Vědomá relaxace
Představte si, že byste se dokázali zbavit stresu vědomým zklidněním celého těla, i jednotlivých orgánů! Nezdá se vám, že by něco takového bylo možné? Existuje přirozený režim aktivace hluboké regenerace a tělo se samo snaží do tohoto režimu dostat – zvláště, když je už neúměrně přetěžováno. Přetěžování se projevuje mnoha způsoby. Můžete pociťovat silnou únavu, napětí v určitých částech těla nebo i nepravidelnosti v srdečním rytmu. Dýchání bývá mělké. Někdy cítíte i píchání u srdce. Tep zvýšený. Svaly v obličeji napnuté. (Objevit se mohou další rozličné příznaky, které nebudu jmenovat, protože jsem je nezažil. Nejraději vycházím ze své vlastní zkušenosti, kterou mohu vnímat objektivně.)
Snahu těla umožnit vědomý reset poznáte například tak, že se budíte brzy ráno třeba již po pěti hodinách spánku a nemůžete potom usnout. Ráno je ideální čas na vědomou relaxaci. Všude je většinou ticho, počítače a mobily jsou v nejhorším případě v režimu spánku a neobtěžují. Můžete se věnovat sami sobě, své regeneraci.
Nahodit režim hloubkové vědomé relaxace vyžaduje značnou soustředěnost a především koordinaci s tělem. Lze si vytvořit své vlastní rituály, kterými se budete dostávat až do tohoto zvláštního uvolněného stavu. Úžasné je, že při dosažení hlubokého relaxačního režimu, jste za svou snahu centrálním systémem odměňováni dávkami dopaminu. Navozený stav je opojný a chcete v něm být co nejdéle. Je přirozené, že tento pro naprostou většinu civilizace zcela neznámý stav, může vyvolat u málo infomovaných jedinců pocit „doteku boha“ či jiné „metafyzické entity“. K tomu bych jen podotkl, že vyšší dávka dopaminu by pro vás neměla být důvodem věřit, že vás prostupuje něco externího. Žijeme v informačním věku. Chcete-li věřit ve skřítky, víly, bohy, démony … budiž, ale zkuste se na věc dívat také z jiných úhlů, aby to bylo přínosné především pro vás a ne třeba pro sekty.
- Zajistěte čerstvý vzduch v místnosti. (Je zapotřebí dobře vyvětrat.)
- Vědomé dýchání: začněte sledovat a ovlivňovat svůj dech. Jste-li již hodně „zasekaní“ činností vašeho interního Matrixu, budou vám bránit na vaší pozornost neustále dorážející myšlenky a obrazy. Pozornost je však zapotřebí udržet na svém těle. U řady lidí nestačí soustředit se jenom na dýchání, protože se s oblibou věnují multitaskingu (což je nehorázná blbost, která u člověka nemůže fungovat). Všímáte-li si, že jste od sledování svého dechu neustále vyrušováni, začněte přepínat pozornost na různé části těla, ideálně od prstů na nohách až po temeno hlavy.
- Ležte co nejpohodlněji na zádech. Okolo by měla být úplná tma a žádné zvuky. Nelze-li zajistit ticho, pusťte si nějaký bílý šum. Pro zamezení rušení z vnějšku si přehrávám na Youtube white noise sounds, například soothing vacuum cleaner, fan heater sound, binaural hair dryer sound apod. Jde o to najít frekvenci vám blízkou, neiritující, ale naopak relaxující.
Dýchejte zhluboka. Při nádechu napínejte různé svaly v těle, při výdechu je uvolňujte. Soustřeďte se na dýchání a na jednotlivé části těla. Váš 3D modelovací engine reality, vám bude podstrkovat různé obrazy. Nevšímejte si jich. Věnujte se jenom svému tělu, tomu fyzickému, nikoliv modelům, které tělo popisují. Je v tom velký rozdíl, který se musíte naučit rozpoznávat, jinak vás mysl oklame a zavede oklikou ke svým nekonečným interpretacím a ke žvatlání o minulosti (přehrávání zážitků) nebo k blouznění o budoucnosti.
Budete-li cvičit pravidelně a dostatečně dlouho, možná se vám podaří zklidnit mysl natolik, že vás přestane během cvičení na chvíli otravovat. V takovém okamžiku se (snad i prvně v životě) ocitnete sami se sebou, se svojí podstatou. Nenechte však vstoupit myšlenky. Abyste dosáhli hluboké relaxace, musíte myšlení a představivost udržet v naprostém klidu. Je to jako spát při vědomí avšak s tím rozdílem, že nemáte sny a vnímáte jen své tělo. S velkou pravděpodobností potom dojde k uvolnění endorfinu. Být v hlubokém klidu, bez neustálého drmolení představivosti, a navíc s větší dávkou endorfinu v krvi, je jako vznášet se na vyhřátém rajském obláčku. Veškeré starosti jsou ty tam. V tomto rozpoložení mizí ale i základní instinkty. Dokonce i strach z neexistence (strach ze smrti je když jste „na obláčku“ k smíchu). Klidně se při tom usmívejte. Možná díky dostanete další dávku. Ale nepředávkujte se! Ono se v hlubokém relaxačním stavu dá i chodit a vnímat okolí. Všechno se potom zdá být jako nové, zvláštní, jiné. Doporučuji zůstat v klidu v posteli a zkoumat realitu ve stavu pozměněného vědomí až o mnoho měsíců později, když budete mít jistotu, že nic neprovedete. Postupujte velmi pomalu a obezřetně. Budete-li mít pocit, že něco není v pořádku, přerušte relaxaci. Víte-li o sobě, že máte možná nějaký hlubší psychický problém, pracujte pouze s uvolňováním těla. Určitě nedoporučuji vstupovat do změněného stavu vědomí ze zvědavosti co se při tom dá zažít. Nedělejte to. Nejprve musíte uzdravit tělo a mysl. To je však dlouhodobý proces na několik let. 
Je smutné, že si lidé ničí drogami život sobě a druhým jen proto, že neumějí získat přístup k drogám, které vylučuje jejich vlastní mozek. Tím, že vědomě relaxujete své tělo, mu prokazujete velkou službu, protože tělo bez vědomí, se stresu příliš zbavit nedokáže. Stres přitom brání regeneraci. Buňky trpí. V momentě, kdy vědomě uvolníte přetížené nervové spoje a umožníte restart, dostáváte za odměnu endorfin. Tak jednoduché to je. Složité je jen do takového stavu vstoupit, protože věčně tlachající mysl a představivost chtějí mít nepřetržitě prostor k vyprávění.
Jste tak stresovaní, že se nedokážete uvolnit ani na relaxaci? Možnost zbavit se stresu zvýšíte tím, že začnete ráno chodit na intenzivní procházky. Denně třicet minut chůze dělá divy.
Jak si ověřit, že jste zredukovali stres?
Jedete-li například autem domů a stojíte v zácpě, jak se cítíte? Je něco jinak nebo vše při starém? Když pracuji na rušení stresu, vůbec mi čekání ve frontě nevadí. Je-li stres pryč, užívám si každou minutu ať jsem kde jsem. Nespěchám. Namísto toho vnímám. Je to nesmírně osvobozující.