Odejděte z práce, která vás nebaví – ale promyslete to

Občas na internetu narazíte na otázky podobného typu: „Kdyby nešlo o peníze, co byste chtěli v životě dělat?“, načež řečník (jako například ve videu uvedeném na konci příspěvku) naznačí, že byste měli přestat dělat to, co vás nebaví a začít se věnovat tomu, co vás baví a že když budete pokračovat v tom co vás nebaví, budete toho jednou hodně litovat. A když budete dlouho dělat to, co vás baví, stanete se v tom perfektní a třeba se tím i uživíte.

Co však většinou nikdo nezmíní, jsou drobné detaily, o kterých by bylo vhodné mít alespoň hrubé povědomí – to aby se člověk příliš nedivil, vezme-li si rady k srdci bezhlavě.

Je jasné, že dělat vyloženě protivnou práci není snem žádného normálního člověka. Přesto takovou práci vykonává většina lidí. Proč? Protože k životu je zapotřebí vydělávat peníze a ty nedostanete jen tak pro nic za nic.

Peníze mají a budou vždy mít důležitou roli, protože společnost je založená na směně a kdyby směna byla vážněji narušena, systém by se zbortil jako dům z karet. I v naprosto minimalistickém pojetí života jsou prostředky pro směnu potřebné k zajištění základních potřeb jako je jídlo, bydlení, doprava, ošacení a různé další nezbytnosti. Zkrátka bez peněz nemůžete existovat. Vaše činnost má pro druhé určitou hodnotu vyjádřenou nejlépe právě pomocí peněz. Je smutné poslouchat různé umělce, když říkají, že lidé nerozumí umění nebo že je o umění malý zájem. Problém bývá jinde, což je však obtížné umělcům citlivě vysvětlit.

Představa, že teď seknete s hnusnou prací a půjdete cestovat nalehko kolem světa nebo začnete malovat či psát knihy, je značně naivní. I kdybyste pro to, co vás nesmírně baví a čím žijete byli kdovíjak zapálení, stejně by trvalo docela dlouho, než byste se tím alespoň uživili, pokud vůbec někdy.

Něco jiného je, když vám někdo řekne, abyste práci nedělali pro peníze, ale abyste si v tom našli jiný rozměr. Platí to zejména v podnikání. Lepší než konkurence můžete být právě díky tomu, že na přední místo dáte maximální zájem o zákazníka a plnění jeho snů, maximální zájem o kvalitu vašich výrobků nebo služeb, touhu po neustálých inovacích. Peníze však na první místo v podnikání dávat nemůžete, protože to pak funguje jako repelent a zákazníky byste odháněli, resp. nezískali. Peníze v podnikání jsou však hned na druhém místě, protože bez nich nemáte šanci se ani udržet, natož seberealizovat.

Často bývá problém v tom, že byste nějakou práci moc a moc chtěli dělat a skutečně by vám nešlo v první řadě o peníze, ale třeba máte při takové práci velkou radost z každé minuty, kdy se tomu máte možnost věnovat, jenže to nejde vykonávat profesionálně, i kdybyste se postavili na hlavu, protože byste třeba nevydělali ani zdaleka tolik, jako ve stávajícím zaměstnání nebo jsou příliš vysoké počáteční náklady.  Co si počít v takovém případě?

V klidu ve stávající práci pokračujte, protože pokud vám jde dobře (tzn. platí vám – ať už zaměstnavatel nebo zákazníci), máte přinejmenším alespoň dostatek peněz na normální živobytí. Práce, která by vás bavila o mnoho víc, se však také nevzdávejte a sice ani v případě, kdy je zřejmé, že se tím živit nikdy ani moct nebudete. Proč? Protože naděje umírá poslední. Naděje je to, co člověka drží při životě i ve chvílích zoufalství. Zároveň možná zjistíte, že to co vás baví, může být dobrou zálibou pro volný čas a kdyby se z toho stala práce, mohlo by vás to přestat bavit (protože v práci děláte vždy hlavně to, co po vás chtějí jiní; Jde-li o koníček, děláte to, co chcete vy sami.).

Jako příklad mohu uvést sebe. Velmi mě baví a naplňuje psaní, ať už příspěvků na tento blog (i když mám jen málo čtenářů) nebo populárně naučných článků. Jenže i když je psaní mojí zálibou dlouhou dobu, nikdy jsem se nenaučil psát poutavě tak, abych masově přitahoval čtenáře. Neprojevil se u mne žádný výjimečný talent a navíc mám stále problémy s gramatikou. Živit se tím nemohu. Podobně mojí další vášní je technika, programování a stroje. Po mnoha a mnoha letech vymýšlení, jak by se prací snů dalo uživit, mi došlo, že vše stejně musím nechat tak jak to je, tzn. bokem coby výstřední záliby (php, mysql, C, Arduino, strojní dílna, atd.) a živit sebe a rodinu tím, co jsem nikdy nestudoval, o co jsem se vůbec nezajímal, ale šlo mi to od samého začátku z neznámého důvodu skvěle a úplně samo (podnikání, tisk, grafika).

Učím se vážit si svého talentu, který mi zaručuje dostatek zákazníků, aniž bych se musel příliš snažit. Nevím, jak velké úsilí bych musel vyvinout, abych byl schopný vydělat třeba jen zlomek prací, která by mě velmi bavila a na kterou jsem se dokonce připravoval dlouholetým studiem (strojařina), ale zkrátka nemám profesionální talent v dané oblasti, takže je docela možné, že by nepomohlo žádné úsilí. To co by mě opravdu bavilo dělat, mám proto raději jen jako svého koníčka. Tak nakonec doufám, že se to, čím se již dvacet let živím, nikdy nestane mojí zálibou, protože potom bych určitě přišel o práci a bylo by těžké začít profesionálně (tak aby člověk s přehledem uživil sebe i rodinu) s něčím jiným, co by mi šlo úplně samo a přitom by mě to nakonec moc nebavilo. Život je zkrátka plný paradoxů. Než provedete nějaké důležité rozhodnutí, přemýšlejte a nejlépe s odstupem a dvakrát!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *