Podle autora knihy 7 návyků skutečně efektivních lidí je základem pro nalezení funkční životní filosofie nalézt svůj střed. Pod tím si lze představit principy, jejichž dodržování přináší v dlouhodobém měřítku smysluplnost a naplnění.
Mít svůj střed znamená také vědět v každé chvíli o co se mohu opřít. Vše vnější bývá zpravidla iluzorní. O peníze lze snadno přijít, partnerství se mohou rozpadnout, ale vědět kam směřuji, mít jasné vize a kultivovat své dovednosti, jsou silné prostředky pro ukotvení a vystředění v životě.
Ve středu našeho života se v ideálním případě podle autora výše zmíněné knihy nalézají:
- životní orientace
- pocit bezpečí
- modroust
- životní síla
Životní orientace spočívá v respektování norem a principů, jimiž se na konkrétní úrovni řídíme. Je nutné naučit se zvládat svoji mysl a naučit se plně vnímat pocity a emoce. Jedním z předpokladů dosažení úspěchu je vnitřní sebekázeň, sebedisciplína, cílevědomost i vcítění.
V pocitu bezpečí se nachází naše identita, relativní jistoty, emocionální vnímavost, osobní síla. Bezpečný osobní růst je možný, existují-li alespoň iluzorní jistoty, které nám pomáhají ukotvovat realitu (nebo to, co považujeme za realitu).
Moudrost se utváří zkušenostmi. S množstvím vědomostí se nutně nezlepšuje. Moudrost je hluboké vnímání spojitostí a provázaností vnějšího prostředí, ve kterém žijeme, s našimi vnitřními zákonitostmi. Po praktické stránce jde o vnímání hranic kam až mohu v dané chvíli jít a jejich pokorné respektování nebo uvědomělé překračování. Vědomosti bývají zavádějící, protože často nejsou podložené zkušenostmi anebo existují jen ve formě myšlenkového přejímání zkušeností názorů druhých lidí.
Životní síla představuje náš energetický náboj, potenciál, schopnost vytvářet nové užitečné dovednosti a návyky, a schopnost zbavovat se návyků neužitečných.
Životní orientace, pocit bezpečí, moudrost a životní síla jsou navzájem provázané. Za hranicemi poznání, které jsme schopni na stávající úrovni vědění vnímat, se pravděpodobně nachází rozumem neuchopitelné skutečnosti. Teprve osobní zkušenosti s nepoznaným mohou napomoci k posunu sféry vlivu. Proč se snažit posouvat sféru vlivu? Co nás k tomu nutí? Je to neustálá potřeba interakce s prostředím, kde žijeme.
Je lépe ptát se k čemu je to co děláme dobré, jak nám to pomáhá zkvalitnit náš život, anebo je lepší pasivně přijímat věci tak jak jsou? Máte-li stále na zřeteli alespoň přibližnou vizi čeho chcete dosáhnout – stáváte se tím, kdo pomáhá definovat realitu. Občas možná zakopnete, ale to je součástí hry. Pády nás utužují a pomáhají do budoucna držet se lépe na cestě. Oproti tomu nevíte-li přesně co chcete, pomáháte možná nevědomě druhým v dosažení jejich cílů.
Pro zdravý růst je nutná silná osobní integrita, celistvost, soudnost, vhled v rozsahu sféry zájmu, jasné definování sféry zájmu a respektování hranic, kam až je možné v daném bodě existence bezpečně posouvat obě sféry (sféru zájmu a sféru vlivu).
V naší realitě fungují navenek podivné zákonitosti. Jednu z nich na závěr odcituji: „Musíme se stále snažit o dokonalost, ale nesmíme jí nikdy dosáhnout.“ Je to zkušenost, která pomáhá alespoň trochu držet se zlaté střední cesty. Perfekcionismus se zdá být stejně nebezpečný, jako bezduchá ležérnost a odevzdanost osudu.
Najít svůj střed znamená ukotvit své vize, mít jasno kam směřuji a umožnit volné proudění tvořivé enegie. Život je změna a inovace. Život je pohyb okolo iluzorních středů.