Umění dokončování a jak se k tomu dopracovat

Daří se lidem dotahovat věci do konce?

Mně se to příliš nedaří, takže neustále experimentuji a hledám postupy, jak věci do konce dotahovat. Napadlo mě, jestli tento problém nemám jen jako jediný u nás. Pomocí analýzy vyhledávání kw na Googlu jsem s vysokou přesností zjistil, že tento problém mám (v ČR) skutečně jenom já sám (anebo spoluobčané nehledají na internetu řešení podobných problémů). Testoval jsem desítky klíčových slov typu „jak dotahovat věci do konce“ a nikdo žádné podobné dotazy na Google nemá. Nula dotazů. Jedním ze souvisejících bylo klíčové slovo „sebedisciplína„, které vyhledává 90 česky hovořících uživatelů měsíčně a „soustředěnost“ (70 uživatelů měsíčně). Je úžasné, že v podstatě nikdo z několika milionové populace nemusí pátrat, jak udržet soustředěnost na hrubě ohraničené hrstce cílů, aby se vždy podařilo cokoliv dotáhnout do konce. Všichni bez problému dosahují všeho co se jim zachce. (Přiznám se, že ani já nehledám na českých webech, ale výhradně na zahraničních, protože české stojí za starou bačkoru.) Jak tedy dotahovat věci do konce? Co je k tomu zapotřebí?

Nejprve bych však rád přiblížil můj svět. Zvizualizujeme si jej, jak vypadá pocitově. Vypadá zhruba nějak takto …

člověk schématickyJe to komplikovaná nika plná mnoha rozdělaných projektů, kde skáču od jednoho regulátoru ke druhému a furt ta mašina ne a ne fachat jak by měla. Nedá se to všechno stíhat. Přirozeně, že některé páčky outsourcuji, jenže najít takové lidi, které jde bez problému naučit, aby na výstupu byly kvalitní produkty, to je jedna velká loterie. Stále ze všeho nejlépe funguje, když si člověk co nejvíc věcí ohlídá sám. Ale stíhat se to nedá – pokud něco nezrušíte.
Při eliminaci projektů jsem jednu chvíli přemýšlel, jestli nezrušit za účelem zvýšení produktivity i web filosofie-uspechu.cz. Nemyslím filozofii úspěchu (ta je skvělá a v řadě věcí mi pomáhá), pouze web. Prostě si psát jen pro sebe ve Wordu a vykašlat se na ostatní. Jenže když jsem nad tím víc přemýšlel, tak mi došlo, že je naopak dobré nechat web veřejně přístupný právě proto, abych psaním netrávil více času, než je nezbytně nutné. Nechávat myšlenky veřejně přístupné je produktivní. Píšu potom totiž s ohledem na čtenáře, což psaní dost svazuje a ve výsledku znesnadňuje prokrastinaci či jiné formy úniku od povinností. Psaní na tento blog je pro mě především atraktivní způsob jak uniknout alespoň na okamžik před povinnostmi! Většinou si na psaní čas neudělám, protože myšlenky k sepsání nejsou dost zajímavé a nestojí za to přemýšlet nad tím, jak je zajímavé udělat kvůli čtenářům. (Doufám, že se vás to aspoň trochu dotklo.)
Eliminovat projekty jsem se pokoušel například tak, že jsem všechny sepsal v Excelu a ohodnotil podle důležitosti, např. jaký může být finanční přínos, jaký může být přínos pro rozvoj osobních dovedností, jaký může být přínos pro rodinu, pro zákazníky, pro širší kruhy, pro osobní dobrý pocit atd.
Vyšlo mi z toho, že se žádného projektu vzdát nechci. Nezbývá, než dosáhnout mistrovství. Když to zvládli všichni ostatní spoluobčané, musím na to přece přijít také!

Abych mohl začít dotahovat všechny projekty do konce, musí se ze mě nejspíš stát výkonný bezemoční robot. Znamená to krom jiného vzdát se touhy po informacích, po vědění a hlavně přestat sledovat nové technologie. To je největší mor, protože z této perverze bují stále nové nápady a nové projekty, které přirozeně rovněž nelze nikdy dotáhnout do konce, protože než se nadějete, je tady něco zase úplně nového fascinujícího neodbytného. Zkrátka je zapotřebí něco jako lehká lobotomie, ale vhodným psychologickým způsobem. … Tedy, tohle nevypadá nadějně.

Vězměme to z druhé strany, přímo od zdroje. Jako první je nutné zrušit připojení na internet – ke hnízdu ďábelských myšlenek! Bez internetu bych ovšem nemohl psát na blog, což by mělo za následek prudké snížení pracovní morálky, neboť bych si psal do privátního deníčku, jistě od rána do večera. Píše mi to úplně samo a nedá se to zastavit!
Zablokovat ostatní weby? Ne, to nefunguje. Mám zablokované všechny mediální žumpy typu idnes.cz, aktualne.cz, novinky.cz a desítky podobných novinářských stok a stejně se na ně občas prokliknu. Musí existovat jiná cesta.

Co třeba populárně naučná literatura se zaměřením na dokončování, soustředěnost, samostudium a návyky! Ha!

Néééé! Už nechci číst žádné další podobné knihy! Chci výsledky! A chci je hned! 🙂

 

Finish What You Start (Peter Hollins)

robot

Peter Hollins je vystudovaný psycholog a autor několika dalších bestselerů.

Pár postřehů z knihy:

  • přestaň přemýšlet a místo toho konej (jen tak lze překonávat psychologické zábrany a zátarasy)
  • sniž transakční náklady tím, že nežádoucí chování učiníš nepohodlným a nepraktickým a zároveň zajistíš, aby bylo žádoucí chování pohodlné a snadné
  • připrav si vždy vše co bude zapotřebí k práci ještě před tím, než začneš pracovat (shánět podklady k práci během práce způsobuje výpadky v soustředěnosti)
  • vyživuj Systém (což je sada akcí, které každý den soustavně provádíš, abys v budoucnu dosahoval svých cílů)
  • stres ovlivňuje, kolik máš vůle a sebeovládání a je zapotřebí jej snížit na minimum (stres způsobuje nečinnost, nerozhodnost, nejistotu, oddalování akce, prokrastinaci)
  • zvykni si na nepohodlí (nejistota, která je jednou z hlavních příčin nepohodlí při hledání řešení problémů, není důvodem k přešlapování na místě; nejistota je totiž běžnou součástí každodenního života a je jenom zapotřebí si na ni zvyknout)

The 1% Rule – How to Fall in Love with the Process and Achieve Your Wildest Dreams (Tommy Baker)

Trochu vyšší laťka, ale je to zajímavá výzva.

  • po celý rok se snažit být každý den o 1% lepší, než ten předchozí (já myslím, že je to v podstatě Kaizen, ale hodně drsný, protože po roce budete o 365% lepší)
    Jak toho dosáhnout?
    – zamilovat se do procesu
    – pracovat na zlepšení o 1% každý den, bez výjimky
    – evidovat pokroky
    – připomínat si závazek a oslavovat jej

Indistractable – How to Control Your Attention and Choose Your Life (Nir Eyal, Julie Li)

Zde jsou rady zaměřené především na boj s digitálními rozptylovátky a tím na zvýšení soustředěnosti.

  • je dobré rozšířit repertoár vnitřních spouštěčů návyků; rozpoznávat spouštěče negativní (např. nutkání podívat se na Facebook) a pozitivní (nutkání jít si zaběhat)
  • používat klasický plánovací kalendář
  • eliminovat vyrušující podněty ► u každého neautorizovaného podnětu si položit otázku: „Slouží tento spouštěč mně, nebo bych tomu sloužil já?“

Hyperfocus: How to Be More Productive in a World of Distraction (Chris Bailey)

  • rozptylování soustředěnosti: způsobujeme si je sami (většinou to dělá naše podvědomí, resp. chybějící návyky, které by měly impulzy podvědomí účinně blokovat) … sepiš si seznam tohoto typu vyrušení
  • vyrušování od soustředěnosti: způsobuje je naše okolí (telefonáty, pracovníci, hluk …) … sepiš si seznam tohoto typu vyrušení
  • jsi-li pracující, každý den soutěží o tvou pozornost čtyři kvadranty:
    čtyři kvadranty
    – je vhodné být si vědom těchto sil a jejich přínosu nebo negativního vlivu a vědomě rozlišovat všechna vyrušení
  • produktivita je o tom dělat jen správné věci, které vedou k naplánovaným výsledkům
  • hypersoustředění: intenzivní soustředění spárované s vědomou pozorností (vede k hlubokému vnoření do vykonávané činnosti)

 

Atomic Habits (James Clear)

  • neodmyslitelným základem úspěchu jsou cíleně budované návyky
  • návyk je chování, které bylo opakováno dostatečněkrát na to, aby se dělo automaticky
  • ultimátním cílem každého návyku je řešit každodenní problémy v životě s nejmenším úsilím a s co nejnižším množstvím vynaložené energie
  • návyky jsou dvousečné – pracují buď pro tebe nebo proti tobě; proto je důležité porozumět dobře jejich podstatě
  • nejefektivnějším způsobem, jak vytvořit návyky, je soustředit se na to kým se chceš stát (namísto čeho chceš dosáhnout)
  • prostředí ovlivňuje naše chování a výkonnost více, než jsme ochotní si připustit (je zapotřebí uzpůsobit si prostředí pro sebe)
  • čtyři zákony změny chování:
    1. ujasni si to
    2. najdi na tom něco přitažlivého
    3. zjednoduš to tak, aby to bylo snadné
    4. po dokončení každého úkolu nechť se dostaví odpovídající odměna
  • tři vrstvy změny chování
    tři vrstvy změny chování
    • VÝSLEDKY: to je to, co dostanete činností hlubších vrstev
    • PROCESY: činnosti, které tvoří změnu (ať už tvoří návyky nebo samotné cílové hodnoty)
    • IDENTITA: tvoje identita, tedy čemu věříš, že jsi a čeho si myslíš, že můžeš dosáhnout
  • Konečná forma vnitřní motivace: tj. když se návyk stane součástí tvojí identity.
  • Každá akce, resp. činnost, je hlasováním pro typ identity, kterou si přeješ přijmout.

 

Grit: The Power of Passion and Perseverance (Angela Duckworth)

Angelu si poslechněte na TEDu. Dostala se hodně blízko k jádru celosvětového problému (ne, dělám si legraci, ten problém mám samozřejmě jenom já), nicméně řešení nemá, pouze naznačila, že nejblíže řešení je doktorka Carol S. Dweck, která je známá především díky knize Mindset (knihu uvádím o odstavec níže).

Ve videu je grit přeloženo jako odhodlání. Osobně bych se přimlouval spíše za slovo výdrž. Proč? Odhodlání dotáhnout řadu projektů do konce jsem měl v podstatě vždy a nikam to nevedlo. Co mi chybí, je právě výdrž. Jak se naučit být poslušným robotem, který ignoruje veškeré vnitřní i vnější podněty a snaží se dosáhnout vytyčených cílů? To je zatím ve hvězdách. Nejslibnější technikou je budovat silné návyky pomocí mininávyků. Jak Angela naznačila, výzkum v této oblasti ještě nezačal. O tom jak budovat výdrž – tu nejdůležitější dovednost ze všech – se zatím téměř nic neví.
Knihu Grit lze v audiopodobě najít snadno přímo na webu. Je tam někde volně k poslechu.

Víme tedy, nejen díky Angele, že silnějším předpokladem úspěchu, než IQ, je výdrž. Musíte však mít výdrž až neuvěřitelnou. S tím potom můžete dosáhnou nejspíš čehokoliv realistického i bez inteligence. Inteligenci lze totiž v takovém případě nahradit vědomostmi.

 

Mindset – The New Psychology of Success (Carol S. Dweck)

Carol S. Dweck je psycholožka (Ph. D.) působící na Stanfordu. Kniha vychází z reálných studií prováděných během dvaceti let.

  • v knize ukazuje na příkladech negativní rysy zafixovaného myšlení, kdy se lidé nechávají zaškatulkovat nebo věří v talent, a pozitivní rysy růstového myšlení, kdy je zřejmé, že úspěch závisí v podstatě jenom na míře úsilí, přičem lidé s růstovým myšlením se nenechávají zaškatulkovat a vyhledávají výzvy
  • pravděpodobnost úspěchu (či neúspěchu) si každý může nastavit v hlavě a podle toho se potom chováme a jednáme (tzn. buď máme o sobě ukotvenou představu, kterou odmítáme změnit, nebo věříme, že změna je možná a změnu k lepšímu aktivně vyhledáváme
  • lidé, kteří věří, že jejich život je předurčen, výraznějšího úspěchu nedosahují, protože nemají motivaci
  • lidé, kteří věří, že jsou strůjci svého osudu a že mohou dosáhnout toho, po čem touží, většinou svého cíle dosáhnou (alespoň když mají realistická očekávání)
  • Zafixované myšlení                 v.s.             Růstové myšlení
    soustředí se na validaci okolím                  – soustředí se na učení
    vyhledává jistoty                                           vyhledává výzvy
    předsudky vůči potenciálu                          stále hledá příležitosti ke zlepšování
    hroutí se při neúspěchu                               roste i díky neúspěchu
    neochotné vyvinout úsilí navíc                   přijímá úsilí jako klíč k úspěchu
    cítí se ohroženě úspěchem druhých          učí se z úspěchu druhých
    jde tvrdě za symboly úspěchu                    pracuje tvrdě díky vášni k poznání a dovednostem

The 5 Second Rule (Mel Robbins)

Kniha objasňuje, proč někteří lidé prokrastinují a nesnaží se ani přiblížit ke svým cílům.

  • 5-ti sekundové pravidlo, tedy 5 – 4 – 3 – 2 – 1 – start, má za cíl probudit odvahu k činům a také k vyhýbání se či k přerušování negativních návyků (zlozvyků)
  • přestaň čekat na správný čas a začni jednat hned teď (nejpozději po 5-ti sekundách)
  • nemůžeš sice řídit své pocity a nálady, můžeš se však vždy přimět k akci …. 5, 4, 3, 2, 1, teď!
  • pravidlo lze používat samozřejmě i na boj s prokrastinací (i s typem prokrastinace, kde je příčinou snaha vyhýbat se stresu, byť mnohem větší stres způsobí vyhýbání)

 

Breath (James Nestor)

James Nestor sice není vzdělaný odborník v oboru dýchání, ale novinář se silným investigativním pudem. Podle jeho hloubkového průzkumu má nesmírný vliv na náš život dýchání, ale ne to automatické nevědomé, nýbrž vědomě trénované. Ačkoliv neuvádí double-blind psychologické testy vědomého ovlivňování dýchání, sám jsem něco málo zkoušel a výsledky byly skutečně rozpoznatelné hned (vliv na soustředěnost, ale i na zklidnění mysli a na usměrnění chaotického divokého všesměrového myšlení).

 

 

 

 

Jako poslední stéblo naděje existuje videokurz

Mini Habit Mastery – The Scientific Way To Change Your Habits (Stephen Guise)

  • dokončit jeden malý úkol každý den má mnohem větší dopad na celkovou úspěšnost, než dokončit několik velkých úkolů jednou za čas
  • díky mininávykům se savčí mozek necítí ohrožený a nebrání jejich trénování
  • jediným funkčním způsobem jak vytvářet nové návyky, je učit emoční savčí mozek mít rád to, co si žádá prefrontální kortex (sídlo myšlení, soustředění, chápání, rozhodování …), pomalu, ale dlouhodobě
  • motivace je nespolehlivá, protože vychází z toho, jak se cítíme (naše nálady jsou kvůli savčímu mozku velmi proměnlivé)
  • trénuj najednou maximálně 4 návyky
  • sepiš si cíle a ptej se „Proč?“
  • odměňuj se i za dokončování každodenních mininávyků
  • cítíš-li silný odpor, sniž náročnost úkolu (je vždy lepší dokončit každý den alespoň minimum, než vůbec nic)

 

Jenom je škoda, že autorům nikdo neplatí za výstižnost, ale za počet stran, případně za délku audia/videa.

 

Jak se dopracovat k dokončování?

  1. Přestat sledovat trendy a zablokovat přístup k novým informacím
    – nestudovat žádné další knihy o vytváření návyků, soustředěnosti, zvyšování efektivity … (krom výše uvedených)
    – vytvořit návyk v ignorování téměř celého internetu, tj. chodit jenom na stránky, které přímo souvisí s rozdělanými projekty, resp. na stránky, které mohou pomoci projekty dokončit
  2. Z výše uvedeného seznamu zdrojů sepsat podstatné informace.
  3. Informace přetavit v dovednosti a návyky.
  4. Pro upevnění psát na blog jenom v okruhu výše uvedených témat (a zajistit tím nerozptylování pozornosti na další témata).
  5. Dokončit postupně všechny rozdělané projekty a teprve potom zakládat nové.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *