Představte si, že by společnost byla hierarchicky založená jenom na tom, jak dobře si lidé pamatují a vybavují informace. Absurdní, že? Jenže právě takto společnost funguje. Když si dobře pamatujete a vybavujete cokoliv a máte navíc ještě vytrvalost (tzn. pamatujete si jak zajistit, abyste se mohli dlouhodobě soustředit na zapamatovávání si ještě více věcí), tak můžete vystudovat několik škol, což stát stvrdí tituly a jinými znaky geniality a vy jste potom oficiálně v elitní skupině nejlepších pamatováků. Stačilo by tedy mít dokonalou paměť a jste za vodou. Jenže takovou paměť nemám, řeknete si. Nenarodil(a) jsem se tak. A já se vás dnes pokusím přesvědčit, že se šeredně mýlíte a že používat efektivně paměť je jen dovednost. Každý máme skvělou paměť, jenom nás nikdo nenaučil, jak ji používat.
Jak si lépe pamatovat mne zajímá již delší dobu. Začalo to na VŠ, kdy jsem se snažil zjistit, jak nemuset trávit studiem veškerý čas, abych vůbec stíhal. Šel jsem do knihovny a s velkým zklamáním mi došlo, že literatury na téma „Jak se učit“, „Jak si pamatovat“, je žalostně málo a kvalita otřesná. Nezbylo mi než trávit studiem naprosto veškerý čas.
Když srovnám poznatky tehdejší doby (před 25 lety) s dobou dnešní, je zde propastný rozdíl. Jistě narazíte i dnes na spoustu balastu a nemožných knih napsaných jen za účelem rychlého zisku (doufám, že nic nevydělali), nebo výplody pomatených teoretiků, ale vznikla také řada velmi hodnotných knih, kde je práce s pamětí, techniky studia i metod řešení problémů perfektně popsána a informace opravdu fungují. Musím ještě podotknout, že v následujícím příspěvku bude řeč výhradně o dlouhodobé paměti. Krátkodobou pamětí se zde zabývat nebudeme.
Od mnohasmyslové paměti k verbálně alfanumerické (a zpět)
Člověk se miliony let nacházel a vyvíjel v prostředí, kde používal k přežití obrazovou, čichovou, hmatovou a zvukovou paměť a představivost. I když to byl svět oproti tomu dnešnímu neuvěřitelně jednoduchý, stejně bylo nutné pamatovat si spoustu věcí a znalosti předávat dalším generacím (například proto, aby byl dostatek ochutnávačů, kteří testovali co je jedlé a co není; znát houby se vyplatilo a stejně tak co nejvíce rostlin). V měřítku délky existence živočišného druhu homo sapiens sapiens, se písmo a číslice objevily teprve nedávno. Zapamatovat si slova a čísla je pro nás stále těžké (nepoužíváme-li speciální techniky), protože je to pro mozek v podstatě novinka. Ovšem práci s obrazem, zvukem a dalšími smysly máme skvěle zmáknutou. Mozek je superpočítač zejména pro práci s obrazovými daty. Na to je zapotřebí myslet, chcete-li se naučit lépe pracovat s pamětí. Je mnohem těžší chtít si zapamatovat několik málo písmen v řadě, třeba biohwadmsnuitm než například pohádku o perníkové chaloupce, která představuje zhruba pět tisíc znaků resp. tisíc slov. Samozřejmě, že si nebudete pamatovat přesně každé písmeno a slovo, ale to není vůbec důležité, ledaže byste se účastnili nějaké soutěže přeborníků v pamatování. V normálním životě takové situace v podstatě neexistují. Podstatné je pamatovat si klíčové věci a souvislosti. Jakým způsobem si pohádku vybavujete? Pomocí obrazových představ. Vidíte jednotlivé scénky a postavy. Posloupnost scén (děj) má jasný směr a je snadno zapamatovatelná. Celou pohádku stačí vidět jednou nebo dvakrát, potom vše jednou odvyprávět a už si pohádku navždy pamatujete (tj. dokážete vybavit). Ze znaků biohwadmsnuitm si zapamatujete leda tak bio. Proč? Protože to jediné dává na celé posloupnosti nějaký smysl. Máte totiž vytvořené asociace se slovem bio.
Chcete si lépe pamatovat? Chcete se naučit používat vaší paměť přirozeným způsobem a naplno? Prvním krokem je změna paradigmatu. Nejprve se zbavte nesmyslných přesvědčení…
Kapacita paměti je omezená
Ne! Kapacita paměti není omezená! Technicky sice ano, ale je zcela mimo naše možnosti žít tak dlouho, abychom kapacitu své paměti spotřebovali, takže prakticky omezená není. Podle profesora psychologie Paula Rebera může mozek člověka uložit až 2,5 PB dat, což lze přirovnat k nepřetržitým 300 rokům sledování televize.
1 P (peta) = 1 000 000 000 000 000 = 1015
Jak máte v úložišti nebo v počítači velký disk? 1 TB (terabajt)? Na 1 TB disk se vejde přibližně 1000 filmů v HD rozlišení. Na 2,5 PB (petabajtů) „disk“ by se vešlo zhruba 10 milionů filmů.
Znamená to, že nikdy nemůžete vyčerpat svou paměťovou kapacitu. Miliony neuronů vám sice časem zmizí, ale i to množství, které zbyde, vystačí pro jakékoliv potřeby. Navíc neurony podle posledních poznatků vznikají stále nové i v pokročilém věku. Jen musíte mozek pořádně používat, dát mu zabrat a ne jenom pasivně civět na svět. Je samozřejmě také zapotřebí dostatek spánku (ve spánku se upevňují synaptické spoje), kvalitní strava a pohyb.
Moje paměť není tak dobrá
Co se týče „hardware“, jste na tom stejně jako jiní lidé. Na začátku máte kolem 100 miliard neuronů a nazdar. Vše ostatní je otázkou přístupu (tréninku). Paměť je jako sval. Pokud sval netrénujete, ochabne a zeslábne. Aby zase posílil, musíte mu naložit zátěž. Tak to prostě je a platí to i pro paměť a myšlení. Platí také, že je zapotřebí i paměť trénovat pozvolna, krok za krokem. Nemůžete chtít hned zvedat 100 kg, když aktuálně stěží uzvednete 20. A nemůžete mozek zatěžovat neustále a bez odpočinku, protože by neměl prostor na regeneraci (spánek nestačí, je nutná i vědomá relaxace).
Někteří lidé mají ale výjimečnou paměť! Pamatují si třeba i extrémně dlouhá čísla!
Představa, že tito lidé jsou X-mani nebo něco podobného, je důsledkem nepochopení, jak se svou pamětí pracují. Ano, jsou někteří „super-pamatováci“, kteří vědomě neví, jak přesně k zapamatování a vybavování u nich dochází, ale většina ostatních výjimečných má systém. Přečtěte si například knihu Remember it! Autorem je Nelson Dellis, přeborník v soutěžích „super-pamatováků“. Dokáže neuvěřitelné věci. Na Wikipedii je přehled jeho rekordů. Například si umí zapamatovat za 5 minut 300 číslic nebo za 15 minut 200 slov. Jeho nadpřirozené superschopnosti jsou však jen výsledkem poctivého tréninku, takže pokud byste se chtěli naučit to samé co on, stačilo by obětovat čas na trénování technik pro zapamatovávání. V knize přiznává, že než se k soutěžím dostal, měl paměť děravou jako řešeto. Nepamatoval si většinou ani kde zaparkoval auto.
Problém se špatným vybavováním je především v tom, že neumíme při procesu zapamatovávání používat svou představivost. Informace jsou prezentovány a přebírány nudným fádním způsobem. Máme nízkou motivaci k jejich vstřebání. A co je nejhorší, s informacemi nepracujeme interaktivně, ale pasivně, jako při sledování filmů. Pokračování textu … (nebo čísla stránek viz níže)