Žijeme v informační době, která spolu s enormním množstvím dat způsobuje také velký nárůst stresu v těle každého člověka zapojeného do dění civilizace. Tělo je tvořeno miliardami buněk, přičemž život již od začáku má v sobě vytvořené určité mechanizmy, které fungují nejen v těle jako takovém, ale i v jednotlivých buňkách. Základní režimy jsou růst (vegetativní režim), boj/útěk (stresový režim), rozmnožování. Současná lékařská věda vnímá tělo především jako fyzický objekt a snaží se léčit řezáním nebo biochemickými látkami. Vliv stresu je ignorován a regenerativní schopnosti těla podceňovány. Holistický (celostní) princip léčby, se zdá být při pohledu na aktuální stav zdravotnictví jen toužebným přáním. Stále se řeší jenom následky a sice v místech projevů nerovnováhy či přetížení.
Přitom by se dalo v mnoha případech trápení předejít, pokud by člověk měl možnost rozvíjet a upevňovat základní dovednosti nutné k umožnění harmonického fungování sebe sama.
Co je to stres a jak vzniká?
Člověk je citlivý složitý systém energie. Stres v jakékoliv podobě je u nás především obranným režimem. Dochází například ke stažení svalstva, přesměrování krve tam, kde je jí potřeba, až bude nutné začít bojovat nebo dát se na útěk. Obranný režim buněk by však měl být aktivován jenom při skutečném fyzickém nebezpečí, když například jdete temnou uličkou v opuštěné části města, kde je zvýšený výskyt podezřelých individuí. Můžete sice namítnout, že mezi ohrožení života lze počítat i strach, že nezvládnete splácet hypotéku nebo strach ze ztráty zaměstnání při nezvládání plnění úkolů a podobné věci denního života. Jenže zapomínáte, že práce (až na čestné výjimky, kterými jsou například služba u hasičů, policie nebo u armády) by u většiny profesí mohla být defacto růstovým režimem, při kterém by měl být člověk v tvořivém módu. Ovšem není, protože musíme dělat většinou hlavně práci, která nás nebaví. Potom by byla na místě otázka, proč to tak je a zda by se to nedalo trochu změnit. My se však v tomto příspěvku budeme zabývat jenom rušením stresu, nikoliv prevencí.
Vrátím se ale ještě trochu k růstovému režimu. Na základě vlastních zkušeností mohu bezpečně prohlásit, že naprosto nejproduktivnější jsem v okamžiku, kdy dosáhnu stavu proudění (flow). To je ryze růstový režim, při kterém neexistuje negativní stres. Pocitově jde o opak normálního stresu. Dalo by se říci, že je to čirá bezčasová eufórie tvořivosti, kdy pod rukama vznikají zázraky. Alespoň v okamžiku tvoření to tak pocitově vnímáte. Tento ideální pracovní režim je bohužel velmi těžké navodit. Namísto toho se brodíme bahnem překonávání nesčetných překážek. Lezeme kam nechceme, resp. kam nás posílají ostatní. Možná by stačilo dosahovat stavu proudění alespoň v 50% pracovního režimu a těch zbývajících 50% času by se již dalo snášet i v režimu stresovém bojovém.
Jak se zbavit nadměrného stresu?
Skutečné vyrušení nadměrného stresu je reset módu útok/obrana co největšího množství buněk v těle. Jestliže se dokážete nějakým způsobem dostat k jednotlivým buňkám a předat jim informaci, že již nejste v ohrožení života a ony uvěří, potom přejdou do relaxačního režimu. Podstatné je zařídit, aby se k nim tato informace vůbec dostala a především, aby se nezačala opět vysílat původní informace o domnělém nebezpečí. Vyvolávání stresu je návyk. Jak pracovat s návyky jsem zde již také několikrát probíral.
Chceme-li se zbavit stresu, musí se začít u zdroje a tím je mozek a jeho mocný aparát pro modelování reality.
Stres vzniká z představ.
Tento aparát je až tak mocný, že většina jedinců věří, že jejich mozkem vymodelovaná realita, která má sloužit jen k lepšímu chápání skutečné reality, je sama o sobě skutečná. Kontaktu se skutečnou realitou se dosahuje obtížně, protože nám v hlavě nepřetržitě pracuje přehrávač minulosti a modelovač budoucnosti. Cestou z tohoto pekla je dostávat se co nejčastěji do přítomnosti. Toho lze dosáhnout jenom tak, že vypnete svůj Matrix. Jak toho lze dosáhnout? Existuje řada technik. Všechny se točí okolo jednoho univerzálního principu a tím je snižování aktivit mozku, které modelují budoucnost a přehrávají minulost.
Každý člověk je nucený najít si nějaký účinný způsob jak odpočívat (vypínat monstrózní virtuální realitu ve svém mozku, tedy vlastně Matrix) a každému pomáhá něco trochu jiného. Někomu stačí projet se na kole nebo pěší tůra, jiný si jde zařvat na stadion, dalšího baví tenis, golf, smích, koupel, běh atd. Povšimněte si, že se jedná většinou o čistě fyzické aktivity, při kterých dochází k samovolnému vypnutí Matrixu v důsledku zaměstnání pozornosti něčím zajímavým, co vám umožňuje odvést pozornost od každodenních strastí. Fyzické aktivity jsou ideální. Umožňují totiž zbavit se stresu i hluboko v těle, ve svalech a dalších orgánech. Jenže lidé jsou ze své podstaty neochotní vydávat energii, takže když mají možnost odreagovat se s vynaložením menší námahy, spokojí se třeba se sledováním televize nebo s brouzdáním po internetu. Jenže tyto aktivity resetují napětí v těle jen minimálně nebo vůbec. Napětí se zvolna stupňuje. Dochází k přetížení buněk, aniž by si toho člověk byl schopný povšimnout, protože jde o pozvolný proces. Vzniklá napětí nejsou rozpoznána a už vůbec ne deaktivována. Stres se hromadí a krok za krokem zvyšuje. V těle je přemíra napětí ve svalstvu i v jiných orgánech.
Je škoda, že člověk nepochopil neoddělitelnost těla a duše. Jde o nerozdělitelný celek. Jedno bez druhého nemůže existovat. Nechci se nořit do filozofických ani teologických debat o tom, co je duše. V úvahách řady myslitelů vznikají většinou těžko rozpoznatelné tautologie, které způsobují, že myšlenky vypadají, jako by stály na pevnějším základu, ale prozkoumáte-li celek do hloubky, zjistíte, že pevný důvěryhodný základ neexistuje. Chci jen upozornit na skutečnost, že už v názvosloví se chybuje (viz psycho-somatika).
Veledůležitou otázkou je, do jaké míry se vám daří obranný režim buněk ve vašem těle resetovat (a přepnout do relaxačního/vegetačního režimu)? Stačí na to vaše volnočasové aktivity? A můžete běžnou relaxační zálibou vyresetovat dostatečné množství buněk? Je zapotřebí jít hodně do hloubky … Pokračování na další straně