Jak si lépe pamatovat

Pozor na vyrušování

Všimli jste si, že máte během každodenní práce či studia často nutkání podívat se na něco na internetu, i když to nijak nesouvisí s tím, čemu se právě věnujete? Objeví se to z ničeho nic. Třeba se chcete podívat, v čem ještě hrála ta herečka z nového seriálu, nebo máte nutkání otevřít denní online zpravodajský kanál (zkráceně tomu říkám žumpa).

Nejde ale jen o vyrušování zbytečnými informacemi. Možnost získat kdykoliv také praktické informace způsobuje, že máte mnohem menší šanci si tyto informace trvale pamatovat!

Chcete-li si něco zapamatovat kvalitně, jde důležité odpojit se v čase studia od internetu! Mozek je velmi líný co se týče procesu vytváření nových paměťových spojů. Nechce se mu pamatovat si věci a nebude si je pamatovat, když je má volně přístupné v externí paměti, tedy na internetu. Říká se tomu Google efekt a řada lidí se domnívá, že paradoxně hromadně hloupneme, čím více internet používáme.

Čím klidnější prostředí máte k dispozici, tím lépe se budete soustředit. Čím lépe se budete soustředit, tím lépe bude pracovat představivost a také proces zapamatovávání a ukládání informací do paměti. Samo o sobě to však nestačí, protože je nejprve nutné „natáhnout dráty“ a nové cesty pořádně projet.

Studium čtením je nesmysl

Jednou z největších chyb studentů je studium čtením. To je přímo fatální chyba! Když něco čteme, většinou tomu rozumíme a tedy máme falešný pocit, že to všechno přece víme. Jenže něco opravdu víte, až když to dokážete po nějaké době svými slovy přesně vyjádřit. A to se vám jen těžko podaří, když nemáte vytvořené potřebné synaptické spoje. Vnímání obsahu krátkodobé paměti při čtení a zaměňování těchto pocitů s věděním, je klam, který musíte co nejdříve prohlédnout.
Namísto čtení je zapotřebí vybavování si z paměti, tedy vybavování si alespoň útržků, záchytných bodů. Je jasné, že nové věci nejprve musíte vidět a slyšet, ale to podstatné je vše si představovat a pracovat s tím v představách. Mělo by stačit přečíst (nebo vidět přednášku) jen jednou a sice S MAXIMÁLNÍ SOUSTŘEDĚNOSTÍ a zapisovat si jen klíčové pojmy (zkomprimované názvy balíčků informací) a potom se soustředit především na vybavování a rozhodně se nesnažit látku vstřebat opakovaným čtením stále dokola. To až když opravdu dlouho tápete ve tmě, tak teprve potom prázdná místa doplnit znovupřečtením. Studium čtením totiž vytváří falešné přesvědčení, že jste „přece strávili studiem tolik času“. 

Vpravo na obrázku je přehledně vidět jaký vliv mají různé přístupy na stupeň zapamatování. Nejmenší účinnost má čtení a sice jen 10% z toho co si čtete si v průměru zapamatujete.

Když to bolí, tak to roste

Pamatovat si můžeme sice neomezeně informací, jenže samotný proces zapamatování/vybavování (vytvoření neuronových spojů – nebo chcete-li: proces natahování nových drátů) je bolestivý, resp. pocitově nepříjemný. Proč? To nevím. Asi snaha mozku šetřit energií a zdroji. Mozek spotřebuje ohromné množství energie – ve srovnání se zbývajícím tělem.

Proces zapamatovávání se aktivuje zejména v momentě, kdy se snažíte vybavit si nějaké obrázky, informaci, slova, myšlenky, události. Je to přesně ten okamžik, který vnímáme jako nepříjemný a před kterým utíkáme. Zdá se být projevem děravosti paměti, jenže tak to vůbec není. Nově načtené informace jsou uložené, musíte si k nim jen proklestit cestu – doslovně se o to snaží neurony. Hledají cestu, vytváří nové spoje a upevňují stávající. Na nepříjemné pocity při vybavování si musíte zvyknout. Ignorujte je. Jděte pořád dál i když je to nepříjemné. Tyto pocity naopak vnímejte jako důležité potvrzení, že vaše vědomosti rostou! Víte díky tomu, že se tvoří nové spoje.

Vyrovnat se s frustrací z obtížného vybavování vám časem pomohou úspěchy. Řadu věcí si budete schopni vybavovat již na začátku tréninku paměti. Nechtějte zázraky. Stačí když si začnete vybavovat třeba jenom sem tam něco. Důležité je vytrvat a zkoušet to stále znova a znova.