Fyzikální zákonitosti jsou neúprosné. Náš život je, stručně řečeno, nerovný boj s chaosem, tedy s narůstající entropií. Slovo entropie v daném kontextu (tzn. míra neurčitosti) poprvé použil v devatenáctém století Clausius. K druhému termodynamickému zákonu se vyjádřil slovy: Energie vesmíru je konstantní. Entropie vesmíru míří k maximu.
Neustálé navyšování entropie je patrné v mnoha aspektech existence – nikoliv pouze ve fyzice. Tak například v počátcích webových stránek bylo velmi snadné weby tvořit. Entropie byla nízká. Jenže se začala přirozeným způsobem zvyšovat. Dnes je velmi těžké držet se všemi technologiemi krok jen s použitím našeho omezeného mozku. Stejně tak narůstá chaos v politice, vědě, umění, počasí … vlastně ve všech směrech bojujeme se stále větším chaosem. Jako poslední naději jsme vymysleli umělou inteligenci. S chaosem se vypořádává mimořádně účinně, byť občas má dost silné halucinace, nebo jak to nazvat. Díky ChatGPT, nejlepší veřejně přístupné AI, mohu ale opět programovat a tvořit aplikace na vysoké úrovni. Nemusím se již topit v chaosu miliard novinek v IT oblasti. S AI jde programování úplně samo. Google je již pro nás programátory jen chaos a ztráta času.
Nejméně snesitelné jsou projevy entropie v lidském těle. Čím jste starší, tím vyšší je míra neuspořádanosti. Na mikro úrovni jde o to, že se buňky nedokáží obnovovat dokonale, tzn. dochází k poruchám a tedy ke stárnutí. Chyby v systému jsou častější a častější, až to jednoho dne rupne, a je konec hry. Než však systém dospěje do kritické fáze, užijete si spoustu „zábavy“ s důsledky zhoršování stavu. Poruchy paměti, snižování úrovně myšlení a další běžné projevy narůstající entropie, se začnou objevovat zrovna když potřebujete pravý opak, tedy zdokonalení paměti, soustředěnosti a myšlení. K tomu se začnou přidávat problémy jako je úbytek energie, zhoršování obranyschopnosti organizmu a další (d)efekty. Je nějaká šance entropii účinně brzdit?
Nechcete-li jenom čekat na „konec hry“, je zapotřebí zmobilizovat všechny poslední síly a jít do (informační) války. Válku sice nemůžete vyhrát, ale máte šanci oddálit definitivní porážku řadou vítězných bitev. Nepřítel je bohužel nepřemožitelný. Stojí proti němu dokonce i celý vesmír nebo vesmíry, věříte-li v multidimenzionální podstatu reality. Každý vesmír se řítí do propasti nicoty a nic tomu nemůže zabránit. Ale to již hodně předbíháme. Vraťme se do každodenní reality.
Mobilizace
V momentě kdy vám dojde, že chaos je možné trochu přibrzdit (a že je to docela zábavné), můžete v sobě najít skryté rezervy. Ty je zapotřebí povolat do zbraně. Záložáci však nejsou vycvičeni, nemají žádnou disciplínu, nechce se jim nic dělat. Potřebují trochu osvítit, aby v sobě našli sílu bojovat. Vynutit si jejich plnou účast nemůžete. Je zapotřebí oslovit svůj vnitřní stát jasnou a silnou vizí. Ačkoliv je chaos přirozenou součástí bytí, je nutné s ním bojovat. Proč? Když vítězí chaos, prohrává existence, uspořádanost, řád, smysluplnost i logika.
Mobilizace nezajistí vítězství, ale umožní připravit se na dlouhý boj. Máte už jen minimum sil? Nevadí! Člověk je na boj s chaosem dobře vybavený. Stačí i jenom nepatrná síla a naděje a můžete opět vítězit.
Energie
V každé válce jde o zdroje. Kdo má energii, zpravidla vítězí. Kde však tu energii brát? Kdyby stačilo dobře se najíst, byli bychom za vodou, jenže takto fungují v nejlepším případě automobily. Nalijete do nich benzín a tím navýšíte jejich energii o přesně dané množství. U člověka to bohužel funguje jinak. Máte určité množství energie a z té si vaše vnitřní systémy odebírají co potřebují. Pokud jste například stále ve stresu, málo spíte, pokoušejí se o vás různé nemoci, stěží vám ta energie vystačí na běžné přežívání. Abyste mohli válčit, musíte mít po odečtení všech nezbytných výdajů ještě hodně zásob pro boj. Proto říkám, že primárně nejde o to získat energii navíc, ale naučit se s energií dobře hospodařit a nesmlouvavě eliminovat všechny zbytečné nebo nadstandardní výdaje. Spoustu energie můžete ušetřit například precizním dodržováním pořádku (jak vně, tak uvnitř).
Potom jsou různé postupy, jak trochu energii i navýšit, ale ne u každého to funguje. Můžete například aktivně sportovat, což vám dobře rozproudí krev v žilách, jenže to musíte dělat pravidelně a dlouhodobě, protože jinak se může stát, že si jdete zacvičit a namísto kýženého efektu získání energie padnete po cvičení tak říkajíc na ústa a zvládnete se postavit na nohy až po několika hodinách.
Když už jsme nakousli téma energie, vězte, že naše tělo lze napájet buď tradičně glukózou (sacharidy) nebo skrze ketony (získáváme je z tuků). Sacharidy jsou akční palivo způsobující nadměrné výkyvy hladiny glukózy v krvi, což má za následek řadu negativních projevů, kupříkladu inzulínovou rezistenci, rychlejší stárnutí, únava, nesoustředěnost, nadváha atd.. Ketony působí zvolna, kontinuálně. Ve většině oblastí vrcholového sportu je výhodnější jet na ketonech, než na glukóze. Zjistili to již v šedesátých letech. Sportovci, kteří jedou na sacharidech stárnou výrazně rychleji, než sportovci, u nichž jsou zdrojem energie tuky. Více o tom se můžete dočíst v mých článcích na téma keto.
Vize
Proč bojovat? Protože chaos je ošklivý a nudný. Nestačí-li vám toto konstatování, začněte rychle hledat svojí životní vizi.
Co chcete zažít?
Co chcete vytvořit?
Kde chcete být za deset let?
Pro chaos jsou to zničující otázky.
Máte-li v sobě memy, které se vyžívají ve strhávání existence do temné propasti chaosu, bude nejprve zapotřebí je identifikovat a poté nahradit silnějšími memy, které jsou konstruktivní a dobře zahání nudu. Negativitu nelze zničit, zůstává v člověku trvale, ale dá se snadno přebít trpělivou prací. Stačí k tomu dlouhodobé směrování pozornosti na smysluplné věci.
Priority
Jednou z nejmocnějších zbraní je dovednost v určování priorit a v přesměrovávání pozornosti právě k nejvyšším prioritám. Nemáte-li na nic čas, potom toto je absolutní minimum jaké musíte v boji s chaosem denně podstupovat, abyste se dostávali „nad vodu“ a nenechali se vším semlít.
Určování priorit je snadné. Sepište si každé ráno na papír několik málo jednoduchých úkolů a očíslujte je podle svého nejlepšího úsudku od nejdůležitějších po nedůležité. S úkoly následně pracujte pouze od nejdůležitějších.
Rutiny
Válka s chaosem nikdy nekončí. Každý den je nutné zaútočit a znova a znova. K tomu nám dopomáhej rutiny, čili dobře zaběhnuté opakované činnosti. Nejtěžší je nové rutiny zavádět, ale po několika týdnech, když se stanou opravdovými rutinami, už je snadné je vykonávat. Vytvoření rutinních návyků je defacto trénink bazální ganglia, což jsou oblasti v mozku odpovědné právě za vykonávání stereotypních činností. V tréninku oblastí ganglia pomáhá nejlépe tužka a papír. Pokud mám nějakou činnost denně rutině opakovat, musím si především vzpomenout, že mám něco dělat. Mám-li tak děravou paměť, že za dva dny si už nemohu ani přibližně vzpomenout, co že to sakra bylo, musím si dělat poznámky a umísťovat je na dobře exponovaná místa, například na klávesnici nebo na monitor. Vzkazy potom různě obměňovat, aby se nestaly přehlédnutelné a tedy neviditelné.
Omezení rušiček
Rušičky jsou všude kolem nás. Je jich mnohem a mnohem víc, než třeba před dvaceti lety. Život se stává každým rokem složitější a složitější. I z tohoto důvodu je nutné vyhlásit válku chaosu. Alespoň chcete-li, aby váš život měl nějaký hlubší smysl.
Příklady běžných rušiček: zpravodajství, Facebook a podobné nesmysly, internet obecně, počítačové hry, TV (dívá se ale na to dnes ještě někdo??), seriály, filmy …
Přínos těchto médií je pro život naprosto zanedbatelný. Přesto v tom většina lidí vězí až po špičky uší.
Problém je, že jde o silné závislosti (zejména o závislosti na dopaminu). Závislost nelze odstranit. Jediný způsob jak se závislosti zbavit je přebít ji silnější závislostí. Nemůžete se například stát nekuřákem. Lze se však naučit rozpoznávat signál „rauch pauza!“ a v tom okamžiku začít dělat něco jiného, třeba si zaběhat (a ujíždět na endorfinech).
Cítíte-li, že potřebujete více peněz, ale sklouzáváte často k úniku od reality, potom v momentě, kdy máte nutkání uniknout, nahraďte únik prací (např. zkoušejte rozjet firmu nebo se učte nějaké nové dovednosti). Snaha uniknout je vyvolávána vnitřním i vnějším rušením.
Omezit rušení je naprosto zásadní, protože rušičky (byť neúmyslně) vnášejí do života tvrdý chaos. Nepotřebujete více informací! Potřebujete se naučit rozpoznávat kvalitní informace, které jsou pro vás přínosné. Samozřejmě, že potřebujeme také nějakou kulturu, která nám umožní trochu se uvolnit, když už to neumíme bez vnějších vlivů. O to více je potřeba umět rozlišovat kvalitní a nekvalitní „kulturu“, kvalitní a nekvalitní aktivity.
Tvůrčí mysl
Nad emočním savčím mozkem se vytvořila tenká šedá mozková kůra – neokortex. Z mého pohledu jde o největší zázrak vesmíru. Tato síť z miliard neuronů je tím nejcennějším co máte. I kdybyste přišli o všechen majetek nebo o zdraví, díky neokortexu můžete obojí získat nazpět. Skrze neokortex mohou někteří lidé dokonce ovládat i jinak zcela nadřazené oblasti mozku zodpovědné za emoční chování. Abyste byly pány svého života, musíte se naučit nepřetržitě kultivovat svoji tvůrčí mysl. Mysl dokáže tvořit zázraky. Je to aparát, který jediný ví jak (na určitý čas) ochočit chaos a dokonce umí i čarovat – snižování entropie (resp. chaosu) v podstatě čarováním je a dokáže to v celém známém vesmíru jen a pouze neokortex.
Věříte v nějakého boha, v posmrtný život či něco teologicky podobného? Potom díky kultivaci vaší tvůrčí mysli můžete postoupit na dokonalejší –hmatatelnou– víru, která vnáší do života skutečné zázraky. Můžete totiž jednou začít věřit v sama sebe. Okolní prostředí se vás sice bude neustále snažit přesvědčit, že v podstatě nic nemáte pod kontrolou a že nic nezmůžete. Budete-li se však stále více obracet ke svým neuvěřitelným neuronovým sítím a budete-li svou mysl s rozumem kultivovat, pochopíte o co jde. Nějaký čas vás pak bude mrzet, že jste něco tak zřejmého celý život přehlíželi.
Tvůrčí mysl skrývá jedno nebezpečí. Čím jste v myšlení rychlejší, tím dále se můžete zaběhnout do slepé uličky, aniž byste si to uvědomili. V myšlení nejde o rychlost, ale o získávání co nejširšího kontextu zkoumané oblasti. Potřebujete si vytvářet co nejpřesnější obraz reality, a ne sprintovat, nebo se brodit v dogmatech a v minulosti. Je sice stále těžší a těžší v něčem se prosadit a zazářit, ale když se nad tím pořádně zamyslíte, dojde vám, že nic není nemožné. Povětšinou půjde jenom o to, budete-li mít dost energie a času. Prosadit se třeba jako vynálezce, výzkumník, podnikatel, umělec, politik – všechny tyto profese vyžadují ohromné množství energie, abyste dosáhli něčeho významnějšího. Ale i když ničeho nedosáhnete, pořád je mnohem lepší alespoň se snažit, než to vzdát, protože máte-li nějaký směr, který vás vnitřně naplňuje, nepotřebujete diplomy, uznání, kariérní postup, nobelovu cenu, milion fanoušků – stačí namísto toho třeba i jen plně vnímaný prožitek každého dne.