Jak pracuje váš mozek – David Rock

Ukládání rutinních funkcí

Při vytváření nové dovednosti, paměťového záznamu, je zapotřebí umožnit co nejpříhodnější podmínky. Proces učení je řízen v prefrontálním kortexu. Jakmile dojde k hlubokému zabudování danné činnosti, je možné, aby se tato činnost – rutina – spouštěla automaticky na pozadí, bez nutnosti o tom přemýšlet. Při ukládání rutin hrají v mozku hlavní roli bazální ganglie, které rozeznávají, ukládají a opakují vzorce činností ve vašem prostředí.
Jako příklad rutiny můžeme uvést prohlášení “vezmu-li horký nápoj, piji jej pomalu a malými doušky”. Tato rutina je uložena ve složitých mapách. Každá mapa obsahuje pokyny k aktivaci milionů nervů, které pohybují stovkami svalů v potřebném pořadí, časech a správnou silou.

Bazální ganglie jsou velmi efektivní. Využívejte tento cenný zdroj tak často, jak můžete. Jakmile si určitou rutinu zopakujete častokrát a bez rušivých vlivů, bude bazální ganglia schopna přebrat řízení celého procesu. Vytvořte si rutinní úkony, které je možné znovu a znovu opakovat: rutina v denním plánování, určování priorit, rozebírání neřešitelných problémů na malé řešitelné úkony. Čím více budete vzorce chování opakovat, tím menší pozornost budete každému úkonu muset věnovat. V tomto případě se naučíte každý den zahájit automaticky plánováním a určováním priorit. Nebudete muset myslet na to, co nejefektivnějšího máte začít dělat – začnete to dělat automaticky.

 

Scéna 4

Řekněte NE všem vyrušením

Z jedné studie vyplývá, že nejrůznější vyrušení spálí v průměru 2,1 hodiny denně. Další výzkum zjistil, že zaměstnanci stráví prací na projektu průměrně jedenáct minut, než je něco vyruší. Po vyrušení jim trvá zhruba 25 minut, než se vrátí k původnímu úkolu, pokud se jim to vůbec podaří. Lidé mění činnosti každé 3 minuty, buď telefonují, hovoří s někým v kanceláři, nebo pracují na nějakém dokumentu.

Chcete-li okamžitým způsobem zvýšit svou efektivnost, pořiďte si velký monitor – vyplývá to z výzkumu, jehož cílem je objevovat softwarová řešení pro zvýšení efektivnosti práce. (Tento výzkum provádí jedno oddělení v Microsoftu.)

Při vyrušení se musíte soustředit na něco jiného, aktivují se jiné myšlenkové mapy a spálí mnoho energie – většinou úplně zbytečně.

Existují vyrušení vnější a vnitřní. Vnitřní vyrušení bývají zpravidla silnější než vnější. Mysl se ráda toulá jako malé štěně, které všechno očichává. Je to způsobeno nervovou aktivitou na pozadí. Jde o neustálé přepojování milionů mozkových spojů. Zdravý člověk reaguje jenom na důležitá vyrušení, ostatních nepodstatných signálů si nevšímá. Pokud však v sobě držíte silné neřešené konflikty, tyto konflikty se snaží neustále na pozadí upoutávat pozornost. Čím více byly potlačené (například i jen tím, že jste je nedokázali vyřešit), tím více vás mohou strašit a navíc mohou i mutovat, až se stanou jen obtížně řešitelnými. Dochází k poškození správných funkcí mozku. Například u schizofrenie dochází k neschopnosti vytěsnit nepodstatné signály. Ty se dále upevňují skrze chybná spojení, až začnou vznikat různé přeludy a halucinace.

Jedna studie ukázala, že lidé drží myšlenku v průměru 10 sekund, než mysl přeletí někam jinam. Náhodní herci se nechají snadno vyrušit. Opouští jeviště každou chvíli a třeba jenom proto, že je venku hezky nebo aby se podívali na Facebook. Nevyvinete-li dostatečné úsilí udržet herce na jevišti, je obtížné scénu dokončit.

Při vyrušení se vždy snižuje výkonnost. Dochází při tom k aktivaci mediálního prefrontálního kortexu. Ten je umístěn zhruba ve středu čela. Aktivuje se, když uvažujete o sobě (nebo o jiných lidech). Je součástí tzv. výchozí sítě. Tato síť je aktivní, když toho moc neděláte (např. mezi intenzivními činnostmi). Pozornost se po aktivaci mediálního prefrontálního kortexu přesouvá k vnitřním signálům, takže si např. začínáte více uvědomovat věci, které vás trápí.

Uvědomte si, že prefrontální kortex tvoří jen 4% z celkového objemu mozku. Zbývající část mozku je zkrátka silnější. Vyplývá z toho, jak je důležité posilovat sítě, které propojují prefrontální kortex s ostatními částmi mozku.