Žijeme v komplikované společnosti. I přesto většina toho, co se nám v životě děje, je důsledkem našeho rozhodování. Dokonce i když se odmítáme rozhodnout, jde o naše rozhodnutí, přičemž důsledky pro nás nemusí být nejpřijatelnější. Nerozhodnete-li se jaký bude váš další krok vy, rozhodnou za vás jiní, či jen přírodní procesy – neustálé změny a přeměny. Co s tím? Je lepší nechat se unášet proudem okolností nebo začít svůj život sami směřovat?
Většina lidí odmítá přijmout odpovědnost za svá rozhodnutí. Nechávají o sobě rozhodovat druhé. I to je však rozhodnutí.
Nechat o svém osudu rozhodovat jiné, je jenom sebeklam, jak se vyhnout zodpovědnosti.
Můžeme si vybrat mezi pasivním vyčkáváním, až rozhodne někdo za nás, nebo aktivně sami začít rozhodovat o všem co děláme. Graficky lze rozhodovací proces znázornit například následujícím způsobem:
Čtěte od středu, kde je vaše mentální rozpoložení. Buď jste nakloněni aktivnímu přístupu nebo pasivnímu. Vždy to však bude mít nějaký důsledek.
Proč zde má „nerozhodování se“ za následek ztrátu? Vždyť nechat o sobě rozhodovat druhé může být i přínosné! Druzí mohou vědět lépe než já, co vlastně potřebuji. Mají na to školy a tak. Nebo ne?
Už jste si někdy vsadili v loterii? A vyhráli jste? Na kolik vsazení připadá výher? Asi mnoho ne, že? … Velmi podobné je to v rozhodovacím procesu. Vnější vlivy totiž téměř vždy chtějí něco jiného, než vy. Vyplývá to z přírodních zákonitostí. Všechny živé formy jsou závislé na přísunu energie. Proč by vám někdo měl dodávat jen tak pro nic za nic energii?! To nedává smysl. Rozhodnutí vnějšího okolí bude vždy směřovat spíše k tomu, jak z vás něco vytlouct (třeba právě energii – ve formě peněz).
Proto je mnohem lepší začít se pohybovat a tím i rozhodovat. Vaše šance na úspěch jsou následně mnohem větší, než když sebou necháte smýkat druhými.
Chytrá rozhodnutí znamenají přínos, chybná rozhodnutí slouží jako reference či zpětná vazba – příště už se možná budete díky zkušenosti rozhodovat lépe. Důležité je nastavit správně svůj mindset.
Ve skutečnosti ztráta v případě aktivního rozhodování není ztrátou, ale přínosem – slouží-li jako zpětná vazba, tzn. bereme to jako zkušenost a dokážeme se do budoucna poučit.
Vytrénováním schopnosti činit rozhodnutí lze získat vyšší míru svobody.
Klíčem k aktivnímu přístupu je dokázat ovládat své mentální rozpoložení. Vliv na vnitřní mentální rozpoložení má řada věcí …
- sebeúcta a sebeláska
- sebejistota
- informovanost a zkušenosti
- uvědomění, svědomí, etické normy
Mezi nejdůležitější považuji sebeúctu a sebelásku. Máte-li se rádi, chcete pro sebe a pro druhé to nejlepší. Vy jste však na prvním místě. Díky sebeúctě se cítíte dobře bez ohledu na stresové vlivy, které na vás mohou zvnějšku útočit.
Důležitá je také sebejistota. Tu získáváte z proaktivního jednání. Každé vaše vlastní rozhodnutí má za následek, že se něco změní. Díky vědomé akci vidíte reakci. Vaše rozhodnutí dalo impuls pro změnu – získáváte sebejistotu bez ohledu na výsledek. Avšak pokud se „něco“ stalo samo o sobě, bez vašeho rozhodnutí, jednoduše nevíte co se děje a to „něco“ je nepředvídatelné. Nemáte nad tím žádnou kontrolu a tedy nemůžete mít sebejistotu.
Informovanost znamená, že máte povědomí, máte vědomosti a vhled. To však nestačí. Důležitější jsou přímé osobní zkušenosti. Proaktivní lidé staví svůj život na předchozích zkušenostech.
Pokud necháváte za sebe rozhodovat druhé, připravujete se o příležitosti a necháváte se nevědomky uvádět v omyl a sebeklamy. Vnější vlivy vás využívají jako zdroj energie, vysávají vás. To všechno jen proto, že jste se vzdali svého bytostního práva aktivně se rozhodovat.
Nerozhodování se (pasivní přístup), musí být nutně ztrátové (pro vás). Úpadek, destrukce, rozklad, kolaps … smrt. To jsou synonyma, která nejlépe charakterizují, čemu se vydáváte napospas (necháte se spásat) při pasivním přístupu k rozhodování.