodařit a nesmlouvavě eliminovat všechny zbytečné nebo nadstandardní výdaje. Spoustu energie můžete ušetřit například precizním dodržováním pořádku (jak vně, tak uvnitř).
Potom jsou různé postupy, jak trochu energii i navýšit, ale ne u každého to funguje. Můžete například aktivně sportovat, což vám dobře rozproudí krev v žilách, jenže to musíte dělat pravidelně a dlouhodobě, protože jinak se může stát, že si jdete zacvičit a namísto kýženého efektu získání energie padnete po cvičení tak říkajíc na ústa a zvládnete se postavit na nohy až po několika hodinách.

Vize

Proč bojovat? Protože chaos je ošklivý a nudný. Nestačí-li vám toto konstatování, začněte rychle hledat svojí životní vizi.
Co chcete zažít?
Co chcete vytvořit?
Kde chcete být za deset let?
Pro chaos jsou to zničující otázky.
Máte-li v sobě memy, které se vyžívají ve strhávání existence do temné propasti chaosu, bude nejprve zapotřebí je identifikovat a poté nahradit silnějšími memy, které jsou konstruktivní a dobře zahání nudu. Negativitu nelze zničit, zůstává v člověku trvale, ale dá se snadno přebít. Je k tomu však zapotřebí dlouhodobé směrování pozornosti na smysluplné věci.

Priority

Jednou z nejmocnějších zbraní je dovednost v určování priorit a v přesměrovávání pozornosti právě k nejvyšším prioritám. Nemáte-li na nic čas, potom toto je absolutní minimum jaké musíte v boji s chaosem denně podstupovat, abyste se dostávali „nad vodu“ a nenechali se vším semlít. 
Určování priorit je snadné. Sepište si každé ráno na papír několik málo jednoduchých úkolů a očíslujte je podle svého nejlepšího úsudku od nejdůležitějších po nedůležité.

Rutiny

Válka s chaosem nikdy nekončí. Každý den je nutné zaútočit a znova a znova. K tomu nám dopomáhej rutiny, čili dobře zaběhnuté opakované činnosti. Nejtěžší je nové rutiny zavádět, ale po několika týdnech, když se stanou opravdovými rutinami, už je snadné je vykonávat. Vytvoření rutinních návyků je defacto trénink bazálních ganglií, což jsou oblasti v mozku odpovědné právě za vykonávání stereotypních činností. V tréninku ganglií pomáhá nejlépe tužka a papír. Pokud mám nějakou činnost denně rutině opakovat, musím si především vzpomenout, že mám něco dělat. Mám-li tak děravou paměť, že za dva dny si už nemohu ani přibližně vzpomenout, co že to sakra bylo, musím si dělat poznámky a umísťovat je na dobře exponovaná místa, například na klávesnici nebo na monitor.

Omezení rušiček

Rušičky jsou všude kolem nás. Je jich mnohem a mnohem víc než třeba před dvaceti lety. Život se stává každým rokem složitější a složitější. I z tohoto důvodu je nutné vyhlásit válku chaosu. Alespoň chcete-li, aby váš život měl nějaký hlubší smysl.
Příklady běžných rušiček: zpravodajství, Facebook a podobné nesmysly, internet obecně, počítačové hry, TV (dívá se ale na to dnes ještě někdo??), seriály, filmy …
Přínos těchto médií je pro život naprosto zanedbatelný. Přesto v tom většina lidí vězí až po špičky uší.
Problém je, že jde o silné závislosti. Závislost nelze odstranit. Jediný způsob jak se závislosti zbavit je přebít ji silnější závislostí. Nemůžete se například stát nekuřákem. Lze se však naučit rozpoznávat signál „rauch pauza!“ a v tom okamžiku začít dělat něco jiného, třeba si zaběhat (a ujíždět na endorfinech).
Cítíte-li, že potřebujete více peněz, ale sklouzáváte často k úniku od reality, potom v momentě, kdy máte nutkání uniknout, nahraďte únik prací (např. zkoušejte rozjte firmu nebo se učte nějaké nové dovednosti). Snaha uniknout je vyvolávána vnitřním i vnějším rušením.
Omezit rušení je naprosto zásadní, protože rušičky (byť neúmyslně) vnášejí do života tvrdý chaos. Nepotřebujete více informací! Potřebujete se naučit rozpoznávat kvalitní informace, které jsou pro vás přínosné. Samozřejmě, že potřebujeme také nějakou kulturu, která nám umožní trochu se uvolnit, když už to neumíme bez vnějších vlivů. O to více je potřeba umět rozlišovat kvalitní a nekvalitní „kulturu“, kvalitní a nekvalitní aktivity.

Tvůrčí mysl

Nad emočním savčím mozkem se vytvořila tenká šedá mozková kůra – neokortex. Z mého pohledu největší zázrak vesmíru. Tato síť z miliard neuronů je tím nejcennějším co máte. I kdybyste přišli o všechen majetek nebo o zdraví, díky neokortexu můžete obojí získat nazpět. Skrze neokortex mohou někteří lidé dokonce ovládat i jinak zcela nadřazené oblasti mozku zodpovědné za emoční chování. Abyste byly pány svého života, musíte se naučit nepřetržitě kultivovat svoji tvůrčí mysl. Mysl dokáže vytvářet zázraky. Je to aparát, který jediný si dokáže na určitý čas ochočit chaos a dokonce umí i čarovat – snižování entropie v podstatě čarováním je.
Věříte v nějakého boha, v posmrtný život či něco teologicky podobného? Potom díky kultivaci vaší tvůrčí mysli můžete postoupit na ještě dokonalejší – hmatatelnou víru, která vnáší do života skutečné zázraky. Můžete totiž jednou začít věřit v sama sebe. Okolní prostředí se vás sice bude neustále snažit přesvědčit, že v podstatě nic nemáte pod kontrolou a že nic nezmůžete. Budete-li se však stále více obracet ke svým neuvěřitelným neuronovým sítím a budete-li svou mysl s rozumem kultivovat, pochopíte o co jde. Nějaký čas vás pak bude mrzet, že jste něco tak zřejmého celý život přehlíželi, ale smíříte se s tím.
Tvůrčí mysl skrývá jedno nebezpečí. Čím jste v myšlení rychlejší, tím dále se můžete zaběhnout do slepé uličky, aniž byste si to uvědomili. V myšlení nejde o rychlost, ale o získávání co nejširšího kontextu zkoumané oblasti. Je sice stále těžší a těžší v něčem se prosadit a zazářit, ale když se nad tím pořádně zamyslíte, dojde vám, že nic není nemožné. Povětšinou půjde jenom o to, budete-li mít dost energie. Prosadit se třeba jako vynálezce, výzkumník, podnikatel, umělec, politik – všechny tyto profese vyžadují ohromné množství energie, abyste dosáhli něčeho významnějšího. Ale i když ničeho nedosáhnete, pořád je mnohem lepší alespoň se snažit, než to vzdát, protože máte-li nějaký směr, který vás vnitřně naplňuje, nepotřebujete diplomy, uznání, kariérní postup, nobelovu cenu, milion fanoušků – stačí namísto toho třeba i jen plně vnímaný prožitek každého dne.